Když satan přestal pokoušet Pána Ježíše, na určitou dobu se od Něho vzdálil. Andělé Mu na poušti připravili pokrm, posilnili Jej a požehnání Otcovo na Něm spočinulo. Satan se svými nejprudšími pokušeními neuspěl, ale přesto vzhlížel do budoucnosti na dobu Kristovy kazatelské činnosti, v naději, že bude moci v různých situacích použit proti Němu svoji prohnanost. Stále doufal, že nad Ním zvítězí a to tak, že proti Němu bude popouzet ty, kteří Jej nepřijali, aby Jej nenáviděli a snažili se Jej zabít. Satan měl se svými anděly zvláštní poradu. Byli zklamáni a rozlobení, že dosud nemohli vykonat nic proti Synu Božímu. Rozhodli se, že musí být chytřejší a napnout všechny své síly, aby v myslích Jeho vlastního lidu zaseli nevěru vůči Spasiteli světa a tímto způsobem zbavili Ježíše odvahy ke koná ní ¹⁵⁹ Jeho poslání. Nezáleželo na tom, jak přesně Židé vykonávali obřady a přinášeli oběti, ale hlavně když mohli být udržováni ^{83 EW} ve slepotě ohledně proroctví, a když se nechali ponoukat k věření, že Mesiáš přijde jako pozemský král. Tímto způsobem mohli být přivedeni k tomu, aby Ježíšem pohrdli a zavrhli Jej.

Bylo mi ukázáno, že satan a jeho andělé byli během Kristovy kazatelské činnosti velmi zaměstnáni tím, že vzbuzovali v lidech nevěru, nenávist a pohrdání. Často, když Pán Ježíš řekl lidem nějakou ostrou pravdu, která vytýkala jejich hříchy, lidé se velmi rozhněvali. Satan a jeho andělé je popouzeli, aby Syna Božího připravili o život. Nejednou zvedali kamení, aby Jej ukamenovali, ale andělé Jej skryli a odnesli z rozhněvaného zástupu na bezpečné místo. Jindy, když Jeho svaté rty vyslovily jasnou pravdu, uchopil Jej zástup a vedl Jej na okraj horského srázu, aby Jej shodili dolů. Začali se však mezi sebou hádat, co s Ním udělají a tehdy Jej andělé skryli před zraky zástupu a On prošel mezi nimi a šel dále svou cestou.

Satan stále doufal, že velký plán spasení selže. Vynaložil všechnu svou sílu, aby zatvrdil srdce lidí a způsobil, aby zahořkli vůči Ježíši. Měl naději, že jen málo lidí Ho přijme jako Syna Božího, že svá utrpení a svou oběť bude pokládat za příliš velkou, než aby ji přinesl pro tak malou skupinu lidí. Ale viděla jsem, že kdyby jen dva lidé přijali Pána Ježíše jako Syna Božího a věřili v Něho jako Zachránce svých duší, On by uskutečnil svůj plán.

Pán Ježíš započal své dílo tím, že rušil satanovu moc nad trpícími. Uzdravoval nemocné, slepým dával zrak, léčil chromé, takže se všichni radovali a oslavovali Boha. Uzdravil i ty, kteří byli slabí a dlouhá léta spoutáni krutou mocí satanovou. Milostivými slovy potěšoval mdlé, chvějící se a sklíčené. Slabé ¹⁶⁰ a trpící, nad nimiž satan zvítězil, Ježíš vytrhoval z jeho moci, dával jim tělesné zdraví a velkou radost a štěstí. Mrtvé probouzel k životu a oni pak oslavovali Boha za projev Jeho veliké moci. Mocným způsobem byl činný ve prospěch všech, kteří Mu věřili.

Ježíšův život byl naplněn dobrými, soucitnými a laskavými slovy a činy. Vždy byl ochoten vyslechnout bědování těch, kteří k Němu přicházeli, a pomoci jim. Mnozí nosili na svém vlastním těle důkazy Jeho božské moci. I když pro ně tak mnoho vykonal, přece se mnozí styděli za pokorného a přesto mocného Učitele. Protože vládnoucí třída Mu neuvěřila, ani lid nebyl ochoten Jej přijmout. Byl Mužem bolesti a poznal zármutek. Lidé nemohli snést, aby je ovládal Jeho střízlivý život, plný sebezapření. Toužili po slávě, kterou dává svět, ale mnozí přece následovali Syna Božího a naslouchali Jeho učení a měli potěšení ze slov, vycházejících z Jeho rtů. Jeho slova byla velmi obsažná a přitom tak jednoduchá, že je mohli pochopit i ti nejprostší.

Satan a jeho andělé zaslepili oči a zatemnili rozum Židů. Nabádali starší lidu a knížata, aby Spasitele usmrtili. K Ježíši byli posláni služebníci, aby Jej zajali, ale když se k Němu přiblížili, byli velmi udiveni. Viděli, že je naplněn soucitem a slitováním nad lidskou bídou. Slyšeli, s jakou láskou ^{EW 84} s něžností mluví se slabými a trpícími a jak je povzbuzuje. Také Jej slyšeli, s jakou autoritou trestal satanovu moc a rozkazoval, aby své zajatce propustili na svobodu. Naslouchali Jeho moudrým slovům, která vycházela z Jeho rtů a byli tak uchváceni ¹⁶¹, že na Něj nemohli vztáhnout ruce. Vrátili se zpět ke starším a kněžím bez Ježíše. Když se jich zeptali: "Proč jste Jej nepřivedli?",vypravovali o divech, které viděli. Mluvili také o Jeho moudrých, laskavých a obsažných slovech, která slyšeli a nakonec dodali: "Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk." Přední kněží je obviňovali, že i oni jsou svedeni, a někteří služebníci se styděli, že Jej nezajali. Kněží se hněvaje tázali, zda v Něj uvěřil někdo z knížat. Viděla jsem, že mnozí starší a knížata věřili v Pána Ježíše, ale satan je zdržoval, aby to nevyznali. Báli se totiž lidských výčitek víc než Boha.

Až potud nemohl satan svou lstí a hněvem zadržet plán spasení. Přiblížila se doba, kdy měl Pán Ježíš dosáhnout cíle, pro který vlastně na tento svět přišel. Satan se radil se svými anděly a rozhodli se, že Kristův vlastní národ navedou k tomu, aby žádal Jeho krev a zahrnul Jej krutostí a pohrdáním. Doufali, že Ježíš nestrpí takové zacházení a nezůstane pokorný a tichý.

Zatímco satan připravoval své plány, Ježíš opatrně hovořil svým učedníkům o svém nastávajícím utrpení. Také jim řekl, že bude ukřižován a třetího dne vstane z mrtvých. Ale zdálo se, že jejich rozum je omámený a nechápali, o čem jim Kristus mluvil. ¹⁶²