Potom jsem viděla veliký počet andělů přinášet z města nádherné koruny - pro každého svatého jednu korunu, na které bylo napsáno jeho jméno. Když Pán Ježíš ty koruny žádal, andělé Mu je podávali a laskavý Pán Ježíš je vlastní pravicí posazoval na hlavy svatých. Andělé přinesli také i harfy, které Pán Ježíš rovněž podával svatým. Anděl udílející rozkazy jako první se dotekl strun, aby udal notu a pak se všechny harfy rozezvučely vděčným radostným chvalozpěvem, přičemž každá ruka se dotýkala harfy tak dovedně, že vyluzovala nádherné a dokonalé tóny. Pak jsem viděla, jak Pán Ježíš vedl ten vykoupený zástup k městské bráně. Dotykem ji rozevřel v jejich třpytících se závěsech a vyzval národy, které zachovávaly pravdu, aby vešly. Všechno, co bylo uvnitř města, bylo pastvou pro oči. Všude viděli mnoho slávy. Potom pohleděl Pán Ježíš na své vykoupené svaté; jejich tváře zářily slávou; a když na ně upřel své laskavé oči, pravil svým sytým, melodickým hlasem: "Vidím výsledek mých duševních muk a jsem spokojen. Toto bohatství slávy vám patří navěky. Vaše utrpení skončilo. Již nebude smrti, ani utrpení, ani nářku, ani bolesti." Viděla jsem, jak se ten vykoupený zástup sklání a a jak všichni kladou své třpytící se koruny k nohám Pána Ježíše. Když On je však svou laskavou rukou pozvedl, svatí začali hrát na své zlaté harfy a naplnili celá nebesa nádhernou hudbou a písněmi ke chvále Beránka.

Pak jsem viděla, že Pán Ježíš vede svůj lid ke stromu života. Znovu jsme slyšeli jak promlouvá svým něžným libozvučným hlasem, jaký ucho smrtelníka nikdy neslyšelo: "Listí tohoto stromu slouží ke zdraví národů. Jezte z něho všichni." Na stromě života viselo nejkrásnější ovoce, z něhož směli svatí volně brát. Ve městě stál nádherný trůn, z něhož vytékala řeka živé vody, čisté jako křišťál. Po obou stranách této řeky stál strom ^{159 EW} života a na jejich březích bylo mnoho jiných krásných stromů, které nesly ovoce, dobré k jídlu.

Lidská řeč je zcela nepostačitelná, aby mohla vylíčit nebeskou slávu. Když se mi ten výjev vybaví v mysli, jsem přemožena úžasem. Uchvácena nepopsatelnou nádherou a neobyčejnou slávou, odkládám pero a volám: "Ach, jaká láska! Jaká podivuhodná láska!" Ani nejvznešenější lidská řeč nedokáže popsat tu nebeskou slávu nebo tu bezmeznou hloubku Spasitelovy lásky.