Křesťané by měli být nejšťastnější a nejradostnější lidé na světě. Mají to vědomí, že Bůh je jejich Otcem i věčným Přítelem.

Avšak mnoho těch, kteří se přiznávají ke křesťanství, nereprezentují správně své náboženství. Jsou chmurní jako pod mrakem. Stále mluví o tom, že být křesťanem znamená velikou oběť. Svým příkladem budí domnění v těch, kteří Krista dosud nepřijali, že se musí vzdát všeho, co činí život krásný a radostný. Vrhají temný stín na krásné naděje křesťana. Budí dojem, že Boží požadavky doléhají na věrné duše jako nesnesitelné břímě a oni se musí vzdát všeho krásného a vkusného.

Otevřeně prohlašujeme, že tito vyznavači křesťanství, nejsou skutečnými následovníky Kristovými hodnými nosit Jeho jméno. Bůh je láska. Kdo v Bohu přebývá, v lásce přebývá. Všichni ti, kteří se z vlastní zkušenosti přesvědčili o lásce a milosrdenství nebeského Otce, šíří kolem sebe světlo a radost, ať jsou kdekoliv. Jejich přítomnost působí na své bližní jako líbezná vůně květin, neboť jsou spjati s Bohem a s nebesy. Představují všem, s nimiž přijdou do styku vznešenou čistotu a lásku nebes. To je ^{MYP 364} činí světlem světa a solí nebes. Jsou ve skutečnosti vůní života k životu.

Křesťanská rekreace

Předností i povinností křesťanů je, aby občerstvili svého ducha i tělo nevinnou rekreací. Pamatují při tom, že jejich tělesné a duševní síly mají být uplatněny ke slávě Boží. Naše rekreace by neměly tvořit radovánky přerůstající v nesmyslnosti. Můžeme je usměrnit tak, že to může posloužit blahodárným vlivem nejen nám, ale i našim bližním k prospěchu a povznesení ducha, takže posíleni můžeme se lépe věnovat našim křesťanským povinnostem.

Je velikým přestoupením v očích Božích, zúčastníme-li se takových zábav, které snižují naše schopnosti ke konání denních povinností a snižují touhu přemýšlet o Bohu a nebeských věcech. Vliv náboženství Kristova je povznášející a potěšující. Převyšuje všeliké mudrování, žertování a lehkomyslné tlachy. Každou chvíli během naší rekreace můžeme čerpat sílu z nebeského pramene a tak obnovit své schopnosti, nabýt novou odvahu, abychom mohli svůj život ještě úspěšněji povznést na úroveň čistoty, pravé dobroty a svatosti.

Láska ke kráse

Veliký Bůh také miluje krásu. Jeho dílo o tom vydává jasné svědectví. Naše prarodiče postavil do krásné zahrady Eden. Mnoho krásných stromů ^{MYP 365} vyrůstalo ze země k užitku i okrase. Užitečné a krásné květinky různých tvarů i barev sytily vzduch libou vůní. Veselí zpěváčci, zdobeni pestrým peřím oslavovali radostnými zpěvy Boha. Božím cílem bylo, aby člověk uprostřed této krásy pracoval, pečoval o Jím stvořené věci a sytil se ovocem z rajských stromů.

Bůh, který připravil prvnímu lidskému páru tak neobyčejně krásný a s ničím nesrovnatelný příbytek, měl na zřeteli naše štěstí, když zaplnil přírodu mohutnými stromy, krásnými květinami a jinými úžasnými věcmi. Dal nám takové důkazy své lásky, abychom měli správnou představu o Jeho povaze.

Do srdce svých dítek vložil lásku ke kráse. Mnozí však tuto lásku poskvrnili a zničili. Krásu stvoření začali uctívat, ale zapomněli na Stvořitele. Je to nerozumná nevděčnost. Ve všech stvořených věcech máme spatřovat lásku nám prokázanou a odplácet se Mu zase vroucí srdečnou láskou.

Největší Umělec

Bůh nás obklopil krásnými scenériemi přírody, aby v naší duši probudil zájem o Jeho věci. Přeje si, abychom ve své mysli spojili nádheru přírody s Jeho charakterem. Studujeme-li pečlivě knihu přírody, najdeme v ní k přemýšlení ^{MYP 366} bohaté náměty o Jeho nekonečné lásce a moci.

Mnohý člověk má umělecké nadání, anebo umí namalovat na plátno půvabné obrazy. Mnozí věnují tomuto umění všechny schopnosti, ale přece zůstávají daleko za přírodou. Umění nikdy nemůže dosáhnout dokonalosti porovnatelné s přírodou. Mnozí vyznavači křesťanství jsou nadšeni pohledem na obraz, který znázorňuje západ slunce. Obdivují schopnosti umělce a přitom dokáží netečně chodit přírodou a vůbec si nepovšimnout velkoleposti skutečného západu slunce, na který mohou patřit každý jasný večer.

Odkud bere umělec svůj vzor? Z přírody. Ale velký Mistr Umělec maluje každý den na stále novém plátně nebeské klenby krásy zapadajícího slunce. On vyzdobil zlatem, stříbrem i purpurem nebesa, což působí dojmem, jakoby se otevřely vysoké brány nebes, abychom si z paprsků jasu mohli učinit představu o velebné slávě, v níž přebývá. Mnozí se netečně odvracejí od tohoto úchvatného obrazu. Nespatřují ve stále se měnící nádheře nebes moc a lásku Boží, avšak padnou denně do vytržení, když spatří nějakou nedokonalou kopii díla Velkého Mistra Umělce.

- Review and Herald 25.července 1871

Neschopní odolávat pokušení

Nemyslete si, že můžete odolat pokušení, když se spojíte s těmi, kteří milují zábavu, rozkoš a veselí.

- The Sings of the Times 20. června 1871