^{8T 30} St. Helena, California, 7. srpna 1902.

"Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou a žeň přijde. Aj, pravím vám: pozdvihněte oči svých a patřte na krajiny, že se již bělejí ke žni. Kdož pak žne, odplatu béře a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, radoval se spolu, i kdo žne. Nebo v tom pravé jest slovo, že jiný jest kdo rozsívá a jiný, který žne." Jan 4,35-37.

Po zasetí semene rolník musí očekávat celé měsíce, až símě začne klíčit, vytvoří se klas a dozrává ke žni. Při setbě ho však povzbuzuje očekávání budoucí úrody. Jeho námahu ulehčuje naděje bohaté sklizně v době žní.

S pravdou, kterou Kristus zaséval do srdce samaritánky při své rozmluvě s ní u studny, tomu tak nebylo. Žeň zasetého semene následovala po chvíli. Sotva promluvil a símě takto zaseté vzrostlo, přineslo užitek, probudilo její chápání a umožnilo jí postřehnout, že rozmlouvá s Pánem Ježíšem Kristem. Paprskům božského světla nechala zazářit ve svém srdci. Zapomněla na svůj džbán, spěchala do města oznámit tuto radostnou zvěst svým samařským bratřím. Řekla:"Pojďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila." Jan 4,29 A oni také ihned šli aby ho viděli. A právě zde připodobnil duše těchto Samaritánů k obilnému poli. "Pozdvihněte očí svých", pravil svým učedníkům, "a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni." Jan 4,35.

"A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dny." verš 40. ^{8T 31} A jaké bohaté dny to byly! Jaký výsledek je zaznamenán? "A mnohem více jich uvěřilo pro řeč jeho. A ženě té řekli: již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli a víme, že tento jest právě Spasitel světa, Kristus." Jan 4,41-42.

Když Kristus otvíral Samaritánům Slovo života, zaséval símě pravdy a ukazoval lidem, jak by i oni mohli rozsévat pravdu do srdcí jiných lidí. Jak mnoho dobra by mohlo být vykonáno, kdyby všichni, kteří poznají pravdu, pracovali pro záchranu hříšných - pro ty, kteří tolik potřebují poznat a porozumět pravdě Písma a kteří by odpovídali na ni tak pohotově, jako Samaritáni odpovídali na slova Kristova! Jak málo se dovedeme vžít do Božího soucitu tam, kde by naše porozumění mělo být nejsilnější - soucitu k poníženým, hříšným, trpícím duším, mrtvým ve vinách a hříších! Kdyby lidé sdíleli Kristův soucit, měli by ustavičný zármutek v srdci nad stavem mnohých potřebných polí, jimž se nedostává pracovníků.

Dílo v zahraničních polích má být vedena usilovně a moudře. A dílo na domácím poli nemá být v žádném ohledu zanedbáno. Neopomíjejme a nezanedbávejme pole, která jsou před našimi dveřmi, jako jsou veliká města v naší zemi. Tato pole jsou přelidněná a důležitá zrovna tak, jako kterékoli jiné misijní pole.

Boží povzbudivé poselství milosti mělo by být zvěstováno v amerických městech. Mužové a ženy žijící v těchto městech jsou čím dál tím víc vázáni svým podnikáním. Divoce budují vysoké stavby. Jejich mysl je naplněna plány a ctižádostnými vynálezy. Bůh vyzývá každého ^{8T 32} ze svých služebníků kazatelů: "Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého a oznam lidu mému převrácenost jejich a domu Jákobovu hříchy jejich." Iz 58,1.

Děkujeme Pánu, že máme zde několik pracovníků, konajících všechno pro to, aby vystavěli památníky pro Pána v našich zanedbaných městech. Pamatujme, že je naší povinností tyto pracovníky povzbuzovat. Pánu se nelíbí, když nedovedeme ocenit a podepřít naše věrné pracovníky ve velikých městech naší země. Domácí dílo je životně důležitým problémem právě nyní. Přítomná doba je nejvhodnější příležitostí pro práci v těchto polích. V krátké době budou podmínky mnohem těžší.

Ježíš plakal nad Jeruzalémem pro hříchy a tvrdošíjnost svého vyvoleného lidu. Pláče také nad zatvrzelostí těch, kteří sice vyznávají, že s Ním spolupracují, spokojují se však s nicneděláním. Rmoutí se a pláčí ti, kteří by si měli uvědomit cenu přivádění duší ke Kristu, nad bezbožnými městy země? Záhuba těchto měst, téměř zcela odevzdaných modloslužbě, není daleká. Jakou odpověď dáme v onen velký den účtování, že jsme zanedbali vstoupit do těchto měst nyní?

Zatím co dílo v Americe jde kupředu, kéž nám Pán pomůže věnovat jiným zemím pozornost, kterou bychom jim měli věnovat, aby pracovníci v těchto polích neměli překážky v budování památníků pro Pána na mnohých místech. Nepřipusťme, aby příliš mnoho prostředků odčerpala naše zem. Nezanedbávejme již déle svoji povinnost k miliónům žijících v jiných zemích. Musíme lépe pochopit situaci, vykupovat čas.

Moji bratři a sestry v Americe, může se stát, že když pozvednete svých očí, ^{8T 33} abyste v dálce viděli pole bělající se ke žni, vaše srdce naplní hojnost Boží milosti. Vy, kteří jste díky nedostatku víry byli duchovně chudí, osobním úsilím stanete se bohatými, budete oplývat dobrými skutky. Ve své duši nebudete již déle hladovět uprostřed hojnosti, nýbrž přijmete to požehnání, které Bůh má pro vás připraveno. Když si začnete uvědomovat v jakém nedostatku musí pracovníci v jiných polích vést dílo vpřed, pak budete konat co jen budete moci a vaše duše začne ožívat, váš duchovní zájem ozdraví, vaše mysl bude osvěžena Slovem Božím, což je listem ze stromu života k uzdravení národů.

Na Boží otázku: "Koho pošli?" odpověděl Izaiáš: "Aj já; pošli mne." Iz 6,8. Bratře můj, sestro má, snad nemůžeš jít sama na vinici Páně, svými prostředky však můžeš přispět, aby jiní mohli být vysláni. Tímto způsobem dáváš své hřivny penězoměncům; a když přijde Mistr, budeš mu je moci vrátit i s úroky. Tvoje prostředky mohou být použity k vyslání a vydržování Božích poslů, kteří svým hlasem a vlivem budou zvěstovat poselství: "Připravte cestu Páně, přímé čiňte stezky Jeho." Mat 3,3. Pro rozšíření díla se konají plány a nyní máš i ty příležitost k práci.

Jestliže sebezapíravě pracuješ a konáš co můžeš pro další rozšíření díla v nových polích, Pán ti pomůže, posílí tě a požehná. Důvěřuj v jistou přítomnost Toho, který tě udržuje a který je Světlem a Životem. Konej všechno pro lásku Ježíšovu a převzácné duše, za které On zemřel. Pracuj s čistým úmyslem, který v tobě působí k slávě Boží. Pán vidí a rozumí a On tě použije přes všechnu tvoji mdlobu, jestliže přineseš svoji hřivnu jako posvěcený dar pro jeho službu; ^{8T 34} neboť v činnosti a nesobecké službě slabý se stává silným a těší se z Jeho převzácné pochvaly. Pánova radost je pramenem síly. Jestliže jsi věrný, pak pokoj, který převyšuje všechen lidský rozum, bude tvojí odměnou již v tomto životě a i v onom budoucím vejdeš v radost svého Pána.

°°°°

23. ledna 1903

Musím něco napsat ohledně toho, jak naše americká města byla přehlížená a zanedbaná - města, v nichž pravda nebyla zvěstovaná. Poselství musí zaznít tisícům cizincům žijících v těchto městech domácího pole.

Nemohu pochopit, proč náš lid se tak málo zajímá o práci, na kterou mne Pán po celá léta upozorňoval, dílo zvěstování přítomné pravdy v jižních státech. Málo z nich si uvědomilo, jaká odpovědnost spočívá na nich za konání toho díla. Náš lid zanedbal práci na nových územích i práci v jižních městech. Stále znovu a znovu mne Pán upozorňoval na potřeby tohoto pole a vše zůstalo bez zvláštní odezvy. Někdy jsem cítila, jako bych již déle nemohla nést břímě toho díla. Myslela jsem, že jestliže lidé budou i nadále přehlížet toto dílo, budu je muset přenechat a prosit Pána, aby se slitoval nad nevědomými a bloudícími.

Pán však napomíná naše kazatele i lid a připomíná jim zodpovědnost za práci na jihu a ve městech naší země. Kdo cítí tu přetěžkou odpovědnost a vidí nutnost zvěstování poselství ve velkém New Yorku a ve mnoha jiných, dosud neopracovaných městech? Všechny prostředky nemají být sebrány a odeslány z Ameriky do vzdálených zemí ^{8T 35} a přitom domácí pole, které skýtá tak skvělé příležitosti pro zvěstování pravdy milionům, kterou oni nikdy neslyšeli, by zůstalo neopracováno. Mezi těmito milióny jsou představitelé mnohých národů, z nichž mnozí jsou připraveni přijmout poselství. Mnoho ještě zůstává nevykonáno před našimi dveřmi - ve městech Kalifornie, New Yorku a mnoha jiných států.

°°°°

Bůh říká svému lidu: "Povstaniž, zaskvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé a sláva Hospodinova vzešla nad tebou." Iz 60,1. Proč tedy cítí Jeho lid tak malou zodpovědnost za zvěstování pravdy na nových místech? Proč neposlouchá Slovo: "Prodávejte statky své a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, kteříž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne v nebesích, kdež zloděj dojíti nemůž, aniž mol kazí." Luk. 12,33. Proč nedávají Pánu co Mu patří a neukládají to do nebeské banky? Proč důrazněji nevyzýváme dobrovolníky, kteří by vstoupili do bělících se polí? Nebude-li uděláno více, než jsme dosud udělali pro americká města, kazatelé a lid budou nést těžkou zodpovědnost před Tím, který každému člověku určil jeho práci.

Opakujeme modlitbu: "Přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi." Mat.6,10. Konáme, co je v naší moci, abychom odpověděli na tuto prosbu? Přiznáváme, že poslání, které Kristus dal svým učedníkům bylo dáno také nám? Splňujeme ho? Kéž nám Pán odpustí naši strašnou nedbalost, že jsme nedbali na práci, které jsme se dosud sotva dotkli konečky svých prstů. Kdy bude tato práce hotova? Srdce mně bolí, vidím-li takovou slepotu mezi Božím lidem.

V Americe hynou tisíce v nevědomosti a hříchu. A pokud jde o některá vzdálená pole, vyznavači pravdy lhostejně pomíjejí tato potřebná, jim svěřená pole. ^{8T 36} Kristus říká: "Jdi na mou vinicí dnes." Mat.21,28. "Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí svých, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni." Jan 4,35.

Probuďte se, probuďte se moji bratři a sestry a vstupte do amerických polí, která nikdy nebyla opracována. Když jste dali něco pro cizí misijní pole, nedomnívejte se, že vaše povinnost je tím splněna. V cizích polích musí být vykonáno určité dílo, avšak i v Americe nutno ještě mnoho důležitého vykonat. Ve městech Ameriky žijí lidé téměř ze všech národů. Tito potřebují světlo, které Bůh dal své církvi.

Pán žije a kraluje. Brzy povstane v majestátu, aby strašně zatřásl zemí. Nyní má být zvěstováno zvláštní poselství, poselství, které pronikne duchovní temnotu a přesvědčí a obrátí duše. "Pospěš si, zachraň svůj život." Toto je výzva, kterou musí uslyšet všichni činitelé nepravosti. Nyní musíme být smrtelně vážní. Ani chvíli nesmíme ztrácet kritizováním a odsuzováním. Ať ti, kteří to takto konali v minulosti, modlitebně padnou na svá kolena, a ať dbají na to, aby svá slova i plány nekladli na místo Božích slov a Jeho plánů.

°°°°

Nemáme čas, abychom ulpívali na bezvýznamných věcech. Svůj čas bychom měli věnovat zvěstovaní posledního poselství milosti hříšnému světu. Potřebujeme lidi, kteří jsou prodchnuti Duchem Božím. Kázání některých našich kazatelů by měla být mnohem mocnější než jsou nyní, neboť jinak přinesou mnozí odpadlíci vlažné, prázdné poselství, jež uspává lid. ^{8T 37} Každý projev by měl být pronesen u vědomí strašných soudů, které brzy mají dopadnout na svět. Poselství pravdy mají zvěstovat rty, jichž se dotklo řeřavé uhlí z Božího oltáře.

Mé srdce je naplněno úzkostí, pomyslím-li na vlažnost, s jakou někteří naši kazatele přinášejí poselství, zatím co mají nést zvěst života a smrti. Kazatelé spí, členové spí a svět hyne ve hříchu. Kéž Bůh pomůže svému lidu povstat, jít a pracovat jako mužové a ženy stojící na hranici věčnosti. Brzy budou obyvatelé tohoto světa strašně překvapeni. Náhle v moci a veliké slávě přijde Kristus, pak již nebude žádný čas k přípravě na setkání s Ním. Nyní je čas, abychom zvěstovali varovné poselství.

°°°°

Jsme šafáři, jimž náš nepřítomný Pán svěřil péči o svou domácnost a své zájmy, pro které přišel na tento svět. On se vrátil do nebe, dílo přenechal nám, a očekává, že budeme bdít a čekat na Jeho příchod. Kéž tuto povinnost splníme věrně, aby když přijde nečekaně, nenašel nás spát.