Vzdělání je víc, než vědomosti nabyté z knih. Pravé vzdělání v sobě zahrnuje nejen duševní kázeň, ale i výchovu, která zajistí zdravou morálku a správné chování. Měli jsme velké obavy, že ti, kteří si berou do svých domovů studenty, si nebudou vědomi své zodpovědnosti a nebudou dbát o to, aby na tyto mladé lidi působili správným vlivem. Tím studenti přicházejí o stejný užitek, který získají studiem ve škole. Až příliš často slýchám otázku: „Zdaliž jsem já strážným bratra svého? Jakou starost a jakou odpovědnost bych měl mít za studenty, kteří bydlí v našem domě?“ Moje odpověď zní: Musíte mít o ně stejný zájem, jaký máte o své vlastní děti.

Kristus říká: „Milujte se navzájem, jako jsem i já miloval vás“. Duše mladých lidí, kteří bydlí pod vaší střechou, mají v očích Páně stejnou cenu, jako duše vašich vlastních drahých dětí. Jsou-li mladí muži a ženy odloučeni od zjemňujícího, zmírňujícího vlivu svého domova, je povinností těch, kdo je mají na starosti, aby na ně působili stejně, jak by tomu bylo v jejich domově. To by byla velká pomoc a domácí by takovým způsobem pracovali pro Boha stejně jako kazatel za kazatelnou. Působit na studenty tak, aby byli chráněni před svody nemravnosti a vést je k Ježíši - to je práce, kterou by nebesa schválila. ^{4T 649} Vážná zodpovědnost spočívá na těch, kdo bydlí v místě, kde se nalézá ústředí našeho díla a kde se tedy jedná o podporu důležitých zájmů. Ti, kteří se rozhodnou usadit se v Battle Creeku, by měli být muži a ženami víry, moudrosti a modlitby.

Ve škole se octnou pohromadě stovky mladých lidí s nejrůz­nějšími sklony a odlišnými způsoby výchovy a je potřebná velká péče i velká trpělivost, aby jejich mysl, která byla předtím nesprávně vedena, byla obrácena správným směrem. Někteří dosud kázeň nepoznali, jiní byli zase až příliš omezováni a když se ocitli mimo dosah bdělých rukou, které držely uzdu až příliš těsně, uvědomili si, že mají volnost a mohou tedy dělat to, co se jim líbí. Takoví mladí lidé nechtějí o omezení svobody ani slyšet. Tyto různé živly, jež se sešly v naší koleji, představují starost, těžkosti a nesmírnou odpovědnost nejen pro učitele, ale i pro celou církev.

Studenti v naši koleji jsou vystaveni nejrůznějšímu pokušení, vždyť přijdou do styku s jednotlivci s různým myšlením i morálkou. Ty, kdo již mají nějaké náboženské zkušenosti, je třeba pokárat, jestliže nedokáží odolávat každému špatnému vlivu. Mnozí se však rozhodnou jít, kam je vedou jejich sklony a neuvědomí si, že své vlastní štěstí vytváří nebo ničí oni sami. Je v jejich moci, aby svůj čas a své příležitosti využili k rozvinutí takového charakteru, který z nich udělá šťastné a užitečné lidi.

Mladí, kteří v Battle Creeku bydlí, jsou ve stálém nebezpečí, protože nejsou ve spojení s nebesy. Kdyby chtěli být věrni svému vyznání, mohli by být živými misionáři pro Boha. Osvědčováním křesťanského zájmu, cítění a lásky by mohli prokazovat velké dobrodiní mladým lidem, kteří přicházejí do Battle Creeku z jiných míst. Měla by tu být opravdová snaha přimět tyto mladé lidi odjinud, aby se vyhýbali povrchním, lehkovážným a po zábavě toužícím společníkům. Tento druh lidí působí znemravňujícím vlivem na školu, na sanatorium i na vydavatelství. Naše řady stále rostou, bdělost a horlivost k udržení naší pevnosti však nepřetržitě klesají. Všichni, kteří chtějí otevřít oči, mohou vidět, kam tyto věci směřují. ^{4T 650}

Mnozí se do Battle Creeku stěhují proto, aby jejich děti mohly navštěvovat školu, ale neuvědomují si, že touto změnou místa na sebe berou zodpovědnost. Neuvědomují si, že zde se musí brát ohled na něco většího, než je jejich vlastní, sobecký zájem a že se mohou stát překážkou místo požehnání, nepřicházejí-li s pevným úmyslem činit dobře, nejen dobré dostat. Přesto nikdo nemusí příchodem do Battle Creeku snížit svou duchovní úroveň. Jestliže chceme jít za Kristem, nikdo nemá tu moc, aby nás svedl z pravé cesty, od stezky připravené pro vykoupené Páně, aby na ni vstoupili. Nikdo není nucen napodobovat omyly falešných křesťanů. Jestliže pozná omyly a chyby jiných a sám není lepším příkladem, bude za to odpovědný Bohu i svým bližním. Někteří však chybami jiných omlouvají své vlastní charakterové nedostatky, a dokonce napodobují právě ty pochybné povahové rysy, které odsuzují. Takoví lidé podporují ty, na něž si stěžují, že nežijí křesťanským způsobem života. S očima otevřenýma vcházejí do satanovy pasti. Takových bylo v Battle Creeku dost. Někteří sem přišli se sobeckým úmyslem vydělávat peníze. Tato třída lidí nebude pro mladé žádnou pomocí, poučením, ani příkladem.

Pro mladé lidi se nebezpečí nesmírně zvětšilo, protože se octli ve společnosti těch, kteří jsou stejně staří jako oni a mají nejrůznější charaktery a životní návyky. Za těchto okolností jsou mnozí rodiče nakloněni spíše uvolnit, než zdvojnásobit svou bdělost a dohled na své děti a naloží tak obrovské břímě na ty, kdo pociťují odpovědnost. Když tito rodiče vidí, že se jejich děti mravně kazí, mají sklon obviňovat ty, kdo pečují o dílo v Battle Creeku, zatímco zlo bylo způsobeno právě tím způsobem života, jaký vedli tito rodiče.

Mnozí rodiče, místo aby se spojili s těmi, kteří se ze všech sil snaží pozvednout korouhev mravnosti a pracovali tělem i duší v bázni Boží k nápravě špatnosti u svých dětí, ^{4T 651} uspokojí své svědomí tím, že řeknou: „Moje děti nejsou horší, než jiné“. Snaží se skrýt do očí bijící špatnosti, které Bůh nenávidí, jen aby se jejich děti snad neurazily a nesešly na nějakou špatnou cestu. Je-li v jejich srdcích duch vzpoury, je mnohem lepší potlačit jej hned, než mu dovolit, aby shovívavostí rostl a sílil. Kdyby rodiče chtěli konat svou povinnost, bylo by všechno úplně jiné. Mnozí z nich však od Boha odpadli a nemají tedy Jeho moudrost, aby prohlédli satanovy úmysly a odolali jeho léčkám.

V této době by děti měly být pod přísným dohledem, měly by dostávat rady a měly by být vedeny. Elí byl Bohem proklet, protože své bezbožné syny okamžitě a se vší rozhodností nekrotil. Někteří rodiče v Battle Creeku nejednají o nic lépe, než jednal Elí; bojí se své děti kontrolovat. Vidí, že z vlastní vůle slouží satanovi a přehlížejí to jako nepříjemnou nutnost, kterou je nutno snést, protože ji nelze změnit.

Není-li syn nebo dcera na noc doma, měli by rodiče od nich žádat vysvětlení. Rodiče by měli vědět, v jaké společnosti se jejich děti nacházejí a s kým tráví své večery. Některé děti svým rodičům lžou, aby jejich nesprávný způsob života nebyl odhalen. Jsou to takoví, kteří hledají společnost zkažených kamarádů ve městě, a tajně navštěvují zakázané zábavní podniky. Jsou studenti, kteří navštěvují sály, kde se hraje kulečník a hrají karty, při čemž si myslí, že tu žádné nebezpečí nehrozí. Cítí se dokonale bezpečni, poněvadž jejich cílem je jen zábava. Nedělají to jen studenti s nižší úrovní výchovy. Někteří, kteří byli pečlivě vychováváni a vedeni k tomu, aby na takovou věc pohlíželi s odporem, se odvažují vstupovat na zakázanou půdu.

Mladí lidé by se měli řídit pevnou zásadou, že mají správně využívat síly, které jim dal Bůh. Jenže oni jdou za určitým podnětem tak živelně a slepě, že se stále nacházejí v nebezpečí. ^{4T 652} Poněvadž nemohou být stále pod dozorem a ochranou rodičů nebo opatrovníků, je třeba je vést k tomu, aby spoléhali na sebe a dovedli se kontrolovat. Musí být vedeni k tomu, aby mysleli a jednali podle svého svědomí.

Studenti by měli mít určité rozptýlení. Mysl nesmí neustále jen napjatě uvažovat, neboť jemný mozek se unaví. Tělo i duch potřebují osvěžení. Avšak v zábavách, jako při každé jiné činnosti, je velmi nutná střídmost a druh těchto zábav by se měl pečlivě a důkladně vybírat. Každý mladý člověk by si měl sám položit otázku: Jaký vliv budou mít tyto zábavy na tělesné, duševní a mravní zdraví? Neovlivní to mé myšlení natolik, že zapomenu na Boha? Nepřestanu mít před očima Jeho slávu?

Karetní hry by se měly zakázat, protože v sobě skrývají mnohá nebezpečí. Kníže mocností temna je vždy přítomen v herně a všude, kde se hrají karty. Zlí andělé jsou důvěrnými hosty těchto míst. Takové zábavy neprospívají duši ani tělu, není tu nic, co by bystřilo rozum, nic, co by jej vyzbrojovalo hodnotnými myšlenkami k budou­címu užitku. Hovoří se o sprostých a ponižujících věcech, je slyšet nevhodné žerty, nepěkné, hříšné žvanění, které snižuje a ničí pravou mužskou důstojnost. Tyto hry jsou nejnesmyslnějším, nejzbytečnějším a nejnebezpečnějším zaměstnáním pro mladé lidi. Karetní hráči bývají velmi vznětliví a brzy ztrácejí veškerou chuť k užitečné a důstojné práci. Zručnost v zacházení s kartami probudí brzy touhu využít nějak této znalosti k osobnímu prospěchu. Napřed se vsadí malý obnos, pak větší, až se probudí touha hrát o peníze, což vede k jisté zkáze. Kolik lidí přivedla tato zhoubná zábava do hříchu, chudoby, do vězení, k vraždě i na šibenici! Přesto mnozí rodiče nevidí zdroj zkázy, který může pohltit naši mládež.

Mezi nejnebezpečnější zábavní podniky patří divadlo. ^{4T 653} Není školou mravnosti a ctnosti, jak se o něm tak často tvrdí, ale je skutečným semeništěm nemravnosti. Tyto společenské zábavy posilují a upevňují neřestné návyky a hříšné sklony. Sprosté písně, necudné posuňky, výrazy a pózy kazí představivost a snižují morálku. Každý mladý člověk, který si zvykne navštěvovat taková představení jde vstříc zkáze. Žádný jiný vliv v naší zemi neotravuje mocněji představivost, neničí náboženské vlivy a neotupuje chuť ke klidným zábavám a ke střízlivým realitám života, než divadelní zábavy. Obliba takové podívané roste zároveň se shovívavostí, podobně jako s poží­váním opojného nápoje roste i touha po něm. Jedinou bezpečnou cestou je vyhýbat se divadlu, cirkusu a každému jinému pochybnému zábavnému místu.

Existují způsoby rekreace, které duši i tělu velmi prospívají. Osvícená a kritická mysl si najde spoustu zábav a rozptýlení z pramenů nejen neškodných, ale i poučných. Pobyt na čerstvém vzduchu a pozorování Božího díla v přírodě přináší nejen osvěžení, ale i mnoho užitku.

Mocný Bůh, Jehož slávu nebesa vyzařují, a Jehož božská ruka podpírá miliony světů, je naším Otcem. My jej musíme pouze milovat, důvěřovat Mu jako děti v jistotě víry - a On nás přijme jako své syny a dcery a učiní nás dědici vší té nevyslovitelné slávy věčného světa. Bůh vede pokorné cestou práva, pokorné učí chodit po své cestě. Budeme-li žít v souladu s Jeho vůlí, radostně a pilně se učit lekcím Jeho prozřetelnosti, On nám brzy řekne: „Pojď domů dítě, do nebeských příbytků, které jsem pro tebe připravil“.