Následující svědectví, které mi bylo dáno při posledním vidění 5. ledna 1875, jsem napsala ve svém stanu během stanového shromáždění ve Vermontu v srpnu r. 1875.

Týká se událostí, jež se odehrály v lednu r. 1875 ve ---. Další vývoj událostí během následujícího léta plně potvrdil důležitost tohoto svědectví, jehož část jsem v září četla sboru v ---, kde jsme svou činností zahájili velké dílo. Tomuto i jiným sborům to pomohlo, a proto chci podat svědectví o této skromné práci.

Všude, kde měl působit pouze Duch Boží, vládla temnota. Ale jen málokdo se zapojil do práce, která si vyžaduje osobní úsilí a odpovědnost. Jen málokdo cítí posvátnost díla, k němuž byl povolán. Mnozí tuto práci berou jako běžné zaměstnání.

Mnozí, kteří by měli vědět, že pokojně a svobodně budou žít jen tehdy, budou-li obětaví, jsou sobečtí. Ti, kteří chtějí najít štěstí v uspokojování vlastních žádostí a zájmů, se vlastně snaží zajistit si štěstí na této zemi. Kdo není věrný v malých povinnostech, bude nevěrný i ve větších povinnostech. Jestliže věrně naplní malé úkoly, které mu byly svěřeny, dokazuje, že není schopen nést větší odpovědnost. Při práci nevyužívá všech svých schopností a vůbec se nesnaží o to, aby oslavil Boha.

Jsou takoví, kteří rádi určují jiným, co je jejich povinností a plně si uvědomují důležitost jejich odpovědnosti, ale sami necítí žádnou odpovědnost. Věrnost a odpovědnost jednotlivce jsou nezbytné především ve Zdravotním ústavu, v ústavech, v církvi i ve školách. Kdyby si všichni, kteří pracují v těchto institucích, dobře uvědomili, jakou odpovědnost jim Ježíš svěřil a nestarali se o povinnosti jiných, ^{4T 187} byli bychom svědky velkých změn ve všech oblastech Božího díla. Kdyby všichni ze srdce řekli: „Musím se zaměřit na Kristovo učení a uposlechnout Jeho volání, vždyť nikdo nemůže za mne nic vykonat; když se budu dívat co dělají jiní, tím nenapravím to, co jsem zanedbal“, pak bychom mohli vidět, že Boží dílo jde kupředu tak rychle, jak tomu nikdy nebylo.

Jestliže čekáme na druhé, aby něco vykonali, dílo nemůže jít kupředu a vede to k duchovní slabosti. Když se někdo chce šetřit a nepracuje, pak jeho síla bude stále menší. Ježíš od všech služebníků požaduje ochotu a poslušnost. Jestliže někdo slouží Kristu, nemůže být nerozhodný a rozmazlený. Kristus nemá s Beliálem nic společného. V --- nikdo necítí žádnou odpovědnost a lidé nejsou ochotni sloužit Bohu.

Bratr A nedal své srdce Bohu. Má nadání a schopnosti, za které si bude zodpovídat před velkým Dárcem všeho. Jeho srdce není posvěceno a jeho život není v souladu s tím, co vyznává. I když v Božím svatém díle pracuje již dvacet let, nepřirostlo mu k srdci. Jaké mu bylo dáno světlo a jaké přednosti! Měl by nejlepší možnosti k tomu, aby ukázal pravý křesťanský charakter. Jeho stav vystihují slova, která vyslovil Kristus, když plakal nad Jeruzalémem: „Ó, kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly, ale skrytoť jest to nyní před očima tvýma.“ A hrozí ti Boží trest, „protože jsi nepoznal čas svého navštívení“ Lk 19,42.44.

Bratr B smýšlí podobně jako A, ale není tak sobecký. Oba mají raději zábavu než Boha. Jejich způsob života se nedá označit za křesťanský. Nejsou stálí ani střízliví a nemají úctu k Bohu. B bere milost příliš povrchně. Chce být křesťanem, ale nesnaží se o to, aby zvítězil sám nad sebou a myslí si, že sám nejlépe ví, co je dobré a co špatné. Bůh přijímá skutky, ne prázdná slova nebo úmysly.

Bratře A, Bůh k tobě promlouval skrze napomenutí, rady, varování a také laskavé žádosti. ^{4T 188} Ale nestačí pouze si něco vyslechnout. „Buďte pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.“ Jak 1,22. Je jednoduché volat jako všichni ostatní „Ho­sanna“, ale pravé křesťanství se ukáže v každodenním životě, kdy neprožíváme žádné zvláštní vzrušení nebo nadšení. Jenže v těchto situacích je tvé srdce studené, horlivost se vytratí a náboženství se ti začíná ošklivit.

Zásadně se neřídíš Boží vůlí. Kristus říká: „Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, což já přikazuji vám“ Jan 15,14. To je podmínka a zároveň zkouška, podle níž se zjistí, jaký je charakter člověka. City často klamou, na emoce nemůžeme spoléhat, protože se mění a jsou podmíněny vnějšími okolnostmi. Mnozí se řídí svými dojmy, ale ty je zklamou. Rozhodující je, jak odpovíme na následující otázky: Co konáš pro Krista? Jaké oběti jsi přinesl? Kterých vítězství jsi dobyl? Vítězství nad sobectvím, odolání pokušení nesplnit své povinnosti, překonaná vášeň a ochotné splnění Kristovy vůle jsou mnohem většími důkazy o tom, že jsme Božími dětmi, než nucená zbožnost a náboženství pocitů.

Oba nemáte rádi, když vám někdo něco vyčítá, což ve vašich srdcích vždy vzbudilo nespokojenost. Reptali jste proti svému nejlepšímu Příteli, který se vždy snažil, abyste se měli co nejlépe, a proto byste Jej měli vždy respektovat. Sami jste se od Něj odloučili a tím, že jste od Božích služebníků nepřijali poselství týkající se vašeho způsobu života, jste zarmucovali Božího Ducha. Těchto napomenutí jste si vůbec nevšímali, čímž jste pohrdli Božím Duchem. Vaše srdce nepřijalo poselství, stali jste se lehkomyslnými a lhostejnými ke svému chování.

Bratře A, během mnoha let, kdy jsi přijímal požehnání z velkého světla, kterým Bůh osvěcoval tvou stezku, jsi měl nabýt hodnotné zkušenosti. Slyšela jsem, jak o tobě bylo řečeno: „Je to neplodný strom; proč strom, který nemá žádné ovoce, zabírá zbytečně místo, kde by mohl růst strom přinášející ovoce? Vytni jej, proč zbytečně kazí i tu zemi?“ Potom jsem slyšela sladký hlas Milosti: „Nechej ho ještě růst. ^{4T 189} Chtěl bych ho okopat a také prořezat. Zkus ho ještě jednou, a jestliže neponese ovoce, pak ho můžeš vytnout.“ Doba zkoušky neplodného stromu je ještě trochu prodloužena; je prodloužena doba neplodného života, aby zakvetl a přinesl ovoce. Bude tato příležitost využita? Bude brán ohled na výstrahu Ducha Božího? To, co Ježíš řekl o Jeruzalému, když si jeho obyvatelé nevážili spasení, jenž jim bylo milostivě nabízeno jejich Vykupitelem, platí v podstatě i o tobě: „Jeruzaléme, Jeruzaléme, ... kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, tak jako slepice shromažďují kuřátka svá pod křídla, a nechtěli jste!“ Mt 23,37. Kristus prosil a zval, ale lid, který přišel spasit, neopětoval Jeho lásku. Nejsi o nic lepší než bídní, sebeoklamávající a zaslepení Židé. Mohl jsi využít svých požehnaných možností a příležitostí a zdokonalit křesťanský charakter; ale tvé srdce se vzbouřilo, „nechtěl ses“ pokořit, aby ses cele obrátil a žil v souladu s Božími přikázáními.

Pocity nesmiřitelnosti a reptání, jež se u některých objevovaly, našly odezvu také ve tvé duši, i když ses neodvážil hovořit jako oni. Pro ústav, v němž jsi pracoval, i pro všechny ostatní spolupracovníky by bylo lepší, kdybys již před léty od nich odešel. I kdybys měl více světla a těšil se z vícerých možností, přesto bys byl méně upřímný a projevil bys menší spravedlnost. Tvé srdce bylo tělesné, a proto jsi nedbal rad Božího slova. I když jsi byl často varován, byly ti poskytnuty i mnohé rady a měl jsi jasné důkazy, že to je Boží dílo a že k tobě promlouval Boží hlas, přesto jsi opovrhoval vážnými napomenutími a nevážil sis jich. Stále jsi byl sobecký a šel jsi svou vlastní cestou.

Někdy jsi měl strach, ale nikdy sis neuvědomoval, jak ubohý je tvůj duchovní stav a jak velké nebezpečí ti hrozí. Stále jsi padal a znovu ses ocitl ve stavu lhostejnosti a sobeckosti. Tvé pokání nebylo nikdy natolik hluboké, aby ve tvém životě nastala úplná změna. Měl jsi povrchní práci, jež nevedla k naprosté změně, ^{4T 190} která je nezbytná k tomu, aby tě Bůh mohl přijat. Kristus říká: „Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech“ Jan 8,12. Tvrdil jsi o sobě, že jsi křesťan, ale většinu svého života jsi prožil v temnosti, protože jsi neudržoval spojení s nebem a nepřijal jsi čisté světlo Ducha svatého.

Kdybys denně hovořil s Pánem a pěstoval lásku k duším, pak by ses nestaral pouze o sebe, ale stal by ses horlivým pracovníkem na vinici Páně. Zjistil bys, že věrné plnění životních povinností tě ochrání od sebelásky a sebeuspokojování. Nebyl jsi pilný a nesnažil ses, abys každý den získal novou zkušenost. V této době bys měl být mužem, na něhož je spolehnutí v jakékoli odpovědnosti, ale v každé práci, kterou jsi konal, se projevilo sobectví. Myslel sis, že jsi moudrý, ale z mnohaleté zkušenosti ses nepoučil.

Život bratra B nebyl užitečný. Mohl s jistotou kráčet kupředu a růst v milosti, ale zdálo se mu, že vnější vzhled je důležitější než vnitřní stav člověka a neuvědomoval si, že Bůh si váží právě pokorného a tichého ducha. Nevěřící, kteří pracují v ústavu a neznají přítomnou pravdu jako ty, jsou mnohem věrnější a svědomitější, než kdokoli z vás dvou. Kdyby vaše spojení s Kristem bylo dokonalé, pak mnozí z nich by se nyní spolu s vámi těšili v pravdě. Ale váš způsob života byl pro ně velkou překážkou. Bůh na tyto nevěřící pohlíží s větším soucitem a laskavostí, než na věřící, kteří jej svým životem zapírají. Víra, s níž zacházíme jako s kabátem, který si podle potřeby buď oblékneme anebo jej odložíme - to není Kristovo náboženství, ale takové vadné zboží, kterého si neváží ani tento svět.

Pravé náboženství se musí jasně projevit v našich slovech, chování a v každé životní situaci. U těch, kteří následují Krista, musí být náboženství vidět i v zaměstnání. Obojí spolu souvisí ^{4T 191} a Božím přikázáním se musíme řídit ve všech životních situacích. Vědomí, že jsme Božími dětmi, by se mělo odrazit v našem charakteru i při plnění každodennních povinností. V zaměstnání nebudeme leniví, ale iniciativní. Takové náboženství snese i nejvyšší lidskou kritiku.

Každý úředník by měl pracovat jako Boží správce a svou práci by měl konat věrně a svědomitě. Stále bychom si měli klást otázky: „Bude se to líbit Bohu? Bude s tím souhlasit můj Vykupitel?“ Biblické náboženství zvyšuje rozumové schopnosti, jestliže stále myslíme na Krista. Každý čin, každé slovo a každý okamžik našeho života by měl nést znak naší svaté víry. Vždyť konec všeho je již na dosah ruky a nemáme tolik času, abychom mohli zahálet, anebo se bavit a přitom mít na mysli kříž a Boha.

S Bohem si nemůžeme zahrávat. Ti, kteří dnes pohrdají Jeho milosrdenstvím a požehnáním, když se jim nabízí taková příležitost, sami na sebe přivolávají neproniknutelnou temnotou a stávají se kandidáty Božího hněvu. Města Sodoma a Gomora byla Všemohoucím zničena právě pro jejich hříchy a neřest. Také dnes žijí mnozí, kteří zneužívají Boží milosrdenství a nevšímají si Jeho varování. V den soudu bude Sodomským a Gomorským lehčeji než těm, kteří nosí Kristovo jméno, avšak svým neposvěceným životem Jej zneuctívají. Tato třída lidí si sama na sebe přivolává hrozný trest, protože Bůh je ve svém hněvu navštíví svými soudy.

Hříšníci, kteří neměli takové světlo a takové přednosti, jakým se těšili adventisté sedmého dne, budou mít pro svou nevědomost před Bohem výhodnější postavení než ti, kteří pracovali nevěrně v Jeho díle a vyznávali, že Jej milují a slouží Mu. Kristovy slzy na hoře byly důsledkem srdcelomné úzkosti, protože Jeho vyvolený lid neodplácel lásku láskou a byl nevděčný. Neúnavně se snažil, aby je zachránil před jistou smrtí, ale oni pohrdli Jeho milosrdenstvím a nepoznali čas svého navštívení. ^{4T 192} Den, kdy měli svou příležitost, se chýlil k závěru, ale byli tak zaslepeni hříchem, že to nepoznali.

Ježíš viděl, že i po staletích, v době konce, budou lidé, kteří na Jeho lásku a napomenutí odpoví sobectvím. Všechněm, kteří se k Němu tak zachovají, s vážností říká, že nepoznali čas svého navštívení. Židé na sebe přivolali temné mraky trestajícího soudu. Také dnes mnozí na sebe přivolávají Boží hněv, protože nevyužívají nabízenou příležitost, nepřijímají rady, pohrdají Ježíšovou láskou a nenávidí Jeho služebníky, protože jim mluví pravdu.

Na celé zemi není ani jedno místo, kterému se dostalo tolik světla, jak tomu bylo v ---. Ani starému Izraeli nebyla poskytnuta tak velká přízeň, aby lidem na cestu svítilo tolik paprsků nebeského světla. A přece sešli z cesty, i když věrně poslouchali, měli dostatek světla a sloužili Bohu dnem i nocí. Příčinou špatného a zakrnělého náboženství je nedbalost vůči světlu, zjevenému Duchem Páně. Síla a láska rostou cvičením a křesťanskou ušlechtilost si musíme starostlivě vypěstovat.