Prvních třicet let života strávil Kristus v Nazaretě, městě se špatnou pověstí. Obyvatelé toho města byli všeobecně považováni za bezbožníky. Odtud pramení i Natanaelova otázka: "A může z Nazareta co dobrého býti?" Evangelia velmi málo mluví o dětství Ježíšovu. Zvláštností jest případ, kdy doprovázel své rodiče do Jeruzaléma. Kromě této zprávy je u Luk 2,40 ještě jeden jednoduchý záznam: "Děťátko pak rostlo a posilovalo se v duchu, plné moudrosti a milost Boží byla v něm."

Kristus je nám ve všem vzorem. Své dětství strávil podle Božího plánu v Nazaretě. Chování tamního obyvatelstva mu bylo stálým zdrojem pokušení. Musel stále bdít, aby zůstal čistý a neposkvrněný uprostřed moře hříchu a zlosti. Kristus nevyvolil si sám tyto životní okolnosti. Toto místo, kde zvláštní zkoušky utvrdily a utužily jeho povahu, vyvolil pro něho nebeský Otec. Mládí Kristovo bylo údobím tvrdých zkoušek, těžkostí a životních bojů, aby dosáhl dokonalý charakter a stal se zářným a dokonalým příkladem pro dítky, mládež i dospělé.

Mládež se často ocitá v takových životních okolnostech, které křesťanskému životu nejsou příznivé. Je hotova podlehnout těmto pokušením ^{MYP 79} a pak se na ně vymlouvat, jako na nevyhnutelnou příčinu svých hříšných cest a poklesků. Kristus se vyhýbal takovým pokušením svou pílí a pracovitostí. Tím se bezpečně vzdálil vlivu zkažené společnosti. Kristus kráčel nejtěžší cestou, jakou mládež může kráčet. Hojnost nečinného života nebyla jeho údělem. Jeho chudí rodiče dobývali denní chléb těžkou prací. Proto život Kristův byl pln sebezapření, chudoby a strádání. S rodiči se dělil v pilné práci i v životním boji.

Čistota charakteru nezávisí na okolnostech

Nikdo na tomto světě nebude mít tak nepříznivé okolnosti k vybudování křesťanského charakteru, jaké měl Spasitel. Třicet let strávil v Nazaretě - městě špatné pověsti, o němž mnozí věřili, že z něho nic dobrého přijít nemůže. Tato skutečnost je varovným hlasem té mládeži, která se domnívá, že náboženský charakter je produktem okolností. Mnozí z mládeže se obhajují a za polehčující okolnost uvádějí nepříznivé okolnosti, které jim prý byly překážkou k vypěstování dokonalého křesťanského charakteru. Kristův život je však živým protestem proti tomu, že by předpokladem čistého a neposkvrněného života jeho následovníků bylo příhodné místo, majetek a jiné hmotné výhody. Kristův příklad nás učí, že věrným plněním svých povinností získáme úctu na každém místě, v každém postavení i povolání, byť by bylo jakkoli obyčejné.

Svým životem Kristus dokázal - a to byl veliký účel Jeho života - ^{MYP 80} že čistota, věrnost a vytrvalost života, není podmíněna tím, aby člověk byl ochráněn od těžkostí, chudoby a nepřátelství. Všechny zkoušky a chudobu, na kterou si mnozí mladí lidé tak naříkají, snášel Kristus bez reptaní. Tato dobrovolná kázeň je velmi nutná pro mládež, protože posílí její charakter, činí její nadšení podobné Kristovu a utvrzuje ji v odporu vůči pokušení. Jestli se mladí křesťané vymaní z vlivu těch, kteří je svádějí na špatnou cestu neslušnosti, tehdy ani lest a chytrost satanova nad nimi nezvítězí. Každodenní modlitbou získávají od Pána moudrost a milost, v níž vítězí nad všemi mrazivými vlivy života. Věrnost Bohu a duševní klid je výsledkem modlitby a stálé bdělosti. Kristův život byl vzorem vytrvalosti, kterou nemohly oslabit překážky, posměch, nouze, ani únava.

Kéž je tomu tak i u naší mládeže. Jestliže musí prožívat různé boje, nechť chápou, že Bůh zkouší jejich věrnost. V jaké míře uchovají čistotu charakteru uprostřed nepříznivých okolností, takovou měrou bude růst i jejich síla a vytrvalost tělesná a zvláště duchovní.

- The Youths Instructor březen, 1872

Raději smrt, než nepoctivost

Zvol si raději chudobu, samotu, jakoukoli bolest, než abys poskvrnil svou duši hříchem. Heslem každého křesťana budiž: "Raději zemřít, než se stát se nepoctivým, nebo přestupníkem zákona Božího."

- 5T 147