^{8T 97} St. Helena, California, 5. ledna 1903

Bratřím v Battle Creeku -

Dnes jsem obdržela dopis od bratra Daniellse, týkající se zničení nakladatelství Review ohněm. Velice jsem zarmoucena, když pomyslím, jak veliká ztráta postihla dílo. Vím, že jsou to přetěžké chvíle pro bratry vedoucí díla a pro zaměstnance nakladatelství. Rmoutím se se všemi zarmoucenými. Nebyla jsem však překvapena těmito smutnými zprávami; neboť v nočním vidění jsem viděla anděla stojícího s ohnivým mečem napřaženým nad Battle Creekem. Jednoho dne, když jsem držela pero ve své ruce, ztratila jsem vědomí a zdálo se, jakoby plamenný meč obracel se nejdřív jedním směrem a pak druhým. Zdálo se, že neštěstí bude stíhat neštěstí, neboť Bůh byl zneuctěn smýšlením lidí, kteří chtěli vyvýšit a oslavit sebe.

V toto ráno jsem se s celou vážností modlila, aby Pán vedl všechny pracovníky nakladatelství Review and Herald, aby důkladně zkoumali a poznali, v čem nedbali na ta mnohá poselství, která dal Pán.

Před nějakým časem bratří v nakladatelství Review mne požádali o radu, ohledně stavění jiné budovy. Tehdy jsem říkala, že kdyby ti, kteří se snažili přistavit další budovu k nakladatelství Review and Herald, mohli vidět do budoucna a prohlédnout, co bude v Battle Creeku, nesnažili by se vystavět zde další budovu. Bůh řekl: "Mého slova nebylo dbáno; a já to zvrátím a podvrátím.

Při Generální konferenci, která se konala v Battle Creeku, v roce 1901, ^{8T 98} Pán dal svému lidu důkaz, že volá po reformaci. Mysl byla přesvědčena a srdce byla dotčena; avšak důkladné dílo nebylo učiněno. Kdyby zatvrzelá srdce byla kajícně pokořena před Pánem, bylo by vidět jeden z největších projevů Boží moci, jaký se kdy projevil. Bůh však nebyl poctěn. Svědectví Jeho Ducha nebylo zachováno. Lidé nezanechali způsobů, které byly v naprostém rozporu se zásadami pravdy a spravedlnosti, které by vždy měli být dodržovány v Božím díle.

Poselství církvi v Efezu a církvi v Sardis mi častokrát opakoval Ten, který mi dává pokyny pro svůj lid. "Andělu Efezské církve piš: Totoť praví ten, který drží těch sedm hvězd v pravici své, kterýž se prochází uprostřed těch sedmi svícnů zlatých: Znám skutky tvé a práci tvou, i trpělivost tvou a že nemůžeš trpěti zlých; a zkusil jsi těch, kteříž se praví býti apoštolé, ale nejsou a shledals je, že jsou lháři. A snášel jsi a trpělivost máš a pro jméno mé pracovals a neustal. Ale mám proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil. Protož pomni, odkudž jsi vypadl a čiň pokání a první skutky, pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle a pohnu svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti." Zj 2,1-5.

"Andělu pak církve Sardinské piš: Toto praví ten, který má sedm duchů Božích a sedm těch hvězd: Vím skutky tvé, že máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý. Budiž bedlivý a utvrzujž jiné umírající. Neboť jsem nenalezl skutků tvých plných před Bohem. ^{8T 99} Pomniž tedy co jsi přijal a slyšel, a ostříhej, a čiň pokání. Pakli bdíti nebudeš, přijdu na tě jako zloděj a nezvíš v kterou hodinu na tě přijdu." Zj 3,1-3.

Vidíme naplnění těchto varovných slov. Písmo se nikdy přesněji nenaplnilo, než v těchto slovech.

Lidé mohou vybudovat co nejpečlivěji postavené ohnivzdorné budovy, stačí však dotek Boží ruky, jediná jiskra nebes a smete každé útočiště.

Dostala jsem dotaz, mám-li nějakou radu v této situaci. Již jsem dala radu, kterou mi dal Bůh, v naději odvrátit dotek ohnivého meče, který visel nad Battle Creekem. Nyní přišlo to, čeho jsem se obávala - zpráva o zničení Review and Herald ohněm. Když přišly tyto zprávy, nebyla jsem nijak překvapena a neměla jsem k tomu co říci. Co jsem měla čas od času varovného říci jsem řekla, a nemělo to žádný účinek, jedině že to zatvrzovalo ty, kteří to měli slyšet; a nyní mohu říci jen to, že jsem velice zarmoucena, že bylo nutné, aby tato rána přišla. Obdrželi jsme dostatek světla. Kdybychom podle toho jednali, nepotřebovali bychom další světlo.

Našemu lidu, kazatelům a laickým členům nám říci: "Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti; vzývejte ho, pokudž blízko jest. Opusť bezbožný cestu svou, a člověk nepravý myšlení svá a nechť se navrátí k Hospodinu", - neboť mnozí kazatelé a lid kráčejí cizími stezkami - "i slitujeť se nad ním a k Bohu našemu, neboť jest hojný k odpuštění." Iz 55,6-7.

Každá duše by měla bdít. Nepřítel vám je v patách. Usilovně bděte, aby vás nějaká, pečlivě nastražená a mistrná léčka, nezastihla nepřipravené. Nedbalý a lhostejný ať bdí, aby den Hospodinův ^{8T 100} nepřišel na něho jako zloděj v noci. Mnozí opustí pokoru, zavrhnou Kristovo jho a půjdou po cizích stezkách, oslepeni a zmateni, opustí úzkou stezku, která vede do Božího města.

Člověk nemůže být šťastným křesťanem, dokud není bdělým křesťanem. Kdo vítězí, musí bdít; neboť různým světským mámením, bludem a pověrou, snaží se satan odpudit Kristovy následovníky od Něho. Nestačí, abychom se vyhli nápadnému nebezpečí a zákeřně nedůsledným krokům. Máme se pevně přidržet Krista a kráčet stezkou sebezapření a oběti. Jsme v zemi nepřítele. Ten, který byl vyvržen z nebe, přišel s velikou mocí. Se vším možným úskokem a svodem snaží se zajmout duše. Nebudeme-li ustavičně bdít, snadno se staneme kořistí jeho nesčetných svodů.

Zkušenost učedníků v zahradě getsemanské obsahuje naučení pro dnešní Boží lid. Kristus vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a odešel se modlit do Getsemane. Řekl jim: "Smutná jest duše má až k smrti. Počkejte tuto a bděte. A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta. I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne což já chci, ale co ty. I přišel a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti? Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení. Duch zajisté hotov jest, ale tělo nemocno." Mar.14, 34-38.

Čtěte tato slova pečlivě. Mnozí dnes spí jako kdysi učedníci. Nebdí a nemodlí se, aby nevešli do pokušení. Čtěme a studujme tyto části Božího slova, které mají zvláštní význam pro tyto poslední dny, ukazujíce na nebezpečí, které ohrožuje Boží lid. ^{8T 101}

Potřebujeme pronikavý, posvěcený postřeh. Tento nemáme používat na kritizování a odsuzování jeden druhého, nýbrž k rozeznávání znamení času. Máme chránit své srdce se vší pilností, abychom ve víře neztroskotali. Mnozí, kteří kdysi věřili pravdě, zlhostejněli ve své duchovní pohodě a bez nejmenšího odporu povolují satanovým dobře kladeným léčkám. Je čas, aby náš lid odstěhoval své rodiny z měst do odlehlejších míst, jinak mnozí z mladých a mnozí také ze starších budou nepřítelem zajati a polapeni.

°°°°

7. ledna 1903

Všichni jsme byli zarmouceni nad zprávami o strašné ztrátě, kterou utrpělo dílo v důsledku požáru v nakladatelství Review and Herald. V jednom roku dva z našich největších podniků byly zničeny ohněm. Zprávy o tomto posledním neštěstí nás hluboce zarmoutily, Pán však dovolil, aby nás to stihlo a neměli bychom naříkat, nýbrž poučit se z této lekce, kterou nás Pán chce poučit.

Zničení Review and Herald bychom neměli přejít jako něco bezvýznamného. Každý spolupracovník v tomto odvětví měl by se zeptat sám sebe: "Proč zasluhuji toto poučení? V čem jsem chodil proti jasnému: "Takto praví Hospodin", že mne takto poučuje? Dbal jsem na varování a výčitky, které poslal? Anebo jsem šel svou vlastní cestou?"

Kéž srdce zpytující Bůh prozkoumá bloudící a nechť se každý skloní před Ním v pokoře a ponížení a odvrhne od sebe všechnu samospravedlnost a sebedůležitost, kéž vyzná a zanechá každý hřích a prosí Boha ve jménu Vykupitele o odpuštění. ^{8T 102} Bůh prohlašuje: "Toho kdož ke mně přijde, nevyvrhnu ven." Jan 6,37; těm, kteří pokorně půjdou k Němu, bude odpuštěno, budou ospravedlněni a přijmou moc stát se syny Božími.

Modlím se, aby ti, kteří odporovali světlu, zřejmým důkazům a neposlouchali Boží varovné poselství, uviděli v zničení nakladatelství Review and Herald výzvu, aby se obrátili k Bohu s úplným odevzdáním srdce. Nechtějí si uvědomit, že jsou v Boží nelibosti? On nechce zničit život, nýbrž zachránit. Při posledním neštěstí životy pracovníků byly milostivě zachovány, aby každý mohl mít příležitost vidět, že Bůh je napravuje poselstvím, přicházejícím ne z lidského zdroje, nýbrž shůry. Boží lid odešel od Něho; nenásledoval Jeho rady a On se k němu přiblížil s prutem; nepřišel, aby přinesl s sebou zkázu života. Nikoho nestihla smrt. Všichni byli ponecháni při životě, aby poznali moc, které se nikdo nemůže protivit.

Chvalme Pána, že mu život Jeho dítek byl tak vzácný. Mohl vyhladit pracovníky v jejich bezohlednosti a soběstačnosti. On to však neučinil! Říká: "Budou mít novou příležitost. Promluvím k nim ohněm a uvidím, budou-li odporovat zásahu mé prozřetelnosti. Vyzkouším je ohněm, abych viděl, naučí-li se to, co je toužím naučit.

Když bylo zničeno battle-creekské sanatorium, Kristus se sám zasadil, aby ochránil životy mužů a žen. V tomto zničení Bůh vyzýval svůj lid, aby se navrátil k Němu. A u zničení nakladatelství Review and Herald a v záchraně života je vyzývá znovu. Chce, aby viděli, že zasáhla moc Věčného, činící zázraky, aby zachránila životy, aby každý pracovník měl příležitost k pokání a obrácení se. ^{8T 103} Bůh říká: "Jestliže se ke mně obrátí, navrátím jim radost spasení svého. Půjdou-li však dál svou vlastní cestou, ještě citelněji je navštívím a zármutek postihne rodiny těch, kdo tvrdí, že věří pravdě, kteří však nežijí podle pravdy a nebojí se Pána, Boha Izraele."

Každý ať prozkoumá sám sebe, aby viděl, jak věří. Boží lid by měl činit pokání a obrátit se, aby jeho hříchy byly shlazeny, když přijdou časové rozvlažení od tváře Páně. Ať se ujistí, v čem nedokázali kráčet cestou, kterou Bůh vyznačil, v čem nedosáhli čistoty své duše dbaním Jeho rad.