Budoucí příbytek spravedlivých a jejich věčná odplata je zušlechťujícím a vysokým tématem k rozjímání pro mládež. Setrvání při zázračném plánu spasení, velké oběti přinesené Králem slávy, abyste mohli být vyvýšeni pro zásluhy Jeho krve a abyste pro svoji poslušnost mohli konečně býti vyneseni až k trůnu Kristovu. Tento předmět by měl zaměstnávat nejušlechtilejší uvažování vaší mysli. Těšit se přízni Boží - jaká to přednost...

Mladí přátelé, viděla jsem, že můžete být šťastní v takovéto činnosti. Ale důvod pro vaší nestálost a vzpurnost je v tom, že nehledáte jedině správný pramen štěstí. Stále se pokoušíte nalézt radost a požitek mimo Krista, který však může být nalezen jedině v Něm. V Něm není zklamaných nadějí. Modlitba, - ach, jak je tato vzácná výsada zanedbávaná. Čtení Slova Božího připravuje mysl na modlitbu. Jeden z největších důvodů, proč máte tak malou schopnost přiblížit se blíž ke svému Bohu na modlitbě je, že jste se sami učinili nezpůsobilými pro toto posvěcené dílo čtením poutavých historek, které vzrušují vaši obrazotvornost a probouzejí nesvaté vášně. Slovo Boží se stává odporné, hodina modlitby je zapomenuta. Modlitba je silou křesťanovou. Když jsi sám, nejsi sám; cítíš přítomnost Toho, jenž řekl: "Aj, já s vámi jsem po všecky dny."

Mladí potřebují právě to co nemají, totiž náboženství. Nic nemůže zaujmout jeho místo. ^{MYP 384} Pouhé vyznávání není ničím. Jména jsou zaznamenávaná do knih církevních zde na zemi, ale nikoli do knihy života. Viděla jsem, že není v mládeži ani jeden z dvaceti, který by věděl, co je to náboženství ze zkušenosti. Slouží sami sobě a přece vyznávají, že jsou služebníky Kristovými. Ale bude-li zlomeno kouzlo, které na nich spočívá, brzo pochopí, že nesou podíl přestupníka. Co se týká sebezapření, nebo obětí pro pravdu, nalezli nade vše snadnou cestu. Co se týká upřímné prosby k Bohu se slzami a kvílením o Jeho odpouštějící milost a o sílu, aby mohli odolávat satanovým pokušením, shledávají zbytečné, aby byli tak opravdoví a horliví. Mohou se zcela dobře obejít i bez toho. Kristus, Král slávy, často chodíval na hory a opuštěná místa, aby vylil Otci prosby své duše, ale hříšný člověk, ve kterém není síly, si myslí, že může žít bez tak mnohých modliteb.

- Svědectví pro církev 1T 503-505

Kristův příklad

Ježíš káral sebeuspokojování ve všech jeho formách, svou povahou však byl společenský. Přijímal pohostinství od každého, navštěvoval domy bohatých i chudých, učených i prostých, a snažil se pozvednout jejich myšlenky od záležitostí pozemského života k věcem duchovním a věčným. Velmi odsuzoval zhýralý život, a Jeho chování nebylo poskvrněno ani stínem světské lehkomyslnosti. Přesto nacházel radost v utěšených událostech plných čistého štěstí a svou přítomností posvěcoval družná shromáždění.

- Touha věků DA 150-151