Můj manžel pracoval v Kalifornii jen málo. Zdálo se, že jeho uzdravení nebude jednoduché. Naše modlitby mířily k nebesům alespoň třikrát a někdy až pětkrát denně a často na nás spočinul Boží pokoj. V té době jsem však vůbec neztrácela odvahu. ^{4T 284} Jelikož jsem mnoho nocí nemohla spát, hodně času jsem strávila na modlitbách a vděčné chvále Boží milosti. Cítila jsem, že v mém srdci stále vládne Boží mír a opravdu mohu říci, že tento mír byl velký jako řeka. Nepředvídané a neočekávané zkoušky, kterým jsem byla vystavena a navíc ještě manželovo onemocnění, mně téměř přemáhaly. Avšak má důvěra v Boha byla neotřesitelná. Byl opravdu přítomnou pomocí v každé době nouze.

Navštívili jsme Healdsburg, Sv. Helenu, Vacaville a Pacheco. Když bylo počasí příznivé, doprovázel mne i můj manžel. Zima pro nás byla určitou zkouškou. Zdraví mého manžela se zlepšilo a počasí v Michiganu se zmírnilo. Vrátil se, aby se doléčil v sanatoriu. Tento pobyt mu velmi prospěl a znovu začal přispívat články do našich časopisů se svou jasností a přesvědčivostí.

Neodvažovala jsem se jít do misijních polí i se svým manželem. Pro neustálé starosti, úzkost a neschopnost spát, jsem si přivodila velmi vážné srdeční těžkosti. Cítili jsme velmi ostře, že se blíží hodina rozloučení. Neubránili jsme se ani slzám, protože jsme nevěděli, zda se na tomto světě ještě někdy setkáme. Můj manžel se vrátil do Michiganu a my jsme se rozhodli, že bude moudré navštívit Oregon a podat má svědectví těm, kteří je nikdy neslyšeli.

Sedmého června jsem opustila Healdsburg a odcestovala jsem do Oaklandu. Tam jsem navštívila sbory z Oaklandu a San Franciska. Shromáždili se ve velkém stanu v San Francisku, kde pracoval bratr Healey. Cítila jsem tam tíhu svědectví a velkou potřebu vytrvat v osobním úsilí ve prospěch těchto sborů, kterým jsem měla přinést poznání pravdy. Bylo mi zjeveno, že San Francisko a Oakland jsou misijními poli a vždy tomu tak bylo. Růst členstva byl pomalý, ale kdyby všichni v těchto sborech byli živými členy a činili to, co bylo zapotřebí, aby i jiní obdrželi světlo, mnohem více by jich bylo přivedeno do řad těch, kteří přijali pravdu. Tamní věřící se náležitě nezajímali o spásu jiných tak, jak by měli. ^{4T 285} V důsledku nečinnosti a netečnosti v Božím díle mnozí odpadli od Boha a jejich příklad byl pro jiné překážkou na jejich cestě vpřed. Štědrost, vytrvalost a aktivní úsilí by přinesly mnohem lepší výsledky. Snažila jsem se jim přiblížit to, co mi Pán ukázal, totiž že Jeho pravda má být jiným zvěstována horlivými a aktivními pracovníky a ne těmi, kteří jen vyznávali, že jí věří. Nezvěstovali by pravdu jen svými slovy, ale celým svým životem a svým živým reprezentováním pravdy.

Bylo mi ukázáno, že ti, kteří zakládají tyto sbory, by měli studovat Bibli, měli by studovat Boží vůli se vší horlivostí, aby se tak naučili, jací by měli být pracovníci v Božím díle. Měli by zasévat símě pravdy kdekoliv se jim naskytne příležitost - doma, v zaměstnání, stejně tak jako ve shromáždění. Aby se dokonale seznámili s Biblí, měli by číst pečlivě a na modlitbách. Aby se sami i se svými starostmi mohli odevzdat Kristu, musí toto studium začít ihned, aby si uvědomili hodnotu Kristova kříže a naučili se jej nést. Jestliže chtějí žít svatým životem, musí mít už nyní Boží bázeň.

Během zkoušky poznáme náš skutečný stav. V období pokušení poznáváme skutečný stav lidského charakteru, a také důležitost pěstování dobrých vlastností. Křesťan, který důvěřuje Božímu požehnání, je bezpečný všude. Velkoměsto ho nezkazí. V kanceláři bude znám jako přísně zásadní člověk. V mechanické dílně bude věrně konat svoji práci, a bude usilovat pouze o Boží slávu. Budou-li si takto počínat všichni členové církve, bude se jí dařit. Úspěch se nikdy nedostaví do sborů, kde jednotliví členové nemají úzké společenství s Bohem a nezajímají se upřímně o spasení svých bližních. Kazatelé mohou mít příjemná a přesvědčivá kázání a může být vykonáno mnoho práce, aby církev rostla a měla úspěch. Avšak jestliže její členové nebudou konat svou úlohu jakožto služebníci Ježíše Krista, ^{4T 286} církev bude stále žít v temnotách a bez síly. Temnému světu může prospět pouze vliv opravdového a vytrvalého příkladu.

Člověk nemůže očekávat žeň, pokud nikde nezaséval, nemůže mít znalosti, pokud se neučil, a také nemůže očekávat, že bude zachráněn, pokud o to neusiloval. Lenoch a povaleč nikdy nepokoří pýchu a nezvítězí nad silou pokušení k páchání hříchů, které jej odvádí od Spasitele. Světlo pravdy a posvěcující život ukáže tomu, jehož srdce je nakloněno k hříchu, jaké úsilí a nervové vypětí musí vynaložit, aby mohl odolat moci satana, nad nímž může zvítězit skrze Kristovy zásluhy. Když na něj působí vlivy, které jej mají odvést od Boha, pak musí neúnavně vysílat k Ježíši prosby o pomoc a sílu, aby mohl zvítězit nad satanovými svody.

V těchto sborech jsou někteří v neustálém nebezpečí, protože jejich péče o tento život a světské myšlenky tak zaměstnávají jejich mysl, že nemyslí na Boha nebo nebesa, ani na potřeby svých vlastních duší. Občas se ze své netečnosti probudí, avšak brzy opět upadnou ještě do hlubšího spánku. Jestliže se úplně nevzpamatují z tohoto spánku, Bůh jim odejme světlo a požehnání, které jim daroval. Ve svém hněvu pohne svícny z jejich místa. Učinil tyto sbory správci svého zákona. Jestliže opustí hřích a aktivní a opravdovou zbožností ukáží, že pokorně dbají pravidel Božího slova, a že věrně plní náboženské povinnosti, napomohou tomu, aby tyto svícny byly postaveny na svá místa a budou mít důkaz o tom, že Hospodin zástupů je s nimi, a že Bůh Jakobův je jejich útočištěm.