Všichni pracovníci sanatoria, kteří jsou Kristovými následovníky, by se při svém styku s jinými lidmi měli snažit vyvýšit korouhev křesťanství. Váhala jsem, mám-li o tom mluvit, protože ti, kteří jsou vždy ochotni zacházet do krajnosti, usoudí, že je nutné hovořit s pacienty o jednotlivých bodech učení, ale při náboženských shromážděních, konaných v sanatoriu, hovoří tak, jako kdyby byli mezi svými bratřími v naší vlastní modlitebně. Někteří z těch, kdo podávají své svědectví při těchto malých shromážděních, která mají přinést užitek především pacientům, neosvědčují moudrost, ale zacházejí ve své horlivosti dál a mluví o trojandělském poselství nebo o jiných zvláštních bodech naší víry, které jsou těmto nemocným naprosto cizí a nepochopitelné.

O těchto věcech je možno dobře hovořit při modlitebním shromáždění věřících, ale ne tam, kde je cílem prokazovat dobrodiní těm, kdo o naší víře nic nevědí. Své modlitby a svá svědectví bychom měli přizpůsobovat příležitosti i shromážděné společnosti. Ti, kteří to dělat nedovedou, nejsou v takových shromážděních potřební. Existují témata, o nichž by křesťané měli vždycky hovořit s užitkem, například o křesťanské zkušenosti, o Kristově lásce a o prosté víře. Jsou-li jejich srdce naplněna Ježíšovou láskou, budou ji vyzařovat při každé modlitbě i výzvě. Nechť je ovoce posvěcující pravdy viditelné v živo­tě, na bohabojném příkladu. Pak bude dojem tak silný, že žádný protichůdný vliv nebude moci odvrátit jeho účinek.

Pro křesťana je zahanbující, že v životě mnohých, kdo vyznávají Krista, je vidět tak málo věrnosti a opravdové zbožnosti. Když přijdou do styku se světskými vlivy, jsou ve svém srdci rozpolcení. Opírají se spíše o svět, než o Krista. Pokud nějaké mocné vzrušení nevzbouří jejich cítění, člověk by nikdy na jejich chování nepoznal, že milují pravdu nebo že jsou křesťany.

Někteří uznávají pravdivost toho, o čem jsem napsala, ale neprovedou žádnou zásadní změnu. ^{4T 566} Nedovedou rozpoznat oklamávající působení tělesného srdce a ve své duchovní slepotě se nechají svést vlivy, které kazí duši a přivádějí ji do zkázy. Čarovná moc pokušení bude svým kouzlem působit na ty, kdo její nebezpečí nevidí ani necítí. Při každé vhodné příležitosti si je satan použije jako své zástupce a podnítí všechny prvky zkaženosti, které existují v jejich neposvěcené přirozenosti. Budou se trvale přiklánět k tomu, co je zlé. Záliba v jídle a různé vášně se budou dožadovat shovívavosti. Pod silnou mocí satanových pokušení ožijí mnohaleté návyky. Pro Boží dílo by bylo mnohem prospěšnější, kdyby tito lidé byli od našich ústavů v Battle Creeku hodně daleko.

Takoví lidé by se mohli změnit k lepšímu, kdyby si chtěli opravdu uvědomit svůj stav i zhoubný vliv, jímž působí, a chtěli ze všech sil napravit své omyly. Oni však nepřemýšlejí, ani se nemodlí, ani nečtou Písmo tak, jak by měli. Jsou lehkovážní a náladoví, nejsou nikde zakotveni. Ti, kdo by chtěli být věrní a působit zachraňujícím vlivem na jiné, vidí, že takoví lidé jsou kamenem úrazu na jejich cestě a činí jejich práci desetkrát těžší.

Bylo mi zjeveno, že lékaři by měli být těsněji spojeni s Bohem a v jeho síle stát a horlivě pracovat. Jejich poslání je velmi zodpovědné. V sázce jsou nejen životy pacientů, ale také jejich duše. Mnozí, kteří jsou obdařeni po stránce fyzické, mohou mít zároveň velikou potřebu duchovní pomoci. Jak tělesné zdraví, tak spása duše závisí do značné míry na způsobu jednání lékařů. Nesmírně důležité je, aby byli řádnými lidmi, aby měli nejen znalosti vědecké, ale aby znali Boží vůli a Boží cesty. Jejich zodpovědnost je veliká.

Moji bratři, měli byste chápat i cítit svou odpovědnost a se zřetelem k ní pokořit své duše před Bohem a prosit ho o moudrost. Neuvědomovali jste si, jak spása duší těch, jejichž tělům se snažíte ulevit v utrpení, ^{4T 567} velice závisí na vašich slovech, vašem jednání i chování. Konáte dílo, které musí obstát na zkoušce posledního soudu. Musíte chránit své duše před hříchy sobectví, sebejistoty a sebedůvěry.

Měli byste si uchovat pravou křesťanskou důstojnost, ale vyhýbejte se každé přetvářce. Buďte nesmlouvavě poctiví v srdci i ve svém životě. Ať víra prochází jako palma svými kořeny k věcem, které skutečně existují a ať obdržíte duchovní občerstvení z živých pramenů Boží milosti a milosrdenství. Existuje studnice vody, která tryská k životu věčnému. Z tohoto skrytého pramene musíte čerpat svůj život. Jestliže se vy sami vzdáte sobectví a posílíte své duše trvalým obecenstvím s Bohem, můžete být štěstím pro všechny, s nimiž přicházíte do styku. Budete si všímat těch, o něž nikdo nestojí, poučíte neznalé, dodáte odvahy utištěným a klesajícím, a pokud to bude možné, ulevíte trpícím. Nebudete ukazovat jen směr cesty do nebes, ale sami po ní půjdete.

Nespokojujte se s povrchním poznáním, zanechejte lichocení i malicherného posuzování. Satan vás bude pokoušet, ať jednáte tak, aby vás lidé obdivovali a lichotili vám; vy byste však měli jeho úmysly zmařit, jste přece služebníky živého Boha.

Váš styk s nemocnými je vyčerpávající prací, která by postupně vysušila samy prameny života, kdyby neexistovala žádná změna, žádná příležitost k osvěžení, a kdyby vás Boží andělé nestřežili a neochraňovali. Kdybyste dovedli pochopit, jak vás tito poslové nebes každý den bez úhony provádějí mnohým nebezpečím, vaše srdce by naplnila vděčnost, kterou by vyjádřily i vaše rty. Stane-li se Bůh vaší silou, je ve vašich možnostech dosáhnout i za nejtěžších okolností takové výšky i šíře křesťanské dokonalosti, jakou ani nepokládáte za možnou. Vaše myšlenky se dokáží povznést, budete mít ušlechtilé snahy, jasné chápání pravdy a budete mít takové cíle, které vás pozvednou nad všechny nečisté pohnutky. ^{4T 568}

Budete-li chtít dosáhnout dokonalosti charakteru, bude třeba obojího: myšlení i činu. Pokud přicházíte do styku se světem, měli byste se mít na pozoru, abyste příliš horlivě nevyhledávali uznání lidí a nežili pro jejich mínění. Choďte opatrně, chcete-li chodit bezpečně. Pěstujte milost poníženosti a držte se celou svou bezmocnou duší Krista. Můžete být v každé situaci Božími lidmi. Uprostřed zmatku a pokušení světského života si můžete uchovat svobodnou duši a můžete být ke každému milí.

Máte-li denně obecenství s Bohem, naučíte se hodnotit lidi podle Jeho měřítka a vaše poslání, kterým je učinit trpící lidi šťastnými, se setká s ochotnou odezvou. Vy nepatříte sami sobě, váš Pán má na vás své svaté nároky, abyste jej z celého srdce milovali a celým svým životem mu sloužili. On má právo použít si vás - použít veškerých schopností vašeho těla i ducha - pro svou čest a slávu. Ať se od vás požaduje nést jakýkoli kříž, ať vám Jeho ruka ukládá jakoukoli námahu nebo utrpení, máte to přijímat bez reptání.

Ti, pro něž pracujete, jsou vašimi bratry, nacházejícími se v úzkosti, kteří trpí tělesnými nemocemi i duchovním malomocenstvím hříchu. Daří-li se vám o něco lépe než jim, je to zásluha Kristova Kříže. Mnoho lidí na světě je bez Boha a bez naděje. Jsou obtíženi vinami, zkaženi a ponižováni, jsou otroky satanových úmyslů. Přesto jsou to lidé, které přišel Kristus vykoupit. Jsou předmětem nejněžnější lítosti, soucitu a neúnavné snahy, neboť jsou na pokraji zkázy. Trpí neuspokojenými touhami, prostopášnými vášněmi a výčitkami vlastního svědomí. Jsou v plném slova smyslu ubozí, neboť ztrácejí oporu v tomto životě a nemají žádnou naději na život budoucí.

Vy máte důležité pole působnosti a měli byste být aktivní a bdělí a radostně, s bezvýhradnou poslušností následovat výzvy svého Mistra. Mějte stále na paměti, že při své snaze činit lidi lepší, musíte osvědčovat neochvějnou laskavost. Budete-li se sami cítit lepšími než ti, jimž byste chtěli pomoci, nedocílíte ničeho. ^{4T 569} Měli byste pacientům připomínat tu skutečnost, že navrhovaná náprava jejich vlastností a zvyků je nemá zničit, ale spasit, a že tím, že se vzdají toho, čeho si až dosud cenili a co měli rádi, získají mnohem jistější základ pro svůj život. Reforma se musí pevně a odhodlaně obhajovat, avšak je třeba bedlivě se varovat jakéhokoliv náznaku slepé víry nebo nadřazenosti. Kristus nám dával vzácná naučení trpělivosti, snášenlivosti a lásky. Hrubost není energie a tyranizování není hrdinství. Syn Boží přesvědčoval. On přišel, aby táhl všechny lidi k sobě. Jeho následovníci musí hlouběji zkoumat Jeho život a chodit ve světle Jeho příkladu, ať to pro ně znamená jakoukoli oběť. Lidu se musí připomínat reforma, trvalá náprava; a váš příklad by měl vaše učení potvrzovat.

Byl mi ukázán Danielův případ. Ačkoliv byl člověkem s vášně­mi, které se podobaly našim, inspirované pero o něm píše jako o charakteru bez jediné vady. Jeho život je nám podáván jako jasný příklad toho, čím se může člověk i v tomto životě stát, jestliže chce Boha učinit svou silou a moudře využívat příležitostí a výhod, které se mu naskytnou. Svým rozumem byl Daniel génius; přesto se neustále snažil o větší poznání, o vyšší vědomosti. Jiní mladí lidé měli tytéž výhody, nenasměrovali však jako on všechnu svou energii k tomu, aby hledali moudrost - poznání Boha, jak je to patrné v jeho slovech i v jeho skutcích. Daniel nebyl pyšný ani sebejistý, třebaže byl jedním z velkých mužů světa. Cítil potřebu občerstvovat svou duši modlitbou a každý den ho bylo možno vidět, jak předkládá Hospodinu své pokorné žádosti. Této výsady se nechtěl vzdát ani tehdy, když byla otevřena jáma lvová, aby byl do ní vhozen, bude-li se i nadále modlit.

Daniel Boha miloval, bál se Ho a poslouchal Jej. Přesto však neprchal před světem, aby se vyhnul jeho zhoubnému vlivu. Podle Božího ustanovení měl být ve světě, a přece ne ze světa. Při všech pokušeních a půvabech života na královském dvoře, ^{4T 570} které ho obklopovaly, stál s duší neporušenou, pevný jako skála v dodržování svých zásad. Učinil Boha svou silou a v době své největší nouze se Ho nevzdal.

Daniel byl věrný, ušlechtilý a šlechetný. Toužil sice po pokoji se všemi lidmi, ale nechtěl dovolit, aby ho jakákoli moc odvrátila od cesty povinnosti. Ty, kdo nad ním panovali, byl ochoten poslouchat jen potud, pokud tak mohl učinit v souladu s pravdou a spravedlností. Ani králové, ani nařízení ho nedokázali přimět, aby se odchýlil od své věrnosti Králi králů. Danielovi bylo teprve osmnáct let, když byl přiveden na pohanský dvůr, aby sloužil babylonskému králi. Jeho ušlechtilý odpor proti zlu a jeho skálopevné lpění na tom co je správné, je při jeho mládí tím obdivuhodnější. Jeho ušlechtilý příklad by měl být i dnes posilou pro všechny, kdo mají soužení nebo jsou v pokušení.

Přísné dodržování požadavků Bible bude požehnáním nejen pro duši, ale i pro tělo. Ovocem Ducha není jen láska, radost a pokoj, ale také sebeovládání. Je nám přikazováno, abychom neposkvrňovali svá těla, neboť jsou to chrámy Božího Ducha. Danielův příklad nám ukazuje, že skrze náboženskou zásadu mohou mladí lidé vítězit nad tělesnými žádostmi a zůstat věrni Božím požadavkům, i když je to stojí velkou oběť. Co kdyby se dohodl s tamějšími pohanskými vladaři a povolil nátlaku příležitosti tak, že by byl jedl a pil to, co bylo u Babyloňanů obvyklé? Tento jediný nesprávný krok by pravděpodobně vedl k dalším, až by pokušení zvítězilo, protože jeho spojení s Bohem bylo přerušeno. Ale tím, že se s neochvějnou důvěrou držel Boha, vstoupil do něj duch proroctví. Zatím co ho člověk poučoval o povinnostech života na královském dvoře, Bůh ho učil číst tajemství budoucích věků.