Mnozí, kteří do Battle Creeku přišli, tam nepřišli s úmyslem nést břemena. Oni tam nejsou z nějakých zvláštních obav o prospěch našeho díla, ale z vlastního zájmu a pro svůj prospěch. ^{4T 512} Doufají, že si od zdejších ústavů zajistí podporu, aniž by sami nesli za něco zodpovědnost.

Ti, kdo se v Battle Creeku usadili, aby měli více příležitostí si polepšit, se proviňují nejen sobectvím, ale i podvodem vůči našim bratřím, kteří přišli odjinud. Jestliže je možné nějaké výhody získat, měly by je dostat naše ústavy a ne ti jednotlivci, kteří pro jejich výstavbu neudělali nic a mají o ně jen sobecký zájem. Mnozí, kteří přicházejí do Battle Creeku, nejsou pro naše dílo po náboženské stránce žádnou posilou. Mají srdce jako měl Chóre, Dátan a Abiron, a kdyby se naskytla výhodnější příležitost, následovali by příkladu těchto zlých mužů. Je pravda, že jejich podvodné jednání může zůstat jejich bratřím často utajeno, ale Bůh to vše vidí a odplatí jim nakonec podle jejich skutků.

Ti, kdo jsou v Battle Creeku už dávno a měli by být zodpovědnými lidmi, zastávají odpovědná místa jen povrchně. Byli zvoleni za opatrovníky našich ústavů, avšak jejich způsob jednání ukazuje, že o ně nemají žádný zvláštní zájem ani starost. Jejich myšlenky se točí kolem nich samých. Kdybychom je měli posuzovat podle jejich práce, došli bychom k přesvědčení, že si svých vlastních sil příliš cení, než aby je používali pro tyto Boží nástroje, leda že by pro sebe získali nějaké časné výhody. Tito lidé nemají zájem, aby Boží věc prospívala, a to ne proto, že to dělat nemohou, ale protože se starají jedině o sebe a jsou spokojeni, když se ukolébají v pocitu tělesného bezpečí.

Lidé, jejichž cílem a účelem života je sebeuspokojování a vlastní prospěch, by na tomto důležitém místě neměli zůstat. Nemají právo zde být, protože stojí Božímu dílu přímo v cestě. Ti, kdo nedbají o chudé Páně a necítí odpovědnost za vdovu a sirotka, nepřijímají tyto věci za své a nezasazují se o spravedlnost a právo mezi jednotlivci, jsou vinni tím, že zanedbávají Krista v osobě Jeho svatých, ^{4T 513} protože nejednají podle svých znalostí. Nestarají se ani nenamáhají, aby podpořili právo. Jestliže se v samém srdci našeho díla neprojeví ta nejopravdovější bdělost, aby chránila zájmy Božího díla, bude naše církev zkažena stejně jako jiné církve.

Všichni, kdo v Battle Creeku žijí, budou muset vydat Bohu ohromný účet, jestliže dovolí, aby jejich bratr setrval ve hříchu. Je děsivou skutečností, že pro lidi na odpovědných místech je příznačná lhostejnost, ospalost a netečnost, a že nepřetržitě narůstá pýcha a velká nedbalost vůči výstrahám Božího Ducha. Překážky, které klade Boží slovo kolem svého lidu, jsou strhávány. Lidé, kteří znají cestu, po níž Bůh vedl v minulosti svůj lid, si podali ruce se světem, místo aby se ptali na cesty staré a hájili naše postavení jako zvláštního lidu. Nejděsivějším rysem v této věci je skutečnost, že se nedbalo na varovné hlasy, pronášené v protestech, žádostech a výstrahách. Zdá se, že oči Božího lidu jsou oslepeny, zatímco církev je rychle hnána na cestu světáctví.

Bůh nechce, aby zájmy Jeho ústavů a církve hájili nevzdělaní lidé, ale chce lidi živé, činné; lidi, kteří mají schopnost a rychlý postřeh; lidi, kteří mají oči a otevírají je, aby se mohli dívat a srdce vnímavá k působení Jeho Ducha. Vede lidi k tomu, aby s přísnou odpovědností střežili zájmy Jeho díla v Battle Creeku.

V Battle Creeku jsou někteří lidé, kteří nikdy plně neuznali oprávněnost výtky a jednali tak, jak chtěli sami. Tím vždycky - více nebo méně - ovlivňovali ty, kdo povstali, aby hájili to, co je správné a kárali, co je špatné. Mají také velmi špatný vliv na jednotlivce, kteří sem přicházejí, a kteří jsou s nimi ve styku jako spolubydlící nebo strávníci. Tito lidé naplňují mysl nových příchozích dotazováním a pochybnostmi ohledně svědectví Božího Ducha. ^{4T 514} Vykládají Svědectví nesprávně a místo toho, aby vedli lidi k tomu, aby se zasvětili Bohu a naslouchali hlasu církve, učí je, aby byli nezávislí a nedbali na mínění a úsudek jiných. Působení této třídy lidí zůstávalo utajeno. Někteří si neuvědomují škodu, kterou páchají; ale protože sami jsou neposvěcení, pyšní a vzpurní, vedou na nesprávnou cestu i jiné. Tito neposvěcení lidé otravují ovzduší, které jiní vdechují. Na rouchu takových lidí ulpívá krev duší a Kristus jim v den posledního soudu řekne: „Odejděte ode mne všickni činitelé nepravosti“ Lk 13,27. Pak se budou velmi divit; ale jejich život nebyl životem křesťana, byl to klam a podvod.

Kdyby v Battle Creeku byli všichni věrní světlu které jim Bůh dal, kdyby byli věrní zájmům církve a uvědomovali si cenu duší pro něž Kristus zemřel, byl by jejich vliv docela jiný. Zde se však do značné míry opakuje zkušenost dítek Izraele. Když lid stanul před horou Sinaj a naslouchal Božímu hlasu, zapůsobila na ně Jeho svatá přítomnost takovou silou, že v hrůze ustoupili a volali na Mojžíše: „Mluv ty s námi, a poslouchat budeme; a nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli“ Ex 20,19. Tam před horou složili slavný slib věrnosti Bohu, ale sotva ustalo hřmění a zmlkla polnice i Boží hlas, už klekali před modlou. Jejich vůdce byl odvolán z jejich dohledu a zahalen do hustého oblaku, aby se setkal s Bohem.

Mojžíšův spolupracovník, jemuž byl lid v jeho nepřítomnosti svěřen, je slyšel jak si stěžují, že je Mojžíš opustil, a jak touží vrátit se do Egypta; mlčel však ze strachu, aby je nepopudil. Nestál odvážně při Bohu, ale aby se zalíbil lidu udělal zlaté tele. Zdálo se, že nevidí počátek zla. Již když bylo proneseno první vzpurné slovo, měl je áron zastavit. ^{4T 515} Ale on se tolik bál, že lid popudí, že se zdánlivě k nim připojil a dal se nakonec přesvědčit, aby jim udělal zlaté tele, jemuž by se klaněli.

Kazatelé by měli být věrnými strážci, kteří vidí zlo a varují lid. Musí mít ustavičně před očima nebezpečí, která hrozí a stůj co stůj lidu na ně poukazovat. Pavlova výzva k Timoteovi zněla: „Trestej, žehři, napomínej, ve vší tichosti a učení“ 2Tim 4,2.

V Battle Creeku se vytvořily manželské svazky, které nebyly podle Boží vůle. V některých případech bylo manželství nešťastné, v jiných se ukázala jako předčasná. Kristus nás varoval, že tento stav věcí bude předcházet Jeho druhému příchodu. Je to jedním ze znamení posledních dnů. Podobný stav existoval před potopou. Mysl lidu se neustále zaměstnávala myšlenkou na sňatek. Když je tolik nejistoty, když existují tak velká nebezpečí, není zde důvodu, proč bychom měli dělat ze svatby velkou přehlídku nebo pastvu pro oči, i když se oba k sobě dokonce hodí; to se však ještě musí ověřit.

Jestliže ti, kdo se prohlašují za reformátory, a žijí nuzně, napodobují zvyky a módu světských boháčů, je to výčitka naší víře. Jsou někteří lidé, jimž dal Bůh slovo výstrahy, ale zastavilo je to? Oni se Boha nebáli, protože je ovládla čarovná satanova moc. Někteří v Battle Creeku působili na tyto ubohé, zalepené lidi, aby se řídili svým vlastním úsudkem, a ti když to udělali, ochromili svou užitečnost a upadli u Boha v nelibost.

Bůh potřebuje lidi, kteří pěstují sílu charakteru. Ti, kdo jsou pouhými nádeníky, neobdrží v budoucím životě bohatou odměnu. On potřebuje, aby ti, kteří pro Jeho dílo pracují, byli lidmi s bohatě vyvinutým cítěním a rychlou vnímavostí. Měli by být střídmí v jídle; bohatá a přepychová strava by neměla mít na jejich stolech místa. Je-li mozek neustále přetěžován a chybí tělesná cvičení, měli by i prosté stravy jíst málo. ^{4T 516} Danielovo jasné myšlení, pevný úmysl a jeho rozumová síla v nabývání vědomostí, ovlivnila do značné míry jeho prostá strava spolu s jeho životem modlitby.

Elí byl dobrým člověkem s čistou morálkou, ale byl příliš shovívavý. Upadl u Boha v nemilost, protože neposiloval slabé stránky své povahy. On nechtěl urazit ničí city a neměl mravní odvahu kárat a vytýkat hřích. Jeho synové byli hříšní, on je však nesesadil z jejich odpovědných míst. Tito synové znesvěcovali Boží dům. On to věděl a byl proto smutný, neboť miloval čistotu a spravedlnost, ale neměl dostatek mravní síly k potlačení zla. Miloval klid a mír a stával se víc a víc necitlivým k nemravnosti a zločinu. Mocný Bůh však bere záležitost do svých rukou. Když prostřednictvím dítěte dopadne na Elího výtka, přijímá ji a cítí, že ji zaslouží. Nehněvá se na Samuele - Božího posla, má ho rád stejně jako předtím, ale odsoudí se sám.

Elího hříšní synové byli zabiti v boji. Dovedl unést zprávu, že jeho synové jsou mrtví, ale nepřežil oznámení, že Boží truhla byla vzata. Věděl, že Jeho hřích byl v tom, že nedbal o to, aby zastával to, co je správné a potlačoval to, co je špatné, a že tento hřích nakonec zbavil Izraele jeho síly i slávy. Jeho obličej smrtelně zbledl, a padl na zem a zemřel.

Toto je velké ponaučení pro rodiče, pro vychovatele mládeže i pro ty, kteří slouží Bohu. Jestliže se existujícímu zlu nečelí, protože lidé mají příliš malou odvahu kárat to, co není správné, nebo protože mají příliš malý zájem a jsou příliš lhostejní, aby se sami přičiňovali a opravdově snažili očistit rodinu nebo Boží církev, oni sami jsou odpovědni za zlo, které může vzniknout jako následek zanedbání jejich povinností. My jsme právě tak odpovědní za zlo, kterému bychom mohli zabránit pokáráním, varováním, výkonem autority rodičů nebo kazatele, jako kdybychom tyto činy spáchali sami. ^{4T 517}

Elí se měl napřed pokusit krotit zlo mírnými opatřeními. Když to ale nebylo nic platné, měl hřích potlačit nejpřísnějšími opatřeními. Boží čest musí zůstat nedotčena, i když nás to odloučí od nejbližších příbuzných. Jediný nedostatek v povaze člověka - jinak nadaného - ho může připravit o možnost být v tomto životě užitečný; může způsobit, že v den soudu uslyší nevítaná slova: „Odejděte ode mne, činitelé nepravosti“ Mt 7,23.

Elí byl mírný, milující a laskavý a měl opravdový zájem o službu Bohu a o prospěch Jeho díla. Byl to muž, jehož síla byla v modlitbě. Nikdy se nevzpíral Božím slovům, neměl však dost pevný charakter, aby káral hřích a vykonával na hříšníkovi spravedlnost tak, aby se Bůh mohl na něho spolehnout, že zachová čistotu Izraele. Nepřipojil ke své víře odvahu a sílu říci NE v pravý čas a na pravém místě. Hřích je hříchem, spravedlnost je spravedlností. Varovný zvuk polnice musí zaznít. Žijeme ve velmi zkažené době. Nebudou-li na každém místě služby bdělí lidé, uctívání Boha bude potlačeno. Nyní není pro nikoho čas, aby myslel jen na své sobecké pohodlí. Ani jediné ze slov, které Bůh řekl, nesmí padnout na zem.

Někteří lidé v Battle Creeku předstírali že věří ve Svědectví, ale zároveň po nich svýma nohama šlapali. Jen málokteří je se zájmem četli, jen málokteří na ně dbali. Uctívání Boha je smíšeno s hověním svému já, s módou, pýchou a okázalostí. Bůh potřebuje silné muže činu, kteří se nebudou dívat na uctívání bůžků a konání ohavností, ale pozvednou hlas jako polnice ukazující lidu jejich přestoupení a domu Jákobovu jejich hříchy.

Jakmile se Samuel stal soudcem Izraele, neohlížel se na své mládí a svolal shromáždění lidu, aby se postili, modlili a pokořili před Bohem. On nesl vážné svědectví, které mu Bůh sdělil. Lid pak začal poznávat, v čem je jejich síla a snažně prosil Samuele, ^{4T 518} aby nepřestával za ně volat k Bohu. Jejich nepřátelé povstali, aby s nimi bojovali, ale Bůh vyslyšel jejich modlitbu. Bojoval za ně a vítězství se obrátilo na stranu Izraele.

V Battle Creeku je třeba vykonat velké dílo. Povinnosti se zanedbávaly, důležité závazky byly zpronevěřeny. Přišli sem lidé, kteří nepřidali nic, aby podpořili Boží dílo, ale kteří se neustále snaží shromažďovat do svých rukou skromné peněžní prostředky jiných, a okrádají tak Boží pokladnici. Přirozené sobectví jejich srdce se projevuje všude, kde se naskytne vhodná příležitost, aby měli výhody na úkor druhých. Takovým jednáním se octli na úrovni světského člověka, takže mezi jejich způsobem jednání a jednáním světa je jen malý rozdíl.

Náš lid v Battle Creeku nese větší odpovědnost než naši věřící na kterémkoli jiném místě. Všichni, kteří se tu chtějí usadit, by tak měli učinit ne pouze pro své vlastní pohodlí a prospěch, ale se zvláštním zájmem o Boží slávu. Měli by být plně připraveni brát na sebe břemena, kdekoli a kdykoli je toho zapotřebí a obětavě a oddaně vydržovat ústavy, které Bůh mezi nimi umístil. Ti, kdo nejsou ochotni jít touto cestou, by měli jít tam, kde není třeba nést tak těžká břemena. Na tomto důležitém místě, kde tolik záleží na osobní snaze, musí všichni neohroženě plnit svou povinnost. Musí bdít, aby dílo jejich Mistra neutrpělo ztrátu jediné duše. Mnozí nedbají o to, aby pozvedli úroveň evangelia. Ohlížejí se sobecky na svůj vlastní zájem a nestojí o to, aby poznali, co mohou udělat, aby byli požehnáním pro své bližní. Kristus nechce mít na své vinici lenochy. On žádá, aby každý pracoval pro časnost i pro věčnost.