Ve svém kázání na hoře vyzývá Kristus své následovníky, že nemají dovolit, aby jejich mysl byla plně zaujata světskými věcmi. Říká jasně: „Nemůžete Bohu sloužiti i mamoně. Protož pravím vám: Nepečujte o život svůj, co byste jedli a co pili, ani o tělo své, čím byste se odívali. Zdaliž není život více než pokrm, a tělo nežli oděv?“ Mt 6,24.25. “A o oděv proč se staráte? Považte kvítí polního, kterak roste, nepracuje ani přede. Pravíme pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své tak odín nebyl, jako jedno z nich.“ Mt 6,28.29.

Tato slova jsou velmi významná. Byla vyslovena v době, kdy zde žil Kristus, ale týkají se i dnů našich. Ježíš tu staví proti sobě přirozenou jednoduchost polních květin a umělou ozdobu oděvu. Prohlašuje, že Šalomounova nádhera nesnesla srovnání s přirozenou krásou jediné květiny. Zde je naučení pro všechny, kdo touží znát vůli Boží a činit ji. Ježíš si všímal, jaká péče a pozornost se věnuje oblékání a napomínal nás, ba přikázal nám, abychom na to nemysleli až příliš. Je důležité, abychom Jeho slov pečlivě dbali. Šalomoun byl tak spoután myšlenkami na vnější nádheru, že zapomínal neustále pozvedat svou mysl k Boží moudrosti. Šalomoun stál o vnější krásu a dokonalost a krásu charakteru přehlížel. Prodal svou důstojnost i neporušenost charakteru ve snaze oslavit sebe před světem a stal se nakonec despotou, který na lidu vydíral daně, aby měl svou výstřednost čím zaplatit. Napřed se zkazilo jeho srdce, pak odpadl od Boha a nakonec se z něho stal modloslužebník.

Když vidíme, jak se naše sestry odklánějí od jednoduchosti v oblékání a libují si ve světské módě, trápí nás to. Takovým jednáním se samy odlučují od Boha a zapomínají na okrasu vnitřní. Časem, který jim dal Bůh, by neměly opovážlivě plýtvat na zbytečné zdobení svých šatů. ^{4T 629} Oč lépe by se ho dalo využít ke zkoumání Písma a získat tak důkladnou znalost proroctví a Kristových naučení, týkajících se praktického života.

Jako křesťané bychom neměli vykonávat žádné zaměstnání, v němž nemůžeme s dobrým svědomím prosit Pána o požehnání. Máte milé sestry, opravdu čisté svědomí při zbytečné práci na svých šatech? Dokážete, když upínáte celou svou mysl na volánky, mašle a stuhy, povznést duši k Bohu v modlitbě, aby vaší snaze požehnal? Čas takto strávený mohl být věnován konání dobrých skutků, nebo k vašemu vzdělávání.

Mnohé z našich sester jsou opravdu schopné a kdyby se jejich nadání užilo k Boží slávě, získaly by mnohé duše pro Krista. Nebudou odpovědny za ty duše, které mohly zachránit, kdyby výstřednost v oblékání a starosti o tento svět tak neznetvořily jejich síly, které jim dal Bůh a kdyby je nenechaly zakrnět, takže nepociťovaly žádnou starost o Boží dílo? Módu vynalezl satan, aby mysl žen upoutal do té míry na oblékání, aby už nemyslely téměř na nic jiného.

Matky, které i nadále uplatňují svůj způsob oblékání, nemohou plnit povinnosti, které mají ke svým dětem, když je mají vychovávat v kázni a napomenutích našeho Pána. Ony nemají čas se modlit ani zkoumat Písmo, aby mohly porozumět pravdě a učit jí své děti. Růst denně v poznávání Boha a pravdy není pouze výsadou, ale povinností každého. Satan dosahuje svého cíle tehdy, když dokáže vymyslet něco, co neodolatelně vábí mysl člověka. Skutečnost, že tak mnozí lidé netouží po návštěvě modlitebních shromáždění ani o uplatňování praktického náboženství, má příčinu v tom, že jejich myšlení je obráceno k jiným věcem. V oblékání se přizpůsobují světu a když takto jednají, pak ty duše, kterým mohli pomoci tím, že by viděly světlo jejich dobrých skutků, jsou nedůsledným jednáním těchto nepravých křesťanů dále ve své nevěře.

Bohu by se líbilo, kdyby viděl, jak naše sestry, čistě a jednoduše oblečené, ^{4T 630} pracují opravdově na Božím díle. Schopnosti jim nechybí a kdyby správně užívaly hřiven, které již mají, jejich výkonnost by nesmírně vzrostla. Kdyby čas, který nyní tráví neužitečnou prací, věnovaly studiu Božího slova a vysvětlovali je jiným, jejich mysl by se obohatila drahokamy pravdy a snaha, vynaložená k pochopení pravd naší víry, by je posílila a zušlechtila. Kdyby naše sestry byly svědomitými biblickými křesťankami, které se snaží využít každé vhodné příležitosti, aby osvítily druhé, museli bychom vidět spousty duší, přijímajících s radostí pravdu právě zásluhou jejich obětavé snahy. Až se jednoho dne účty všech lidí uzavřou, budete mít sestry radost, že váš život je posuzován, nebo si budete uvědomovat, že jste hledaly vnější krásu člověka a na vnitřní krásu duše jste téměř vůbec nedbaly?

Nemají naše sestry dost horlivosti a mravní odvahy, aby se bez výmluvy řídily příkazem Bible? Apoštol dal v této věci ty nejzřetelnější směrnice: „Chtěl bych, ...ženy aby se oděvem slušným s stydlivostí a s středmostí ozdobovaly, ne nákladným upravováním sobě vlasů, nebo zlatem, aneb perlami, aneb drahým rouchem. Ale (tak, jakž sluší ženám, kteréž dokazují při sobě pobožnosti), dobrými skutky“. 1Tm 2,9-10. Zde Pán skrze svého apoštola mluví jasně proti nošení zlata. Snažte se vy, kteří jste získali zkušenost, abyste v této věci nesváděli svým příkladem druhé na scestí. Prsten na vašem prstě je možná docela jednoduchý, ale je zbytečný a jeho nošení nemá dobrý vliv na jiné.

Především ženy našich kazatelů by měly dbát, aby se v oblé­kání neodchylovaly od jasného učení Bible. Mnohé pokládají tato napomenutí za příliš staromódní, než aby stála za povšimnutí. Ale Ten, který je svým učedníkům dal, chápal nebezpečí, které hrozí v naší době těm, kdo mají zálibu v oblékání a poslal nám varovnou zprávu. Budeme natolik moudří, abychom dbali výstrahy? Výstřednost v oblékání je čím dál tím větší - a to ještě není konec. ^{4T 631} Móda se neustále mění a naše sestry jdou v jejích stopách bez ohledu na čas nebo vydání. Na oblékání se vydává velmi mnoho peněz, které by měly být vráceny Bohu, protože On je jejich dárcem.

Čistý, vkusný oděv lidí je často ve zjevném protikladu s odě­vem jejich zámožnějších sester a tento rozdíl vzbuzuje na straně chudých často rozpaky. Některé ženy se snaží napodobovat své bohatší sestry a zřasují, načechrávají a zdobí látky horší kvality, aby se jim co nejvíce svými šaty podobaly. Chudá děvčata s příjmem pouhých dvou dolarů za týden vydají každý cent, aby se oblékala jako jiná děvčata, která nejsou nucena si vydělávat na živobytí. Tato mládež nemá do Boží pokladnice co dát. Šití jejich šatů, aby byly tak módní jako šaty jejich sester pohlcuje tolik času, že už nemají čas na duchovní vzdělávání, na studium Božího slova, na soukromou modlitbu, či na modlitební shromáždění. Mysl je cele zaujata touhou mít stejně pěkné šaty jako jejich sestry. Aby toho cíle dosáhly, obětují zdraví tělesné, duševní i mravní. Štěstí v Bohu a Boží přízeň se obětují módě.

Mnohé nechtějí jít v sobotu na bohoslužby, protože jejich šaty by se svým stylem a ozdobou vůbec nepodobaly šatům jejich křesťanských sester. Chtějí mé sestry posuzovat tyto věci tak jak jsou a uvědomit si plně váhu svého vlivu na jiné? Tím, že samy chodí po zakázané cestě, zavádějí druhé na totéž scestí neposlušnosti. Křesťanská jednoduchost byla obětována vnější podívané. Jak toto všechno změníte, milé sestry? Jak se samy dostaneme ze satanovy léčky a zlomíme řetězy, které nás spoutaly do otroctví módy? Jak znovu získáme své promarněné příležitosti? Jak přimějeme své síly ke zdravé, průbojné činnosti? Cesta je pouze jedna - učinit Bibli svou životní směrnicí. Všichni by měli opravdově pracovat, aby druhým činili dobro, bdít na modlitbách, zvednout dlouho opomíjený kříž a dbát na výstrahy a příkazy Toho, který řekl: „Chce-li kdo za mnou přijít, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne“ Mk 8,34. ^{4T 632}

Milé křesťanské sestry postavte se před zrcadlo Božího zákona a podrobte zkoušce svůj způsob jednání ve vztahu k prvním čtyřem přikázáním. Tato jasně vymezují naši povinnost k Bohu. On žádá celou lásku; a všechno, co plně zaměstnává mysl a odvrací od Boha, se pro člověka stává modlou. Pravý a živý Bůh je vytlačen z myšlení i ze srdce, chrám duše je poskvrňován klaněním se jiným bohům, než je náš Pán. „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou“ Ex 20,3. říká přikázání. Zpytujme srdce, srovnávejme svůj život i charakter s ustano­vením i zásadami Božími a pak se horlivě snažme své omyly napravit.

Posledních šest přikázání stanoví povinnosti člověka k jeho bližním. Zde se poukazuje na vážné závazky, které denně pošlapávají ti, kteří o sobě tvrdí, že zachovávají přikázání. Ti, které osvítila Boží milost, kteří byli přijati do královské rodiny by měli vždycky být dětmi, pracujícími na díle Páně. Jestliže se budou moudře zdokonalovat v dané milosti, jejich schopnost poroste, jejich poznání bude stále větší a budou dostávat stále větší božskou sílu. Budou-li se opravdově a cílevědomě snažit vést své bližní k poznání pravdy, stanou se silnými v Pánu a v nebeském království obdrží odměnu věčného života za to, že na zemi jednali spravedlivě. Tuto výsadu mají i naše sestry. Když je však vidíme, jak mrhají Božím časem i penězi na zbytečnou nádheru šatů, můžeme je jedině varovat, že porušují nejen první čtyři, ale i dalších šest přikázání. Ony nemilují Boha nade vše, ani své bližní jako sebe samy.

Naším příkladem je Kristus. Tento Vzor musíme mít neustále před očima a musíme rozjímat o nekonečně veliké oběti, uskutečněné pro naše vykoupení z otroctví hříchu. Jestliže si jasně uvědomujeme že jsme odsouzeni, neodvažujme se dál přestupovat zákon, ale obraťme se a vyperme roucha svého charakteru v krvi Beránkově, ^{4T 633} aby byla bez poskvrny. Volejme s Davidem: „Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci ze zákona tvého“ Žalm 119,18. Ti, jimž Bůh svěřil čas i prostředky, aby mohli být lidstvu požehnáním, ale kteří tyto dary neužitečně promrhali u sebe i u svých dětí, budou muset na Božím soudu vyrovnávat ohromný účet.

„Neboť aj, den ten přichází hořící jako pec, v němž budou všichni pyšní, a všichni pášící bezbožnost jako strniště. I zažhne je ten den, kterýž přijíti má, praví Hospodin zástupů, tak že neostaví jim ani kořene ani ratolesti“ Mal 4,1. Nevěřící svět bude jejich šaty i zevnějšek brzy nepříznivě posuzovat. Protože úzkost a rozpaky odpoutávají jejich mysl od těchto věcí, nemají se k čemu obrátit. Ony nejsou vězňové, jimž vzchází naděje, a proto se nenavracejí do pevnosti. Jejich srdce bude chřadnout samými těžkostmi a strachem. Neučinily Boha svým útočištěm a On nebude jejich útěchou. Bude se smát jejich bídě a posmívat, když přijde to, čeho se ony bojí.

Světitelé soboty, kteří podlehli vlivu světa, mají být podrobeni zkoušce. Nebezpečí posledních dnů se přibližují a na vyznávající Boží lid čeká soužení, které mnozí nepředvídali. Bude zkoušena pravost jejich víry. Mnozí se v pýše, marnivosti a ve vyhledávání zábav připojili k lidem ze světa a lichotí si, že si to mohou dovolit a zároveň být i křesťany. Ale právě takové záliby je od Boha vzdalují a činí dětmi světa. Kristus nám žádný takový příklad nedal. Pouze ti, kdo zapřou sebe a žijí skromně, pokorně a svatě, jsou Ježíšovými pravými následovníky; a takoví nemohou mít rádi společnost milovníků světa.

Mnozí se oblékají jako světští lidé, aby působili na nevěřící, ale dělají tím vážnou chybu. Jestliže by chtěli mít skutečný a zachraňující vliv, ať žijí podle svého vyznání, prokazují svou víru svými spravedlivými skutky a jasně ukazují na rozdíl mezi křesťanem a světským člověkem. Slova, oblečení i činy by měly svědčit o Bohu. ^{4T 634} Pak bude na všechny kolem nich vylita svatá moc a nevěřící na nich poznají, že byli s Ježíšem. Jestliže si někteří přejí, aby jejich vliv působil ve prospěch pravdy, ať žijí podle svého vyznání a napodobují tak pokorný Vzor.

Pýcha, nevědomost a pošetilost patří neoddělitelně k sobě. Pán je nespokojen s pýchou, která se projevuje mezi lidem, jenž ho vyznává. Je zneuctíván tím, jak se přizpůsobuje nezdravé, neskromné a nákladné módě této zkažené doby.

Móda panuje nad světem a je tyranskou paní, která často nutí své ctitele, aby se podrobovali tomu největšímu nepohodlí. Móda ukládá velkou daň rozumu a inkasuje bez milosrdenství. Má fascinující moc a je ochotna posuzovat chudé a vysmívat se jim, nejdou-li za každou cenu, i za cenu samého života, v jejich stopách. Satan se raduje, že se jeho plány tak dobře zdařily a smrt se vysmívá bláznovství, které ničí zdraví, i slepé horlivosti ctitelů svatyně módy.

Reforma oděvu byla mezi námi uskutečněna proto, aby chránila Boží lid před zhoubným vlivem světa a podporovala tělesné i mravní zdraví. Neměla být otrockým jhem, ale požehnáním. Neměla práce přidávat, ale práci šetřit; neměla výdaje na oblékání zvyšovat, ale je snižovat. Chtěla odlišit Boží lid od světa a sloužit tak jako bariéra proti jeho mravům a pošetilostem. Ten, Jemuž je od začátku znám konec, který rozumí naší přirozenosti a našim potřebám, náš soucitný Vykupitel, viděl naše nebezpečí i nesnáze a snažil se o to, aby nás včas varoval a dal nám poučení týkající se našich životních návyků i správného výběru potravy a oblečení.

Satan neustále vymýšlí nějaký nový způsob oblékání, který má poškodit tělesné i mravní zdraví, a jásá, když vidí, jak nepraví křesťané dychtivě přijímají módu, kterou vymyslel. ^{4T 635} Kolik tělesného utrpení způsobilo nepřirozené a nezdravé oblékání, se nedá ani odhadnout. Mnozí lidé se pro svou povolnost vůči požadavkům módy stali celoživotními invalidy. Ztráta schopnosti pohybu, znetvoření, rakovina a jiné strašné nemoci patří k neřestem, které mají svůj původ v oblékání podle módy.

Mnohý styl oblékání, který byl nevhodný, ba směšný, byl všeobecně přijat, protože byl módní. Mezi tyto zhoubné módní nápady patřily velké krinolíny, jejichž nositelky se často neslušně odhalovaly. Jako opak toho bylo zavedeno pěkné, skromné a slušivé oblečení, které se obešlo bez krinolín a vleček a chránilo ruce i nohy. Avšak reforma v oblékání byla něčím víc, než zkrácením šatů a oblečením údů. Týkala se každé části oděvu člověka. Uvolnila se tíha sukní na bocích tím, že šaty jsou zavěšeny na ramenou. Odstranila těsné šněrovačky, které stlačují plíce, žaludek a jiné vnitřní orgány a způsobují zkřivení páteře i celou řadu nemocí. Pravá reforma oblékání počítala s ochranou a rozvojem každé části těla.

Pro ty, které důsledně přijaly reformu v oblékání, ocenily její výhody a radostně se postavily proti pýše a módě, to bylo požehnáním. V dobrém provedení to byl slušný a pevný oděv, který ráda přijala každá žena čisté mysli, i taková, která nevyznávala naší víru.

Možná, že se někdo zeptá: „Proč byl tento šat odložen a z jakého důvodu se přestala reforma obhajovat?“ Vyložím tu krátce důvody této změny: Mnohé naše sestry v zásadě tuto reformu přijaly, jiné se však proti jednoduchému, zdravému stylu oblékání, který reforma hájila, stavěly. Zavést tuto reformu mezi náš lid stálo mnoho námahy. Nestačilo ukazovat našim sestrám výhody takového oděvu a přesvědčovat je, že se setká s Božím souhlasem. Móda měla nad nimi takovou silnou moc že neměly nejmenší zájem, ^{4T 636} aby se - i proti hlasu rozumu a svědomí - z její nadvlády vymanily. Mnohé, které prohlásily, že reformu přijímají, nijak svůj nesprávný způsob oblékání nezměnily. Zkrátily jen sukně a zahalily údy.

Ani toto nebylo ještě všechno. Některé, které reformu přijaly, nebyly ochotny přesvědčovat jiné o jeho výhodách. Když byly dotazovány, zdůvodnily, proč reformu přijaly, ale víc o věci nemluvily. Měly snahu ovládnout vlastním svědomím svědomí jiných. Říkaly si, že když nosí stejnokroj ony, musí jej obléci jiné ženy také. Zapomínaly, že k jeho nošení neměl být nikdo nucen.

Nebylo mou povinností, abych v této záležitosti na sestry naléhala. Ukázala jsem jim, jak mi to bylo zjeveno a pak jsem je přenechala jejich vlastnímu svědomí. Reformátorská činnost vyžaduje vždycky oběť. Chce, aby se záliba v pohodlí, sobecký zájem i ctižádostivá touha podřídily zásadám práva. Každý, kdo se odváží konat tuto reformu, musí překonávat překážky. Bude proti němu konservatismus těch, jejichž zaměstnání nebo záliby je přivádí do styku se ctiteli módy a kteří změnou ztratí své postavení ve společnosti.

Mnoho nemilých pocitů způsobily ty, které neustále reformovaný oděv svým sestrám vnucovaly. Extremistky zase v této reformě viděly souhru i podstatu svého náboženství. Stála se námětem hovoru a starostí jejich srdce a nakonec odvrátila jejich myšlení od Boha i od pravdy. Nedbaly o lásku v duchu Kristově a projevily velký nedostatek pravé laskavosti. Místo toho, aby chválily oděv pro jeho skutečné výhody, zdálo se, že jsou pyšné na jeho mimořádnost. Snad žádná naše otázka neovlivnila vývoj charakteru tak, jako reforma oblékání.

Zatímco mnohé mladé ženy tento oděv přijaly, některé se snažily jej zvláštním způsobem ozdobit, takže z něho činily spíš kletbu, než požehnání. Pro ty, kdo jej oblékaly neochotně, ze smyslu pro povinnost, se stal bolestným jhem. Jiné, které byly zdánlivě nejhorlivějšími reformátorkami, jej nosily neupravený a v nepořádku. ^{4T 637} Oděvy se nešily podle osvědčeného vzoru. Některé chtěly mít oděv rozmanitý - šaty z jednoho druhu materiálu, sako z jiného a kalhoty zase z jiného. Jiné nosily sukně hodně dlouhé, takže bylo vidět jen pár centimetrů kalhot, což nepůsobilo vkusně. Tyto legrační a neúhledné kostýmy odradily mnohé ženy, které by byly reformovaný oděv rády přijaly.

Některé ženy velice zmátlo to, že jsem tento oděv nepostavila jako zásadní otázku, a jiné zase to, že jsem radila těm, kdo mají nevěřící manžely nebo děti, aby reformovaný oděv nenosily, poněvadž by se mohlo stát, že oni by věc špatně pochopili a mohlo by se tím zmařit všechno to dobré, co má nošení tohoto oděvu přinášet. Celá léta jsem nesla tíhu starostí o toto dílo a usilovala o zavedení jednotného oděvu mezi našimi sestrami.

V jednom vidění, které jsem měla v Battle Creeku 3. ledna 1875, mi byl zjeven stav věcí, které jsem zde popsala, i to, že velká rozmanitost v oblékání je urážkou věci pravdy. To, co by přineslo požehnání, kdyby bylo přijato jednotně a správně použito, se stalo výčitkou a v některých případech dokonce hanbou.

Některé ženy, které oděv nosily, vzdychaly nad ním, že je těžkým břemenem. Jejich srdce říkalo: „Cokoliv snesu, jenom ne toto. Kdybychom měly možnost odložit tento zvláštní model, ochotně bychom přijaly prosté šaty bez ozdob, normální délky. Končetiny by byly stejně v teple jako předtím a naše tělo by z nich mělo stejný užitek, ale s menší námahou. Správná úprava reformovaného oděvu vyžaduje mnoho námahy“. Reptání a stížnosti měly neblahý vliv na živou zbožnost.

Ve věci oblékání jsem necítila povinnost podávat svědectví. Nijak jsem se na to neodvolávala, nehájila, ani nezavrhovala. Božím úmyslem byl vyzkoušet ty, kteří Ho vyznávají a odhalit pohnutky jejich srdcí. Na stanových shromážděních jsem o té věci mluvila zřídka, vyhýbala jsem se všem otázkám a neodpovídala na žádné dopisy.

Před rokem jsem se musela otázkou oblékání zabývat znovu. Viděla jsem, že naše sestry se odchylují od jednoduchosti evangelia. Právě ty, kterým se předtím zdálo, že reformovaný oděv vyžaduje zbytečnou námahu, ^{4T 638} a které tvrdily, že nechtějí být ovlivňovány duchem světa, nyní přijaly způsoby oblékání, který kdysi odsoudily. Jejich šaty měly všechny ty zbytečné světské ozdoby, jaké se na křesťanky nehodí a jsou v naprostém rozporu s naší vírou.

Tak se vyvinula pýcha srdce u lidu, který vyznává, že vyšel ze světa, a že se oddělil. Bible říká, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem. Avšak nepraví věřící obětovali své prostředky i svůj čas, který jim dal Bůh, na oltář módy.

Náš lid byl v otázce reformy stále pozadu. Zdálo se, že moudrost a rozvaha jsou ochromeny. Sobectví a záliba v okázalosti kazí už dlouhou dobu srdce a zhoršují charakter. Roste snaha obětovat zdraví i Boží přízeň na oltář měnivé a nikdy neuspokojené módy.

Neexistuje žádný způsob oblékání, který by byl pro sanatorium vhodnější, než reformovaný oděv. Námitka některých, že oděv by zlehčoval důstojnost nebo význam ústavu, je omyl. Člověk by očekával, že právě takový oděv tam najde, a ne že by se měl odkládat. V tomto oblečení by mohly pomocnice konat svou práci mnohem lehčeji, než se děje nyní. Takové šaty by byly pro ctitelky módy zvláštním druhem kázání. Protiklad mezi jejich vlastním nezdravým šatem, plným volánů zametajících zem, a správně ušitým reformním oděvem, na němž je vidět, že je pohodlný a umožňuje končetinám volný pohyb, by byl nanejvýš poučný. Mnohým pacientkám by se dařilo lépe, kdyby tento oděv přijaly.

Je nám líto, že proti tomuto slušivému, skromnému a zdravému oblečení se vůbec vyskytly nějaké námitky. Přirozené srdce se vždycky zastává světských zvyků a každý vliv, který působí nesprávným směrem, má desateronásobně větší sílu. ^{4T 639}

Přijmout reformní oděv nebyl sice nikdo nucen, ale náš lid mohl a měl ocenit jeho výhody a přijmout ho jako požehnání. Nyní jsou vidět špatné výsledky opačného jednání. Lékaři a pomocníci v sanatoriu se velmi odklonili od Božích požadavků, týkajících se oblečení. Jednoduchost je nyní vzácná. Místo úhledného, nezdobeného oděvu, který předepsalo inspirované pero, je možno vidět nejrůznější módní oblečení. Zde, jako všude jinde, právě ty ženy, které si stěžovaly, kolik práce je třeba k přípravě zdravého oděvu, zašly nyní do extrému zbytečného zdobení. Toto všechno pohlcuje tolik času a námahy, že mnohé švadleny jsou nuceny počítat za vykonanou práci dvojnásobnou cenu než kolik by to činilo, kdyby byl oděv šitý jednoduše, jak se hodí pro ženy, které hlásají, že jsou zbožné. Zhotovení těchto módních šatů stojí často víc, než samotná látka. A volány stojí často dvakrát víc, než materiál. Zde se nosí na obdiv pýcha a marnivost a je vidět velký nedostatek zásadovosti. Mnohé ženy, které jsou závislé na svém týdenním výdělku, by si mohly velmi mnoho ušít samy, kdyby se spokojily s hladkými, jednoduchými šaty. To však nyní není možné, a tak účet od krejčího činí značnou část jejich malé mzdy.

Bůh si přál, aby reformní oděv byl hradbou, která zabrání tomu, aby se srdce našich sester odcizovala Bohu tím, že půjdou za světskou módou. Ty, které tuto hradbu odstranily, nevzaly na sebe starost odvracet nebezpečí, které musí nutně následovat. Některé ženy na zodpovědných místech působily ve prospěch světských zvyků a zcela v rozporu s požadavky Bible. Mají svůj podíl na tom, že světáctví a zkaženost se v současné době rozšířily.

Bůh svůj lid stále zkouší. Dovolil, aby svědectví, týkající se oblečení utichlo, aby naše sestry mohly jít za svou vlastní náklonností a odhalily tak pýchu, která je v jejich srdci. Zdravý oděv byl doporučen proto, aby bránil světáctví současné doby. ^{4T 640} Mnozí se vysmívali myšlence, že tento oděv je nutný, aby je chránil před otročením módě. Pán jim však dovolil, aby ukázaly, že v jejich srdci je pýcha, kterou podporují. Nyní se ukázalo, že potřebovaly omezení, které reformní oděv ukládal.

Kdyby všechny naše sestry chtěly přijmout jednoduché šaty bez ozdob, nepříliš dlouhé, byla by takto zavedená jednotnost Bohu mnohem milejší a světu mnohem prospěšnější, než rozmanitost požadovaná před čtyřmi roky. Poněvadž naše sestry nechtěly všeobecně přijmout zdravý oděv tak, jak by se měl nosit, předkládá se nyní model jiný, méně problematický, který nemá zbytečné volány, nemusí být podkasaný a nemusí se vzadu uvazovat přes sukně. Skládá se z rovného kabátku nebo volné halenky a sukně, která má takovou délku, aby se na ulici nezašpinila od bláta a nečistoty. Materiál by neměl mít velké kostky ani vzory nebo jasnou barvu. Stejná pozornost by se měla věnovat tomu, aby ruce i nohy byly zahaleny.

Přijmou mé sestry tento model šatů a odmítnou napodobování způsobů oblékání, které vymyslel satan a které se neustále mění? Nikdo nedovede říci, s jakým nápadem přijde móda příště. Lidé ze světa, kteří mají jedinou starost: „Co budeme jíst a co si vezmeme na sebe?“, by neměli být naším měřítkem.

Některé ženy řekly: „Až tyto šaty vynosím, ušiji si něco jednoduššího.“ Jestliže tedy přizpůsobování se módě světa je správné a Bohu libé, proč je nějaká změna vůbec potřebná? Jestliže je to však špatné, není nejlepší už vůbec dále nepokračovat ve špatném a provést změnu? Právě zde bychom vám chtěli připomenout horlivost a opravdovost, dovednost i vytrvalost, kterou jste osvědčily při přípravě svých šatů podle módy. Nebylo by chvályhodné osvědčit aspoň stejnou opravdovost, která by odpovídala požadavku Bible. Byl použit drahocenný, Bohem daný čas i prostředky, aby se ony šaty zhotovily; a co jste ochotny obětovat nyní, abyste napravily špatný příklad, který stále dáváte jiným? ^{4T 641}

Pro naše sestry je zahanbující, že tak zapomínají na svůj svatý charakter a svou povinnost vůči Bohu a napodobují světské zvyky. Neexistuje pro nás žádná omluva kromě zvrácenosti našich srdcí. Takovým způsobem života náš vliv neporoste, neboť tento způsob je tak neslučitelný s vírou, kterou vyznáváme, že nás v očích lidí ze světa zesměšňuje.

Mnohá duše, která již pravdu poznala, se nechala ovlivnit a postavila se proti ní v pýše a lásce ke všemu světskému, jakou mají naše sestry. Učení, které bylo hlásáno, se zdálo jasné a harmonické a posluchači cítili, že přijetím pravdy musí zvednout těžký kříž. Když tito lidé viděli, jak naše sestry stavějí na obdiv své oblečení, řekli: „Tito lidé se oblékají úplně stejně jako my. Oni nemohou opravdu věřit tomu, co vyznávají; musí to tedy být klam. Kdyby si opravdu myslely, že Kristus přijde brzy, a že věcí každé duše je, aby se rozhodla pro věčný život nebo pro smrt, nemohly by obětovat čas a peníze, aby se oblékaly podle stávající módy“. Jak málo věděly ve skutečnosti tyto údajně věřící sestry o tom, co jejich oblečení světu říká!

Naše slova, naše činy i naše šaty jsou každodenními, živými kazateli, kteří buď shromažďují s Kristem, nebo rozptylují. Jestliže nás lidé míjejí s úsměškem, není to žádná bezvýznamná věc. Způsob oblékání vyžaduje vážnou úvahu a mnoho modliteb. Mnozí nevěřící si uvědomili, že pro ně není dobré být otroky módy. Když však vidí, že někteří velmi zbožní lidé se oblékají stejně jako lidé ze světa, řeknou si, že na tom nemůže být nic špatného.

Apoštol Pavel říká: „Učiněni jsme divadlo tomuto světu i andělům, i lidem“ 1Kor 4,9. Celá nebesa pozorují, jaký je každodenní vliv jímž působí Kristovi vyznavači na svět. Milé sestry, vaše oblečení hovoří buď ve prospěch Krista a posvátné pravdy, nebo ve prospěch světa. Jaké tedy je? Pamatujte, že všichni jsme odpovědni Bohu za to, jakým vlivem působíme.

My bychom za žádnou cenu nechtěli podporovat nedbalost v oblékání. ^{4T 642} Oděv má být přiměřený a slušivý. I kdyby byl z kar­tounu za 10 centů, měl by být v pořádku a v čistotě. Nejsou-li na něm žádné volány, může žena, která jej nosí, nejen něco ušetřit tím, že si jej zhotoví sama, ale může ušetřit i tím, že jej sama pere a žehlí. Rodiny si na sebe uvazují těžká břemena tím, že oblékají své děti podle módy. Co za plýtvání časem! Ti malí by vypadali velmi roztomile v oblečení bez volánů či ozdob, ale pěkných a čistých. Praní a žehlení takového oblečení je velmi snadné a neznamená žádnou zátěž.

Proč chtějí naše sestry olupovat Boha o službu, která Mu náleží a okrádat Jeho pokladnici o peníze, které by měly dát na Jeho věc tím, že slouží současné módě? První a nejlepší myšlenky jsou věnovány oblečení, mrhá se časem i penězi. Zanedbává se kultura myšlení i srdce, charakter se pokládá za méně důležitý, než oblečení. Tichý a pokorný duch je ozdobou nesmírné ceny, a nejhorší pošetilostí je lehkomyslně promarnit naše příležitosti k zajištění této drahocenné ozdoby duše.

Sestry, jestliže chceme, můžeme konat pro Boha vznešené dílo. Žena si není dobře vědoma své síly. Bůh nechtěl, aby všechny její schopnosti se vyčerpávaly jen otázkami: Co budu jíst? Co budu pít? Čím se budu odívat? Žena má vyšší cíl a větší určení. Měla by své síly rozvíjet a pěstovat, protože Bůh je může použít pro velké dílo záchrany duší od věčné zkázy.

Populární církve vypadají v neděli spíš jako divadla, než jako místa, kde je uctíván Bůh. Vystavují se tam na obdiv všechny druhy módních šatů a chudí se ani neodvažují takové bohoslužby navštěvovat. Následující poznámku jsem zaslechla od jednoho návštěvníka v jednom z oněch módních kostelů: „Je to pěkná příležitost ke studiu módy. Mohu pozorovat, jaký dojem zapůsobí různé modely šatů, což je pro mé zaměstnání velmi užitečné. Všiml jste si té velké vlečky a toho pěkného klobouku? ^{4T 643} Už vím, jak byly ušité. Já se tu pokaždé poučím a pak to použiji v praxi“.

O Kristu nebo o prosloveném kázání nepadlo ani slovo. Říkala jsem si: Jak může Ježíš hledět na tuto společnost s jejich okázalými ozdobami a výstředním oblečením? Vždyť to je zneuctění Božího domu! Kdyby byl Kristus na zemi a vešel do takových kostelů, nevyhnal by takové znesvětitele z domu svého Otce?

Nejhorším zlem je však vliv na děti a mládež. Téměř ihned po svém příchodu na svět se stávají obětmi požadavků módy. Malé děti slyší víc o oblékání, než o svém spasení a vidí, že jejich matky se vážněji zabývají módními časopisy, než Biblí. Více se chodí k ob­chodníkům s látkami a do módních salónů, než do sboru. Na vnější nádheře šatů se pracuje důsledněji, než na výchově charakteru. Když se pěkné šaty zašpiní, vyvolá to ostré výtky, protože stálou námahou se mysl stává nevrlá a popudlivá.

Pokřivený charakter neznepokojuje matku tolik, jako špinavé šaty. Dítě slyší mluvit víc o šatech než o ctnosti, neboť matka je důvěrněji obeznámena s módou, než se svým Spasitelem. Její chování vytváří pro děti až příliš otrávené ovzduší, a tak se neřest v podobě módy vtírá mezi děti.

V jednoduchosti šatů se ukazuje rozumnost ženy. Charakter člověka posuzujeme podle stylu šatů, které nosí. Okázalý oděv prozrazuje marnivost a slabost. Jemná, bohabojná žena se bude oblékat skromně. Vytříbený vkus a šlechetná mysl se projeví při výběru jednoduchého a přiměřeného oděvu.

Existuje jedna nezničitelná ozdoba, která bude v tomto životě zdrojem štěstí všech kolem nás a bude zářit nezkaleným leskem i v nesmrtelné budoucnosti. Je to ozdoba tichého a pokorného ducha. Bůh nám přikázal, že nejnákladnější šaty má nosit naše duše. Každý pohled do zrcadla by měl ctitelům módy připomenout jejich zanedbávanou duši. ^{4T 644} Každá hodina promrhaná nad večerními šaty by měla být pro ně výčitkou, že svůj rozum nechávají ležet ladem. Měla by tedy nastat náprava, která by pozvedla a zušlechtila všechny životní úmysly a cíle. Místo hledání vnějších zlatých ozdob by se měla projevovat opravdová snaha získat tu moudrost, která má větší cenu než ryzí zlato, a která je dražší než perly.

Ti, kdo se klanějí u oltáře módy, mají jen malou sílu charakteru a jen malou energii. Nežijí pro žádný cíl a jejich život nesplňuje žádný hodnotný účel. Všude se setkáváme se ženami, jejichž mysl i srdce jsou cele zaujaty láskou k šatům a k nádheře. Duše ženy je nevyvinutá a ponížená a její myšlenky jsou soustředěny na její ubohé a opovrženíhodné já. Když jedna módně oblečená mladá žena míjela několik pánů na ulici, jeden z nich položil svým společníkům několik otázek, které se týkaly jí. Odpověď zněla: „Je sice pěknou ozdobou domu svého otce, ale jinak není k ničemu“. Bylo by žalostné, kdyby ti, kteří vyznávají, že jsou Kristovými učedníky pokládali za správné napodobovat oblečení a způsoby těchto neužitečných ozdob.

Petr podává cenné rady ohledně šatů křesťanských žen: „Kterýchžto ozdoba budiž ne ta zevnitřní, ve zplétání vlasů, a províjení zlatem, aneb v odívání plášťů, ale ten skrytý srdce člověk, záležející v neporušitelnosti krotkého a pokojného ducha, kterýž před obličejem Božím velmi drahý jest. Tak zajisté někdy i ony svaté ženy, kteréž naději měly v Bohu ozdobovaly se…“ 1Pt 3,3-5. My naléhavě zdůrazňujeme především soulad s příkazy Božího slova. Jsme čtenáři Bible a následovníky jejího učení? Chceme poslouchat Boha, nebo se přizpůsobit světským zvykům? Chceme sloužit Bohu, nebo mamonu? Můžeme očekávat, že budeme mít v mysli pokoj a setkáme se s Božím souhlasem, jestliže budeme chodit úplně opačně než učí Jeho slovo?

Apoštol Pavel vybízí křesťany, aby se nepřizpůsobovali světu, ^{4T 645} ale proměňovali se obnovou své mysli, „tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá“. Řm 12,2. Avšak mnohé ženy, které vyznávají, že jsou Božími dětmi, nepociťují výčitky nad tím, že se přizpůsobují světským zvykům, když nosí zlato, perly a nákladný oděv. Ty, které jsou příliš svědomité a tyto věci nenosí, jsou považovány za omezené, pověrčivé, ba za fanatičky. Je to však Bůh, který se k nám snižuje, aby nám dal tyto pokyny. Jsou to prohlášení Nekonečné Moudrosti a ti, kteří na ně nedbají, dělají tak na své vlastní nebezpečí a k vlastní škodě. Ženy, které lpějí na ozdobách, zakazovaných v Božím slovu, pěstují ve svém srdci pýchu a marnivost. Jejich přání je upoutat na sebe pozornost. Jejich oděv říká: „Pohleď na mě, obdivuj mě!“ Tak se marnivost, která je vlastní lidské přirozenosti, neustálou shovívavostí zvětšuje. Žena, jejíž mysl je upřena pouze na milého Boha, upustí od všech zbytečných okras.

Apoštol klade vnější okrasy do přímého rozporu s tichým a pokojným duchem a pak dosvědčuje, že tento je „před obličejem Božím velmi drahý“ 1Pt 3,4. Mezi láskou k vnějším ozdobám a mezi milostí, tichostí a pokojným duchem je zásadní rozpor. Pouze tehdy, když se snažíme přizpůsobit ve všech věcech Boží vůli, zavládne v duši pokoj a radost.

Láska k oblékání ohrožuje morálku a činí z ženy opak křesťanky, která se vyznačuje skromností a střídmostí. Nápadné a výstřední oblečení velmi často v srdci své nositelky podporuje žádost a probouzí v srdci diváka nízké vášně. Bůh ví, že zkáza charakteru často předchází shovívavost k pýše a marnivost v oblékání. On ví, že nákladný oděv potlačuje touhu konat dobro.

Čím více peněz vydávají lidé za šaty, tím méně jim zbývá, aby sytili hladové a oblékali nahé. Vysychají proudy dobročinnosti, které by měly neustále téci. Každý dolar ušetřený tím, že si odepřeme zbytečné ozdoby, se může věnovat potřebným, nebo hodit do pokladnice Páně na podporu evangelia, ^{4T 646} k vyslání misionářů do cizích zemí, na větší náklad publikací, které nesou paprsky světla duším bloudícím ve tmě. Každý zbytečně vydaný dolar zbavuje marnotratníka vzácné příležitosti konat dobro.

Milé sestry, kolik času za nějž musíte vydat počet Bohu, jste strávily zbytečným zdobením? Kolik jste utratily peněz, abyste uspokojily svou zálibu a získaly obdiv srdcí stejně marnivých jako je vaše? Byly to Boží peníze. Kolik dobrého byste mohly s nimi vykonat! A jakou ztrátu jste utrpěly v tomto životě a v budoucím, nesmrtelném životě tím, že jste to neudělaly! Každá duše bude souzena podle skutků, které vykonala, dokud zde žila. Bůh čte úmysly a pohnutky. Jeho vševidoucí oko vidí každé dílo a každou utajenou věc. On ví o každé myšlence, slovu a činu. On ví, zda milujeme a ctíme Jeho, nebo zda uspokojujeme a povyšujeme sebe. On ví, zda se přikláníme k věcem nebeským, kde sedí Kristus po pravici Boží, nebo k věcem pozemským, tělesným a ďábelským.

Když si na sebe vezmete zbytečný, nebo výstřední kousek oděvu, odmítáte pomoc těm, kdo jsou nazí. Když své stoly pokryjete mnoha zbytečnými, drahými jídly, nedbáte, abyste nasytily hladové. Vyznavači křesťanství, jak vypadá zápis o tobě? Snažně vás prosím, nevydávejte na pošetilé a škodlivé požitky prostředky, které Bůh požaduje pro svou pokladnici a které by měli dostat chudí. Neodívejme se do drahých šatů, ale dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný život. Ať volání vdovy a sirotka nestoupá k nebesům jako naše obžaloba. Ať na našem rouchu nelpí krev duší. Ať drahocenný čas zkoušky není promrhán uspokojováním pýchy našeho srdce. Neexistují žádní chudí, které je třeba navštívit; žádné vyhaslé oči, jimž byste mohli číst Boží slovo; žádní zoufalí lidé, kteří klesají na mysli a potřebují vaše slova útěchy a vaše modlitby?

Když vás Bůh obdařil svou přízní, ^{4T 647} nerostla neustále vaše pýcha a marnivost? Drahocenný čas věnujete vymýšlení šatů, ale o vnitřní okrasu nedbáte, a tak nerostete v milosti. Místo abyste víc obracely svou mysl k nebesům, myslíte stále víc na věci pozemské. Pošetilé a škodlivé žádosti a nízké choutky zatemňují svaté věci. Proč nikdo z těch, kdo vyznává, že miluje Ježíše, se nechce zbavit těchto zálib, které ničí duši? Svět je zblázněný do nádherné podívané, do módy a do zábavy. Prostopášnost neustále a hrozivě roste. Proč nechtějí být křesťané věrni tomu, co vyznávají!

Kristus se stydí za své nepravé následovníky. V čem se Mu podobáme? V čem se naše oblečení přizpůsobuje požadavkům Bible? Já nechci, aby na mě ulpívaly hříchy lidu a chci, aby má trubka vydala plný zvuk. Po celá léta jsem podávala v tisku a za kazatelnou o této věci jasné a rozhodné svědectví. Oznámila jsem vám celou Boží vůli a nic jsem nezamlčela. Mou vinou nesmí nikdo zahynout. Skutečnost, že světáctví a pýcha panují téměř všude, není pro křesťana omluvou, aby jednal tak, jak jednají druzí. Bůh řekl: „Nepřipojuj se k množství, abys činil s nimi zlé“ Ex 23,2.

Milé sestry, nezahrávejte si už se svou duší, ani s Bohem. Bylo mi zjeveno, že hlavní příčinou vašeho sejití na scestí je vaše láska k oblékání. Ta způsobuje, že zanedbáváte vážné úkoly a nakonec si uvědomíte, že Boží láska z vašeho srdce téměř vymizela. Neotálejte a ihned se vzdejte toho, co je příčinou vašeho sejití na scestí, protože je to hřích proti vaší duši i proti Bohu. Nedejte se zatvrdit svodem hříchu. Móda kazí rozum a narušuje duchovnost našeho lidu. Poslušnost vůči módě proniká do sborů adventistů sedmého dne a více než kterákoli jiná síla odděluje náš lid od Boha. Bylo mi zjeveno, že naše církevní pravidla jsou velmi nedostatečná. Všechny projevy pýchy v oblékání, kterou Boží slovo zakazuje, by měly být dostatečným důvodem k pokárání ve sboru. ^{4T 648} Bude-li to pokračovat dál a přes výstrahy naléhavé prosby a žádosti se bude i nadále jednat podle zvrácené vůle, je to možné pokládat za důkaz, že srdce není vůbec obráceno k Bohu. Tito lidé uctívají pouze sebe a jeden špatný křesťan odvrátí mnohé od Boha.

Jako lid máme strašný hřích, že jsme dovolili členům naší církve, aby se oblékali způsobem, který se neslučuje s jejich vírou. Musíme se ihned vzchopit a zabránit všem svodům módy. Jestliže to neuděláme, bude to pro naše sbory znamenat mravní zkázu.