Vzdělávání a výchova mládeže je vážnou a důležitou prací. Velmi důležitý je rozvoj vlastního charakteru, aby jednotlivec byl schopen správně plnit povinnosti tohoto života a nakonec vejít do života budoucího, nesmrtelného. Na věčnosti se ukáže, jak se tato práce podařila. Kdyby si kazatelé a učitelé dovedli plně uvědomit svou odpovědnost, byl by dnešní stav ve světě úplně jiný. Mají však příliš malicherné názory i cíle a neuvědomují si důležitost své práce, ani její následky.

Bůh nemohl pro člověka učinit víc než učinil, když dal svého jednorozeného Syna. Nemohl však ani udělat méně, měl-li zajistit vykoupení člověka a zachovat důstojnost Božího zákona. Vydal nám celý poklad nebes, neboť tím, že dal svého Syna, nám otevřel zlaté brány nebes a dal tak jeden nekonečně veliký dar těm, kdo mají přijmout tuto oběť a znovu se podřídit Bohu. Kristus přišel na náš svět s nekonečnou láskou ve svém srdci, s nabídkou učinit člověka dědicem všeho svého bohatství i slávy. Tímto činem odhalil člověku charakter svého Otce, když každé lidské bytosti ukázal, že Bůh může být spravedlivý, a přece ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.

Majestát nebes se nechtěl líbit sobě. Vše co učinil, souviselo se spasením člověka. Sobectví ve všech svých podobách bylo v Jeho přítomnosti káráno. Vzal na sebe naši přirozenost, aby mohl trpět místo nás tím, že učinil svou duši obětí za hřích. Byl od Boha raněn a trápen, aby zachránil člověka od rány, kterou si zasloužil za překročení Božího zákona. Světlem, které září od kříže, chtěl Kristus přitáhnout všechny lidi k sobě. Jeho lidské srdce toužilo po lidstvu. Jeho paže byly rozevřeny, aby je přijaly a zval všechny, aby šli k němu. Jeho pozemský život byl jedním nepřetržitým činem sebezapření a shovívavosti. ^{4T 419}

Poněvadž člověk byl tak draze vykoupen - za cenu milovaného Syna Božího - jak opatrně by měli kazatelé, učitelé i rodiče zacházet s dušemi těch, na něž mohou působit! Ovlivňovat myšlení lidí je krásná práce a každý by ji měl konat s bázní a třesením. Vychovatelé mládeže by měli dokonale ovládat sami sebe, protože ztratit svůj vliv na lidskou duši netrpělivostí či pouze proto, aby se zachovala pochybná důstojnost a autorita, je strašnou chybou, která může způsobit, že duše bude pro Krista ztracena. Myšlení mladých lidí se může neuváženým jednáním tak narušit, že způsobená škoda se už nikdy nedá úplně odstranit. Kristovo náboženství by mělo mít rozhodující vliv na vzdělání a výchovu mladých. Spasitelův příklad sebezapření, laskavost ke každému a trpělivá láska je výtkou netrpělivým kazatelům a učitelům. Klade těmto vychovatelům otázku: „Jak jednáte s dušemi těch, za něž jsem dal svůj život? Tak malé máte porozumění pro nesmírnou cenu, kterou jsem zaplatil za jejich vykoupení?“

Všichni, kteří pracují v naší škole, musí být muži a ženami, kteří se bojí Boha a mají Jeho lásku ve svých srdcích. Měli by učinit své náboženství přitažlivé pro ty mladé, kteří se octnou v dosahu jejich vlivu. Profesoři a učitelé by měli neustále cítit, že jsou na Bohu závislí. Jejich práce je na této zemi, ale Pramen moudrosti a poznání, z nějž musí neustále čerpat, je v nebesích. Jejich sebevědomí nesmí zvítězit. Vládu musí mít Duch Boží. Musí chodit pokorně s Bohem a měli by si být vědomi své odpovědnosti, která není menší, než odpovědnost kazatele. Vliv, jímž profesoři a učitelé působí na mládež v naší škole, si tito mladí ponesou všude, ať půjdou kamkoli. Z této školy by měl vycházet posvátný vliv, který by čelil mravní temnotě, jež existuje na všech stranách. Když mi Boží anděl zjevil, že pro výchovu naší mládeže by měl být zřízen ústav, pochopila jsem, že to bude jeden z největších prostředků, jež Bůh určil pro spásu duší. ^{4T 420}

Ti, kteří chtějí mít ve výchově mladých úspěch, musí je brát takové, jací jsou, ne jací by měli být, ani jací budou, až se octnou mimo jejich výchovné působení. S nechápavými žáky budou mít soužení a musí mít trpělivost s jejich nevědomostí. S nedůtklivými, nervózními studenty musí jednat citlivě a velmi laskavě; nesmějí zapomínat, že se mají jednou setkat se svými studenty před soudnou stolicí Kristovou. Vědomí vlastní nedokonalosti by mělo neustále vést vychovatele k tomu, aby pociťovali něhu a shovívavost k těm, kteří zápasí s týmiž těžkostmi. Svým studentům mohou pomáhat tím, že jejich nedostatky nebudou přehlížet, ale že je budou trpělivě napravovat tak, že se káraný přimkne ještě úžeji k učiteli.

Bůh spojil staré i mladé zákonem vzájemné závislosti. Vychovatelé mládeže by měli mít nesobecký zájem o ovečky svého stáda, tak jako nám svým životem ukázal Kristus. Máme příliš málo soucitné něžnosti a příliš mnoho neústupné důstojnosti přísného soudce. Skutečné a nestranné spravedlnosti by se mělo dostat všem, neboť Kristovo náboženství je vyžaduje. Vždy by se však mělo pamatovat na to, že pevnost a spravedlnost mají sestru, a tou je - milosrdenství. Stát povznešeně nad studenty, jednat s nimi lhostejně, být nepřístupný, tvrdý a kritický, se příčí Kristovu duchu.

Každý z nás osobně potřebuje otevřít své srdce Boží lásce, přemáhat sobectví a tvrdost a musí dovolit Ježíši, aby se stal vládcem duše. Pro vychovatele mládeže bude dobře, když si bude připomínat, že při přednostech svého věku, výchovy a zkušeností ještě dokonale nepřemohl sám sebe, že i on je hříšný a dělá mnoho chyb. Jak zachází Kristus s ním, tak by se měl i on snažit jednat s mladými, kteří jsou v jeho péči, kteří měli méně výhod a méně příznivé prostředí, než z jakého se těšil on. Kristus snášel bolest s bloudícím, navzdory jeho veškeré zřejmé zatvrzelosti a vzpurnosti. Jeho láska k hříšníku nevychladne, ^{4T 421} Jeho snaha neustává a nevydá ho do moci satanovy. On stál s otevřenou náručí, aby znovu uvítal bloudícího, vzpurného, dokonce i odpadlíka. Při vzdělávání a výchově mládeže by učitelé měli poučením a příkladem představovat Krista. Pak nebudou v den soudu při setkání se svými studenty zahanbeni ani tím, jak s nimi v minulosti jednali.

Vychovatel mládeže vnáší pokaždé do třídy stín temnoty, která se nahromadila v jeho duši. Je nervózní ze svého přepracování nebo pro své špatné zažívání a nepřináší světlo, takže vstupuje do třídy s chvějícími se nervy a podrážděným žaludkem. Zdá se mu, že ho nemůže nic potěšit, myslí si, že jeho žáci mají snahu mu ukázat svou neposlušnost a bezhlavě kritizuje a kárá.

Jeden, nebo několik žáků se možná dopustí chyby, nebo jsou vzpurní. Učitel si ve své mysli případ zveličí, takže je nespravedlivý, přísný a nepříjemný, dokonce se vysmívá žákovi, kterého pokládá za viníka, o kom se domnívá, že udělal chybu. Táž nespravedlnost mu později zabrání, aby připustil, že nejednal správně. Aby si zachoval důstojnost, vzdá se vzácné příležitosti - osvědčit ducha Kristova a snad i získat duši pro věčnost.

Zkušení muži a ženy by měli chápat, že žijeme v době, která je pro mladé lidi zvlášť nebezpečná. Na každém kroku je obklopují pokušení a protože s proudem se plave velmi snadno, je zapotřebí vynaložit velké úsilí a zabránit přílivu zla. Satan, ten se promyšleně snaží udržet mladé lidi v hříchu, protože tak si je člověkem jistější. Nepřítel duší je naplněn hlubokou nenávistí proti každé snaze vést mladé lidi správným směrem. Nenávidí všechno, co chce přiblížit člověka Bohu a našemu Spasiteli a jeho snaha je zvlášť namířena proti všem, kdo jsou již blízko tomu, aby přijali světlo z nebes. Ví, že jakmile se přiblíží k Bohu, Bůh jim dá sílu odolat jeho plánům. ^{4T 422} Ti, kdo jsou ve svých hříších spokojeni, jsou pod jeho korouhví bezpečni. Jakmile je tu však snaha zlomit jeho moc, probudí se jeho zloba a se vší vážností se dá do díla, aby - pokud to je možné - zkřížil Boží úmysl.

Je-li autorita v naší škole taková, jaká by měla být, pak bude mládež, která tam je vychovávána, schopna poznat Boha a oslavovat Ho v každém Jeho díle. Tím, jak se učí pěstovat schopnosti, které jim dal Bůh, budou připravováni prokazovat Mu účinnější službu. Posvěcený rozum bude objevovat pravdy Božího slova, shromažďovat jeho vzácné drahokamy, aby je předal jiným a vedl je také ke zkoumání hlubokých Božích věcí. Poznání bohatství Jeho milosti zušlechtí a pozvedne lidskou duši a ta se ve spojení s Kristem stane účastníkem božské přirozenosti a obdrží sílu odrážet satanovy snahy o sblížení.

Studentům se musí vštípit skutečnost, že poznání samo o sobě se v satanových rukou může stát silou, která je zničí. Satan byl velmi bystrou bytostí, která zaujímala mezi zástupy andělů vysoké postavení, a která se nakonec vzbouřila, takže mnohý vzdělaný člověk je nyní zajatcem jeho moci. Posvěcené poznání, které dává Bůh, má tu pravou hodnotu a bude svědčit o Jeho slávě.

Práce učitelů v naší koleji bude namáhavá. Mezi těmi, kdo školu navštěvují, budou i někteří satanovi spojenci. Ti se neohlížejí na stanovy školy a kazí mravní úroveň všech, kteří se s nimi stýkají. Až učitelé udělají všechno, co je v jejich moci, aby tyto žáky napravili, včetně osobní snahy, proseb a modliteb, oni však stejně odmítnou veškerou snahu, vynaloženou v jejich prospěch a budou pokračovat ve svém hříšném jednání, pak bude zapotřebí vyloučit je ze školy, aby se jiní jejich špatným vlivem nenakazili.

Aby učitel udržel tu pravou kázeň, a přece ukázal milosrdnou lásku a soucit s těmi, o které pečuje, potřebuje trvale mnoho Boží moudrosti a milosti. ^{4T 423} Pořádek musí být udržován, ale ti, kteří milují duše vykoupené Kristovou krví, by se měli ze všech sil snažit zachránit ty, kteří bloudí. Tito ubozí hříšníci jsou příliš často ponecháni v temnotě a klamu, aby šli svou vlastní cestou, a ti, kdo by jim měli pomoci, je nechají samotné, aby kráčeli do záhuby. Mnozí omlouvají svůj nezájem o tyto lehkomyslné vzpurníky tím, že poukazují na výsady z náboženského hlediska, které jsou v Battle Creeku. Říkají, že jestliže je tyto nepřimějí k pokání, pak na ně nezapůsobí nic. Možnost navštěvovat sobotní školu a poslouchat kázání jsou skutečně vzácné výsady, ale i ty mohou zůstat bez účinku. Kdyby se však k těmto duším přiblížil s pochopením a láskou člověk s opravdovým zájmem, mohlo by se mu podařit je získat. Bylo mi zjeveno, že rozumně uplatňovaná osobní snaha bude mít rozhodující vliv na ty, kteří byli pokládáni za ztracené. Jak se zdá,všichni nemohou mít tak tvrdé srdce. Náš lid v Battle Creeku by měl mít hluboký zájem o mladé lidi, které Boží prozřetelnost přivedla pod jejich vliv. Poznali jsme dobrou práci, skrze níž byli spasení mnozí, kteří přišli na naší školu, ale osobní prací se může vykonat mnohem víc.

Sobecká láska k sobě samému i k osobním věcem brání mnohým, aby konali svou povinnost vůči druhým. Myslí si snad takoví, že jejich úkolem je pouze práce pro ně samotné a pro jejich děti? „Amen pravím vám: Cokoli jste neučinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste učinili“ Mt 25,45. Mají vaše vlastní děti větší cenu před Boží tváří než děti vašich bližních? Bůh nikoho neupřednostňuje. Máme dělat všechno co je v naši moci, abychom zachránili duše bližních. Nikdo by neměl zůstat nepovšimnut jen proto, že nemá vzdělání a náboženskou výchovu jako jiné, šťastnější děti. Kdyby se tyto bloudící, opovrhované děti mohly těšit ze stejných výsad ve svých domovech, byly by mnohem ušlechtilejší a užitečnější než mnohé děti, nad nimiž rodiče bděli ve dne i v noci s nejvěrnější péčí a láskou. Andělé soucítí s těmito zbloudilými ovcemi a pláčí, zatímco lidské oči zůstávají suché a lidská srdce uzavřená. Kdyby mi Bůh nebyl dal jinou práci, byla bych celý svůj život pečovala o ty, s jejichž záchranou se druzí nechtějí namáhat. ^{4T 424} V den Božího soudu se někdo bude zodpovídat za ztrátu těchto drahých duší.

Rodiče, kteří si nesplnili svou povinnost, kterou jim Bůh uložil, se za to budou v den soudu zodpovídat. Pán se pak zeptá: „Kde jsou děti, které jsem ti dal, abys je pro mě vychovával? Proč nejsou po mé pravici?“ Mnozí rodiče pak poznají, že nemoudrá láska jim zaslepila oči, aby neviděli chyby svých dětí a dopustila, aby se u nich vyvinuly pokřivené charaktery, které nemají přístup do nebes. Jiní uvidí, že svým dětem nevěnovali čas ani péči, lásku ani něhu. Jejich zanedbaná povinnost učinila z dětí to, čím jsou. Učitelé poznají, kde mohli pracovat pro Mistra tím, že by se snažili zachránit zdánlivě nenapravitelné případy, které od sebe v jejich ranném mládí odstrčili. Členové církve uvidí, že mohli konat dobrou službu pro Mistra, kdyby se byli snažili pomoci těm, kteří toho nejvíce potřebovali. Zatímco u svých vlastních rodin svým zájmem a láskou plýtvali, bylo tu mnoho nezkušených mladých lidí, kterým měli otevřít svá srdce i domovy, a jejichž drahocenné duše mohly být zachráněny zájmem a laskavou péčí.

Vychovatelé by měli vědět, jak chránit zdraví svých studentů. Měli by je střežit, aby svou mysl přílišným studiem nepřetěžovali. Jestliže ze školy odejdou naplněni znalostmi, ale s otřesenou tělesnou soustavou, bylo by lépe, kdyby nebyli vůbec do školy přišli. Někteří rodiče soudí, že vzdělání jejich dětí je velmi nákladné a nutí je k rychlejšímu tempu studia. Studenti chtějí studovat tak rychle, aby své vzdělání dokončili v co nejkratší době. Profesoři některým dovolili postupovat příliš rychle. Někteří musí být popoháněni, jiné je zapotřebí brzdit. Studenti by měli být vždycky pilní, ale neměli by svou paměť přecpávat. Neměli by se studiem spěchat natolik, aby zanedbávali společenskou výchovu. A především by neměli dovolit, ^{4T 425} aby jim cokoliv narušovalo čas pro modlitbu, která je spojuje s Ježíšem Kristem, nejlepším učitelem, jakého svět kdy poznal. V žádném případě by se neměli sami připravovat o výsady svého náboženství. Mnozí studenti pokládali za nejdůležitější věc svá studia, přestali se modlit a přestali navštěvovat sobotní školu i modlitební skupiny. Zanedbávání náboženských povinností je vzdálilo od Boha, a tak se zanedbala nejdůležitější část jejich výchovy. To, co je základem veškerého pravého poznání, by se nemělo stát věcí druhořadou. „Počátek moudrosti je bázeň Hospodina“ Žm 111,10. „Hledejte nejprve království Božího a spravedlnosti Jeho“ Mt 6,33. To se nesmí stát věcí poslední, ale první. Student musí mít dostatek příležitostí, aby dobře poznal Bibli. Potřebuje k tomu čas. Student, pro něhož je Bůh jeho silou, který dochází k poznání Boha, jenž se zjevuje ve svém Slovu, získal základy pravého vzdělání.

Bůh chce, aby škola v Battle Creeku dosáhla po stránce vzdělání i moudrosti vyšší úrovně, než kterýkoli jiný ústav toho druhu v naší zemi. Mládeži by se mělo vštěpovat, jak je důležité pěstovat své fyzické, duševní i mravní síly, aby mohli získat nejen nejvyšší vědecké poznání, ale aby skrze poznání Boha mohli být vychováváni k tomu, aby Jej oslavovali, aby mohli vybudovat vyvážené charaktery a byli tak plně připraveni, aby se v tomto světě stali užiteční a získali způsobilost pro život věčný.

Přeji si, abych dovedla najít slova, jimiž bych vyjádřila, jak je naše škola důležitá. Všichni by měli cítit, že je to jeden z Božích nástrojů, jak se dát člověku poznat. Učitelé mohou vykonat větší dílo než s jakým až dosud počítali. Má to být zajímavý pokus, jak formovat myšlení a rozvíjet charakter. Každá snaha o dosažení vyšších schopností - dokonce i když je poznamenána velkou nedokonalostí - by měla být v bázni Boží podpořena a posílena. Nadání mnohých mladých lidí není využito, ^{4T 426} protože oni neměli příležitost je rozvíjet. Jejich tělesné síly byly posilovány cvičením, ale schopnosti myšlení zůstávaly skryty, protože vychovatel se nesnažil o to, aby byl bystřejší a získal Bohem danou taktnost, aby tyto schopnosti rozpoznal a přiměl žáky je užívat. Při rozvíjení vlastního charakteru se musí mladým lidem pomáhat. Musí být přitahováni, povzbuzováni, podporováni a vybízeni k činnosti.

Dělníků je nedostatek na celém světě. Boží pravda má být nesena do cizích zemí, aby ti, kteří jsou ve tmě, jí mohli být zapáleni. Bůh žádá, aby horlivost projevovaná v tomto směru byla mnohem větší, než byla až dosud. Náš lid je téměř ochromen. Nekonáme ani jednu dvacetinu dobra, které bychom mohli dělat, protože mezi námi převládá do značné míry sobectví. V Božím díle je nyní zapotřebí mnoho moudrosti, protože nově obrácení nemohou konat dílo tak, jak je zapotřebí. Je Boží vůlí, aby naše škola byla zařízením pro výchovu pracovníků, kterými nebude zahanben. Vrchol, jakého může člověk svým správným vzděláním dosáhnout, nebyl až dosud zdolán. Máme mezi sebou lidi, kteří nemají jen průměrné schopnosti. Kdyby jejich hřivny byly využity, měli bychom dvacet kazatelů tam, kde nyní máme jednoho.

Učitelé by si neměli myslet, že jejich povinnost končí, když jejich žáci získali vzdělání, ale měli by si uvědomit, že pracují na nejdůležitějším misijním poli světa. Jestliže se schopností všech, kteří jsou zaměstnáni jako učitelé, využije tak jak by si Bůh přál, budou z nich nejúspěšnější misionáři. Je třeba připomenout, že mladí lidé si vytvářejí návyky, které - v devíti případech z deseti - budou určovat jejich budoucnost. Vliv společnosti s níž se stýkají, sdružení která vytvářejí, a zásady které přijímají, si s sebou ponesou po celý život.

Je strašnou skutečností, která by měla otřást všemi rodiči, že školy do nichž je dnešní mládež posílána, aby získala vzdělání, ohrožují její mravnost. Jak se nevinní mladí lidé - jsou-li spolu se zatvrzelými zločinci - naučí zločinům, ^{4T 427} o nichž se jim nikdy předtím nezdálo, tak mladí lidé, kteří se ve škole sdružují s mravně narušenými společníky, ztrácejí čistotu svého charakteru a stávají se zlomyslnými. Rodiče by si měli uvědomit svou odpovědnost a pochopit, co dělají, když posílají své děti z domova do škol, kde je narušována jejich mravní úroveň. Škola v Battle Creeku by měla po mravní stránce stát mnohem výš, než kterákoliv jiná škola u nás, aby nemohla být ohrožena neporušenost dětí, které jsou jí svěřeny. Jestliže budou učitelé konat svou práci v bázni Boží a s Kristovým Duchem usilovat o spásu duší studentů, bude Bůh jejich snahy korunovat úspěchem. Bohabojní rodiče budou mít větší zájem o to, jaký charakter si jejich děti přinesou domů ze školy, než o úspěch a pokrok, dosažený během studia.

Bylo mi zjeveno, že Bůh rozhodl, aby naše škola plnila velké dílo záchrany duší. To se stane jedině tehdy, bude-li řízena Božím Duchem, aby nadání jednotlivce prokázalo v co nejširší míře užitečnost. Náboženské poučky a zásady jsou prvními krůčky při získávání vědomostí a tvoří sám základ pravého vzdělání. Znalosti i věda musí být oživeny Duchem Božím, aby sloužily těm nejušlechtilejším cílům. Jedině křesťan dovede užívat vědění správně. Aby věda byla plně oceněna, musí být nazírána z hlediska náboženského. Srdce zušlechtěné Boží milostí dovede nejlépe chápat skutečnou cenu vzdělání. Boží vlastnosti, které se jeví v jeho stvořitelských činech, dokáže člověk ocenit jedině tehdy, když dojde k poznání Stvořitele. Aby učitelé vedli mládež ke zřídlu pravdy, Beránku Božímu, který snímá hříchy světa, musí znát nejen učení o pravdě, ale musí mít také příkladnou znalost cesty svatosti. Vědění je tehdy mocí, je-li spojeno s pravou zbožností.