Drahý bratře M; Ve vidění mi bylo ukázáno, že ve tvém charakteru jsou nedostatky, které je nutno napravit. Tvé názory a pocity vůči tvé ženě nejsou správné. Nevážíš si jí. Nepocítila tvůj soucit ani lásku, přestože by si ji zasloužila. Tvá mužská důstojnost by nijak neutrpěla, kdybys svou ženu pochválil za její péči o rodinu a za její starosti.

Jsi sobecký a náročný. U své ženy a dětí si všímáš maličkostí a mluvíš o bezvýznamných chybách, snažíš se zkrátka být sám jejich svědomím. Tvá žena má svou vlastní individualitu, která nikdy nemůže splynout s individualitou jejího muže. Tuto svou individualitu by si měla uchovat, poněvadž Bohu odpovídá sama za sebe. Ty, bratře M, nemůžeš být před Bohem odpovědný za charakter, který si utváří tvá žena. Ona sama za něj ponese odpovědnost. Bůh je stejně ochoten působit na svědomí tvé bohabojné ženy, jako je ochoten působit na tvé svědomí.

Očekáváš od své ženy a dětí příliš mnoho a často je káráš. Kdybys sám vyvolal radostnou, šťastnou náladu a hovořil s nimi laskavě a něžně, vnesl bys do svého domova místo temných mraků, lítosti a smutku sluneční svit. Příliš si zakládáš na svém mínění. Zastával jsi extrémní názory a nebyl jsi ochoten připustit, aby úsudek tvé ženy měl ve vaší rodině takovou váhu, jakou by měl mít. Ty sám jsi své ženě neprokazoval úctu, ani jsi nevedl své děti, aby respektovaly její úsudek. Neučinil jsi ji sobě rovnou, ale spíš jsi vzal otěže vlády a kontroly do svých rukou a pevně jsi je držel. Nemáš sklon k laskavosti a soucitu. Tyto charakterové rysy musíš pěstovat, chceš-li zvítězit a chceš-li, aby ve tvé rodině bylo Boží požehnání. ^{4T 256}

Jsi velmi formální a nechceš od svých názorů ustoupit. Proto to tvá rodina nemá s tebou lehké. Tvé srdce musí obměkčit Boží milost; potřebuješ takovou lásku ve svém srdci, jakou měl Kristus. Láska pochází od Boha. Je to rostlina, které se daří v nebesích, a která nemůže žít a kvést v přirozeném srdci. Kde roste, tam je pravda, život i síla. Nemůže však žít sama od sebe. Roste a šíří se pouze tam, kde je pěstována. Nechce si všímat malých nedostatků, ani pozorovat drobné omyly. Chce vítězit tam, kde se ukáže marnost nebo zbytečnost každého dokazování a vysvětlování. Princip lásky je tím nejlepším způsobem, jak lze změnit charakter a upravit vztahy ve Vaší rodině. Láska je skutečnou silou, která dokáže to, co peníze ani moc nikdy nedovedou.

Milý bratře, tvá tvrdá a nelítostná slova bolí a zraňují. Kárat a vytýkat chyby umíš velmi dobře, ale nepřináší to žádné štěstí. Slova, která říkáš jiným, by se ti rychle zprotivila, kdybys je měl poslouchat ty. Laskavost, citlivost a soucit se ti jevily jako slabost, a když jsi měl se svou ženou jednat něžně, jemně a s láskou, pokládal jsi to pod svou důstojnost. Nechápeš, v čem je pravá mužnost a důstojnost. Tvůj sklon vyhýbat se laskavosti, je důkazem slabosti a nedostatku tvého charakteru. To, co bys považoval za slabost, v tom vidí Bůh pravou křesťanskou laskavost, jakou by měl projevovat každý křesťan, protože takového ducha šířil i Kristus.

Máš sklon k velkému sobectví a moc si o sobě myslíš. Často vybíráš z Písma velmi zvláštní a fantastické názory a pak na nich lpíš tak houževnatě, jako kdysi Židé na svých tradicích. Pokud se sám nebudeš snažit, abys v síle mocného Vítěze napravil tyto chyby, bude ti neustále hrozit nebezpečí, že ve sboru budeš původcem nepříjemností, protože se nenecháš poučit. Tvůj případ budí znepokojení, ^{4T 257} protože se domníváš, že tyto věci znáš lépe, než tvoji bratři a je velmi těžké se k tobě přiblížit. Jsi samospravedlivý a farizejský, jako kdybys říkal: "Odstupte, nepřibližujte se ke mně, protože jsem světější než vy."

Nepoznal jsi, že tvé srdce je zkažené, a že tvůj život se stal téměř omylem. Tvé názory nemohou ani nesmí v Boží církvi vládnout. Je ti zapotřebí pěstovat všechny křesťanské ctnosti, ale hlavně lásku. "V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nevzpouzí se, neobmýšlí zlého. Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě. Všechno snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká." 1Kor 13,5-7. "Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí, a milí, ve slitovné milosrdenství, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost. Snášejíce jeden druhého, a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu žalobu. Jako i Kristus odpustil vám, tak i vy. Nadto pak nade všecko oblecte se v lásku, kteráž jest svazek dokonalosti. A pokoj Boží vítěziž v srdcích vašich, k němuž i povoláni jste v jedno tělo; a buďte vděčni" Kol 3,12-15.

Všímáš si různých malicherností, které se liší od toho, co pokládáš za správné, a nelítostně se snažíš o jejich nápravu. Při této své panovačnosti a diktátorství si bystře všímáš chyb jiného bratra, ale nezkoumáš důkladně své vlastní srdce, abys viděl, co je ve tvém životě špatné. Neovládáš svou chuť k jídlu a svým vášním, a tím dokazuješ velkou mravní slabost. Jsi takovým otrokem kouření, že ani přes opakovaná předsevzetí nedokážeš nad tímto návykem zvítězit. Tento zlozvyk má na tebe neblahý vliv. Kde je tvé sebezapření, milý bratře? Kde je tvá mravní síla k vítězství? Kristus pro tebe na poušti přemohl veliké pokušení a umožnil ti, abys i ty zvítězil nad pokušením. Teď musíš bojovat ty. Ve jménu Vítěze máš příležitost zapřít svou chuť a dobýt vítězství sám nad sebou. Od jiných požaduješ mnoho; ^{4T 258} co jseš ochoten udělat ty, abys zvítězil nad odporným požitkářstvím, které škodí zdraví i tvé duši? Bojovat musíš ty, nikdo to nemůže učinit za tebe. Jiní se za tebe mohou modlit, ale jenom ty to musíš vykonat.

Bůh tě vyzývá, aby sis už déle nezahrával s pokušitelem, ale očistil se od veškeré tělesné i duchovní nečistoty a v Jeho bázni se posvěcoval. Musíš si pospíšit s odstraňováním vad svého charakteru. Jsi v Boží dílně. Jestliže se podrobíš procesu otesávání a hoblování, aby mohly být odstraněny drsné hrany a suky, a aby nerovný povrch mohl být Božím nožem uhlazen a upraven, budeš z Jeho milosti uschopněn pro Boží stavbu. Budeš-li se však přidržovat sebe a nebudeš-li chtít snášet namáhavý proces přípravy pro nebeskou stavbu, nebudeš mít místo v této stavbě, která se buduje bez sekery a bez kladiva. Jestliže nezměníš svou povahu, nepřipravíš ji pro tyto poslední dny a nezušlechtíš posvěcující pravdou, nebudeš hoden zaujmout místo mezi čistými a svatými anděly.

Můžeš si dovolit držet se svých návyků, které tě poskvrňují, aby ses nakonec octl mezi nevěřícími a neposvěcenými? Můžeš si dovolit vydávat se v této věci v nebezpečí? Máš toho příliš mnoho v sázce, než aby ses mohl odvážit dále kráčet cestou povolnosti k neřestem. Stál jsi v čele, abys nevěřícím ukázal pravdu, ale tvůj špatný způsob života měl na jejich mysl velmi negativní vliv. Jestliže se vyskytne jediný obhájce pravdy, satan ho využije s veliký prospěchem, aby naplnil odporem ty, kteří mohli být obráceni, kdyby byli pod správným vlivem. Měl bys své chování zmírnit a hájit pravdu vždy jen s duchem tichosti.

"Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, která jest ve vás, a to s tichostí a s bázní" 1Pt 3,15. Bázeň o níž se zde hovoří, neznamená nedůvěru nebo nerozhodnost, ale náležitou obezřetnost a pozornost každému bodu, ^{4T 259} aby nebylo vysloveno ani jediné nemoudré slovo a aby nepřevládalo citové vzrušení, jež by v myslích mohlo zanechat nepříznivé dojmy, které by obrátily posluchače nesprávným směrem. Boží bázeň, pokora a tichost jsou vždy velmi potřebné, jinak Boží pravda není podávána správně.

Jedním z největších nebezpečí je pro tebe duch sebedůvěry a také pýchy, z níž pochází celé neštěstí, jak tvé, tak i tvé rodiny. Člověk který je pyšný se nemůže plně uplatnit, protože v důsledku své pýchy a sebelásky má na jiné malý vliv. Jeho duch není šlechetný. Jeho úsilí je zbytečné. Svým chováním i jednáním dokazuje svou pýchu.

Drahý bratře, prostředí, v němž se utvářel tvůj charakter, v tobě zanechalo ducha panovačnosti a nadutosti. Tohoto ducha projevuješ ve své rodině, mezi svými sousedy a všemi lidmi, s nimiž se stýkáš. Abys tyto špatné návyky překonal, musíš být bdělý na modlitbách. Nyní bys to měl brát naprosto vážně, protože ti zbývá málo času. Nedomnívej se, že na to vystačíš se svou vlastní silou. Vítězství můžeš dobýt jedině ve jménu mocného Vítěze. V rozhovoru s jinými hovoř o Božím milosrdenství, Jeho dobrotě a lásce, a ne o Jeho přísném soudu a spravedlnosti. Drž se pevně jeho zaslíbení. Ve své vlastní síle nemůžeš nic vykonat, ale v Ježíšově síle můžeš učinit vše. Budeš-li v Kristu a Kristus v tobě, budeš proměněn, obnoven a posvěcen. „Zůstanete-li ve mně a slova má zůstanou-li ve vás, což byste koli chtěli, proste, a stane se vám“ Jan 15,7. Ujisti se, že v tobě přebývá Kristus, že tvé srdce je zlomené, pokorné a ponížené. Bůh tě přijme pouze když budeš v pokoře činit pokání. Nebe stojí za celoživotní, vytrvalou námahu, ano, ono za to všechno stojí. Budeš-li se snažit, Bůh ti pomůže, když se na Něj spolehneš. Ve tvé rodině je třeba vykonat dílo, které ti Bůh pomůže uskutečnit, jestliže se správně chopíš úkolu. Snažně tě prosím, abys své srdce uvedl do pořádku ^{4T 260} a pak se trpělivě snažil pracovat pro spásu své rodiny, aby Boží andělé mohli přijít do tvého domu a přebývat s vámi.