Bratře H, bylo mi zjeveno, že skutečně miluješ pravdu, ale nebyl jsi skrze ni posvěcen. Máš před sebou veliký úkol. „A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest“ 1J 3,3. Tento úkol musíš splnit a nesmíš ztrácet čas. Bylo mi zjeveno, že jsi měl bouřlivý život. I když jsi neměl pravdu, bylo ti velmi ukřivděno a pohnutky tvého jednání byly posouzeny nesprávně. Avšak Bůh svou péčí změnil tvé zklamání i peněžité ztráty ve tvůj prospěch.

Nebylo pro tebe snadné uvědomit si, že tvůj nebeský Otec o tebe stále s láskou pečuje. Tvé starosti a těžkosti tě zbavovaly odvahy a cítil jsi, že by pro tebe bylo lépe, kdybys nežil. V jisté chvíli však byly tvé oči otevřeny, viděl jsi Boží anděly, kteří se snažili tě zachránit. Boží andělé tě vedli tam, kde jsi mohl přijmout pravdu a opřít své nohy o základy, které jsou pevnější než základy věčných hor. Zde jsi uviděl světlo, které sis oblíbil. Na tvé stezce se náhle objevila nová víra a nový život. Bůh tě ve své prozřetelnosti spojil se svým dílem v kanceláři naší tiskárny Pacific Press. Měl o tebe péči a ty jsi měl poznat, že tě vede Jeho ruka. Potkal tě zármutek, ale z velké části sis ho způsobil sám svou nerozvážností. Někdy jsi byl příliš přísný. Svou vznětlivou povahu musíš přemáhat. V životě ti hrozilo nebezpečí jednak z přílišné sebedůvěry, jednak proto, že ses podceňoval a potom jsi zmalomyslněl. Pevné spolehnutí na Boží slovo a Boží péči ti umožní, abys svých sil užil cele pro svého Vykupitele, který tě povolal, když řekl: „Následuj mě!“ Měl bys pěstovat ducha dokonalého podrobení se Boží vůli, a opravdově a pokorně se snažit poznávat Jeho cesty a dát se vést Jeho Duchem. ^{4T 361} Nesmíš spoléhat na svůj vlastní rozum, měl bys mít hlubokou nedůvěru ve vlastní moudrost a domnělou prozíravost. Tvůj stav takovou opatrnost vyžaduje. Důvěřovat vlastnímu úsudku je pro člověka nebezpečné. Jeho schopnosti jsou v nejlepším případě omezené a mnozí z nás přišli na svět se silnými i slabými stránkami povahy, které jsou skutečnými vadami. Tyto zvláštnosti pak ovlivňují celý život.

Moudrost, kterou dává Bůh, povede lidi k sebezkoumání. Pravda je přesvědčí o jejich omylech a existujících neřestech. Srdce se musí otevřít, aby vidělo, uvědomovalo si a uznávalo tyto špatnosti a potom - s Ježíšovou pomocí - se musí každý co nejopravdověji snažit nad nimi zvítězit. Poznání, které získají moudří tohoto světa je přece jen omezené a má poměrně menší cenu - ať je získané sebevětší pílí. Jen málokteří chápou, že Boží cesty a skutky zůstávají tajemstvím Jeho prozřetelnosti. On postoupí několik kroků vpřed, ale nejsou pak schopni dosáhnout dna nebo břehu. Ten, kdo se pokládá za moudrého, uvažuje jen povrchně. Lidé pevných mravních hodnot a s velkými vědomostmi dovedou přiznat chatrnost svého rozumu. Bůh chce, aby každý, kdo tvrdí, že je Jeho učedníkem, byl žákem, který se chce víc učit sám, než učit jiné.

Dnes mnoha lidem chybí touha po hlubším poznání. Jen letmo se dotýkají okraje a nechtějí přemýšlet dost intenzívně, aby poznali problémy a začali je řešit. Nechtějí zkoumat pozorně a na modlitbách, s náležitou pílí a zájmem o každou důležitou věc, před níž jsou postaveni, aby poznali jádro problému. Hovoří o věcech, které plně a důkladně nezvážili. Přemýšliví a nestranní lidé mají často vlastní názory, proti nimž je třeba se pevně postavit, protože lidem s men­šími duševními schopnostmi hrozí nebezpečí, že se přikloní k nesprávným závěrům. Skrze duševní výstřednosti se vytvářejí návyky, zvyklosti, city a přání pak mají větší nebo menší vliv. Někdy se chováme každý den stejně, ^{4T 362} protože jsme na to zvyklí, i když to není rozumné. V těchto případech je rozhodující spíše cit, než povinnost.

Kdybychom dovedli pochopit svou vlastní slabost a vidět rysy své povahy, které musí být potlačeny, viděli bychom, že máme sami se sebou tolik práce, že bychom pokořili svá srdce pod mocnou Boží ruku. Kdybychom celou svou bezmocnou duší přilnuli ke Kristu, spojili bychom svou nevědomost s Jeho moudrostí, svou slabost s Jeho silou, svou křehkost s Jeho vytrvalou mocí a spojeni s Bohem byli bychom skutečně světlem světa.

Drahý bratře, Bůh tě miluje a má s tebou velkou trpělivost, navzdory tvým mnohým omylům a chybám. Neměl bys s ohledem na něžnou, slitovnou Boží lásku, která je ti prokazována, být ke svým dětem laskavější, snášenlivější, trpělivější a shovívavější? Tvá tvrdost a přísnost tě vzdaluje jejich srdcím. Nemůžeš je učit vytrvalosti, snášenlivosti, trpělivosti a laskavosti, když sám jsi ve styku s nimi panovačný a nervózní. Nesou pečeť povahy, kterou jim dali jejich rodiče a jestliže jim chceš radit, řídit je a odvracet od každé špatné cesty, nemůžeš toho docílit tvrdostí nebo jednáním, které je velmi hrubé. Jestliže jsi schopen jim v bázni Boží se vší starostlivostí a něžnou láskou, jakou by měl mít otec k bloudícímu dítěti, radit a vést je, pak jim dokážeš že opravdu existuje síla, která proměňuje ty, kteří ji přijímají. Když tvé děti nejednají podle tvých představ, pak se rozčílíš namísto toho, abys jim ukázal, že tě jejich neřesti trápí a opravdově za ně prosil a modlil se. Jednáš způsobem, který jim neprospívá, ale odvrací od tebe jejich náklonnost tak, že tě nakonec úplně opustí.

Tvůj nejmladší syn je tvrdohlavý a nejedná správně. Jeho srdce se vzpírá proti Bohu i pravdě. Působením okolních vlivů se stává hrubý, sprostý a nezdvořilý. Velmi tě trápí a jestliže se neobrátí, bude to pro tebe zkouška trpělivosti. ^{4T 363} Tvrdost a přísnost ho však nezmění k lepšímu. Musíš se snažit udělat pro něj vše co je ve tvých silách, ale v duchu Kristově, ne svým vzteklým jednáním. Kdykoliv jednáš se svými dětmi, musíš se ovládat a pamatovat, že Spravedlnost má za sestru Milosrdenství. Když budeš chtít uplatnit spravedlnost, ukaž milosrdenství, něžnost a lásku a tvá námaha nebude marná.

Tvůj syn má zvrácenou vůli a potřebuje velmi moudrou kázeň. Přemýšlej o tom, jaké bylo prostředí v němž tvé děti vyrůstaly, jak nepříznivé bylo pro utváření dobrých charakterů. Tvé děti potřebují soucit a lásku. Ten nejmladší je teď v nejkritičtějším období svého života, kdy charakter dostává definitivní podobu. Jeho záliby se upevňují. Celou budoucí životní dráhu tohoto mladého muže určuje jeho nynější způsob života. Vstupuje na stezku, která ho povede ke ctnosti nebo k neřesti. Naléhavě tohoto mladého muže žádám, aby svou mysl naplnil obrazy pravdy a čistoty. Bude-li se libovat v hříchu, nebude z toho mít žádnou výhodu. Asi si myslí, že je velmi zábavné hřešit a jít svou vlastní cestou, jenže ta cesta má hrozný konec. Je-li rád ve společnosti těch, kteří milují hřích a rádi činí zlo, jeho myšlenky budou velmi přízemní a čistota ani svatost ho nebudou přitahovat. Kdyby však mohl vidět, jak končí hříšník, že odplatou za hřích je smrt, byl by přemožen a zvolal by: „Ach, Otče, buď vůdcem mé mladosti“.

Úspěch v jeho životě je velice závislý na tom, jaký způsob života nyní vede. Odpovědnost za život musí nést on. Jako mladík nebyl příliš nadějný, byl netrpělivý a potřebuje sebeovládání. Toto je setba zasévaná jeho otcem a přinese žeň, kterou má rozsévač sklidit: „Cožkoli rozsíval by člověk, to bude i žnout“ Ga 6,7. S jakou péčí bychom měli zasévat, když víme, že podle setby bude vypadat i sklizeň. Ježíš stále ještě tohoto mladého muže miluje. Zemřel za něho, zve ho do své náruče, kde najde Jeho pokoj i štěstí, klid i odpočinutí. Tento mladík si vytváří společnost, která bude formovat celý jeho život. ^{4T 364} Měl by najít spojení s Bohem a bez váhání mu věnovat veškerou svou náklonnost. Satan bude na něj ze všech sil utočit, ale on nesmí podlehnout pokušení.

Byla mi zjevena nebezpečí, která číhají na mládež. Jejich srdce jsou plná vznešených představ a cesta, která vede k záhubě, jim připadá okrášlená svůdnými radovánkami, na pohled velmi lákavými, které však vedou ke smrti. Úzká stezka k životu jim možná připadá nepřitažlivá, plná trní a hloží, ale ona taková není. Je to cesta, která vyžaduje odříkání hříšných zábav, je to úzká cesta upravená pro ty, které Pán vykoupil. Nemůže po ní jít nikdo, kdo nese s sebou břemena své pýchy, umíněnosti, klamu, lži, nepoctivosti, vášně a smyslných chtíčů. Ta cesta je tak úzká, že ti, kteří po ní jdou, budou muset nechat tyto věci za sebou. Na široké cestě je však dost místa, aby hříšníci po ní mohli jít i se všemi svými hříšnými sklony.

Mladý muži, jestliže zavrhneš satana se všemi jeho pokušeními, můžeš chodit ve šlépějích svého Vykupitele a mít pokoj nebes a Kristovou radost. Budeš-li si libovat v hříchu, nemůžeš být šťasten. Snad si myslíš, že jsi šťasten, ale pravé štěstí nemůžeš znát. Záliba v hříchu kazí charakter. Na nebezpečí hříchu narážíme na každém kroku na cestě směrem dolů a ti, kdo by mohli mladým pomoci, to nevidí anebo si to neuvědomují. Měl by tu být něžný zájem o mladé, ale ten se neprojeví. Mnozí by mohli být od hříšných vlivů ochráněni, kdyby kolem sebe měli dobrou společnost a kdyby někdo pro ně měl laskavé slovo a projevil jim lásku.

Můj drahý bratře, doufám, že tě neodradí to, že se tak často nedokážeš ovládnout, když nemůžete uplatnit svou vůli. Nikdy nezoufej. Uteč do Pevnosti. Bdi, modli se a znovu se snaž. „Vzepřete se ďáblu, i uteče od vás. Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám“ Jak 4,7.8.

Ještě na jednu věc si dej pozor. Nejsi vždy tak opatrný, jak bys měl být, aby ses varoval už jen zdání zla. ^{4T 365} Tvé nebezpečí je v tom, že jsi příliš důvěrný k sestrám s kterými hovoříš otevřeně a s humorem. Ale to ti neprospívá. Buď ve všech těchto věcech opatrný, dávej pozor, aby se pokušitel nepřiblížil. Jsi velmi nervózní a popudlivý. Čaj působí dráždivě na nervy a káva otupuje mozek. Obojí je velmi škodlivé. Měl bys pečlivě dbát na svou stravu. Jez co nejzdravější a nejvýživnější jídla, uchovávej si klidnou mysl, pak se nebudeš tak rozčilovat a vztekat.

Jestliže se změníš, můžeš být pro naši kancelář velmi užitečný, protože jsi schopen zastávat důležité místo. Ale takový, jaký jsi nyní, určitě nedokážeš dělat to, co bys dělat mohl. Bylo mi zjeveno, že své pocity projevuješ nezdvořile hrubě. Je třeba je zjemnit, očistit, povznést. Měl bys kontrolovat způsob svého jednání, aby ses ovládal. S takovým duchem jaký máš nyní, nemůžeš nikdy vejít do nebes.

„Nejmilejší, nyní synové Boží jsme“ 1Jan 3,2. Může se tomu vyrovnat nějaká lidská hodnost? Jaké vyšší postavení můžeme mít, než je to, že jsme syny nekonečného Boha? Ty bys byl ochoten udělat nějakou velkou věc pro Mistra, ale právě ty věci, které by ho nejvíc potěšily, neděláš. Nechceš věrně přemáhat sám sebe, abys měl Kristův pokoj a aby v tobě přebýval Spasitel?

Tvůj sklíčený syn potřebuje klidné a jemné jednání, potřebuje tvůj soucit. Neměl by být vydán na pospas tvé zlostné povaze a nerozumným požadavkům. Duch, kterým se projevuješ, musí být změněn. Neovladatelný vztek nebude potlačen v jediné chvíli, ale máš před sebou životní dílo, zbavit zahrádku svého srdce jedovatých rostlin netrpělivosti, malicherného posuzování a sklonu k panovačnosti. „Ovocem pak Ducha je: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, střídmost“ Ga 5,22. „Kteříž jsou Kristovi, ti své tělo ukřižovali s vášněmi i s žádostmi“ Ga 5,24, ale zvířecí sklony tvé povahy se vymykají vládě a řídí duchovní oblast. To je opak Božího příkazu. ^{4T 366}

Tvá poctivost v práci je chvályhodná. Jiní zaměstnanci kanceláře by udělali dobře, kdyby pracovali stejně přesně, pilně a důkladně jako ty. Schází ti však milost Božího ducha. Jsi inteligentním mužem, ale tvé síly byly zneužity. Ježíš ti nabízí svou milost, trpělivost a lásku. Chceš tento dar přijmout? Dej si pozor na svá slova i na své činy. V každém dni svého života zaséváš setbu. Každá myšlenka, každé pronesené slovo a každý vykonaný čin je semenem vrženým do půdy, které vzejde a přinese ovoce k životu věčnému, anebo k bídě a mravní zkáze. Mysli milý bratře na to, jak Boží andělé pozorují tvůj smutný stav, kdykoliv dovolíš, aby tě ovládl vztek. A pak je to zapsáno do nebeských knih. Jaká je zaseta setba, taková bude žeň. Musíš sklidit to, co jsi zasel.

Měl bys ovládat svou chuť k jídlu a ve jménu Ježíšově nad ní vítězit. Tvé zdraví mohou zlepšit správné návyky. Tvé nervy jsou vážně oslabeny, ale Velký Lékař může vyléčit tvé tělo stejně tak jako duši. Spolehni se na Jeho sílu, učiň z Jeho milosti svou sílu a tvé fyzické, duševní a duchovní síly velmi rychle porostou. Musíš toho přemoci víc než jiní, proto budeš mít víc problémů, ale Ježíš bude brát ohled na tvou opravdovou snahu. On dobře ví, jak těžce musíš zápasit, abys udržel své já pod vládou Jeho Ducha. Svěř se do Ježíšových rukou. Měl bys pracovat na sobě s takovým cílem, abys byl požehnáním pro své děti a pro všechny, s nimiž se stýkáš. Nebesa budou s radostí pozorovat každé vítězství, jehož dobudeš při přemáhání sebe samého. Jestliže odložíš zlost i vztek a budeš hledět na Ježíše, Vůdce i Dokonavatele své víry, můžeš skrze Jeho zásluhy získat křesťanský charakter. Učiň ihned rozhodnou změnu a rozhodni se, že chceš plnit svou povinnost a být tak hoden rozumu, jímž tě Bůh obdařil.

Když mi bylo zjeveno, jaký je dnešní stav člověka po stránce fyzické, duševní i mravní síly, i to, čím by se skrze zásluhy Kristovy mohl stát, žasla jsem, že by měl zůstat na tak nízké úrovni. ^{4T 367} Člověk může růst do úrovně Krista, své živé hlavy. Není to práce na chvíli, ale na celý život. Každodenním růstem k božskému životu nedospěje k plné velikosti dokonalého člověka v Kristu, dokud neskončí doba jeho zkoušky. Růst je nepřetržitou prací. Lidé prudkých vášní musí neustále zápasit sami se sebou. Ale čím tvrdší je bitva, tím slavnější bude vítězství a věčná odměna.

Jsi zaměstnán v našem nakladatelství. Zde se budou rozvíjet tvé zvláštní povahové rysy. Ve svém životě bychom měli pěstovat drobné skutky lásky. Přívětivá a milá povaha spojená se spravedlností a poctivostí z tebe učiní člověka, který bude mít autoritu. Nyní je na čase získávat mravní způsobilost pro nebesa. Bůh žádá, aby jeho následovníci byli lidmi dobré pověsti, aby byli rovněž čistí, inteligentní a poctiví, laskaví i věrní. Je nezbytné být spravedlivý v těch nejzávažnějších věcech, avšak současně není omluvy pro nedbalost ve věcech, které se zdají méně důležité. Toto však není žádnou omluvou pro nedbalost ve věcech zdánlivě méně důležitých. Zásady Božího zákona musí být viditelné v životě i v povaze. Milá povaha spojená s naprostou poctivostí a věrností bude základem mravní způsobilosti pro každou situaci. Apoštol Petr vybízí: „Buďte dobrotiví“ 1Petr 3,8.

Musíme být žáky Kristovy školy. Jeho příklad nejsme schopni napodobovat, nebudeme-li mít milou povahu a laskavé chování. Měla by se pěstovat pravá křesťanská zdvořilost. Nikdo jiný není schopen snížit náš vliv tak, jako jej můžeme snížit my sami, když budeme shovívaví ke své neovladatelné povaze. Přirozeně urážlivý člověk nezná pravé štěstí a je málokdy spokojen. Vždy doufá, že se dostane do příznivější situace, nebo že změní své okolí tak, aby měl pokoj a klidnou mysl. Jeho život mu připadá obtížený těžkými kříži a starostmi, ve skutečnosti však by se mohl mnohým těmto trampotám vyhnout, kdyby svou povahu ovládal a držel svůj jazyk na uzdě. „Odpověď vlídná odvracuje hněv“ Př 15,1. Pomsta nikdy nepřítele nepřemohla. ^{4T 368} Ukázněný člověk působí dobrým vlivem na všechny kolem, ale „město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým“ Př 25,20.

Přemýšlej o Mojžíšově životě. Tichost uprostřed reptání, výčitek a pobouření byla nejjasnějším rysem jeho povahy. Daniel měl pokorného ducha. I když byl obklopen nedůvěrou a podezíráním a jeho nepřátelé mu připravili past, přece se nikdy neodklonil od zásady. Klidně a radostně důvěřoval Bohu. Uč se především z Kristova života. Když jej pomlouvali, On je nepomlouval; když trpěl, nevyhrožoval. Této lekci se musíš naučit, jinak nikdy nevejdeš do nebes. Kristus musí být tvou silou. V Jeho jménu budeš více než vítěz. Žádné čáry proti Jákobovi, ani věštba proti Izraeli nezvítězí. Je-li tvá duše připoutána k věčné Skále, jsi v bezpečí. Ať přijde radost nebo zármutek, nic tě nemůže odlákat od pravdy.

Ve světě jsi nepoznal jistotu; avšak věčná pravda bude tvou jistotou. Musíš svou víru střežit. Nepodléhej žádnému tlaku, ani nedbej na nejasné teorie. Osvědčená víra v Krista a poslušnost Božímu zákonu mají pro tebe největší význam. Buď ochotný řídit se radou a pokyny těch, kteří mají zkušenosti. Neváhej a začni přemáhat sám sebe. Buď věrný vůči sobě, svým dětem a Bohu. Tvůj sklíčený syn potřebuje, aby se s ním jednalo citlivě. Měl bys - jako otec - pamatovat na to, že nervy, které se mohou vzrušit z radosti, se mohou vzrušit také z největší bolesti. Pán se o tebe zajímá tak jako o trpící lidstvo.

Mnozí rodiče zapomínají, že jsou Bohu zodpovědní za to, aby vychovávali své děti k užitečnosti a povinnosti tak, aby byly požehnáním pro ně i pro jiné. Děti jsou často od dětství rozmazlovány a špatné návyky se pak upevní. Rodiče musí ohýbat stromek, dokud je mladý. Jejich výchovou se charakter vyvíjí buď tak, že se deformuje, anebo je souměrný a krásný. Zatímco jedni jsou příliš shovívaví, druzí upadají do opačného extrému a vládnou svým dětem železným prutem. ^{4T 369} Ani jedni ani druzí se neřídí příkazy Bible, ale dělají něco hrozného. Formují mysl svých dětí a musí v den soudu vydat počet za způsob, jakým to dělali. Na věčnosti se ukáží výsledky díla konaného v tomto životě. „Jak se ohýbá větev, tak se strom naklání“.

Tvůj způsob vedení je nesprávný, naprosto nesprávný. Nejsi něžným, soucitným otcem. Jaký příklad dáváš svým dětem výbuchy svého hněvu! Jak se budeš zodpovídat Bohu za svou špatně chápanou kázeň! Očekáváš-li od svých dětí lásku a respekt, musíš jim ukázat svou náklonnost. Povolíme-li svému hněvu, nedá se to nijak omluvit. Je to vždy slepota a zvrácenost.

Bůh tě vyzývá, abys svůj způsob jednání změnil. Můžeš být užitečným a schopným mužem v naší kanceláři, budeš-li se ze všech sil snažit přemáhat sebe. Nevnucuj své názory jako kriterium pro jiné. Pán tě připojil ke svému lidu, abys byl žákem Kristovy školy. Tvé názory byly zvrácené a teď se nesmíš spoléhat na svůj vlastní rozum. Jestliže se nezměníš, nemůžeš být spasen. I Mojžíš - nejtišší muž, který kdy žil na zemi - vzbudil při jedné příležitosti Boží nelibost. Synové Izraelští ho velmi sužovali svým reptáním o vodu. Nezasloužené výčitky, které na něj dopadly, způsobily, že na chvíli zapomněl, že jejich reptání není namířeno proti němu, ale proti Bohu. Místo toho, aby byl zarmoucen urážkami proti Božímu Duchu, rozčílil se, urazil a zlostně a netrpělivě udeřil dvakrát do skály se slovy: „Slyšte nyní, ó reptáci: Zdali z skály této vyvedeme vám vodu?“ Nu 20,10b. Mojžíš a Aron se postavili na místo Boží, jakoby oni byli způsobili zázrak. Nevyvýšili před lidem Boha, ale sebe. Mnozí lidé ztratí s konečnou platností věčný život, protože si libují v podobném jednání.

Mojžíš zjevil před lidem velkou slabost. ^{4T 370} Prokázal velký nedostatek sebeovládání a také ducha, podobného těm, kteří byli posedlí reptáním. Měl být národu příkladem shovívavosti a trpělivosti, měl být ochoten odpustit jejich chyby, nespokojenost i nerozumné reptání, protože on sám také nejednal správně. Největší hřích byl v tom, že se odvážil zaujmout Boží místo. Čestné postavení, které Mojžíš zaujímal předtím, jeho vinu nezmenšilo, ale ještě ji mnohem víc zvětšilo. Muž, který byl až dosud bezúhonný, upadl nyní do hříchu. Mnozí by v podobné situaci usoudili, že jejich hřích bude přehlédnut, protože tak dlouho zachovávali neochvějnou věrnost. Nikoliv. To, že ukázal slabost charakteru projevem hněvu, bylo v Mojží­šově případě o to vážnější, že šlo o muže, kterého si Bůh vážil, nikoliv o někoho, kdo zastává méně zodpovědné postavení. Mojžíš byl Kristův zástupce, ale jak žalostně zkreslil Jeho obraz! Mojžíš zhřešil a jeho pozdější věrnost nemohla napravit tento hřích. Celý Izraelský národ vytvářel dějiny pro budoucí generace. Tyto dějiny musí neomylné pero inspirace popsat naprosto věrně. Lidé všech budoucích století musí vidět nebeského Boha jako pevného vládce, který v žádném případě neospravedlňuje hřích. Mojžíš i Aron musí zemřít, aniž by vstoupili do Kanánu, poddáni témuž trestu, který dopadl na ty, kdo stáli níž. Sklonili se v pokoře, s nevýslovnou úzkostí v srdci, ale jejich láska k Bohu a důvěra v Něho byly neotřesitelné. Jejich příklad je lekcí, kterou mnozí ignorují, aniž by se z ní poučili jak by měli. Hřích se nezdá hříšný, sebepovyšování jim nepřipadá špatné

Jen málokdo si uvědomuje hříšnost hříchu. Lidé mají odvahu myslet si, že Bůh je příliš dobrý, aby trestal provinilce. Případ Mojžíše, árona, Davida a mnohých jiných ukazuje, že hřešit slovem, myšlenkou nebo činem je nebezpečné. Bůh je bytost nekonečně laskavá a soucitná. A přesto Mojžíš ve své řeči na rozloučenou Izraelským řekl: „Neboť Hospodin Bůh tvůj jest oheň sžírající, Bůh silný, žárlivý“ Dt 4,24. Mojžíšova dojímavá prosba, aby se mu dostalo výsady vstoupit do Kanánu, ^{4T 371} byla zamítnuta. Přestupek u Kádes byl nepochybný a zjevný; čím vyšší bylo postavení provinilce, čím větší postavení měl člověk, tím přísnější bylo nařízení, tím zaručenější trest.

Drahý bratře, dbej na výstrahu. Buď věrný světlu, které ozařuje tvou stezku. Pavel říká: „Podmaňuji tělo své, a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný“ 1Kor 9,27.