Správcové sanatorií by se neměli řídit zásadami, které ovládají jiné ústavy tohoto druhu, v kterých představitelé příliš často upřednostňují bohaté a přitom zanedbávají chudé. Chudí velmi často potřebují soucit a radu, kterou nedostávají vždy, i když je Bůh může hodnotit mnohem výše než mnohé bohaté. Apoštol Jakub nám dal určitou radu ohledně toho, jak bychom se měli chovat vůči bohatým a chudým: „Neboť kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý v drahém rouše, a vešel by také chudý v chatrném oděvu, a popatřili byste k tomu, kterýž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty si sedni pohodlně sem; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých: Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste soudcové v myšleních zlých? Slyšte, bratři moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, kdož jej milují?“ Jk 2,2-5.

I když byl Kristus v nebi bohatý, přece se stal chudým, abychom Jeho chudobou mohli zbohatnout. Ježíš poctil chudé tím, že se snížil na jejich úroveň. Z jeho života se máme učit, jak se chovat k chudým. Někteří svou dobročinnost přehánějí a ve skutečnosti nuzným škodí, jestliže pro ně vykonávají příliš mnoho. Mnozí chudí se nechovají vždy tak, jak by měli. I když je nemáme zanedbávat a nechávat trpět, je třeba je naučit, aby si pomohli sami.

Boží dílo nesmíme zanedbávat proto, že se budeme předně věnovat chudým. V tomto směru dal Kristus svým učedníkům velmi důležité naučení. Když Marie vylila olej na Ježíšovu hlavu, závistivý Jidáš pohotově poukázal na potřeby chudých a její čin pokládal za mrhání penězi. Ježíš však obhájil tento čin slovy: „Proč ji rmoutíte? ^{4T 551} Dobrý skutek učinila nade mnou.“ „Kdekoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její“ Mk 14,6.9. To nás učí, že Kristus má být poctěn obětováním toho nejlepšího, co máme. Kdybychom všechnu pozornost věnovali zájmu o potřeby chudobných, Boží dílo by bylo zanedbáno. Nic nemusí být ukráceno, jestliže Jeho správcové vykonají svou povinnost, ale Kristovo dílo má být na prvním místě.

Chudým je třeba věnovat tolik zájmu a pozornosti jako bohatým. Zvyk upřednostňování bohatých a zlehčování a zanedbávání chudých je zločin před Bohem. Ti, jež jsou obklopeni vším pohodlím života,anebo hýčkáni a rozmazlováni světem pro své bohatství, necítí potřebu soucitu a ohleduplnosti jako ti, jejichž život byl nepřetržitým zápasem s chudobou. Chudí mají v tomto životě jen málo, co by je obšťastnilo a potěšilo, a proto si váží soucitu a lásky. Lékaři a pomocníci by neměli zanedbávat tuto třídu, protože tím by zanedbávali Krista v osobě Jeho svatých.

Naše sanatorium bylo postaveno pro blaho trpícího lidstva, bohatých i chudých na celém světě. Mnozí z našich sborů mají jen malý zájem o tento ústav, i když mají dostatek důkazů, že je jedním z nástrojů určených Bohem, jak ovlivnit muže a ženy pravdou a mnohé zachránit. Sbory, které mají chudé ve svých řadách, by neměli zanedbávat svou službu strážných a sanatorium zatěžovat břemenem chudých a nemocných. Všichni členové různých soborů jsou před Bohem zodpovědní za své trpící. Měli by nést svá vlastní břemena. Jestliže mají ve svých řadách nemocné, kterým chtějí pomoci léčbou, měli by, jsou-li schopni, poslat je do sanatoria. Tím by pomohli nejen tomuto ústavu, který zřídil Bůh, ale pomohli by i těm, jež pomoc potřebují, jak to od nás požaduje sám Bůh.

Božím záměrem nebylo, aby svět byl úplně zbaven chudých. ^{4T 552} Společnost neměla být nikdy rovnostářská, protože rozmanitost podmínek, které charakterizují naše pokolení je jedním z prostřed­ků,které Bůh určil na zkoušku a rozvoj charakteru. Mnozí s velkým nadšením zdůrazňovali, že všichni lidé by měli mít stejný podíl na časném Božím požehnání; toto však nebylo záměrem Stvořitele. Kristus řekl, že chudé budeme mít vždycky. Chudí jakož i bohatí jsou vykoupení Jeho krví; Mezi Jeho vyznavači jsou většinou chudí, kteří mu slouží s upřímností svého záměru, zatímco bohatí svou lásku stále upínají k svému pozemskému pokladu a zapomínají na Krista. Starosti tohoto života a touha po bohatství jim zastiňují slávu věčného života. Bylo by největším neštěstím, jaké kdy lidstvo postihlo, kdyby všichni byli stejně obdařeni světským majetkem.