Naši bratři a sestry z okolí Battle Creeku by měli cítit, že je jejich povinností podpírat tento ústav, který je součástí Božího díla. Někteří studenti se domů vracejí s reptáním a stížnostmi a rodiče i členové církve pozorně poslouchají jejich přehnaný, jednostranný úsudek. Udělali by dobře, kdyby si uvědomili, že tento úsudek je pouze jednostranný. Avšak místo toho dovolí, aby se tyto zkomolené zvěsti staly překážkou v jejich vztahu ke škole. Potom vyslovují obavy, otázky a podezření o způsobu, jakým je škola vedena. Takové jednání je velmi škodlivé. Slova nespokojenosti se šíří jako nakažlivá nemoc a dojem, jakým zapůsobila na mysl lidí, se dá těžko smazat. Při každém opakování se rozsah vyprávění zvětšuje, až dosáhne gigantických rozměrů, zatímco vyšetřováním by se ukázalo, že učitelé ani profesoři nenesou žádnou vinu. Oni prostě konali svou povinnost, když se řídili školním řádem, který je nutno prosazovat, aby mravní úroveň školy neklesla.

Rodiče nepostupují vždy uváženě. Mnozí jsou velmi přísní, a přejí si, aby i jiní přijali jejich myšlenky, a když se jim to nedaří, jsou netrpěliví a neústupní. Když se však po jejich vlastních dětech žádá, aby se ve škole řídili pravidly a předpisy, tyto děti se bouří proti nutnému omezování svobody a tu se jejich rodiče, kteří hlásají, že Boha milují a bojí se Ho, velmi často připojí k dětem, namísto toho, aby je pokárali a napomenuli za jejich přestupky. Toho děti ihned využijí. Pravidla a řády nejsou uznávány a kázeň je pošlapávána. Děti opovrhnou omezováním svobody a rodiče jim dovolí, aby pomlouvaly ústavy v Battle Creeku. Kdyby rodiče uvažovali, viděli by, jak neblahý je důsledek jejich jednání. Byl by to opravdový zázrak, kdy ve škole se čtyřmi sty studenty, kterou řídí muži a ženy, jež podléhají lidským slabostem, bylo všechno tak dokonalé a přesné, aby to nikdo nemohl kritizovat. ^{4T 429}

Kdyby se rodiče postavili na místo učitelů a viděli, jak je těžké řídit a udržovat kázeň ve škole se sty studentů různě vyspělých s různým myšlením, viděli by asi věci jinak. Měli by si uvědomit, že některé děti nebyly doma nikdy vedeny ke kázni. Protože se jim ve všem povolovalo a nikdy nebyly vedeny k poslušnosti, bylo by pro ně velmi potřebné, aby byly od svých nerozumných rodičů vzdáleny a podřízeny stejně přísným předpisům a výcviku jako vojáci v armádě. Neudělá-li se něco pro tyto děti, které byly nevěřícími rodiči tak smutně zanedbávány, nebudou nikdy Ježíšem přijaty. Nebudou-li vychovávány pod náležitým dozorem, stanou se pro tento život neužitečné a nemohou mít podíl ani na životě budoucím.

V nebesích vládne dokonalý řád, dokonalá poslušnost, dokonalý mír a soulad. Ti, kteří v tomto životě neměli žádnou úctu k řádu nebo kázni, neměli by v úctě ani řád, který panuje v nebesích. Nemohou být nikdy přijati do nebes, protože všichni, kteří budou hodni tam vstoupit, budou milovat řád a respektovat kázeň. Charaktery utvářené v tomto životě, rozhodnou o budoucím osudu. Když Kristus přijde, nebude měnit charakter žádného jedince. Drahocenný čas zkoušky je nám dán k tomu, abychom vyprali roucha našeho charakteru a zbílili je v krvi Beránkově. Odstraňovat skvrny hříchu je práce na celý život. Vyžaduje každodenní, vždy nové úsilí o sebezapření. Každý den je nutno bojovat nové bitvy a dobývat nová vítězství. Každý den by měla být duše vyzývána, aby prosila Boha za mocná vítězství kříže. Ze své strany by rodiče neměli zanedbat nic, co může jejich dětem prospět. Měli by je vést tak, aby na tomto světě mohly být požehnáním pro společnost a v budoucnu pak získaly odměnu věčného života.