Jsme odpovědni Bohu za moudré užívání svých duševních schopností i tělesných sil. Kdo dokáže změřit svou odpovědnost? Musíme se zodpovídat za vliv, jímž působíme. To, co nám připadá jako malý nedostatek v naší povaze, to zdědí jiní ve větším měřítku, takže nedobrý vliv, kterým jsme působili, může být trvale rozšířen.

Neodvažuje se nikdo zlehčovat výstrahy dávané těmi, kteří mají povinnost střežit jejich mravní a duchovní prospěch. Možná to vypadá, že slova jsou málo účinná, protože působí na mysl posluchače jen chvíli. To však není všechno. V mnoha případech nalézají tato slova odezvu v neposvěcených srdcích lidí, kteří nikdy nepoznali opatrnost nebo zdrženlivost. Nepromyšlené slovo může navždy ovlivnit osud duše. Každý člověk působí určitým vlivem na život jiných lidí. My jsme zcela jistě pro ně buď světlem, které ozařuje a obveseluje jejich stezku, nebo ničivým, pustošivým přívalem. Buď vedeme své druhy vzhůru ke štěstí a věčnému životu, nebo dolů, do žalu a věčné záhuby. Žádný člověk nechce zahynout ve své nepravosti sám. Ať je sféra vlivu člověka sebeomezenější, tento vliv se projevuje v dobrém, nebo ve zlém. Jeden člověk na smrtelné posteli zvolal: „Shromažďte všechen vliv, kterým jsem působil, a pohřběte ho se mnou!“ Bylo to možné? Ne, ne; tento vliv kdysi vzešel jako zaseté bodláčí všude kolem něho, zakořenil se a vydá hojnou úrodu.

Těch, kteří vědomě vytvářejí špatné návyky, je málo. Návyky se vytvářejí podvědomě častým opakováním nesprávných činů a zakotví se tak pevně, že k provedení změny je zapotřebí té nejvytrvalejší snahy. Nikdy bychom neměli váhat skoncovat s hříšným návykem. Nepřemůžeme-li špatné návyky my, ony přemohou nás a zničí naše štěstí. Na světě je mnoho ubohých lidí, kteří jsou nyní nešťastní, zklamaní a zvrhlí, ^{4T 655} kteří jsou neštěstím pro všechny kolem sebe, a kteří mohli být užitečnými a šťastnými lidmi, jen kdyby využili své příležitosti! Mnoho mladých lidí mrhá drahocennými hodinami života v nečinném snění. Takoví lidé neoplývají silou charakteru, ani pevnými zásadami. Mnozí jsou hnáni neklidem a stávají se hříčkou měnících se okolností. Marně stále čekají, že jiní je pochopí, marně spoléhají, že najdou u nich své štěstí. Všichni tito lidé ztroskotají ve svých nadějích v tomto i v budoucím životě.

Mladí lidé, kteří se sblíží s jinými mladými, mohou být pro toto společenství požehnáním, nebo neštěstím. Mohou se navzájem poučovat, obšťastňovat a posilovat, zlepšovat své chování, své sklony i vědomosti. Jestliže povolí uzdu lehkomyslnosti a věrnosti, budou mít zhoubný vliv i na ostatní.

Ježíš chce být pomocníkem všech, kdo v Něho doufají. Ti, kdo jsou spojeni s Kristem, sami ovlivňují své štěstí. Jdou po cestě, po níž před nimi kráčel Spasitel, pro Něj křižují své já se všemi zálibami i touhami. Tito lidé postavili svou naději na Kristu a pozemské bouře ji nedokáží smést s tohoto spolehlivého základu.

Záleží na vás samotných, chlapci a děvčata, chcete-li se stát lidmi věřícími, lidmi upřímnými a opravdu užitečnými. Měli byste být připraveni a rozhodnouti hájit právo za všech okolností. Naše špatné návyky nemohou jít s námi do nebes a nepřemůžeme-li je zde, znemožní nám vstoupit do příbytků spravedlivých. Až je začneme potírat, budou se velmi houževnatě bránit. Budeme-li však s nimi energicky a vytrvale bojovat, můžeme je přemoci.

Abychom vytvářeli správné návyky, měli bychom vyhledávat společnost lidí mravně bezúhonných a věřících. Měli bychom stále pamatovat na to, abychom byli hodní obývat nebeské příbytky. Vzácné hodiny zkoušky nám jsou poskytnuty proto, abychom mohli odstranit každou vadu svého charakteru. Měli bychom se o to snažit nejen proto, abychom směli získat život věčný, ale abychom zde mohli být užiteční. ^{4T 656} Mladí muži a ženy by měli pohlížet na dobrý charakter jako na majetek, který je cennější než zlato, stříbro nebo poklady. Strach ani nezdar se ho nedotknou a až tento svět pomine, přinese bohatý zisk. Mladí lidé potřebují získat vznešenější, ušlechtilejší názor na hodnotu křesťanského charakteru. Hřích oslepuje oči a poskvrňuje srdce. Bezúhonnost, pevnost a vytrvalost jsou kvality, o jejichž pěstování by měli všichni usilovat, protože odívají majitele mocí, které nic neodolá - mocí, která mu dává sílu činit dobro, odolávat zlu i snášet protivenství. Právě tehdy zazáří znamenitost charakteru největším leskem.

Síla charakteru se skládá ze dvou věcí: síly vůle a sebeovládání. Mnozí mladí lidé pokládají nesprávně silnou, neovládanou vášeň za sílu charakteru. Pravdou však je, že ten, kdo se nechá ovládat svými vášněmi, je slaboch. Skutečná velikost a ušlechtilost člověka se měří silou pocitů, které on potlačuje a ne silou pocitů, které ovládají jeho. Nejsilnější člověk je ten, kterého se sice dotkne potupa, přesto však potlačí hněv a svým nepřátelům odpustí. Takoví lidé jsou skutečnými hrdiny.

Mnozí lidé mají tak skromné představy o tom, jací by mohli být, že zůstanou vždycky malicherní a duchovně zakrnělí, i když by si mohli vypěstovat ušlechtilý charakter a svým vlivem získávat duše pro Krista, jen kdyby zdokonalovali síly, které jim Bůh dal. Ve vědění je síla, avšak rozumová schopnost bez dobroty srdce je síla, která vede ke zlému.

Své rozumové i mravní síly máme od Boha, ale každý člověk je do značné míry architektem svého charakteru, jehož stavba každým dnem roste. Boží slovo nás napomíná, abychom dávali pozor, jak stavíme, abychom se starali, aby naše stavba byla zakotvena na Věčné skále. Přichází čas, kdy naše dílo bude stát odkryté - takové jaké opravdu je. Nyní je čas, aby všichni pěstovali síly, které jim Bůh dal a vytvořili si takový charakter, který bude užitečný v tomto i budoucím věčném životě. ^{4T 657}

Každý i sebenepatrnější čin v našem životě má určitý vliv na vytváření charakteru. Dobrý charakter je mnohem cennější, než světské stavby a jeho vytváření je pro člověka tím nejvznešenějším dílem, které může konat.

Charaktery utvářené podle okolností jsou proměnlivé a neharmonické, je to snůška protikladů. Jejich majitelé nemají žádný ušlechtilý cíl, ani smysl života, a nepůsobí na charakter jiných žádným zušlechťujícím vlivem. Žijí bez cíle a jsou bezmocní.

Každý časový úsek života, který je nám zde dopřán, by měl být moudře využit. Bůh chce, aby Jeho církev byla církví živou, zbožnou a pracovitou. Avšak náš lid nyní tomuto požadavku zdaleka neodpovídá. Bůh chce mít silné, statečné duše, činné, živé křesťany, kteří jdou za pravým Vzorem, a kteří chtějí se vší rozhodností svědčit o Bohu a pravdě. Pán nám svěřil jako svatý poklad ty nejdůležitější a nejsvětější pravdy a my bychom měli ukazovat, jaký vliv mají na naše životy a charaktery.