Když Pán Ježíš ukončil svou službu ve svatyni a přešel do svatyně svatých a postavil se před truhlu smlouvy, obsahující zákon Boží, poslal na zem dalšího mocného anděla s třetím poselstvím pro tento svět. Anděl obdržel do rukou pergamen a když s mocí a slávou sestoupil na zem, zvěstoval hroznou výstrahu s nejhroznějšími vyhrůžkami, jakých se kdy lidstvu dostalo. Účelem tohoto poselství bylo varování dítek Božích před nastávající hodinou zkoušky a úzkosti, jež byla před nimi. Anděl ^{254 EW 138} pravil: "Dostanou se do přímého souboje se šelmou a jejím obrazem. Jejich jedinou nadějí na věčný život je vytrvalost. I když jim hrozí nebezpečí smrti, musí se pevně držet pravdy." Třetí anděl končí své poselství těmito slovy: Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteří ostříhají přikázání Boží a víru Ježíšovu." Když anděl opakoval tato slova, poukázal na nebeskou svatyni. Všichni, kteří přijímají toto poselství, zaměřují své mysli na svatyni svatých, kde Ježíš stojí před truhlou a předkládá svou konečnou přímluvu za všechny, pro něž ještě platí milost a za ty, kteří nevědomky přestupují zákon Boží. Toto smíření je konáno jak za spravedlivé zemřelé, tak i za spravedlivé žijící. Vztahuje se na všechny, kteří zemřeli s důvěrou v Krista, třebaže nevědomky hřešili přestupováním Jeho předpisů, protože se jim nedostalo světla o zákoně Božím.

Po tom, co Pán Ježíš otevřel dveře do svatyně svatých, bylo zjeveno světlo o sobotě a Boží lid byl zkoušen tak jako kdysi národ Izraelský, aby se ukázalo, bude-li zachovávat zákon ²⁵⁵ Boží. Viděla jsem, jak třetí anděl pozvedl svou ruku a ukazoval zklamaným věřícím cestu do svatyně svatých v nebeské svatyni. Pokud vírou vstoupí do svatyně svatých, naleznou Pána Ježíše a v jejich srdci ožije nová radost a naděje. Viděla jsem, jak se dívali zpět a uvažovali o minulosti, o svých zkušenostech při zvěstování druhého Ježíšova příchodu a o tom, co všechno prožili, když v roce 1844 čas uplynul, aniž se jejich naděje splnily. Nyní však dostali vysvětlení, proč byli zklamáni, a znovu je začala povzbuzovat radost a jistota. Třetí anděl jim objasnil minulost, současnost i budoucnost a až poznali, že je ve své tajemné prozřetelnosti vedl skutečně Bůh.

Bylo my ukázáno, že ostatky následovaly Pána Ježíše do svatyně svatých, viděly tam truhlu i slitovnici a byly uchváceny jejich slávou. Pak Ježíš nadzvedl víko truhly, a hle, byly tam kamenné desky, na nich bylo napsáno deset Božích přikázání. Prohlíželi si ty živé Božské výpovědi, ale když mezi těmito deseti svatými předpisy uviděli čtvrté přikázání, roztřásli se a zděšeně couvli zpět. Toto přikázání zářilo mnohem jasněji než ostatních devět a bylo orámováno slavnou svatozáří. Nenašli tam nic, co by jim sdělovalo, že sobota byla zrušena nebo změněna na první den týdne. Toto přikázání platí stále stejně, jako v době, kdy je sám Bůh oznámil na hoře Sinai slavnostní a hroznou důstojností, za blýskání a hřímání. Zní stále stejně jako v době, kdy Bůh svým vlastním prstem napsal na kamenných deskách: "Šest dni budeš pracovat a dělat všeliké dílo své, ale dne sedmého je odpočinutí Hospodina Boha tvého." Velmi se divili, když viděli, s jakou pečlivostí se zachází s desaterem přikázání. Viděli, že je umístěno v těsné blízkosti Hospodina, obklopené a chráněné Jeho svatostí. Viděli, že pošlapávali čtvrté přikázání desatera a namísto dne, který posvětil Hospodin, zachovávali ²⁵⁶ den, který byl zaveden pohanstvím a papežstvím. Pokořili se před Bohem a truchlili nad svými minulými přestoupeními.

Viděla jsem, že když Pán Ježíš předkládal svému Otci jejich vyznání a modlitby, vystupoval z kadidelnice dým kadidla. Přitom Ježíše i slitovnicí ozářilo jasné světlo. Horlivě modlicím se duším, které byly zarmouceny, protože zjistily, že jsou ^{139 EW} přestupníky Božího zákona, bylo požehnáno a jejich tváře zazářily radostí a nadějí. Připojily se k činnosti třetího anděla a pozvedly svůj hlas, aby zvěstovaly slavnou výstrahu. Zpočátku ji přijímalo jen málo lidí, ale oni přesto pokračovali v hlásání tohoto poselství. Potom jsem viděla mnohé, kteří přijali poselství třetího anděla a svůj hlas spojili s těmi, kteří jako první hlásali tuto výstrahu. Oslavovali Boha tím, že zachovávali Jeho posvěcený den odpočinku.

Mnozí, kteří přijali třetí poselství, neměli žádné zkušenosti z doby, kdy byla hlásána první dvě poselství. Satan to dobře věděl, a proto je svým zlým zrakem sledoval, aby je přemohl. Ale třetí anděl jim poukázal na svatyni svatých a ti, kteří měli zkušenosti v minulých poselstvích, ukazovali jim cestu do nebeské svatyně. Mnozí viděli dokonalý řetěz pravdy v andělském poselství, přijímali je s radostí v jejich pořadí a následovali Pána Ježíše ve víře do nebeské svatyně. Tato poselství mi byla představena jako kotva Božího lidu. Ti, kteří jim porozumí a přijmou je, nebudou strženi záplavou satanských svodů.

Po velkém zklamání v roce 1844 byli satan a jeho andělé velmi zaměstnáni kladením různých nástrah, kterými chtěli podlomit víru mnohých lidí v církvi. Ovlivňovali mysl lidí, kteří ²⁵⁷ nabyli určité zkušenosti během hlásání předcházejících poselství a jevili se navenek jako pokorní. Mnozí si mysleli, že první i druhé poselství se splní v budoucnosti, zatímco jiní prohlašovali, že se již splnila dávno v minulosti. Tito lidé měli vliv na mysli nezkušených a zviklali jejich víru. Někteří zkoumali Bibli, aby si vybudovali svou vlastní víru, nezávislou na ostatních v církvi. Z toho všeho měl satan nevýslovnou radost, protože věděl, že bude moci různými bludy ovlivnit ty, kteří se odpoutají od kotvy; oni pak budou unášeni různými větry učení. Mnozí, kteří hráli vedoucí roli v hlásání prvního i druhého poselství, nyní je popírali a mezi členy církve šířili zmatek a rozkol.

Potom byla moje pozornost obrácena na Williama Millera. Byl z toho všeho zmaten a byl sklíčen úzkostí a obavami o svůj lid. Společnost těch, kteří v roce 1844 byli sjednoceni a vzájemně se milovali, svou lásku ztráceli. Žil v neustálém sporu a upadli do chladného, odpadlického stavu. Když to všechno pozoroval, zármutek ničil jeho sílu. Viděla jsem, že vedoucí mužové jej pozorovali a obávali se, že přijme poselství třetího anděla a Boží přikázání. Když se už klonil k tomu, že přijme nebeské světlo, tito mužové vymýšleli různé plány, aby jeho mysl odvedli stranou. Působili na něj různí lidé, aby byl udržen v temnotě a aby svůj vliv nadále šířil mezi těmi, kteří odporovali pravdě. Nakonec William Miller pozvedl svůj hlas proti nebeskému světlu. Jeho selhání spočívalo v tom, že nepřijal poselství, jež by mu poskytlo vysvětlení o zklamání a ozářilo by mu světlem a jasem celou minulost. Osvěžilo by jeho vyčerpané sily, dodalo mu novou naději a přivedlo ho k oslavování Boha. On se spolehl na lidskou moudrost, místo na Boží. Avšak zlomen těžkou prací, kterou vykonal pro svého Mistra a vzhledem ke ²⁵⁸ svému stáří, nenesl tak velkou odpovědnost jako ti, kteří mu bránili v přijetí pravdy. Oni jsou zodpovědni a hřích zůstává na nich.

Kdyby William Miller mohl vidět to jasné světlo třetího poselství, mnohé věci, které se mu zdály temné a tajemné, by měl vysvětleny. Ale jeho bratři mu projevovali tak velkou lásku a zájem o něj, že si nemohl představit, že by se měl od nich odtrhnout. Jeho srdce by se přiklonilo k pravdě, ale bral ohled na své bratry, a oni jí odpírali. Mohl opustit ty, kteří s ním úzce spolupracovali při hlásání druhého příchodu Ježíše Krista? Domníval se, že ho určitě nevedou na scestí.

Bůh dovolil, aby se William Miller dostal pod satanovu moc - pod vládu smrti, a skryl jej v hrobě před těmi, kteří se stále snažili o to, aby jej odvrátili od pravdy. Mojžíš se dopustil chyby těsně před vstupem do zaslíbené země. Viděla jsem, že William Miller se rovněž dopustil chyby těsně před vstupem do nebeského Kanánu, protože dovolil, aby jeho vliv působil proti pravdě. Jiní jej k tomu přivedli a ti budou za to zodpovědní. Boží andělé bdí nad vzácným prachem tohoto Božího služebníka a on při posledním zatroubení vstane z mrtvých.