Drazí bratři a sestry v ---. Žijete v bohatém, krásném kraji, který Boží prozřetelnost štědře obdařila. Avšak právě tyto dary se stanou kletbou, jestliže nebudou moudře využívány. Někteří z vás až příliš pečují o tento život, jiní se nechali omámit světským duchem. Nebezpečí hrozí nejen vám, ale především vaší mládeži. Rodiče neudržují spojení s Bohem, aby mohli v Jeho Duchu a síle působit na obrácení svých dětí. Neustálé mluvení je neobrátí. Pokárání a omezení svobody je také někdy potřebné, ale často se to přehání, zvláště když ti, kteří trest udělují, nežijí životem pravé zbožnosti.

Naše slova a činy jsou ovocem, které neseme. Posvěcený život je každodenním, živým kázáním. Avšak vnitřní zbožnost a pravá odevzdanost rychle ustupují vnějším formám. Sbor v --- potřebuje čisté a neposkvrněné náboženství, ^{4T 610} proto by se měl každý jeden člen snažit přiblížit víc k Bohu. Nikdo nemůže být spasen svými zástupci, ale každý muž i žena se musí s bázní a třesením propracovat ke svému spasení. Někteří z těch, kdo vyznávají pravdu, podléhají satanovi mnohem víc, než si uvědomují. V jejich srdcích nepanuje Kristus, ale jejich vlastní já. Umíněnost, sobectví, závist a pýcha vypuzuje přítomnost Boží.

Duší musí proniknout Boží láska, jinak se ovoce spravedlnosti neobjeví. Je nebezpečné povolovat marnivosti a pýše, nebo lásce k moci či penězům. Nejhorším projevem sobectví je, když se někdo hněvá, kára jiné a stěžuje si, protože má moc toto dělat, a ti, kteří jsou tímto způsobem tupeni, se nemohou bránit. Právě sobectví je příčinou neshod v rodinném kruhu i v církvi. Nekřesťanská srdce budou přesvědčena, že dovedou rozpoznat velké špatnosti u jiných - kde žádné neexistují a o maličkostech budou mluvit tak dlouho, dokud nebudou vypadat jako veliké. Urovnávání těchto maličkostí, které některým připadají tak veliké, přenechal Bůh svým následovníkům. Tyto neblahé rozdíly v názorech nesmějí trvat tak dlouho, až se v církvi stanou kořenem hořkosti, což přinese špatné ovoce. Srdce, v němž přebývá Kristus, se Boží láskou tak ztiší a tak zjihne, že hněv, malichernosti a hádky úplně zmizí. Kristovo náboženství v srdci člověka zvítězí nad vášněmi, které v něm usilují o nadvládu.

Kristus řekl: „Hledejte nejprve království Boží a jeho spravedlnost, a toto vše bude vám přidáno“ Mat 6,33. Toto zaslíbení nikdy neselže. Nemůžeme se těšit Boží přízni, jestliže nevyhovujeme podmínkám, za kterých On svou přízeň uděluje. Ale jestliže se budeme řídit Jeho slovy, poznáme onen pokoj, blaženost i moudrost, které svět nemůže dát, ani vzít. Kdybyste si jako sbor chtěli opatřit a zajistit Boží bohaté požehnání, pak On musí být u každého z vás Tím prvním i posledním a nejlepším v každé myšlence, plánu i díle. První povinností křesťana je poslouchat Boha. Ponížená mysl a vděčné srdce nám pomohou zvítězit nad drobnými zkouškami i skutečnými nesnázemi. ^{4T 611} O kolik méně jsme v Mistrově službě opravdoví, energičtí a bdělí, o to víc se bude mysl zabývat vlastními starostmi a z malých potíží bude dělat obrovské problémy. Budeme si připadat znevažováni i tam, kde žádná nevážnost ani existovat nebude.

Starost o Boží dílo, spočívající na Mojžíšovi, z něj udělala silného muže. Tím, že tolik let hlídal Jetrova stáda, získal zkušenost, která ho naučila pravé pokoře. Boží zavolání však našlo Mojžíše, podobně jako nás, neschopného, váhavého, bez sebedůvěry. Příkaz osvobodit Izrael se zdál neuskutečnitelný. V bázni Boží však Mojžíš nabyl důvěru. Všimněte si výsledku: nesnížil dílo na úroveň své nedostatečnosti, ale v Boží síle se co nejopravdověji snažil povznést a posvětit se pro své posvátné poslání.

Mojžíš by nikdy nebyl připraven pro postavení, kterým byl pověřen, kdyby čekal, že Bůh vykoná úkol za něj. Světlo z nebes se dostane těm, kdo cítí, že je potřebují a kdo je hledají jako skryté poklady. Jestliže však upadneme do nečinnosti a jsme ochotni nechat se ovládnout satanovou mocí, Bůh nám své vnuknutí nedá. Nebudeme-li se přičiňovat ze všech sil, které nám On dal, zůstaneme vždycky slabí a neschopní. Potřebujeme mnoho modliteb a vytrvalé cvičení mysli. Jestliže bychom chtěli být připraveni konat dílo, které nám chtěl Bůh svěřit, museli bychom se mnoho modlit a vydatně cvičit svou mysl. Mnozí nikdy nedosáhnou toho postavení, které by mohli zastávat, poněvadž čekají, že Bůh za ně vykoná to, k čemu jim dal sílu, aby to udělali sami. Všichni, kdo mají být v tomto životě užiteční, se musí vycvičit v té nejpřísnější duchovní i mravní kázni a pak jim Bůh pomůže tím, že spojí božskou sílu s lidským úsilím.

V --- mnozí zklamou, protože Boží dílo trvale nepodporují a ve svém každodenním životě nežijí posvěceně podle zjevené pravdy. Nezlepšují svůj život jako Mojžíš, aby se pozvedla jejich mravní úroveň. Kdyby to dělali, dnes by bylo mnohem více těch, kteří se radují v pravdě. ^{4T 612} Je strašné, jestliže náš neposvěcený život odrazuje duše od Krista. Naše náboženství musí být něčím víc, než náboženstvím rozumu. Musí zapůsobit na srdce a pak napraví i život. Špatné zvyky se nepřekonají jen pouhou snahou. Abychom ovládli sami sebe, musíme podstoupit dlouhý a těžký zápas. Tuto sebevýchovu musí prodělat každý člen církve. Smetí, které se nahromadilo u dveří srdce, musí být odstraněno, aby pak mohli s poctivými úmysly sloužit Bohu tím, že své vyznání potvrdí spořádaným životem a zbožným vystupováním. Teprve tehdy budou schopni vyučovat hříšníky pravdě a získávat duše pro Krista.

V tomto sboru jsou lidé, kteří se domnívají, že by měli jiné učit pravdě, zatímco oni sami jsou ve svých rodinách popudliví, netrpěliví a malicherní. Takoví lidé potřebují, aby někdo vyučoval je, dokud z nich nebudou doma trpěliví a bohabojní lidé. Musí poznat hlavní zásady pravého náboženství. Měli by hledat Boha s celou opravdovostí své duše, protože pro své rodiny byli bičem a svým bratřím pustošivým krupobitím, které utlačuje a ničí. Tito muži si nezaslouží jméno manžel, to jest „pouto domova“ (angl.: „husband“ - „house“ „band“), protože nedrží rodinu pohromadě křesťanskou láskou, soucitem a pravou důstojností zbožného života, ani povahou, jakou měl Kristus.

Vážná, posvátná pravda - zkušební poselství, které nám dal Bůh, abychom je sdělovali světu - ukládá každému z nás co nejpřísnější závazek, abychom proměňovali svůj každodenní život i charakter tak, aby vynikla síla pravdy. Měli bychom si neustále uvědomovat krátkost času i hrozné události, které podle proroctví zcela určitě nastanou. Protože tyto pravdy neuplatňujeme, život není v souladu s pravdou, kterou vyznáváme. Mnozí zakopávají hřivny, které by měly být vloženy tam, kde budou shromažďovány, aby byly navráceny Bohu, když On řekne: „Vydej počet ze svého správcovství“ Lk 16,2. Mojžíš se stal velkým, protože využil své hřivny k tomu, aby konal Boží dílo a jeho hřivny pak byly rozmnoženy. Získal výmluvnost, trpělivost, sebedůvěru a stal se schopným konat ten největší úkol, ^{4T 613} který kdy byl smrtelnému člověku svěřen. Když se lidé odevzdají celou duší Bohu a naslouchají Jeho příkazům, aby mohli podle nich jednat, změní se celý jejich charakter.

Ochotnou poslušností Božích požadavků získává duše životní energii a sílu. Dílo trvanlivé jako slunce, koná pracovník stejně pro sebe jako pro ty, pro něž pracuje. Ať je schopnost člověka, který pro toto dílo pracuje jakkoli omezená, práce, kterou ve svých skromných možnostech koná, bude Bohu milá.

„Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest. Mnozí mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili? A tehdy jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti. A protož každého, kdož slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, kterýž postavil dům svůj na skále. I spadl příval a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, ale nepadl; neboť založen byl na skále. Každý pak, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, který postavil dům svůj na písku. I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký“. Mt 7,21-27.

Příčinou, proč náš lid nemá víc síly, je skutečnost, že pravdu jen vyznává, ale neuskutečňuje. Mají jen malou víru a důvěru v Boha. Je velmi málo těch, kteří nesou břímě spojené s Jeho dílem. Pán požaduje sílu mozku, kostí a svalů, ale lidé mu ji velmi často odmítají a dávají ji světu. Služba Bohu se stává věcí druhořadou, zatímco světským zájmům se věnuje ochotná pozornost. Takto se stávají důležitými věci méně významné, zatímco Boží požadavky, věci duchovní a věčné se berou lhostejně jako něco, ^{4T 614} co je možno přijímat z dobré vůle a podle libosti opouštět. Kdyby se mysl opírala o Boha a pravda vykonávala svůj posvěcující vliv na srdce, skrylo by se naše já v Kristu. Kdybychom si uvědomovali důležitost pravdy, o níž vyznáváme že jí věříme, cítili bychom, že máme plnit posvátné poslání - odpovědný úkol, jehož výsledky sahají do věčnosti - a podřídili bychom tomu všechny časné zájmy.

Bratři v ---, vy si neuvědomujete svůj závazek vůči Bohu a úkol, který dal každému z vás, abyste jej pro Něho splnili. Máte poznání pravdy, ale v duši necítíte její sílu. Neplodný fíkovník se před nebem chlubil důležitostí svých větví; když však Vykupitel pátral po ovoci, bylo tam jen listí. Nebudete-li důkladně pracovat na sobě a také pro církev, padne na vás Boží prokletí stejně jistě, jako padlo na onen strom, který nenesl ovoce.

Členové sboru v --- mají hřivny, které by měly cenu, kdyby byly správně využívány. Slaboch se může stát silným, bázlivý se může stát statečným, váhaví a nerozhodní se mohou stát lidmi s rychlým a pevným rozhodnutím, jestliže cítí, že Bůh si je váží natolik, že jejich práci přijme.

Muži v tomto sboru musí cítit, že Bůh si přeje, aby v Jeho díle pracovali podle svých schopností. Nezmění-li někteří své jednání, ocitnou se v podobném postavení jako farizeové, když jim Kristus řekl: „Publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího“ Mt 21,31. Mnozí se cítí jisti, protože vyznávají pravdu, necítí však její posvěcující vliv na svých srdcích, a tak se nepřibližují božskému životu.

Bratři, vy vyznáváte, že máte daleko více světla než jiné církve, ale vaše práce není v souladu s vaším vyznáním. Mnozí, kteří se nacházeli v temnotě bludu, rádi přijmou pravdu, je-li přístupná jejich chápání. Ačkoliv žili v hříchu, Bůh je přece přijímá, když k Němu přicházejí s pokorou a s vědomím své hříšnosti. ^{4T 615} Takoví lidé mají větší naději, že dosáhnou dokonalosti křesťanského charakteru než ti, kteří měli velké světlo, a nedbali o to, aby se stali lepší. Nemají-li muži a ženy zájem o využití světla a vhodných příležitostí, které jim byly dopřány, zůstávají v temnotě. Kristus nenávidí každou prázdnou výmluvu. Za svého pobytu na této zemi jednal s kajícníky citlivě, i když patřili mezi přední hříšníky; přetvářku však nesnášel.

Bůh určil každému člověku jeho úkol, který za něj nikdo jiný nemůže vykonat. Ach, kéž byste si každý potřeli oči mastí, abyste mohli poznat vady svého charakteru a uvědomit si, jak Bůh pohlíží na vaši lásku ke světu, která vytlačuje lásku k Bohu. Nic vám nemůže dát takovou sílu, takovou opravdovou sebedůvěru a ušlechtilost duše, než vědomí důstojnosti vaší práce - ujištění, že když konáte dobro a zachraňujete duše, jste Božími spolupracovníky.

Boží Syn přišel na tento svět, aby nám dal příklad dokonalého života. Obětoval sám sebe pro radost, kterou viděl před sebou - radost vidět duše vyrvané ze satanových nástrah a spasené v Božím království. „Následuj mne!“, zněl Kristův příkaz. Ti, kteří následují Jeho příklad, budou mít podíl na božském díle konání dobra a nakonec vejdou v radost svého Pána.

O mnohém člověku, který dnes pokorně chodí po cestách života, by Pán mohl říci podobně jako o Abrahamovi, že je „přítel Boží“. Takoví lidé schvalují to, co schvaluje Bůh a odsuzují to, co odsuzuje On. V jejich přítomnosti má i hříšník pocit posvátné bázně, zdrženlivosti, neboť je s nimi Bůh a oni jsou živými epištolami, které všichni lidé znají a čtou. V jejich chování je měkká něha, důstojnost, božský způsob jednání, který dojímá srdce jejich bližních.

Budete-li následovat Krista a hledět na Toho, který je Vůdcem a Dokonavatelem vaší víry, budete cítit, že pracujete pod Jeho dohledem, že vás ovlivňuje Jeho přítomnost a že zná vaše pohnutky. Na každém kroku se budete pokorně ptát: Bude se to líbit Ježíši? Oslaví to Boha? ^{4T 616} Každé ráno i večer byste měli vroucně prosit Boha o požehnání a vedení. Pravá modlitba se odvolává k Všemohoucímu a dává nám vítězství. Na kolenou dostává křesťan sílu odolávat pokušení.

Otec, který je ve své rodině „poutem domova“, připoutá živou vírou své děti k Božímu trůnu. V nedůvěře ve vlastní sílu přilne svou bezmocnou duši k Ježíši a přidrží se síly Nejvyššího. Bratři, modlete se ráno i večer doma ve své rodině, modlete se vroucně ve své komůrce a při své běžné práci pozvedejte v modlitbě duši k Bohu. Takto chodil Enoch s Bohem. Mlčenlivá, vroucí modlitba duše bude stoupat jako svaté kadidlo k trůnu milosti a bude Bohu stejně milá, jako kdyby byla předkládána ve svatyni. Všem, kdo Jej takto hledají, stává se Kristus v době nouze pomocí vždycky hotovou, aby byli silní v den soužení.

Slovo Boží je svící našim nohám a světlem naší stezce. „V srdci svém skládám řeč tvou, abych nezhřešil proti tobě“ Žalm 119,11. Srdce ponořené do Božího slova je opevněno proti satanovi. Ti, kdo učiní Krista svým každodenním společníkem a důvěrným přítelem, pocítí, že síly neviditelného světa se nacházejí všude kolem nich; při pohledu na Ježíše budou růst k Jeho obrazu. Pohled na Ježíše je proměňuje podle božského vzoru. Jejich charakter se zjemní, pročistí a zušlechtí pro nebeské království.

Bratři sboru v ---, jestliže se ve vašem charakteru i ve vaší práci projevuje skutečná, opravdová horlivost, nevěřící poznají z vašeho chování a ve vší přítomnosti pocítí, že máte pokoj, který oni neznají, jas a klid, který je jim cizí. Uvěří, že pracujete pro Boha, protože vaše práce bude konána v Jeho jménu. Bylo mi zjeveno, že to je význačný rys křesťana. Satan zničil mnoho duší tím, že je vedl tak, aby se sami dali na cestu pokušení. On k nim přichází, jako přišel ke Kristu a svádí je k lásce ke světu. Říká jim, že mohou se ziskem investovat peníze do toho či onoho podniku a oni v dobré víře uposlechnou, co jim nařídí. ^{4T 617} Brzy se dostávají do pokušení, aby se odchýlili od své poctivosti a obchodovali tak, aby to pro ně bylo co nejvýhodnější. Jejich jednání může být naprosto v souladu se světským právním měřítkem, a přece nesnese zkoušku Božího zákona. Jejich bratři pochybují o jejich pohnutkách a podezírají je, že užívají lstí, aby sloužili sobě; tak je obětován ten vzácný vliv, který by měl být pro užitek Božího díla chráněn jako posvátný obchod, který by mohl být po finanční stránce úspěšný v rukou podvodníka, který prodá svou poctivost za světský zisk, by byl pro Kristova následovníka naprosto nevhodný.

Všechny takové spekulace provází skryté strasti a nesnáze a jsou strašlivou zkouškou pro ty, kdo se do nich zapletou. Často se vyskytnou okolnosti, které jsou přirozeně příčinou úvah o pohnutkách těchto bratří; ale i když se možná některé věci zdají naprosto nesprávné, neměl by se vždycky podle nich posuzovat charakter. Přesto však často dokazují, že jsou kritickým bodem ve zkušenosti a v osu­du člověka. Na charakter začnou vždycky působit okolnosti, které si jednotlivec sám připravil.

Bylo mi zjeveno, že pouštět se do peněžních spekulací je pro náš lid velmi nebezpečné. Oni tak sami nahrávají satanovi, protože se vystavují velkým pokušením, zklamáním, strastem a ztrátám. Potom se dostaví horečný neklid, toužebné přání získat peněžní prostředky rychleji než dané okolnosti dovolují. V naději, že získají více peněz, změní odpovídajícím způsobem i své prostředí. Jejich očekávání se však často neuskuteční, což se na nich neblaze projeví. Tak tomu bylo s některými v --- a oni se teď odvracejí od Boha. Kdyby Pán některým naši drahým bratřím dovolil, aby jejich peněžní spekulace byly úspěšné, znamenalo by to pro ně věčnou zkázu. Bůh miluje svůj lid a miluje ty, kdo se octli na dně. Chtějí-li se poučit z lekcí, kterými je On vyučuje, jejich porážka se nakonec obrátí v cenné vítězství. Láska ke světu vytlačila lásku ke Kristu. Až bude odklizeno smetí, nahromaděné u dveří do srdce a ono se otevře dokořán jako odpověď na Kristovo pozvání, ^{4T 618} On do něj vejde jako Pán chrámu duše. Kdyby se více dbalo slov, která říká apoštol Pavel, ušetřili by se lidé mnohé soužení:

„Svůj život veďte bez lakomství, dosti majíce na tom, což máte. On zajisté řekl: Nikoli nenechám tebe, aniž tě opustím.“ Žid 13,5. „Je pak zisk veliký pobožnost, s takovou myslí, kteráž na tom, což má, přestati umí. Nic jsme zajisté nepřinesli na tento svět, bez pochyby že také nic odnésti nemůžeme. Ale majíce pokrm a oděv, na tom přestaneme. Kteříž pak chtějí zbohatnout, upadají v pokušení, a v osidlo, a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižují lid v zahynutí a v zatracení. Kořen zajisté všeho zlého, je milování peněz, kterýchž někteří žádostiví byvše, pobloudili od víry, a sami se naplnili bolestmi mnohými. Ale ty, ó člověče Boží, takových věcí utíkej, následuj pak spravedlnosti, pobožnosti, víry, lásky, trpělivosti, tichosti. Bojuj ten dobrý boj víry, dosáhni věčného života, k němuž i povolán jsi, a vyznals dobré vyznání před mnohými svědky“. 1Tm 6,6-12.

Přítomnost je naším dnem naděje. Každému člověku je svěřen nějaký zvláštní dar nebo hřivna, kterou má využít k tomu, aby se přiblížilo království Vykupitele. Všem zodpovědným Božím pomocníkům, od nejnižších a nejskrytějších po ty, kteří v církvi mají vysoká postavení, Pán svěřil svůj majetek. Kazatel není jediný, kdo je schopen pracovat pro spásu duší. I ti, kteří mají sebemenší dary, mají povinnost používat právě ty nejlepší dary, které mají. Budou-li tak činit, jejich hřivny se rozmnoží. Je nebezpečné zahrávat si s mravní odpovědností nebo pohrdat dnem malých začátků. Boží prozřetelnost správně rozděluje svůj úvěr podle rozličných schopností lidí. Nikdo by neměl být smutný proto, že nedovede oslavovat Boha s hřivnami, které nikdy neměl a za něž není zodpovědný.

Jednou důležitou příčinou slabosti sboru v --- byla skutečnost, že zabalili své hřivny do šátku a pohřbili je ve světě, místo toho, aby je využili k Boží slávě. ^{4T 619} Někteří mají možná jen jedinou hřivnu, ale jestliže budou využívat té jediné, ona se rozhojní. Bůh oceňuje službu podle toho, co člověk má a ne podle toho, co nemá. Konáme-li své denní povinnosti věrně a s láskou, obdržíme Mistrovu pochvalu, jako kdybychom vykonali větší práci. Musíme přestat toužit po velké službě a po využívání velkých hřiven, jestliže jsme byli učiněni odpovědnými pouze za malé hřivny a za konání skromných povinností. Tím, že přehlížíme malé denní povinnosti a saháme po vyšších zodpovědných úkolech, nevykonáme právě tu práci, kterou nám Pán uložil.

Ach, kdybych tak mohla vštípit tomuto sboru tu skutečnost, že Kristus si žádá jejich služby! Milí bratři a milé sestry, stali jste se Kristovými služebníky? Jestliže však věnujete většinu svého času svým vlastním záležitostem, jak odpovíte Mistrovi, až vás požádá, abyste vydali počet ze svého správcovství? Hřivny, které nám jsou svěřeny, ať je to majetek, síla, či duševní schopnost, nejsou naše. Jestliže zneužijeme některou z nich, nebo všechny, budeme za své špatné správcovství spravedlivě odsouzeni. Jak velké závazky na nás spočívají, abychom vydali Bohu věci, které jsou Jeho.

Neprocitnou-li členové tohoto sboru ze své ztrnulosti a nesetřesou-li ze sebe světského ducha, zjistí, že svou příležitost i výsady ztratili, navždy ztratili. Pak budou truchlit, ale už bude příliš pozdě. Pán někdy zkouší svůj lid tím, že jim dopřává zdar v časných věcech, ale chce, aby správně užívali Jeho dary. Jejich majetek, jejich čas, jejich síla i jejich příležitosti jsou od Boha a za všechna tato požehnání musí každý vydat počet Dárci. Jestliže vidíme, že někteří naši bratři jsou chudí a mají nouzi, ale my jim nepomáháme, když jsme naše vlastní nezbytné potřeby již uspokojili, zanedbáváme svou povinnost, která nám je zjevena v Boží slávě. On nám štědře dává, abychom my mohli dávat jiným, neboť dobročinností se přemáhá sobectví a duše se zušlechťuje a očišťuje. Někteří zneužívají hřiven, které jim Bůh dal. Zavírají oči, aby neviděli, co Jeho dílo potřebuje a odvrací uši, aby neslyšeli Jeho hlas, který učí, že mají povinnost krmit hladové a oblékat nahé. ^{4T 620} Zdá se, že ti, kdo vyznávají, že jsou Božími dětmi, chtějí investovat své peníze do světských záležitostí, aby se v podobě darů a obětí navrátily k Dárci. Zapomínají na své božské poslání; a budou-li i nadále plnit příkazy svých sobeckých srdcí a utrácet čas i prostředky k uspokojování své pýchy, Bůh způsobí, aby se jim nedařilo a oni pro svůj nevděk upadnou do velké nouze. On své hřivny svěří věrnějším hospodářům, kteří budou uznávat Jeho požadavky.

Bohatství je moc, s níž je možno konat dobro nebo zlo. Užívá-li se ho správně, stává se pramenem trvalé vděčnosti, protože Boží dary jsou oceňovány a Dárce uznáván tím, že se jich užívá tak, jak si Bůh přál. Ti, kdo okrádají Boha tím, že se nevěnují Jeho dílu a těm, kteří trpí chudobou, poznají Jeho trestající spravedlnost. Náš nebeský Otec, který nám svěřil každý dobrý dar, lituje naší nevědomosti naší křehkosti i našeho beznadějného postavení. Aby nás zachránil od smrti, dal ochotně svého milovaného Syna. Požaduje od nás všechno to, na co si děláme nárok jako na své vlastnictví. Když nedbáme o Jeho trpící chudé, tím vlastně nedbáme o Krista, neboť On mám říká, že chudí jsou Jeho zástupci na zemi. Slitování a dobrota, které jim prokážeme, uznává Krista tak, jako kdybychom je prokazovali Jemu.

Když se nedbá o chudé Páně, když se na ně zapomíná, nebo když jsou přivítáni chladnými pohledy a krutými slovy, nechť viník pamatuje, že v osobě Jeho svatých nedbá o Krista. Náš Spasitel ztotožňuje svůj zájem se zájmy trpícího lidstva. Jako cítí srdce otce nebo matky soucitnou něhu nad jedním trpícím z jejich malého stádečka, tak cítí i srdce našeho Vykupitele s nejchudšími a nejponíženějšími ze svých pozemských dětí. On je poslal mezi nás, aby v našich srdcích vzbudil tu lásku, kterou má k trpícím a utlačovaným. Jeho trest padne na každého, kdo jim ubližuje, opovrhuje jimi, nebo je tupí.

Uvědomme si, že Ježíš pojal všecky strasti, zármutek, chudobu i utrpení člověka do svého vlastního srdce a učinil je částí své vlastní zkušenosti. Ačkoli byl Původcem života, ^{4T 621} nezaujal postavení se vznešenými a váženými lidmi, ale s pokornými, utiskovanými a trpícími. On byl opovrhovaným člověkem z Nazaretu, neměl, kde by hlavu složil. Pro nás se stal chudým, abychom se my skrze Jeho chudobu mohli stát bohatými. Nyní je králem slávy a kdyby přišel korunován slávou, miliony by se mu klaněly. Všichni by Mu o závod vzdávali poctu, všichni by žadonili, aby směli být v Jeho přítomnosti. Nyní máme vhodnou příležitost přijímat Krista v osobě Jeho svatých. Bůh od nás žádá, abyste si vážili Jeho darů a užívali jich k Jeho slávě. Snažně vás prosím, otevřte svá srdce pravé a nebeské dobrotě.

Drazí bratři, jako sbor jste velmi zanedbávali svou povinnost vůči dětem a mládeži. Místo pravidel a omezování jste jim měli věnovat velkou péči, aby poznali křesťanskou stránku vašeho charakteru, a ne stránku satanskou. Děti potřebují stálou, bdělou péči a něžnou lásku. Připoutejte je ke svým srdcím a ukazujte jim jak lásku, tak i bázeň Boží. Otcové a matky neovládají svého vlastního ducha, a proto nejsou způsobilí vést druhé. Jestliže své děti mírníte a napomínáte, nečiníte tím ještě vše, čeho je třeba. Vy se přece musíte učit jednat spravedlivě a milovat milosrdenství stejně jako chodit pokorně s Bohem. Do mladistvé mysli se vtiskne každá věc. Děti zkoumají tvář, působí na ně hlas, napodobují chování. Popudliví a nevrlí otcové a matky dávají svým dětem ponaučení, která by děti v některém období svého života dávaly celému světu, kdyby jim patřil a kdyby se tomu neodnaučily. Děti musí v životě svých rodičů vidět onu důslednost, která se shoduje s jejich vírou. Důslednost a sebeovládání rodičů může formovat charaktery jejich dětí.

Do našich rodin vnášíme až příliš mnoho starostí a břemen a příliš málo si vážíme přirozené prostoty, klidu a štěstí. Měli bychom se méně starat o to, co řekne svět kolem nás a více starostlivé pozornosti věnovat členům rodinného kruhu. Mezi členy domácnosti by mělo být méně okázalosti a světské zdvořilosti, ^{4T 622} ale mnohem více něhy a lásky, radosti a křesťanské laskavosti. Mnozí se teprve potřebují naučit, jak udělat domov přitažlivým, aby byl místem radosti. Vděčná srdce a laskavé pohledy mají větší cenu, než bohatství a přepych. Uspokojení z prostých věcí učiní domov šťastným, pokud v něm panuje láska.

Ježíš, náš Vykupitel, chodil po zemi s důstojností krále, avšak s tichým a pokorným srdcem. Byl světlem a požehnáním pro každý dům, protože s sebou přinášel radost, naději a odvahu. Ach, kéž bychom se dovedli spokojit s menšími touhami srdce a méně usilovali o těžko dosažitelné věci, jimiž chceme zkrášlit své domovy, zatímco si nevážíme tichého a klidného ducha, kterého si Bůh cení víc, než klenotů. Milost jednoduchosti, tichosti a pravé náklonnosti by učinila i z nejskromnějšího domova ráj. Lépe je radostně snášet každou obtíž, než ztratit pokoj a spokojenost.

Když vidíte truchlivý stav svých dětí, které jsou ve světě bez Boha a bez naděje, je třeba, abyste pokořili svá srdce. Vaše děti neuznávají a nectí svaté věci, protože obyčejné, světské záležitosti byly postaveny na stejnou úroveň jako zájmy věčné. Jsou mezi vámi mladí, jejichž službu Bůh přijme, jestliže Mu odevzdají svá srdce a spojí se s Ním, jak to učinil Daniel a jeho přátelé. Málokteří však mají pravou představu o nebezpečí, která dnešní mládež obklopují. Je zapotřebí mnoho odvahy a odolnosti proti pokušení, mají-li z nich vyrůst ušlechtilí muži. Jen vzácně potkáme člověka, jehož charakter je před Bohem bezúhonný. Mnozí, kteří nemají bázeň Boží, a kteří kráčejí po široké cestě vedoucí k zahynutí, čekají, aby se stali společníky vašich dětí. Chtěla bych to umět dokázat, aby mladí viděli a cítili hrozící nebezpečí, zejména nebezpečí nezdařených manželství.

Ten krátký čas, v němž se, drazí mladí přátelé, chcete vybouřit, vydá sklizeň, kterou celý váš život zhořkne. Jedna lehkomyslná hodina, ^{4T 623} jediné podlehnutí pokušení může obrátit celý váš život nesprávným směrem. Mládí máte jen jedno, prožijte je užitečně. Jakmile jste jednou přešli na druhou stranu, už nejste schopni se vrátit a své omyly napravit. Ten, kdo odmítne spojení s Bohem a vydá se na cestu pokušení, zcela jistě podlehne. Bůh zkouší každého mladého člověka. Mnozí omlouvali svou lehkomyslnost a neúctu špatným příkladem, který jim dali zkušenější učitelé. To by však nikoho nemělo odstrašit od správného konání. V den konečného účtování se nebudete hájit takovými omluvami, jako se hájíte teď. Budete po právu odsouzeni, protože jste znali cestu, ale nerozhodli jste se pro ni.

Satan, ten největší svůdce, se proměňuje v anděla světla, přichází k mladým s různým zvláštním pokušením a daří se mu je krok za krokem odvracet od cesty povinnosti. Je popisován jako ten, který žaluje, klame, lže, mučí a vraždí. „Kdož činí hřích, z ďábla jest.“ 1Jan 3,8. Každé přestoupení přivádí duši k zatracení a uráží Boha. Bůh posuzuje myšlenky našeho srdce. Jestliže se zabýváme nečistými myšlenkami, nemusí být ani vysloveny nebo provedeny, aby byl hřích spáchán a přivedl duši do záhuby. Její čistota je poskvrněna, pokušitel zvítězil.

Každý člověk, vlečený a lákaný svou žádostí, se ocitá v poku­šení. Tím, že jde za svými sklony, odvrací se od cesty ctnosti a skutečného dobra. Kdyby mladí byli mravně neporušení, mohla by i ta nejsilnější pokušení být bezvýsledná. Vaše pokušení je dílo satanovo; poddat se mu, je dílo vaše. Všechna satanova vojska nemají tolik moci, aby přinutila pokoušeného ke hříchu. Pro hřích není žádná výmluva.

Zatímco někteří mladí plýtvají svými silami v marnivosti a pošetilosti, jiní svou mysl ovládají, získávají vědomosti, vyzbrojují se, aby se pustili do životního boje, v němž jsou rozhodnuti zvítězit. Oni nejsou schopni v životě zvítězit, ať se pokoušejí šplhat sebevýše, nezakotví-li v lásce k Bohu. Obrátí-li se celým srdcem k Pánu ^{4T 624} a odmítnou lichocení těch, kteří je chtějí jakkoli oslabit v jejich úmyslu jednat správně, budou mít sílu a důvěru v Boha.

Ti, kdo mají rádi společnost, povolují tomuto rysu své povahy, až se z něj stane vášeň, která je ovládne. Cílem jejich života je hezky se obléci, chodit na zábavy, smát se a hovořit o zbytečnostech. Oni nevydrží číst Bibli a uvažovat o nebeských věcech. Jsou nešťastní, nemají-li nic, co by je vzrušovalo. Nemají v sobě sílu být šťastni, ale jejich štěstí je závislé na společnosti jiných mladých, stejně nemyslících a bezstarostných, jako jsou oni. Své síly, které by měli věnovat ušlechtilým cílům, utrácejí v pošetilostech a prostopášnostech.

Mladý člověk, který nalézá radost a štěstí v četbě Božího slova a v modlitbě, se neustále osvěžuje doušky ze studnice života. Dosáhne vysoké mravní úrovně a takové šíře myšlení, jakou si druzí ani nedovedou představit. Společenství s Bohem budí dobré myšlenky, ušlechtilé snahy, jasné vnímání pravdy a vysoké cíle činnosti. Ti, kdo takto spojí svou duši s Bohem, jsou jím uznáni za Jeho syny a dcery. Dosahují stále větších výšek, získávají jasnější představy o Bohu i o věčnosti, až si Pán z nich učiní nositele světla a moudrosti pro svět.

Někteří mladí v --- žijí v zatvrzelosti hříchu; jsou hrubí, nezdvořilí, suroví a vzpurní. Kdysi měli mocné světlo, ale zavrhli je. Jestliže si teď zvolí cestu pokoje, jistě tak učiní spíš ze zásady, než z vnitřního přesvědčení. Hřích a svatost se navzájem vylučují. V Bibli nenajdeme podporu pro bezbožnost, žádná sladká slova o snášenlivosti a shovívavosti pro ty, kteří setrvávají v zatvrzelosti. Ježíš přišel, aby všechny lidi táhl k sobě a Jeho následovníci musí chodit ve světle Jeho slavného příkladu i za cenu pohodlí nebo dobré pověsti. I za cenu nebezpečí ztráty majetku či života. Jedině tímto způsobem mohou bojovat dobrý boj víry. ^{4T 625}

Mládeži se nabízí perla velké ceny. Mohou všechno prodat a koupit tuto perlu. Nebo ji mohou ke své nesmírné škodě odmítnout. Nebesa mohou získat všichni ti, kdo vyhoví podmínkám stanoveným v Božím slově. Náš Vykupitel v poslušnosti podstoupil i smrt, dal sebe samého jako oběť za hřích. Vy jste vykoupeni „drahou krví jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného, Krista.“ 1Pt 1,19 “Krev Krista Ježíše Syna Jeho očišťuje nás od všelikého hříchu.“ 1Jan 1,7. Milí mladí přátelé, vy si můžete stanovit vážné cíle a spoléhat pouze na vlastní sílu, můžete věřit, že dokážete jít přímou cestou, aniž byste dovolili Božímu Duchu, aby cele ovládl vaše srdce, avšak šťastni nebudete. Váš neklidný duch potřebuje změnu a žízní po radosti v zábavě a veselí i po společnosti vašich mladých druhů. Vy si sami kopete děravé cisterny, které nedrží vodu. Vaše myšlení i vaše činy ovládá satanova podvodná moc. Štěstí je možno nalézt jedině v pokání vůči Bohu a věrnosti našemu Pánu Ježíši Kristu, neboť vaše srdce je plné vzpoury, která vyzařuje z vašich slov. Vaše sobecké modlitby a náboženské formy možná uklidní svědomí, ale vaše nebezpečí ještě zvýší, neboť vaše podstata zůstala nezměněna.

Převzácná Ježíšova krev je studnicí, která je připravena očistit duši od poskvrny hříchu. Jestliže se rozhodnete učinit Krista svým přítelem, bude z Jeho kříže zářit nové a trvalé světlo. Srdce, které zatvrdil hřích, se zlomí, až si plně uvědomí, že drahý Spasitel se za ně obětoval a že se za ně přimlouvá. Pak naplní duši láska, vděčnost a pokora. To, že odevzdá své srdce Ježíši, učiní ze vzbouřence kajícníka a poslušná duše pak řekne: „Staré věci pominuly, a hle, nové všecko učiněno jest.“ 2Kor 5,17. To je pravé náboženství Bible. Cokoli menšího než toto je klam.

Mladí si neuvědomili, že svobodu a světlo si udrží jedině sebezapřením a stálou bdělostí i modlitbou spojenou s neochvějnou důvěrou v zásluhy Kristovy krve. ^{4T 626} Když na duši dýchá Duch svatý, musí vůle i síly člověka na Jeho působení reagovat. Ti, kdo přebývají v Kristu, budou šťastni, veselí a radostní v Bohu. V jejich hlavách bude zaznívat tichá něha, jejich činy budou svědčit o úctě k duchovním a věčným věcem a hudba, radostná hudba bude zaznívat z jejich rtů, neboť přichází od Božího trůnu. To je tajemství zbožnosti, které není snadno vysvětlitelné, ale o to víc pociťované a přinášející radost. Tvrdošíjné a vzpurné srdce se dovede uzavřít všem sladkým vlivům Boží milosti a vší radosti v Duchu svatém. Avšak cesty moudrosti jsou cestami příjemnými a všechny její stezky jsou stezkami pokoje. Čím těsnější je naše spojení s Kristem, tím více budou svědčit naše slova i činy o mírnící a proměňující moci Jeho milosti.

Obracím se s prosbou na mládež v ---, aby zvážili své cesty a změnili svůj způsob jednání, než bude příliš pozdě. Někteří z vás se pyšní svými schopnostmi; avšak oč jsou cennější hřivny vám svěřené, o to větší bude vaše odsouzení, jestliže těchto darů užíváte pro službu satanovi. Bůh se bez vás obejde, ale vy se neobejdete bez Boha. Jedině vy budete trpět bez Ježíše. Pro některé mladé lidi v --- jsou Boží příkazy jako hloží a trní. Oni již poznali pravdu, není tedy pro ně snadné hovět hříšným zábavám, neboť nedovedou docela zapomenout na požadavky, které na ně Bůh klade. Tak se jim vkrádá do duše pocit netrpělivosti a nepříjemného omezování. Snaží se tomuto varovnému hlasu uniknout, sami však pochopí, že se vzpírají marně, když se chtějí zbavit mnohého smutku. Ach, kéž by došli ke studnici živých vod, než zarmoutí Ducha Božího naposled!

Ještě několik slov členům sboru. Kristus řekl: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.“ Mt 16,24. My si nemáme dělat pro sebe kříže tím, že oblékneme pytlovinu, budeme trýznit svá těla, nebo že si odepřeme zdravou, výživnou stravu. Nemáme se zavírat do klášterů, pryč od světa, ^{4T 627} nečinit žádné dobrodiní našim bližním a domnívat se, že toto je Kristův kříž. Nepožaduje se po nás, abychom zbytečně obětovali zdraví a život, ani abychom zarmouceni stoupali vzhůru do kopce křesťanova života a pokládali za hřích být veselí, spokojení, šťastní a radostní.Toto všechno jsou kříže, které si děláme sami, ale není to kříž Kristův.

Nést Kristův kříž znamená ovládat své hříšné vášně, pěstovat křesťanskou laskavost, i když je to nepohodlné; vidět potřeby nuzných a zapřít sebe, abychom jim pomohli; otevřít svá srdce i své dveře sirotku bez domova, i když to bude klást velké požadavky na naše peněžní prostředky i naši trpělivost. Takové děti jsou mladšími členy Boží rodiny a má se jim dostat lásky a péče i výchovy v kázni a napomenutích našeho Pána. Toto je kříž, který, je-li zvednut pro Krista a nesen radostně, stane se ozdobou slávy v Božím království.

Milí bratři, naplňte pro Krista své životy dobrými skutky, i když svět vaši námahu neocení a nedostane se vám uznání. Toto je sebezapření. Sobectví je nejtrýznivější jho, jaké si kdy členové církve vložili na své šije; je však ve velké oblibě u těch, kdo vyznávají, že jsou Kristovými následovníky. Všechno co máte, patří Bohu. Mějte se na pozoru, abyste sobecky nehromadili dary, které vám dal pro vdovy a sirotky. Kristus opustil svou slávu, své pocty, svůj trůn a pro nás se stal chudým, abychom my skrze Jeho chudobu mohli být bohatí. Nyní se naskýtá otázka: Co učiní každý z nás pro Ježíše, který dal svůj život za zkažený svět?