V posledním vidění, které jsem dostala v Battle Creeku v době našeho generálního stanového shromáždění, mi bylo ukázáno, v jakém nebezpečí se nachází náš lid v důsledku toho, že se podobáme spíše světu, než Kristu. Dnes žijeme u samotných hranic věčného světa, avšak nepřítel duší nás chce svést k tomu, abychom konec času odkládali do daleké budoucnosti. Satan se bude všemožně snažit napadat ty, kteří vyznávají, že zachovávají Boží přikázání a očekávají druhý příchod Spasitele na nebeských oblacích v moci a velké slávě. Snaží se svést co nejvíce lidí, aby ten den odkládali, duchovně se přizpůsobili světu a jeho zvyklostem. Byla jsem zděšena, když jsem viděla, že duch světa ovládá srdce a mysl mnohých, kteří se horlivě hlásí k pravdě. Pěstují sobectví a sobecké zájmy a neusilují o pravou zbožnost a ryzí věrnost.

Boží anděl poukázal na ty, kteří se hlásí k pravdě a vážně opakoval tato slova: „Pilně se varujte, aby srdce vaše nebyla obtížena obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, aby vás ten den nezachvátil. Neboť přijde jako osidlo na mnohé, kteří přebývají na zemi. Bděte tedy modlete se, abyste byli hodní uniknout všem těm věcem a postavit se před Synem člověka“. (Lk 21,34-36)

Uvážíme-li krátkost času, pak by náš lid měl bdít, modlit se a nedat se ničím odvrátit od vznešené práce přípravy na onu velkou událost, která je před námi. Protože se ten den zdánlivě opožďuje, mnozí se stávají bezstarostnými a z lhostejnými ve svých slovech a činech. Neuvědomují si své nebezpečí, nevidí a nechápou Boží milost v tom, že čas zkoušky jim Bůh odhaluje, aby měli příležitost zformovat své charaktery pro budoucí, věčný život. Každá chvíle má nesmírnou cenu. 4T 307 Čas jim nebyl poskytnut k tomu, aby ho trávili přemýšlením o svém pohodlí, jak si zde zabezpečit pozemský pobyt, ale aby ho využili k práci, k přemáhání každého povahového nedostatku, aby pomáhali jiným příkladem i osobním úsilím a ukazovali krásu svatosti. Bůh má na zemi svůj lid, který ve víře a svaté naději splní úlohu rychle se naplňujícího proroctví a skrze poslušnost pravdy usiluje o čistotu srdce, aby nikdy nebyl bez svatebního roucha, až se zjeví Kristus.

Mnozí, kteří se nazývají adventisty, určovali čas. Kristovu příchodu určovali čas za časem, avšak výsledkem bylo opětovné nesplnění těchto předpovědí. Přesný čas Kristova příchodu podle Písma není v dosahu poznání žádného smrtelníka. Ani andělé, služebníci těch, kteří mají být spasení, nevědí den ani hodinu: „O tom pak dni a hodině té nižádný neví, ani andělé nebeští, jedině sám Otec můj“. (Mt 24,36) Protože čas, znovu a znovu určovaný, pominul, svět ještě rozhodněji než předtím nedůvěřuje Kristovu příchodu. Lidé se znechuceně dívají na zklamané určovatele času. A protože jsou takto zklamáni, odvracejí se i od té pravdy která je zakotvena v Božím slovu, totiž že se všemu přiblížil konec.

Ti, kteří tak sebevědomě zvěstují určitý čas, napomáhají svým počínáním nepříteli duší, protože spíše podporují nevěru, než křesťanství. Odvolávají se na Písmo s falešným výkladem, ukazují řetěz důkazů, které zdánlivě obhajují jejich stanovisko. Avšak jejich zklamání jasně ukazují, že jsou falešnými proroky, že nesprávně vykládají Písmo. Boží Slovo je věrné a pravé, jen lidé změnili jeho význam. Takové bludy vytvořily nedůvěru k Boží pravdě pro tyto poslední dny. Kazatelé všech denominací se adventistům vysmívají. A přece Boží služebníci nesmí odpočívat. Znamení předpověděná v proroctví se kolem nás rychle plní. To by mělo probudit každého věrného Kristova následovníka k horlivé činnosti. 4T 308

Ti, kteří si myslí, že musí zvěstovat určitý čas, aby ovlivnili lid, nejednají správně. Pocity lidí mohou být povzbuzeny a jejich obavy probuzeny, avšak nejednají ze zásady. Může být vyvoláno určité vzrušení, ale když stanovený čas pomine, jak se to již několikrát stalo, pak ti, kteří byli motivováni určeným časem zchladli, upadli do temnoty a hříchu a je téměř nemožné probudit jejich svědomí bez nějakého velkého vzrušení.

Za dnů Noe se obyvatelé starého světa s pohrdáním vysmívali tomu, co nazývali přehnanými obavami a předpovědí kazatele spravedlnosti. Pomlouvali ho jako snílka, fanatika a panikáře. „Jak bylo za dnů Noe tak bude i za dnů Syna člověka. “(Lk 17,26) Lidé i dnes zavrhují vznešené poselství napomenutí jako v době Noe. Poukazují na falešné učitele, kteří předpovídali události a určovali čas a říkají, že našemu poselství nevěří právě tak, jako jejich poselství. To je postoj dnešního světa. Šíří se nevěra a zvěst o Kristově příchodu je zlehčována. Toto vše by mělo tím více posilnit ty, kteří věří přítomné pravdě, aby svou víru osvědčili svými skutky. Měli by být posvěceni pravdou, o níž hovoří, že jí věří, protože jsou vůní života k životu anebo vůní smrti k smrti.

Noe kázal lidu své doby, že jim Bůh dá sto dvacet let k pokání z jejich hříchů a zachrání je v korábu, oni však odmítli toto milostivé pozvání. Dostali dost času, aby se odvrátili od svých hříchů, zvítězili nad svými špatnými zvyky a rozvinuli správné povahy. Avšak náklonnost k hříchu, i když u mnohých nejprve malá, posilňovaná opětovným požitkářstvím, je vehnala do neodolatelné zkázy. Boží milostivé varování bylo výsměšně a s opovržením odbyto a oni i nadále zůstávali v temnotě, kterou si zvolila jejich hříšná srdce. Jejich nevěra však neodvrátila předpověděnou událost. Ta nastala a v ohrom­né katastrofě se projevil Boží velký hněv. 4T 309

K srdcím všech vyznavačů přítomné pravdy by měla proniknout Kristova slova: „Hleďte, aby srdce vaše nebyla obtížena obžerstvím nebo opilstvím a pečováním o tento život a náhle překvapil by vás ten den“ (Lk 21,34). Sám Kristus nás upozorňuje na naše nebezpečí. Dobře znal úskalí, na které denně narážíme v těchto posledních dnech a chtěl, abychom byli na ně připraveni: „A jakož se dělo za dnů Noe, tak bude i za dnů Syna člověka. Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto vešel Noe do korábu; i přišla potopa a zahladila všechny“ (Lk 17,26.27).

Podobně budou lidé překvapeni Božím dnem při práci a světských zábavách, při hodování a obžerství, při ukájení převrácené chuti, holdování alkoholu a omamného tabáku. Takový je stav našeho světa a mnohé z toho se nachází i mezi Božím věřícím lidem; někteří přijímají zvyky světa a účastní se jeho hříchů. Právníci, technici, hospodáři, obchodníci, ba i duchovní volají: „Pokoj a bezpečnost“, zatímco na ně rychle přichází záhuba.

Víra v blízký příchod Syna člověka na nebeských oblacích nevede pravého křesťana k bezstarostnosti a nedbalosti o běžné životní záležitosti. Kdo očekává brzký Kristův příchod nebude lenivý, ale pilně bude plnit své povinnosti. Svou práci nebude konat nedbale a nepoctivě, ale věrně; ochotně a důkladně. Ti, kteří se domnívají, že bezstarostná nevšímavost k záležitostem tohoto života je důkazem jejich zbožnosti a oddělení se od světa, jsou na omylu. Jejich pravdivost, věrnost a poctivost se zkouší a dokazuje v časných věcech. Jsou-li věrní v malých věcech, budou věrni i ve velkých věcech.

Bylo mi ukázáno, že právě v této zkoušce mnozí neobstojí. Pravý charakter se formuje v časných záležitostech. Lidé projevují nevěrnost, neupřímnost a nepoctivost ve styku se svými bližními. 4T 310 Neuvědomují si, že budoucnost a věčný život závisí na tom, jak jednají v každodenních situacích tohoto života, a že k vytvoření správného charakteru je nutná nejpřísnější poctivost. V našich řadách je mnoho nepoctivosti a to je příčinou vlažnosti mnohých, kteří vyznávají, že věří pravdě. Nejsou spojeni s Kristem, sami se klamou. Musím říci, že i mezi světiteli soboty je velmi málo poctivosti.

Byla jsem upozorněna na Kristovo kázání na hoře. Zde máme příkaz velkého Učitele: „Cožkoliv byste chtěli, aby vám lidé činili, to čiňte i vy jim; na tom záleží zákon i proroci“ (Mt 7,12). Tento Kristův příklad je nanejvýš důležitý a měli bychom se jim přísně řídit. Vyniká jako zlatá jablka na stříbrných miskách. Kolik lidí uplatňuje tuto Kristovu zásadu a jedná s jinými tak, jak chtějí, aby za podobných okolností jednali s nimi jiní? Čtenáři, prosím, odpověz.

Podle Kristovy míry je poctivým člověkem ten, který ve svém životě prokazuje naprostou bezúhonnost. Nepřesná závaží a falešné váhy, kterými chtějí mnozí na tomto světě dosáhnout svých cílů, jsou Hospodinu ohavností. A přece mnozí, kteří vyznávají, že zachovávají Boží přikázání, mají takové falešné závaží a nesprávné váhy. Je-li člověk skutečně spojen s Bohem a pokud opravdu zachovává Jeho zákon, projeví se to v jeho životě, protože všecky jeho skutky se budou shodovat s Kristovým učením. Svou čest neprodá za žádný zisk. Jeho zásady stojí na pevném základu a jeho jednání ve světských záležitostech je jen odrazem těchto zásad. Neochvějná poctivost září jako zlato mezi troskami a odpadky tohoto světa. Podvod, lež a nevěrnost je možno ukrýt před lidmi, ale ne před Bohem. Boží andělé, kteří bdí nad rozvojem charakteru a určují jeho mravní hodnotu, zaznamenávají v nebeských knihách tyto drobné záležitosti, které svědčí o charakteru. 4T 311 Jestliže některý pracovník není v každodenním životě věrný a podceňuje svoji práci, pak svět bude podle vykonané práce posuzovat i jeho náboženství.

„Kdo je věrný v mále, i ve mnoze věrný je. A kdo v mále je nepravý, i ve mnohém nepravý bude.“ L 16,10 Poctivost anebo nepoctivost nezáleží na množství svěřených hodnot. Jak člověk jedná se svými bližními, tak bude jednat i s Bohem. Kdo je nevěrný v bezbožném mamonu, tomu nikdo nesvěří skutečné poklady. Boží dítky by neměly zapomínat, že každé jejich jednání se hodnotí na vahách ve svatyni.

Kristus řekl: „Nemůže dobrý strom přinášet zlé ovoce, ani špatný strom přinášet dobré ovoce. A tak tedy po ovocích jejich poznáte je“ Mt 7,18.20. Ovocem lidského života jsou skutky. Je-li někdo nevěrný a nepoctivý v časných záležitostech, rodí jen trní a bodláčí, bude nevěrný i v náboženském životě a bude olupovat Boha v desátcích a obětech.

Bible odsuzuje velmi důrazně každou lež, neupřímné jednání a nepoctivost. Mezi dobrem a zlem je jasný rozdíl. Bylo mi však ukázáno, že Boží dítky se samy postavily na stranu nepřítele. Neodolávaly jeho pokušením a šly za jeho svody, až jejich svědomí otupělo. Nepatrná úchylka od pravdy a Božích požadavků nemusí nakonec vypadat tak hříšně, ať už jde o peněžní zisk, nebo ztrátu. Ale hřích je hříchem, ať jej páchá milionář, anebo žebrák. Ti, kteří si nevydělávají poctivě, svolávají na sebe soud. Vše, co je získáno podvodem a nepoctivě, se majiteli stane jenom kletbou.

Adam a Eva hrozně trpěli za to, že neuposlechli jasného Božího příkazu. Snad uvažovali: „To je jen velmi malý hřích a nikdo nám ho nebude vyčítat.“ Bůh to však pokládal za hrozné zlo 4T 312 a dosud nepociťujeme kletbu jejich přestoupení. V naší době hřeší mnohem více ti, kteří vyznávají, že jsou Božími dítkami. V obchodních záležitostech se Boží lid často dopouští nepoctivosti, která způsobuje Boží hněv a je urážkou Jeho díla. I sebemenší nevěrnost a nepoctivost je přestoupením Božího zákona. Pokud člověk trvale podléhá hříchu, zvykne si konat zle, ale nezmenší hroznou povahu hříchu. Bůh oznámil pevné zásady, které nemůže změnit, protože se nemění. Kdyby všichni, kteří vyznávají, že věří pravdě, věrně studovali Boží slovo, nebyli by v duchovních věcech trpaslíky. Ti, kteří nedbají na Boží požadavky v tomto životě, nerespektovali by Jeho autoritu, i kdyby se dostali do nebe.

Boží Slovo jasně vymezuje každou nemravnost a můžeme vidět i její následek. Hovění nízkým vášním máme popsáno velmi jasně. Nikdo nemusí bloudit, ať je jeho chápavost jakkoliv slabá. Bylo mi však ukázáno, že mnozí, kteří tvrdí, že zachovávají všechna Boží přikázání, se dopouštějí tohoto hříchu.

Kristus řekl: „Ptejte se na písma; neboť vy domníváte se v nich věčný život míti, a ta svědectví vydávají o mně“ Jan 5,39. Písmo je neomylným vůdcem. Požaduje dokonalou čistotu slova, myšlenky a skutku. Ti, kteří získávají majetek nečestně, přivolávají na sebe soud. Vše, co nabyli podvodně a nepoctivě, bude jejich kletbou. Jen čisté a neposkvrněné charaktery se dostanou do přítomnosti čistého a svatého Boha. Jestliže lidé budou studovat a uposlechnou Boží Slovo, ono je povede tak, jak vedl Izraele ohnivý sloup v noci a oblak ve dne. Písmo je projevem Boží vůle vůči člověku. Je jediným dokonalým měřítkem charakteru a vymezuje povinnost člověka v každé životní situaci. V tomto životě máme velkou zodpovědnost. Pokud něco zanedbáváme, způsobíme tím utrpení nejen sobě, ale i ostatním. 4T 313

Muži a ženy, kteří vyznávají, že si váží Bible a řídí se jejím učením, většinou neplní její požadavky. Při výchově svých dětí jednají raději podle své vlastní zkažené povahy a ne podle zjevené Boží vůle. Pro zanedbávání těchto povinností hynou tisíce duší. Biblické zákony poskytují pravidla pro správnou výchovu dětí. Kdyby rodiče věnovali pozornost Božím přikázáním, byla by dnešní mládež úplně jiná. Ale rodiče, kteří vyznávají, že čtou Bibli a řídí se jejími radami, jednají právě naopak. Slyšíme, jak otcové a matky žalostně naříkají nad chováním svých dětí, a sotva si uvědomují, že si sami způsobili tuto bolest a žal a zkazili své děti svým špatným vlivem. Neuvědomují si, že jim Bůh svěřil odpovědnost za to, že u svých dětí vypěstují správné návyky již od jejich útlého dětství.

Rodiče, jste ve velké míře zodpovědní za duše svých dětí. Mnozí zanedbávají své povinnosti během prvních let života svých dětí a myslí si, že když budou děti starší, potlačí v nich vše špatné a budou je vést k dobrému. Avšak nejvhodnější doba pro jejich výchovu je tehdy, když je nosí na svých rukou. Není správné, když rodiče rozmazlují své dětmi a smějí se z nich. Také není správné, když jsou na ně hrubí. Každodenní rozhodná a odpovědná práce přinese ty nejlepší výsledky.