„Kořen všeho zlého je milování peněz“ 1Tm 6,10. Někteří z těch kdo hlásají pravdu, neodolají pokušení v této záležitosti. Ve světě jsou dnes páchány největší zločiny kvůli lásce k penězům. Nemohou-li si lidé zajistit bohatství poctivou prací, uchylují se k podvodu, klamu a zločinu, aby je získali. Pohár nepravosti je téměř naplněn a Boží trestající spravedlnost již čeká na viníka. 4T 490 Advokáti a přátelé předstírající zájem, okrádají vdovy o jejich hubenou mzdu a chudí lidé těžko získávají nezbytně potřebné věci kvůli nepoctivosti, kterou mají na svědomí ti, kteří potřebují uspokojit svou marnotratnost. Hrozivé narůstání zločinu v našem světě stačí zmrazit krev a naplnit duši hrůzou; ale skutečnost, že dokonce i mezi ty kdo hlásají že věří pravdě se vkrádají tatáž zla a tytéž hříchy trpěné ve větším, nebo menším měřítku svědčí o tom, jak hluboko klesla lidská duše.

Člověk, který se upřímně bojí Boha, by raději ve dne v noci dřel, snášel strádání a jedl chléb chudoby, než aby povolil své touze po zisku a utiskoval vdovu a sirotka nebo, zbavil cizince jeho práva. Zločiny, které jsou páchány pro lásku k okázalosti a lásku k penězům, činí z tohoto světa doupě zlodějů a loupežníků a jsou příčinou toho, že andělé pláčí. Avšak křesťané nejsou obyvateli této země, jsou zde jen cizinci, kteří se zde zastavují jakoby jen na jednu noc. Náš domov je v příbytcích, které nám šel připravit Ježíš. Tento život je pouhá pára, která mizí.

Získávání majetku se pro některé lidi stává posedlostí. Zlaté pravidlo se pokaždé poruší, Kristus je tupen v osobě svých svatých. Každé využívání bližních - ať svatých či hříšníků - bude v Hlavní nebeské knize zapsáno jako podvod. Bůh si přál, aby naše životy napodobovaly život našeho velkého Vzoru tím, že budeme konat dobro jiným a snažit se pozvedat člověka. Nad tímto úkolem se vznáší pravá důstojnost a sláva, kterou si tento svět nedokáže nikdy plně uvědomit ani pochopit, ale která bude plně oceněna v budoucím životě. Záznam o laskavých činech a šlechetných skutcích bude znám i na věčnosti. V jaké míře člověk chce získat výhodu pro sebe za cenu nevýhody pro svého bližního, v té míře ztratí jeho duše cit pro Božího Ducha. Takto nabytý zisk je ohromnou ztrátou.

Na vedoucích místech se ocitli lidé, kteří nebyli strážci zájmů jiných lidí. Byli cele zaujati svými vlastními zájmy a nedbali na to, aby byla zachována dobrá pověst církve. ^{4T 491} Byli sobečtí a lakomí a vůbec nic nevykonali k slávě Boží. Církev je do určité míry zodpovědná za křivdy spáchané jednotlivými členy, protože podporuje zlo, jestliže proti němu nepozvedne svůj hlas. Boží přízeň je jí z několika důvodů odnímána, protože Jeho Duch je zarmoucen pýchou, marnotratností, nepoctivostí a lstivostí, kterou mlčky snášejí někteří z těch, kteří se tváří zbožně. Všechny tyto věci přivolávají Boží hněv na Jeho lid.

Byla mi ukázána nevěra a hřích starého Izraele a já jsem poznala, že v dnešním Izraeli existuje podobné zlo a nepravost. Inspirované pero zapsalo jejich zločiny k užitku těch, kdo žijí v těchto posledních dnech, abychom se mohli vyhnout jejich špatnému příkladu. Achan vzplanul žádostí a vzal si zlatý prut a jeden pěkný babylonský plášť, což bylo vzato nepříteli jako kořist. Ale Pán vyslovil nad městem Jerichem kletbu a nařídil lidu, aby si z kořisti svých nepřátel nebral nikdo nic pro sebe. „Avšak vystříhejte se od proklatého, abyste i vy nebyli učiněni proklatí, berouce z proklatých věcí, a uvedli byste stany Izraelské v prokletí, a zkormoutili byste je. Všecko pak stříbro a zlato, a nádoby měděné a železné, svaté bude Hospodinu; na poklad Hospodinu složeno bude“ Jozue 6,18-19.

Ale Achan z kmene Judova si přivlastnil několik věcí propadlých kletbě a Hospodin se rozhněval na Izraele. Když Izraelští bojovníci vytáhli, aby bojovali proti nepříteli, byli zahnáni zpět a někteří z nich byli zabiti. Tímto odvaha lidu velmi poklesla. Jozue, jejich vůdce, byl zmatený a bezradný. V nejhlubší pokoře padl na tvář a modlil se: „Ach, Panovníče Hospodine, proč jsi kdy převedl lid tento přes Jordán, abys nás vydal v ruku Amorejského, tak aby nás zahubil? Ó kdybychom byli raději zůstali za Jordánem. Ó Pane, což mám říci, když již lid Izraelský utíká před nepřáteli svými? Nebo uslyšíce Kananejští a všickni obyvatelé země, obklíčí nás vůkol a vyhladí jméno naše z země. ^{4T 492} I což to učiníš jménu svému velikému?“ Joz 7,7-9

Hospodinova odpověď Jozuemu zněla: „Vstaň! Proč jsi padl na tvář svou? Zhřešil Izrael, tak že smlouvu mou přestoupili, kterouž jsem jim přikázal; neboť jsou vzali z věcí proklatých, k tomu i ukradli, také i zklamali, nad to i odložili mezi nádobí svá“ Joz 7,10.11. Achan ukradl to, co bylo určeno Bohu a mělo být dáno do jeho pokladnice. Mlčel, když viděl Izraelský tábor zkormoucený, a nevyznal svou vinu, přestože věděl, že Jozue opakoval Boží slova lidu, že kdyby si snad přivlastnili to, co patřilo Bohu, přijde na Izraelský tábor zkáza.

Zatímco se raduje ze svého nesprávně nabytého zisku, jeho jistota se ztratila. Slyší, že se má konat vyšetřování, a to ho zneklidní. Znovu a znovu si říká: „Copak se jich to týká? Já jsem za své činy zodpovědný“. Naoko se tváří zmužile a okázale odsoudí viníka. Kdyby se byl přiznal, mohl být zachráněn. Ale hřích zatvrzuje srdce a on stále prohlašuje, že je nevinen. Domnívá se, že uprostřed tak velkého množství nebude nalezen. Losuje se, aby byl vypátrán viník a los padá na kmen Judův. Achanovo srdce se nyní rozbuší strachem z viny, neboť je příslušníkem tohoto kmene; stále se však ještě utěšuje, že vyvázne. Znovu se losuje a je označena rodina, k níž on náleží. Nyní čte Jozue v jeho bledé tváři vinu. Nový los určí nešťastníka. Tu stojí, označen Božím prstem jako viník, který všechno toto soužení způsobil.

Kdyby se byl někdo Achana - když podléhal pokušení - zeptal, zda chce Izraelskému táboru přivodit porážku a smrt, byl by odpověděl: „Ne, ne“! „I což jest služebník tvůj pes, aby učiniti mohl věc tak velikou?“ 2Kr 8,13. On si však s pokušením pohrával, aby ukojil svou chamtivost, a když se naskytla vhodná příležitost, zašel dál než ve svém srdci zamýšlel. Přesně tak nepozorovatelně jsou lákáni jednotliví členové církve, ^{4T 493} aby zarmucovali Božího Ducha, okrádali své bližní a přiváděli Boží hněv na církev. Nikdo nežije sám sobě. Hanbu, porážku a smrt uvalil na Izraele hřích jednoho člověka. Ona ochrana, která přikrývala jejich hlavy v čas boje, byla odňata. Různé hříchy páchané a trpěné domnělými křesťany přivolávají na církev Boží hněv. V den, kdy bude otevřena Hlavní nebeská kniha, nebude Soudce oznamovat člověku jeho vinu slovy, ale podívá se na něj jediným, pronikavým, usvědčujícím pohledem a v té chvíli ožije v provi­nilcově paměti jasně každý skutek, všechno, co v životě udělal. Onoho člověka nebude třeba - jako za dnů Jozue - hledat ve kmeni ani v rodě, ale on sám dozná svou hanbu, sobectví, chtivost, nepoctivost, přetvářku a podvod. Jeho hříchy - před lidmi utajované - pak budou jakoby rozhlášeny po celém světě.

Církev se nemusí nejvíc obávat otevřených odpůrců, nevěřících a rouhačů, ale nedůsledných Kristových vyznavačů, neboť ti zadržují požehnání Boha Izraele a vnášejí do církve slabost a potupu, která se těžce odstraňuje. Když Jozue ležel tváří na zemi a vyléval svou duši před Bohem v slzách a úzkosti, odpověděl Bůh výčitkou: „Vstaň. Proč jsi padl na tvář svou?“ Joz 7,10.

Populární církve jsou plné těch, kteří tvrdí, že slouží Bohu, a přitom jsou zloději, vražedníci, cizoložníci a smilníci. Avšak ti, kteří hlásají naši pokornou víru, volají po vyšší úrovni. Měli by být křesťany Bible a musí pilně studovat mapu života. Starostlivě a na modlitbách by měli zkoumat pohnutky, které je nutí k činnosti. Ti, kdo se chtěli v důvěře odevzdat Kristu, měli by nyní začít studovat krásné stránky kříže. Jestliže chtěli být živými křesťany musí se nyní začít bát Boha a poslouchat jej. Chtějí-li, mohou své duše zachránit před zkázou a získat věčný život. ^{4T 494}

Zvyk okrádat lidi v obchodě, což je ve světě velmi rozšířeno, není pro křesťany žádným příkladem. Ti by se neměli ani v malič­kostech odchýlit od dokonalé poctivosti. Využívat neznalosti kupujících a prodávat nějaké zboží dráž než je jeho cena, je podvod. Nezákonné zisky, malé obchodní triky, přehánění, konkurence, snižování ceny bratru, který se snaží poctivě obchodovat - tyto věci kazí čistotu církve a podkopávají její duchovní úroveň.

Svět ochodu neleží za hranicemi Boží vlády. Křesťanství se nemá předvádět pouze v sobotu a ukazovat ve shromáždění, ono platí pro každý den v týdnu a na každém místě. Jeho požadavky se musí uznávat a poslouchat v dílně, doma i při obchodních jednáních s bratry a se světem. Světáctví, které vše pohlcuje, mnohým zastiňuje pravý smysl křesťanských povinností. Kristovo náboženství chce působit na srdce tak, aby ovládlo život. Lidé, kteří si osvojili pravý základ skutečného náboženství, prokáží ve všech svých obchodních jednáních tak jasný cit po právo, jako když předkládají své prosby u trůnu milosti. Život člověka se všemi jeho schopnostmi náleží Bohu a mělo by se ho užívat k Jeho slávě a ne k podvádění našich bližních a službě satanovi.

Satan se stal některým lidem rádcem. Říká jim, že budou-li chtít, aby se jim vedlo dobře, musí dbát na jeho rady: „Nebuďte příliš svědomití, pokud se týče cti nebo poctivosti. Dbejte bezohledně svého vlastního zájmu a nedejte se unést soucitem nebo šlechetností. Vy se nemusíte starat o vdovu a sirotka. Nepovzbuzujte je, aby hleděli a spoléhali na vás. Nechejte je, ať se starají sami o sebe. Neptejte se zda mají jídlo, nebo zda je můžete obdařit promyšlenou, laskavou pozorností. Starejte se o sebe, berte, kde můžete. Okrádejte vdovu a sirotka, upírejte cizinci jeho právo a budete mít prostředky k úhradě svých různých potřeb.“ Někteří uposlechli tohoto rádce a pohrdli Tím, který řekl: ^{4T 495} „Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem toto jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa“ Jk 1,27.

Satan nabízí lidem království světa, jestliže mu ponechají veškerou autoritu. Mnozí to učiní a obětují svůj věčný život. Lépe je zemřít, nežli hřešit; raději mít nedostatek, než podvádět; raději hladovět, než lhát. Kéž všichni, kdo jsou v pokušení, vzdorují satanovi těmito slovy: „Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho. Neboť z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš a šťastně se povede“ Žm 128,1.2. Zde je uvedena podmínka a zaslíbení, jež se neomylně vyplní. Štěstí a zdar je výsledkem sloužení Bohu.