"Kterýchžto ozdoba budiž ne ta zevnitřní, ve splétání vlasů, províjení zlatem, aneb v odívání plášťů, ale ten skrytý srdce člověk, záležející v neporušitelnosti krotkého a pokojného ducha, kterýž před obličejem Božím velmi drahý jest." 1.Petr 3,3-4

Lidská moudrost chce vždy obcházet nebo zanedbávat jasné a přímé pokyny Božího Slova. V některých obdobích většina povrchních křesťanů pohrdala pravidly, které požadují slušnost a prostotu hovorů, chování a oblečení. Jestliže se odchýlíme od učení evangelia, bude výsledek tentýž - přivlastníme si různé světské zvyky, zásady a módu. Místo živé zbožnosti a vroucnosti zaujme formalita. Bůh odejme svého Ducha i moc od těch věřících, kteří si libují ve světských radovánkách a udělí jej skupinám pokorných věřících, kteří ochotně naslouchají naučení svatého Slova Božího. Jak pokračovala tato historie přes všechny po sobě jdoucí pokolení, tak vznikala také různá náboženství. Když obětovali svou opravdovost z prvního nadšení, pozbyli svou sílu.

Léčka lidu Božího

Když vidíme mezi těmi, kteří vyznávají, že věří přítomné pravdě, jak se šíří lichocení, láska k módě a okrašlování zevnějšku, zarmouceně se tážeme, zdali se lid Boží nechce ničemu učit ^{MYP 355} z dějin minulosti? Je jen málo těch, kteří znají své srdce a pochopí. I ti, kteří mají zalíbení v prázdné povrchní módě, mohou o sobě tvrdit, že jsou následovníky Kristovými, ale jejich oděv i řeč prozrazují, co je obsahem jejich myšlení i srdcí. Jejich život svědčí o tom, že jsou přátelé světa a svět je pokládá za své.

Jak se někdo může uspokojit s bezcenností a plaností módy, když někdy okusil lásku Kristovu? Jak mě bolí srdce, když vidím život těch, kteří tvrdí, že následují tichého a pokorného Spasitele, a přesto se tak horlivě snaží udržet krok s úrovní světského odívání. Navzdory jejich vyznání zbožnosti je téměř nemožné rozeznat je od nevěřících. Neradují se ze zbožného života. Jejich život a peníze jsou věnovány na výstřední odívání.

Zvláště ženy jsou náchylné na výstřední, pyšné a bohaté odívání. Proto se na ně vztahuje varování apoštola: "Takž také i ženy aby se oděvem slušným s stydlivostí a se středmostí ozdobovaly, ne splétáním sobě vlasů, neb zlatem, aneb perlami, aneb drahým rouchem, ale (tak jakž sluší ženám, kteréž dokazují při sobě pobožnosti,) dobrými skutky." 1.Tim.2,9

Potřeba reformace

Pozorujeme, že tento hřích, Bohem nenáviděný, získává v církvi stále více místa. Jaká je povinnost vedoucích ohledně této věci? Je vliv církve takový jaký by měl být, když mnozí členové místo následování jasně vyjádřené vůle Boží ^{MYP 356} raději uposlechnou příkazy módy? Jak můžeme očekávat pomoc Ducha svatého, když takové věci mezi sebou trpíme? Budeme mlčet, když následovníci Kristovi Jeho učení odstraní? Všechny tyto věci zarmucují ty, kteří bdí nad Boží církví. Mé křesťanské sestry, nechcete o této otázce s modlitbou a otevřeným srdcem přemýšlet? Nechcete se nechat vést Slovem Božím? Čas, který věnujete přípravě oděvů dle světské módy, měly byste věnovat pečlivému zkoumání svého srdce a bádání v Písmě svatém. Kdyby mohly být hodiny promarněné připravováním nepotřebných ozdob věnovány osvojení si správných zásad a důkladného vzdělání, dosáhly by hodnotu větší, než zlato. Bolí mě srdce, když vidím mladé sestry vydávající se za následovnice Kristovy, jak svým způsobem chování dokazují, že Jeho vůli a povahu vůbec neznají. Taková mládež se spokojuje s tím, že spotřebovává prázdné slupky. Více si cení třpytivého pozlátka světa, než věčného pokladu nebes. Rozumové schopnosti, které se mohou vyvíjet pouze přemýšlením a učením leží ladem; city jsou neukázněné, protože se klade větší důraz na zevnějšek, než na duchovní půvab a duševní svěžest.

Vnitřní ozdoba

Budou následovníci Kristovi toužit po získání vnitřní ozdoby krotkého a tichého ducha, které si Kristus tolik váží, anebo budou zbytečným zdobením zevnějšku trávit hodiny před ^{MYP 357} zrcadlem? Pán touží po tom, aby ženy stále více a více usilovaly o vzdělání své duše a ducha a docílily tím mravní i duševní sílu, a mohly být k požehnání světu a ke slávě Stvořitele.

Chtěla bych se otázat dnešní mládeže, která tvrdí, že věří přítomné pravdě, jak chtějí ukázat své sebezapření pro tuto pravdu? Přednášejí Bohu své prosby, když zatouží po nějaké části oblečení, nějaké ozdobě nebo vymoženosti, aby se dověděli je-li to v souladu s Boží vůlí? Dávají při přípravě svého oděvu pozor, aby jím neznesvětili svou víru? Mohou očekávat Boží požehnání pro dobu strávenou přípravou různých ozdob? Jestliže je někdo členem církve, to ještě neznamená, že je spojen s Kristem. Nejslabším místem Kristovy církve jsou ve většině případů neposvěcení, světsky smýšlející vyznavači.

Žijeme v době nevídané touhy po zábavě. Hýření a přehnaná výstřednost všude převládá. Zástupy dychtí po pobavení. Myšlení slábne a zakrňuje, protože není zvyklé hloubat, anebo ukázněně studovat. Důsledkem toho jsou pošetilé touhy. Bůh požaduje, aby každá duše byla vzdělaná, čistá, vznešená a zušlechtěná. Často jsou hodnotné cíle obětovány kvůli módnímu předvádění se a povrchnímu užívání. Ženy, které dovolí své duši kvůli módě strádat a zakrňovat, budou společnosti spíše kletbou místo požehnáním.

- Review and Herald 6.prosinec 1881