„Ale kdo bude moci snésti den příchodu jeho? A kdo ostojí, když se on ukáže? Nebo on jest jako oheň rozpouštějící a jako mýdlo běličů.“ (Mal 3,2)
Lidu izraelskému pro jeho hříšnost bylo přikázáno, aby se nepřibližoval k hoře, až na ni Bůh sestoupí, aby vyhlásil svůj Zákon, protože by byli stráveni spalující slávou Jeho přítomnosti. Jestliže se takovými projevy Jeho moci vyznačovalo místo vyvolené k vyhlášení Božího Zákona, jak strašné pak bude jeho vystoupení, až přijde vykonat soud podle svých svatých ustanovení. Jak ti, kdož pošlapávají Jeho autoritu, snesou Jeho slávu ve veliký den konečné odplaty? …
Když se na Sinaji projevila přítomnost Boží, sláva Hospodinova byla jako stravující oheň. … Až však přijde Kristus v slávě se svými svatými anděly, vzplane celá země strašným světlem Jeho přítomnosti. …
Od stvoření člověka se božská moc nikdy neprojevila takovým způsobem jako při vyhlášení Zákona ze Sinaje. … Za nejstrašnějšího burácení a otřesů celé přírody byl slyšet z oblaku hlas Boží jako zvuk trouby. Hora se otřásala od základu až k vrcholu a zástupy izraelských, bledé a třesoucí se hrůzou, padly tvářemi k zemi. A ten, jehož hlas tehdy pohyboval zemí, prohlásil: „Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.“ (Žid 12,26).
Když se Mojžíš vrátil z přítomnosti Boží na hoře, kde přijal desky svědectví (na nichž bylo prstem Božím vyryto Desatero Boží - pozn. překl.), nemohl hříšný Izrael snést světlo, které vyzařovalo z jeho tváře. A tím méně budou moci hříšníci pohlédnout na Syna Božího, až se zjeví ve slávě svého Otce, obklopen všemi nebeskými zástupy, aby vyhlásil soud nad přestupníky svého Zákona a nad těmi, kdo odmítli Jeho usmíření. …
Dítky Boží se však v bouři božského soudu nebudou muset strachovat. „Hospodin jest útočiště lidu svého, a síla synů Izraelských.“ (Joel 3,16). Ten den, který přinese hrůzu a zkázu přestupníkům Božího Zákona, přinese poslušným „radost nevýmluvnou a oslavenou“. (1Petr 1,8) (PP 339-341).
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt