„Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním. I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.“ (Mat 22,11.12)

Svatebním rouchem v podobenství je představena čistá, neposkvrněná povaha, kterou budou vlastnit praví následovníci Kristovi. Církvi je dáno, „aby se oblékla v kment čistý a stkvoucí,“ „nemající poškvrny, ani vrásky, neb cokoli takového.“ (Zj 19,8; Efez 5,27). … Kment čistý, praví Písmo, „jsouť ospravedlňování svatých.“ (Zj 19,8). Je to spravedlnost Kristova, Jeho vlastní bezúhonná povaha, jež je vírou udělena všem, kteří jej přijímají za svého osobního Spasitele.

Bílé roucho nevinnosti nosili naši první rodiče, když je Bůh postavil do svatého Edenu. … Když však zhřešili, přerušili své spojení s Bohem a světlo, jímž byli zahaleni, zmizelo. … Člověk nemůže vymyslit nic, čím by nahradil ztracené roucho své nevinnosti. … Jen roucho, které pro nás připravil Kristus, nás může učinit způsobilými ukázat se v přítomnosti Boží. Tuto přikrývku, roucho své vlastní spravedlnosti, dá Kristus každé kající, věřící duši. … Toto roucho, utkané na nebeském stavu, nemá ani jediné vlákno vyrobené člověkem. Ve svém lidství rozvinul Kristus dokonalou povahu, a tuto povahu chce dát i nám. „Jako roucho ohyzdné jsou všecky spravedlnosti naše.“ (Iz 64,6). Všechno, co činíme ve své vlastní síle, je poskvrněno hříchem. Ale Syn Boží „se okázal, aby hříchy naše sňal, a hříchu v něm není.“ (1Jan 3,5). …

Svou dokonalou poslušností umožnil každému člověku, aby byl poslušen přikázáním Božím. Když se poddáme Kristu, naše srdce se spojí s Jeho srdcem, naše vůle splyne s Jeho vůlí, naše mysl se stává jedno s Jeho myslí, naše myšlenky jsou mu poddány; pak žijeme Jeho životem. Toto znamená být oděn v roucho Jeho spravedlnosti. Když na nás potom Pán pohlíží, nevidí oděv z fíkových listů, nahotu a ohavnost hříchu, nýbrž své vlastní roucho spravedlnosti, které je dokonalou poslušností zákona Hospodinova. (COL 310 -312).