V hospodárnosti při vydávání prostředků se ukazuje křesťanská moudrost. Tuto věc neberou dostatečně v úvahu ti, kteří v našich zařízeních zastávají zodpovědná místa. Peníze jsou velikým darem od Boha. V rukou jeho dětí znamenají potravu pro hladové, nápoj pro žíznivé a oděv pro nahé. Jsou obranou pro utlačované a prostředkem zdraví pro nemocné. Peněžní prostředky by se neměly vydávat zbytečně nebo marnotratně pro uspokojení pýchy či ctižádosti.

Při uspokojování skutečných potřeb lidu musí rozhodovat přísné pohnutky náboženských zásad. Když se křesťané a lidé ze světa ocitnou pospolu, nemá se křesťanská část přizpůsobovat neposvěceným lidem. Mezi oběma se musí zachovávat jasný, zcela zřetelný rozdíl. Jsou to služebníci dvou mistrů. Jedni se ze všech sil snaží napodobovat vzor Ježíše Krista a ve vší pokoře a v poslušnosti k Božím požadavkům jít cestou jednoduchosti, tichosti a pokory. Druhá třída lidí je v každém směru opakem první. Jsou to služebníci světa, plní dychtivosti a ctižádosti následovat jeho způsoby života ve výstředním oblékání a uspokojování chuti. Toto je pole, na němž Kristus vytkl všem, kdo pracují pro sanatorium, zcela určitý úkol. My nemáme vzdálenost mezi sebou a světským lidem zmenšovat tím, že přejdeme pod jejich korouhev, že sejdeme dolů ze vznešené stezky, po níž mají jít vykoupení Páně. Ale to, co je v životě křesťana okouzlujícího - zásady, které prosazuje při své každodenní práci tím, že svou chuť ovládá rozumem, zachovává prostotu v oblékání, a že jej vábí hovor o svatých věcech - to bude světlem, které bude stále svítit na cestu těm, kteří nežijí správně.

Existují slabí a prázdní jedinci, kteří neznají žádnou hloubku myšlení ani zásadovost, a jsou natolik pošetilí, že se dají ctiteli módy ovlivnit a odvést od prostého evangelia. Jestliže poznají, že ti, kdo hlásají, že jsou reformátory, ^{4T 572} hoví - pokud jim to okolnosti dovolí - svým tužbám a oblékají se podle světských zvyklostí, pak se otroci vlastní povolnosti k neřestem ve svých zvrácených zvycích utvrdí. Oni usoudí, že v podstatě nejsou tak daleko od pravé cesty, a že se nemusí nijak zvlášť měnit. Boží lid by měl pevně hájit pravdu a působit svým vlivem na nápravu špatných návyků těch, kdo se stále ještě klanějí ve svatyni módy, a měl by zlomit kouzlo, jímž satan zapůsobil na tyto ubohé duše. Světští lidé by měli poznat značný rozdíl mezi svou výstředností a prostotou reformátorů, kteří jsou Kristovými následovníky.

Tajemství životního úspěchu je v tom, že si pečlivě a svědomitě všímáme maličkostí. Bůh stvořil jednoduchý lístek, drobný kvítek i stéblo trávy se stejnou péčí, s jakou tvoří nějaký svět. Souměrná stavba silného, krásného charakteru se vybuduje jednotlivými skutky povinnosti. Všichni by se měli naučit být věrni v té nejmenší, stejně jako v té největší povinnosti. Jejich dílo nemůže při Boží kontrole obstát, neukáže-li se, že v sobě zahrnuje věrnou, pilnou a šetrnou péči o maličkosti.

Všichni, kdo pro naše ústavy pracují, by se měli úzkostlivě starat o to, aby se ničím nemrhalo, i když se nějaká věc přímo netýká toho úseku práce, který jim byl přidělen. Každý jednotlivec může něčím přispět k hospodárnosti. Všichni by měli konat svou práci ne proto, aby získali chválu od lidí, ale tak, aby obstála před Božím pohledem.

Kristus dal jednou svým učedníkům pozoruhodné naučení o šetrnosti. Zázračně nasytil tisíce hladových, kteří ho poslouchali, když učil; když však všichni pojedli a byli nasyceni, nedovolil, aby se drobečky plýtvalo. On, který dokázal - když bylo nutně třeba - nasytit velké množství lidí svou božskou mocí, přikázal svým učedníkům sesbírat drobty, aby nic nepřišlo nazmar. Toto naučení bylo dáno stejně tak pro nás, jako pro ty, kteří žili za dnů Kristových. ^{4T 573} Boží Syn se stará o nezbytné potřeby časného života. On dbal i o drobty po hostině, třebaže mohl takovou hostinu uskutečnit, kdykoliv se Mu zachtělo. Pracovníci v našich ústavech by udělali dobře, kdyby si toto naučení zapamatovali: „Seberte ty drobty, které zůstaly, ať nic nepřijde nazmar“ Jan 6,12. To je povinností všech; a ti, kteří zastávají vedoucí postavení, by měli být příkladem.

Ti, kdo mají ruce otevřeny, aby odpověděli na volání po prostředcích na podporu Božího díla a k pomocí trpícím a potřebným, nepatří k těm, kdo konají svou práci nedbale a liknavě. Ti se vždycky starají, aby jejich výdaje byly ve shodě s jejich příjmy. Jsou šetrní ze zásady a šetrnost pokládají za svou povinnost; jinak by nemohli nic dávat.

Někteří pracovníci - jako kdysi synové Izraele - dovolují, aby zvrácené chutě a staré návyky požitkářství byly plně uspokojovány. Touží stejně jako starodávný Izrael po egyptském česneku a cibuli. Všichni, kdo pro tyto ústavy pracují, by se měli nesmlouvavě držet zákonů života i zdraví na nepodporovat takto svým příkladem špatné zvyky jiných.

Duše bývá odváděna od Boha přestoupením zákona nejprve v malých věcech. Svým jedním hříchem, když pojedli ze zakázaného ovoce, otevřeli Adam s Evou dokořán zdymadlo strastí ve světě. Někteří pokládají toto přestoupení za maličkost, ale my víme, že jeho následky zdaleka nebyly malé. Nebeští andělé mají širší a vyšší prostor k jednání než my. Ale co je správné u nich, je správné i u nás.

Jestliže věrní úředníci kárají existující nepravosti a vyžadují od všech pracovníků spravedlnost, šetrnost a sebezapření, není to z lakoty. Střežit zájmy našich ústavů ve finančních záležitostech není žádným ustupováním od vlastní důstojnosti. Ti, kdo jsou sami věrni, hledají přirozeně věrnost u jiných. Všichni vedoucí by měli být naprosto poctiví a tuto poctivost by měli vyžadovat od všech, kteří pracují pod jejich vedením.

Zásadoví lidé nemusí být omezováni zámky a klíči ^{4T 574} a nemusí být sledováni s hlídáni. Budou jednat vždycky věrně a čestně, ať v soukromí či na veřejnosti a nepotřebují nad sebou žádný dozor. Nechtějí mít kvůli nějakému zisku či sobecké výhodě ani jedinou skvrnu na duši. Nepodlehnou nízkému jednání. I když by to nikdo jiný nemohl vědět, věděli by to oni, a to by zničilo jejich úctu k sobě samým. Ti, kdo nejsou svědomití a věrní v maličkostech, nepolepšili by se, ani kdyby na to existovaly zákony, omezení a pokuty.

Když jde o jídlo, je málo těch, kteří mají mravní sílu odolat pokušení a osvědčit sebezapření. Pro některé je nemožné odolat, když vidí jiné jíst třetí jídlo. Oni mají dojem, že mají hlad, ale jejich pocit není voláním žaludku o potravu, ale přáním mysli, která nebyla opevněna pevnými zásadami a ukázňována sebezapřením. Zdi naše sebeovládání a sebeomezování by neměly hned napoprvé být oslabeny a strženy. Pavel, apoštol pohanů, říká: „Ale podmaňuji tělo své, a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný“ 1K 9,27.

Ti, kdo se nepřemáhají v maličkostech, nebudou mít dost mravní síly, aby odolali větším pokušením. Všichni, kdo se snaží, aby v denních záležitostech života byla poctivost jejich hlavní zásadou, se budou muset mít na pozoru, aby „nežádali od žádného stříbra, neb zlata, neb roucha “ Sk 20,33. Protože vhodná strava a oděv jim stačí, nebude jim připadat těžké chránit srdce i ruce aby se neposkvrnili chtivostí a nepoctivostí.

Návyky vytvářené v dětství a mládí, mají větší vliv než jakékoli přirozené nadání, protože činí muže a ženy duševně veliké, nebo zakrnělé a zmrzačené; neboť i ty nejlepší hřivny se mohou špatnými návyky pokazit a oslabit. O charakteru rozhodují do značné míry první roky života. Správné, ctnostné návyky vytvořené v mládí, poznamenají obyčejně jednání člověka na celý život. Ti, kdo Boha ctí a mají v úctě právo, naučili se tomu většinou ještě dříve, ^{4T 575} než svět mohl vtisknout do jejich duše svou podobu hříchu. Muži a ženy zralého věku se obyčejně velmi těžko nechají ovlivnit novými vlivy. Avšak v mládí můžeme snadno vytvářet správný charakter.

Ti, kdo jsou zaměstnáni v našich ústavech, mají při vytváření správných návyků v mnohých věcech výhody. Nikdo nebude stát mimo dosah pokušení, neboť každý charakter má své slabé stránky, které se při napadení ocitají v nebezpečí. Ti, kdo vyznávají Krista, by se neměli jako samospravedlivý farizeus radovat z vypočítávání svých dobrých skutků, ale všichni by měli cítit, že se musí mít stále na pozoru, aby jejich mravní základ zůstával pevný. Měli by jako věrní strážní střežit brány své duše a neměli si nikdy myslet, že mohou na chvíli ve své bdělosti povolit. Jediným bezpečím je opravdová modlitba a živá víra.

Ti, kdo začínají být svou cestou jisti, zjistí, že dříve než si to stačili uvědomit se jejich nohy zapletly do pavučiny, z níž se žádným způsobem nedokáží sami vyprostit. Všichni by měli mít pevné předsevzetí, že budou pravdiví a poctiví. Ať jsou bohatí nebo chudí, ať mají přátele nebo jsou sami, ať přijde cokoli, měli by si v Boží síle dát předsevzetí, že žádný vliv je nepřiměje k sebemenší špatnosti. Všichni by si měli společně uvědomovat, že na nich, na každém jednotlivci závisí do určité míry prospěch ústavů, které Bůh mezi námi zřídil.