„Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.“ (Mat 5,6)

Mohli by ti muži a ženy, kteří se spokojí se svým zakrnělým, neduživým stavem chápání božích věcí, kdyby byli náhle přeneseni do nebe a na chvíli byli svědky vysokého a svatého stavu dokonalosti, který tam vládne - každá duše naplněna láskou, každá tvář září radostí, … mohli by se takoví lidé, ptám se, připojit k nebeským zástupům, podílet se na jejich chvalozpěvu a snést čistou, vznešenou a uchvacující slávu, která vyzařuje z Boha a Beránka? Ó, ne! …

Ti, kteří cvičili svou mysl k tomu, aby měli zalíbení v duchovních věcech, jsou těmi, kdož mohou být přeneseni a nebudou stráveni čistotou a vše převyšující slávou nebes. Možná se dobře vyznáš v umění, ve vědě, možná vynikáš v hudbě nebo máš literární nadání, způsoby tvého chování se možná líbí tvým přátelům, avšak co všechny tyto věci mají společného s přípravou na nebesa? Jak ti tyto věci pomohou v přípravě, abys mohl obstát před soudnou stolicí Boží?

Nenech se oklamat. Bohu se nebude nikdo posmívat. Pro nebesa tě nepřipraví nic menšího než svatost. Jen upřímná, prožívaná zbožnost ti může dát čistou, vznešenou povahu a uschopnit tě vstoupit do přítomnosti Boha, který přebývá ve světle nepřistupitelném. Nebeská povaha musí být získána na zemi, jinak ji není možno získat vůbec. (2T 266,267).

Touhy po dobrotě a pravé svatosti jsou správné. Pokud se však zde zastavíte, nebudou vám nic platné. Dobré úmysly jsou správné, ale dokud nejsou cílevědomě uskutečňovány, nejsou nic platné. Mnozí zahynou, přestože doufali a toužili být křesťany, avšak neučinili žádné rozhodné úsilí, a proto, když budou zváženi na váze, budou nalezeni lehkými. Vůle musí být cvičena správným směrem. Já chci být křesťanem celým srdcem, chci poznat délku i šířku, výšku a hloubku dokonalé lásky. Naslouchej Ježíšovým slovům: „Blahoslavení, kteříž lační a žízní spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.“ Kristus učinil dostatek opatření, aby uspokojil duši hladovějící a žíznící po spravedlnosti. (2T 265,266).