Ti, kteří jsou nevěrní v malých věcech, budou nevěrní i ve větších povinnostech. Olupují Boha a neplní Jeho zákon. Neuvědomují si, že by v Jeho službě měli naplnit a uplatnit všechny své schopnosti. Ti, kteří vykonávají jen to, co je jim přímo přikázáno, ač dobře vědí, že jen osobní úsilí může zajistit plný úspěch Tomu, kdo je povolal, nemohou být pokládáni za věrné služebníky. Je mnoho nepředvídané nutné práce, která vyžaduje pozornost zaměstnance.

Kdyby ti, kteří vyznávají Ježíšovo jméno, se nechali řídit zásadami lásky, nebylo by tolik ztrát a chyb díky jejich úsilí. Mnozí mezi těmi, kteří pracují pro Pána jsou podobní služebníkům, na které je stále třeba dávat pozor.

Záznamy nevěrnosti

Nevěrnost jest nejodpudlivější formou sobeckosti, která přivádí pracovníka k tomu, aby zameškal pravé využití času a zanedbával péči o majetek svého Pána jen proto, že není bezprostředně před jeho očima. Myslí si snad takoví pracovníci, že si nikdo nevšímá jejich nedbalosti, že nikdo neví o jejich nevěrnosti? Jejich oči by tehdy měli vidět bystré oko pozorujícího anděla, který každou jejich nevěrnost zaznamenává do nebeských knih. ^{MYP 229}

Ti, kteří jsou nevěrní v díle Božím, jsou nestálí i ve svých zásadách. Nedostává se jim síly, kterou by rozlišili v každé okolnosti dobro od zla. Boží služebníci si musí uvědomit, že oči Toho, který je povolal, jsou na ně upřeny. Ten, jenž viděl svatokrádežnou hostinu Balsazarovu, je přítomen ve všech našich institucích, v kanceláři úředníka tak jako v dílně řemeslníka. Tajemná ruka zapíše každou naši nedbalost s takovou přesností, s jakou naznačila strašný rozsudek proti rouhavému králi. Rozsudek nad Balsazarem byl napsán ohnivými písmeny: „Zvážen jsi na váze a nalezen lehkým.“ Nebudete-li při plnění svých povinností věrní, bude tento rozsudek i vaším odsouzením.

Pravé motivy k službě

Mnozí se vydávají za křesťany, ale nespojili se cele s Kristem. Jejich každodenní život a jejich veškeré smýšlení dokazuje, že v nich není „zformován Kristus, ta naděje slávy.“ Nemůžeme jim důvěřovat, nemůžeme jim nic svěřit. Oni se snaží, aby za nejmenší práci dostali největší odměnu. Kolik nás je, všichni jsme povoláni jako služebníci, proto nám nejlépe vyhovuje titul „služebník“. Měli bychom se proto kontrolovat, zač se vydáváme, zda jsme věrní nebo nevěrní.

Je to snad všeobecným sklonem mezi služebníky, vykonávat vše, nač jen stačí jejich síly? Nebo je rozšířenější zvyk vyhnout se v pracovní době námaze pokud je to možné a s klidným svědomím brát mzdu za nesvědomitě vykonanou práci? Pak není cílem činnosti ^{MYP 230} zdárné vykonání práce, ale pouze přijetí výplaty. Ti, kteří se vydávají za služebníky Kristovy, nechť nezapomínají na upozornění apod. Pavla: „Služebníci poslušní buďte ve všem pánů tělesných, ne na oko sloužíce, jako ti, jenž se usilují lidem líbiti, ale v sprostnosti srdce, bojíce se Boha. A všecko, což byste koli činili, z té duše čiňte, jako Pánu a ne lidem. Vědouce, že ode Pána máte vzíti odplatu dědictví; nebo Pánu Kristu sloužíte.“ Kol.3,2-24

Práce takových nesvědomitých služebníků nesnese kontrolu lidí ani andělů. Podmínkou úspěšné práce je poznání Krista. Kdo jej pozná, ten si osvojí zdravé zásady a vloží do služby šlechetné nesobecké smýšlení vyznávaného Spasitele. Kéž proto naši práci, kterou konáme kdekoliv, charakterizuje věrnost, šetrnost, pečlivost a dokonalost, ať je to v kuchyni nebo dílně, nakladatelství nebo sanatoriu, ve škole, nebo kdekoliv na vinici Páně. „Kdo jest věrný v mále, i ve mnoze věrný jest. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnoze nepravý jest.“ Luk.16,10

- Review and Herald 22.září 1891