Viděla jsem, jak svatí opouštěli města i vesnice, sdružovali se do skupin a přebývali na nejosamělejších místech. Andělé jim opatřovali jídlo a pití, zatímco bezbožní trpěli hladem a žízní. Potom jsem viděla muže, kteří měli ve svých rukou správu země, jak se radí a satan se svými anděly byli jimi velmi zaměstnáni a stáli kolem nich. Také jsem viděla listinu, jejíž opisy byly rozšiřovány do různých části země. V ní se dovolovalo lidu, aby po určité době libovolně usmrtili svaté, kteří se nechtěli vzdát své zvláštní víry a nechtěli ustoupit ²⁸³ od svěcení soboty, místo níž by světili první den týdne. Avšak svatí byli v této hodině zkoušky klidní a rozvážní; důvěřovali Bohu a spoléhali se na Jeho zaslíbení, že jim způsobí cestu k úniku. Na některých místech se bezbožníci vrhli na svaté ještě dříve, než nařízení nabylo platnost, ale andělé v podobě vojáků za ně bojovali. Satan si přál, aby mohl vyhubit svaté Nejvyššího, ale Pán Ježíš přikázal svým andělům, aby nad nimi bděli. Bůh chtěl být oslaven tím, že před tváří pohanů učiní smlouvu s těmi, kdo zachovávali Jeho zákon; a Pán Ježíš bude oslaven proměněním věrných duší, které na něho tak dlouho čekaly, aniž by okusily smrt.

Brzy jsem viděla, jak svatí prožívali velkou duševní úzkost. Zdálo se, že je obklopují všichni bezbožní obyvatelé země, že je vše proti nim. Některé již přemáhala obava, že Bůh je přece jen opustil, aby zahynuli rukou bezbožných lidí. Kdyby však mohly být jejich oči otevřeny, viděli by, že je obklopují Boží andělé. Potom přišlo množství rozhněvaných bezbožníků spolu se spoustou zlých andělů, kteří je nabádali, aby svaté zahubili. Jenže dříve, než by se bezbožní mohli přiblížit k lidu Božímu, museli by projít množstvím mocných svatých andělů a to nebylo možné. Boží andělé způsobili, že bezbožní ustoupili a s nimi i zlí andělé, kteří na svaté z těsné blízkosti dotírali, se stáhli zpět.

Pro svaté to byla hodina hrozné úzkosti. Dnem i nocí volali k Bohu o vysvobození. Navenek to vypadalo beznadějně, aby nějak mohli uniknout. Bezbožní se již začali radovat a křičeli: "Proč vás už nevysvobodí váš Bůh z našich rukou? Proč nevystoupíte vzhůru, abyste si zachránili vaše životy?" Ale svatí si ²⁸⁴ jich nevšímali. Podobně jako Jákob i oni zápasili s Bohem. Andělé je chtěli vysvobodit, ale museli ještě trochu počkat; lid Boží musel vypít kalich utrpení a museli být pokřtěni křtem. Věrně tedy plnili svůj úkol a ještě nad nimi bděli. Bůh nestrpí, aby pohané tupili Jeho jméno. Nastávala doba, kdy Bůh chtěl zjevit svou velkou moc a slavně vysvobodit své svaté. On chtěl pro slávu svého jména vysvobodit každého z těch, kdo na něj ^{EW 156} třpělivě očekávali a jehož jméno bylo zapsáno v knize života.

Byl mi připomenut věrný Noe. Než začalo pršet a nastala potopa, vešel Noe se svou rodinou do korábu a Bůh za nimi zavřel. Noe věrně varoval obyvatele předpotopního světa, zatímco oni se mu posmívali a tupili jej. Když vody na zemi přibývalo a tonuli jeden za druhým, dívali se na archu, která jim dřív připadala tak směšná, jak bezpečně pluje po vodě i s věrným Noem a jeho rodinou. Viděla jsem, že stejným způsobem bude zachován lid Boží, který věrně varoval svět před příchodem Božího hněvu. Bůh nestrpí, aby bezbožní zahubili ty, kteří očekávali na proměnění a nechtěli se klanět příkazu šelmy, ani přijmout její znamení. Viděla jsem, že kdyby bylo bezbožným dovoleno zabít svaté, bylo by to velkým potěšením pro satana a všechny jeho zlé zástupy a všechny, kteří nenávidí Boha. Jaký by to byl pro satana triumf, kdyby v posledním závěrečném boji získal moc nad těmi, kteří tak dlouho čekali, aby uviděli Toho, kterého milovali Ti, kteří se vysmívali myšlence, že svatí vstoupí na nebesa, budou svědky toho, jak Bůh pečuje o svůj lid a uvidí jejich slavné vysvobození.

Když svatí opustili města a vesnice, bezbožní je pronásledovali ²⁸⁵ a snažili se je zabít. Ale meče, vytasené proti lidu Božímu se zlomily a bezmocné padaly jako stébla slámy. Andělé Boží chránili svaté, když dnem i nocí volali k Bohu o vysvobození a Pán jejich volání uslyšel.