„Ale řekl Sion: Opustiltě mne Hospodin, a Pán zapomenul se na mne. I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého? A byť se pak ony zapomněly, já však nezapomenu se na tě.“ (Iz 49,14.15)

Satan bude ke svým svodům používat i zázraky. Svou moc ustaví jako nejvyšší. Může se zdát, že církev je na pokraji pádu, avšak nepadne. Vytrvá, zatímco hříšníci na Sionu budou proseti a odděleni - pleva bude oddělena od vzácného zrna. Je to hrozná zkouška, ale přesto k ní musí dojít. Jen ti, kdo zvítězili skrze krev Beránka a skrze slovo svého svědectví, budou nalezeni mezi věrnými a pravdomluvnými, mezi těmi, kteří jsou bez poskvrny či vady hříchu a jejichž ústa jsou bezelstná. … Ostatky, které očišťují své duše poslušností pravdy, nabírají síly z procesu zkoušky, zjevujíce okrasu svatosti uprostřed všeobecného odpadnutí. (7BC 911)

Vím, že Pán miluje svou církev. Nemá být rozvrácena či rozbita na samostatné částečky. V tom není sebemenší soudržnosti; není sebemenšího důkazu, že taková věc bude existovat. Ti, kteří budou dbát tohoto falešného poselství a pokusí se jím působit i na ostatní, budou svedeni a připraveni přijmout další svody a budou zmařeni. (2SM 68,69)

Jsem povzbuzena a potěšena, když si uvědomuji, že Bůh Izraele stále vede svůj lid, a že s ním bude i nadále až do konce. (GCB 27.5.1913, 165)

Nemůžeme nyní odstoupit ze základu, který položil Bůh. Nemůžeme nyní vstupovat do žádné nové organizace; neboť to by znamenalo odpadnutí od pravdy. (2SM 390)

Církev, která brzy vstoupí do svého nejkrutějšího boje, bude Bohu na zemi předmětem nanejvýš drahým. Spiknutí zla bude podněcováno mocí zdola a satan bude házet všemožnou hanu na vyvolené, které nemůže podvést a oklamat svými satanskými výmysly a klamy. Cožpak Kristus, náš představitel a vůdce, vyvýšený jako „Kníže a Spasitel, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů“ (Skut 5,31), zavře své srdce, nebo odtáhne svou ruku zpět či bude v rozporu se svým zaslíbením? Ne, nikdy, nikdy. (TM 20)