Stav mnohých v --- je opravdu znepokojující a týká se to především mládeže. Tamnější rodiny si myslí, že nejsou církvi na obtíž, ale nápomocni. Často je tomu právě naopak. Tím, že rodiče své děti správně nevychovávali, v mnohých rodinách se pro nedostatek kázně rozšířilo zlo. Mládež nebyla vůbec vedena. Rodiče nedbali rad, které jim v tomto případě poskytovalo Boží slovo a děti začaly dělat, co se jím líbilo. Důsledkem bylo, že ve většině případů děti vládly rodičům, přestože se správně měly podřídit rodičovské autoritě. ^{4T 193}

Rodiče nepoznali, v jakém stavu se nacházejí jejich děti, a nechali se svými dětmi svést. Avšak těm, kteří správně nevedou své děti, se nelíbí, že jiní rodiče vychovávají své děti dobře, anebo na ně poukazují, že dělají chybu. Rodiče v ---, kteří své vzpurné a neukázněné děti přiváděli do tohoto velkého sboru, škodili Božímu dílu. Mnozí trvale zanedbávají své povinnosti, nevychovávají své děti a nenapomínají je. A přece tito jedinci nejvíce hovoří o hříšnosti mládeže v ---, i když to je špatný příklad a vliv právě jejich vlastních dětí, jež kazí morálku mladých lidí, s nimiž se stýkají.

Takové rodiny způsobily církvi velké těžkosti. Přinesly s sebou špatné názory. Zdá se, že rodiče očekávali, že v církvi jsou všichni bez chyby. Mysleli si, že církev má za úkol učinit křesťany z jejich dětí, když oni jako rodiče je nedokáží vychovávat. Tím vkládají na církev velmi těžký a nesplnitelný úkol. Mohli být církvi nápomocni, kdyby se vzdali svého sobectví a ze všech sil se snažili slavit Boha a napravit chyby, které učinili během svého života. Ale oni to neudělali; nadále zůstali nečinně stát a kritizovali nedostatky duchovního života v církvi. Největší pohromou pro církev je skutečnost, že mezi jejími členy je mnoho takových, kteří jsou takovým rodičům podobni. Jsou to prázdné nádoby, osoby s neposvěceným srdcem i životem, kteří nevykonají nic dobrého. V institucích v --- žije mnoho nemocných i mrtvých jedinců, kteří se starají pouze o vlastní prospěch a duchovní pýchu.