^{8T 41} Ve vidění jsem spatřila dvě armády ve strašném boji. Jedna armáda šla za prapory se znamením světa; druhé vojsko šlo za krví skropeným praporem knížete Immanuele. Prapor za praporem padal do prachu a skupina za skupinou z Božího zástupu přecházela k vojsku nepřítele a zase četa za četou z řad nepřátel přecházela k Božímu lidu, zachovávajícímu přikázání. Anděl, letící prostředkem nebe do mnohých rukou vložil prapor Immanuele, zatímco jiný anděl volal silným hlasem: "Vstupte v šik. Všichni kdo jsou věrní přikázáním Božím a svědectví Kristovu, ať zaujmou svá místa. Vyjděte z prostředku jejich a oddělte se, nedotýkejte se nečistého a já vás přijmu a budu vám za Otce a vy mi budete za syny a dcery. A všichni kdož chcete pojďte ku pomoci Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti mocným."

Boj zuřil. Vítězství se naklánělo z jedné strany na druhou. Bojovníci kříže potom ustoupili, jako když praporečník zemdlívá, (Iz 10,18) ale jejich zdánlivý ústup jim dopomohl k výhodnějšímu postavení. Bylo slyšet radostné volání. Chvalozpěv se nesl k Bohu a hlasy andělů umocnily tento zpěv. Kristovi bojovníci vztyčili svůj prapor na hradbách pevnosti, kterou až dosud držel nepřítel. V boji velel Vůdce našeho spasení a posílal pomoc svým vojákům. Jeho moc účinně zasahovala a povzbuzovala je dovést boj až k branám. V spravedlnosti je učil velikým věcem, když je vedl krok za krokem k vítězství.

Vítězství bylo nakonec dosaženo. Armáda, která šla za praporem s nápisem: "Přikázání Boží a víra Ježíšova" vítězoslavně jásala. Kristovi bojovníci byli těsně u bran ^{8T 42} města a město přijalo s radostí svého Krále. Zřízeno bylo království pokoje a radosti a věčné spravedlnosti.

Církev je nyní v boji. Stojí proti světu ležícímu v temnotě jako o půlnoci a cele oddanému modlářství. Přijde však den, kdy boj skončí a vítězství bude zajištěno. Potom se naplní vůle Boží, jako v nebi tak i na zemi. Národy pak již nebudou poslouchat jiný zákon, než zákon nebes. Všichni budou tvořit šťastnou, svornou rodinu. Budou oděni v roucho chvály a díkuvzdání - v roucho Kristovy spravedlnosti. Veškerá příroda v nepřekonatelné kráse bude ustavičně Bohu přinášet čest a slávu. Svět bude ponořen do nebeského světla. Léta budou plynout v blaženosti. Světlo měsíce bude jako světlo slunce; světlo slunce pak bude sedmkrát jasnější než nyní. Nad tím budou společně prozpěvovat všechny hvězdy nebeské a plesat všichni synové Boží. "Nebude hříchu, ani smrti již nebude."

Takový obraz mi byl ukázán. Církev však musí a bude muset bojovat s nepřáteli viditelnými i neviditelnými. Na bojišti jsou satanovi pomocníci v lidské podobě. Lidé se spikli, aby bojovali proti Hospodinu zástupů. Tento odboj potrvá, dokud Kristus neopustí své místo jako náš Přímluvce u trůnu milosti a neoblékne roucho pomsty. Satanovi pomocníci ve všech zemích se horlivě zaměstnávají tím, aby se nepřátelé Božího zákona neseskupili v zástupy. K nim přistupují i ti, kteří předstírají, že jsou svatí, i zapřisáhlí nevěrci. Boží dítky nesmějí nyní ochabovat, ani na chvíli nesmíme přestat bdít.

"Dále pak, bratři moji, posilňte se v Pánu a v moci síly jeho. Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským. Neboť není bojování naše proti tělu ^{8T 43} a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temnosti věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko. A protož vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý a všecko vykonajíce, státi. Stůjte tedy, majíce podpásaná bedra svá pravdou a oblečení jsouce v pancíř spravedlnosti a obuté majíce nohy v hotovost k evangelium pokoje. A zvláště pak vezmouce štít víry, kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé nešlechetníka toho uhasiti. Lebku také spasení vezměte, i meč Ducha, jenž jest slovo Boží." Ef 6,10-17.

"A za to se modlím, aby láska vaše ještě více a více se rozhojňovala v známosti a ve všelikém smyslu, k tomu, abyste zkušením rozeznati mohli užitečné věci od neužitečných, tak abyste byli upřímní a bez úrazu, až ke dni Kristovu, naplněni jsouce ovocem spravedlnosti, kteréž nesete skrze Jezukrista, k slávě a k chvále Boží." F 1,9-11.

"Toliko, jakž sluší evangelium Kristovu, obcujte, abych, buď přijda a vás vida, buď vzdálen jsa, slyšel o vás, že stojíte v jednom duchu, jednomyslně pracujíce u víře evangelium a v ničemž se nestrachujíce protivníků, což jest jim jistým znamením zahynutí, vám pak spasení a to od Boha. Nebo vám jest to z milosti dáno pro Krista, abyste netoliko v něho věřili, ale také pro něj i trpěli." F 1,27-29.

V těchto posledních dnech jsou dána vidění o poslední slávě, obrazy načrtnuté Boží rukou a ty by měly být drahé Jeho církvi. Co udržovalo Božího Syna ve chvíli, kdy byl zrazen a vyslýchán před soudem? On uzřel užitek z práce své a byl nasycen. Směl pohlédnout do nekonečné věčnosti a vidět štěstí těch, kteří Jeho pokořením obdrželi odpuštění a věčný život. Byl raněn pro jejich přestoupení, potřen pro jejich nepravosti, kázeň jejich pokoje byla vložena na Něho a zsinalostí Jeho byli uzdraveni. Jeho ucho uslyšelo jásot vykoupených. Slyšel, jak tito ^{8T 44} vykoupení ze země zpívali píseň Mojžíše a Beránka.

Musíme mít určitý pohled do budoucí, nebeské blaženosti. Smíme si stoupnout na práh věčnosti a zaslechnout jak milostivě budou uvítáni ti, kteří spolupracovali s Kristem v tomto životě a pokládali za svou přednost a poctu, aby pro Něho trpěli. Spolu s anděly kladou své koruny k nohám Spasitele a volají: "Hodem jest ten Beránek zabitý vzíti moc a bohatství, i moudrost i sílu i čest i slávu i požehnání... Sedícímu na trůnu a Beránkovi požehnání, čest a sláva i síla na věky věků." Zj 5,12-13.

Tam vykoupení pozdraví ty, kteří je kdysi přivedli k ukřižovanému Spasiteli. Připojí se k ukřižovanému Spasiteli. Připojí se k oslavě Toho, který zemřel, aby lidé mohli žít věčným Božím životem. Boj je ukončen, soužení a nedorozumění je u konce. Vítězné zpěvy naplňují celá nebesa, když vykoupení stojí kolem Božího trůnu. Všichni radostně zpívají: "Hoden, hoden jest Beránek, kterýž byl zabit a znovu žije, slavný vítěz."

"Potom pohleděl jsem, a aj, zástup veliký, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, ani stoji před trůnem a před obličejem Beránka, oblečení jsouce v bílé roucho a palmy v rukou jejich. A volali hlasem velikým, řkouce: Spasení jest od Boha našeho na trůnu sedícího a od Beránka." Zj 7,9-10.

"I řekl jsem jemu: Pane ty víš. I řekl mi: To jsou ti, kteříž přišli z velikého soužení a umyli roucha svá a zbílili je ve krvi Beránkově. Protož jsou před trůnem Božím a slouží jemu dnem i nocí v chrámě jeho; a ten, kterýž sedí na trůnu, zastiňovati je bude. Nebudouť lačněti více, ani žízniti více, a nebude bíti na ně slunce ani žádné horko. Nebo Beránek, kterýž jest uprostřed trůnu, pásti je bude a dovede je k živým studnicím vod ^{8T 45} a setře Bůh všelikou slzu s očí jejich." Zj 7,14-17. "A setřeť Bůh všelikou slzu s očí jejich a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více; nebo první věci pominuly." Zj 21,4.

Chceme si uchovat povzbuzení z tohoto vidění? Chcete o tomto obrazu přemýšlet? Nechcete se opravdově obrátit a pak jít a pracovat v duchu naprosto jiném, než jste pracovali v minulosti a zdolávat každou překážku pokroku evangelia se srdcem naplněným světlem a pokojem a radostí Páně? Nechcete pohřbít toho ubohého ducha hanění a reptání, aby již nikdy neožil? Neměla by z očištěných, posvěcených a přítomností Kristovou oslavených srdcí vystupovat vůně chvály a díkuvzdání? Neměli bychom uchopit hříšníky za ruku a přivést je ke kříži?

Kdo se chce nyní posvětit pro Boží službu? Kdo by chtěl nyní slíbit, že se nebude spojovat se světem, nýbrž vyjde ze světa, oddělí se a nebude poskvrňovat svoji duši světskými plány a zvyky, které udržovaly církev pod vlivem nepřítele?

V tomto máme nést kříž sebezapření. Neseme-li tento kříž, zjišťujeme, že On nese nás. Každý křesťan by měl být na svém místě a čerpat povzbuzení z díla, které Kristus konal pro záchranu hynoucích, když byl na tomto světě. Potřebujeme zápal křesťanského reka, který může snést pohled na toho Neviditelného. Naše víra potřebuje vzkříšení. Bojovníci kříže mají stát se vší rozhodností na straně dobra. Kristus řekl: "Kdo není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje." Mat 12,30. Lhostejnost v křesťanském životě je zřejmým zapíráním Spasitele.

Neměli bychom v dnešním světě vidět křesťany, kteří v každém ohledu svého díla jsou hodni jména které nosí, kteří touží konat skutky důstojné statečných ^{8T 46} bojovníků Kristových? Žijeme téměř na konci toho velikého boje, kdy mnoho duší má být vysvobozeno z otroctví hříchu. Žijeme v čase, kdy Kristovým následovníkům patří zvláštní zaslíbení: "Aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa." Mat 28,20. Ten, který rozkázal, aby ve tmě zazářilo světlo, který nás povolal ze tmy v předivné světlo své, nás vyzývá, abychom před lidmi nechali tak jasně zazářit své světlo, aby viděli dobré skutky a oslavovali našeho Otce, kterýž je v nebesích. Boží lid obdržel světlo tak bohatou měrou, že Kristus právem o nich řekl, že jsou světlem světa.

Našim lékařům a kazatelům posílám poselství: Chopte se Božího díla, jak se to očekává od těch, kdož věří přítomné pravdě. Zdravotně-misijní pracovníci a služebníci evangelia mají neochvějně spolupracovat. Měli by pracovat svěže a ze všech sil. V našich sborech by mělo nastat nové obrácení a nové posvěcení k službě. Nechceme být ve svém budoucím díle a v shromažďování toho co máme jednomyslní? Nebudeme zápasit s Bohem na modlitbě a prosit, aby Duch Svatý ovládl každé srdce? Kristova přítomnost projevena mezi námi by měla vyléčit malomocenství nevěry, která oslabila a zmařila naši službu. Potřebujeme dech Božího života v nás. Máme být průduchy, kterými Pán může poslat světlo a milost světu. Odpadlíci mají být přizváni zpět. Máme odložit všechny své hříchy. Vyznáním a pokáním pokořit svá pyšná srdce před Bohem. Proudy duchovní moci se mají rozlít na ty, kdo jsou ochotni je přijmout.

Jestliže si uvědomujeme jak vážně Ježíš pracoval, když na světě rozsíval símě evangelia, pak my žijící na konci doby milosti, měli bychom neúnavně pracovat a přinášet chléb života hynoucím duším. Proč jsme tak chladní a lhostejní? Proč jsou naše srdce tak zatvrzelá? Proč jsme tak neochotní zasvětit se dílu, ^{8T 47} pro které Kristus posvětil svůj život? Něco musí být učiněno, co vyléčí tuto strašnou lhostejnost, která se nás zmocňuje. Skloňme své hlavy v pokoře, když vidíme, jak málo jsme vykonali pro rozsévání semene pravdy.

Moji drazí bratři a sestry, mluvím k vám slovy lásky a něhy. Probuďte se a bezvýhradně se posvěťte dílu šíření světla přítomné pravdy mezi těmi, kdo jsou v temnotě. Přijměte ducha toho Velikého Mistra. Učte se od přítele hříšníků jak sloužit hříchem nemocným duším. Nezapomeňte, že v životě Jeho následovníků musí být totéž odevzdání se, totéž podrobení všech společenských zájmů i přirozených náklonností požadavkům díla Božího, jak to bylo zřejmé v Jeho životě. Božím požadavkům musíme dát první místo, Kristův příklad nás má povzbuzovat, abychom ustavičně usilovali o blaho jiných.

Bůh volá každého člena církve, aby vstoupil do Jeho služby. Pravda, kterou nežijeme, kterou nezvěstujeme jiným, ztrácí svoji oživující moc a svůj uzdravující účinek. Každý se musí naučit pracovat a zastat své místo jako nosič břemene. Každý, kdo přistupuje k církvi, měl by být dalším nástrojem k uskutečnění velikého plánu Božího. Celá církev, jednající jako jeden muž, stmelena v dokonalou jednotu, má být živým, aktivním misijním činitelem, který vede a ovládá Svatý Duch.

Nejenom lidé s velikou odpovědností, nejenom lidé s postavením ve výborech, nejenom správcové našich sanatorií a nakladatelství mají usilovat o to, aby země byla naplněna známostí Páně, jako voda naplňuje moře. Toto dílo může splnit pouze celá církev, pracující pod Kristovým vedením a v Jeho moci.