Apoštolové pokračovali i nadále v konání díla milosrdenství v uzdravování nemocných a s velkou mocí kázali o ukřižovaném a zmrtvýchvstalém Spasiteli. Velké množství lidí se neustále připojovalo k sboru skrze křest, avšak nikdo se k tomu neodvážil, kdo nebyl celým srdcem i myslí spojen s věřícími v Krista. Velké zástupy lidu šly do Jeruzaléma, aby slyšely zvěst o Ukřižovaném a zmrtvýchvstalém Vypupiteli, přiváděli a nesli s sebou nemocné a pronásledované nečistými duchy. Na ulice, kterými měli učedníci procházet, pokládali lidé své nemocné "na ložích a nosítkách, aby, když Petr i Jan přicházeli, alespoň jejich stín na některého z nich padl" (Skut 5,15) Moc Spasitelova spočinula na učednících a jejich působení bylo provázeno znameními a divy, takže denně rostl počet věřících. Shromážděné zástupy lidí i ty, kteří byli uzdraveni, provolávali slávu Bohu a velebili jméno Ježíšovo.

Tyto věci velmi znepokojovaly kněží a přední muže, zvláště však saduceje. Uvědomovali si, že dovolí-li nadále kázat o zmrtvýchvstání Ježíše a činění divů v Jeho jménu, pak jejich učení o tom, že není zmrtvýchvstání, bude od všeho lidu zavrženo, a jejich sekta přestane existovat. Farizeové byli zase rozezleni, když poznali, že učení učedníků v podstatě podkopává židovské obřadnictví a hlásá, že obětní služba je již neúčinná. Veškeré jejich snahy potlačit toto nové učení byly až dosud marné; nyní se však saduceové a farizeové rozhodli, že působení učedníků musí být učiněn konec, neboť jejich učení je viní ze smrti Ježíšovy. Rozezlení kněží se násilím zmocnili Petra a Jana a uvrhli je do vězení.

Vysvobození andělem

Byla svolána velerada i s veleknězem, aby rozhodli o celé věci. Bylo pozváno ještě větší množství vzdělaných a předních mužů, aby se poradili, co mají učinit s lidmi, kteří byli příčinou nepokoje. Bůh však bděl nad svými svědky a vzal věc do vlastních rukou, neboť zde se lidé odvážili bojovat proti Jeho dílu. "Anděl Páně v noci otevřev dvéře u žaláře, vyvedl je ven a řekl: Jděte a postavíce se, mluvte lidu v chrámě všecka slova života tohoto. Tedy oni uslyševše, vešli na úsvitě do chrámu a učili". (Skut 5,19-21)

Když se Petr a Jan objevili v chrámě mezi věřícími a vyprávěli, jak je anděl provedl skupinou vojáků střežících vězení a jak jim přikázal, aby pokračovali v přerušením díle, bratři užasli a zaradovali se.

Mezitím velekněz, kněží a přední mužové rozhodli, že obviní učedníky z pobuřování, a že je obžalují z vraždy Ananiáše a Zafiry (Skut 5,1-11) a ze spiknutí, jehož cílem je zbavit kněží jejich moci. Doufali, že tím poštvou proti učedníkům lůzu, která se pak sama chopí věci a naloží s učedníky tak, jak naložila s Ježíšem. Byli si vědomi toho, že i mnozí z těch, kteří nepřijali učení Kristovo, mají už dost svévolné vlády židovských úřadů a uvítali by rádi nějakou radikální změnu. Kněží se obávali, že kdyby tito nespokojenci přijali pravdy hlásané apoštoly a uznali Ježíše za Mesiáše, obrátil by se hněv všeho lidu proti náboženským vůdcům, kteří by pak byli voláni k zodpovědnosti za smrt Kristovu. Rozhodli se proto, že podniknou rázná opatření, aby tomu zabránili.

Proto poslali do žaláře, aby před ně předvedli vězně. Velký však byl jejich údiv, když jim byla dána zpráva, že dveře žaláře byly shledány pevně uzamčené a stráže stály před nimi, vězení však zelo prázdnotou a vězně nikde nenašli. V tom jim však byla donesena překvapující zpráva: "Hle, ti muži, které jste uvrhli do vězení, stojí v chrámu a učí lid". (Skut 5,25)

Apoštolé, i když byli zázračně z vězení vysvobozeni, nebyli chráněni před výslechem a potrestáním. Ježíš, když ještě s nimi byl, jim řekl: "Vystříhejte se pak lidí; neboť vás vydávati budou do sněmů a v shromážděních svých budou vás bičovati." (Mt 10,17) Bůh jim poslal anděla, který je vysvobodil, a tím jim dal znamení své lásky a ujištění, že je s nimi. Nyní bylo na nich, aby trpěli pro Toho, jehož evangelium hlásali. Lid byl tak silně přesvědčen o pravosti toho, co viděl a slyšel, že kněží i knížata pochopili, že se jim nepodaří popudit lid proti apoštolům.

Druhý výslech

"Tehdy odšed úředník s služebníky, přivedl je bez násilí; (nebo se báli lidu, aby nebyli ukamenováni). A přivedše je, postavili je v radě. I otázal se jich nejvyšší kněz, řka: Zdaliž jsme vám přísně nepřikázali, abyste neučili v tom jménu? A aj, naplnili jste Jeruzalém učením svým, a chcete na nás uvésti krev člověka toho." Skut 5,26-28)

Nyní již nebyli takoví unáhlení vzíti na sebe krev a vinu za zabití Ježíše Krista, jak tehdy, když křičeli spolu s chátrou: "Krev Jeho na nás a na naše dítky". (Mat 27,5)

Petr i jiní apoštolové použili tentýž způsob obrany, jako při prvním výslechu. "Odpověděv pak Petr a apoštolé, řekli: Více sluší poslouchati Boha než lidí." (Skut 5,29) Anděl poslaný Bohem vyvedl je z vězení a řekl jim, aby šli do chrámu a kázali tam. Učedníci byli poslušni Božímu příkazu a rozhodli se že vždy budou takto jednat. Petr řekl: "Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kteréhož jste vy zamordovali, pověšivše na dřevě. Toho Bůh, kníže a Spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů. A my jsme svědkové toho, což mluvíme, ano i Duch svatý, kteréhož dal Bůh těm, kteříž jsou poslušni jeho. Oni pak slyševše to, rozzlobili se, a radili se o to, kterak by je vyhladili." (Skut 5,30-33)

Pod nadchnutím Ducha svatého, který spočinul na apoštolech, stali se z obviněných žalobci, kteří hlavní vinu za vraždu Ježíšovu vložili na kněze a knížata zasedající v radě. Toto slova rozzuřila Židy tak, že se rozhodli vzít právo do svých rukou a bez dalšího soudu a bez schválení římských úřadů vězně popravit. Provinili se již krví Kristovou a nyní dychtili poskvrnit své ruce krví Jeho učedníků.

V radě však zasedal muž, který ve slovech učedníků poznal hlas Boží. Byl to Gamaliel, farizeus velmi vážený u všeho lidu, vzdělaný a vysoce postavený. Svým bystrým rozumem pochopil, že násilnost, kterou kněží zamýšlejí provést, by měla strašné následky. Než promluvil ke shromážděným, požádal, aby vězně vyvedli. Dobře věděl, s kým bude muset jednat; věděl, že vrahové Kristovi nezaváhají před ničím, chtějí-li provést svůj záměr.

Pak promluvil velmi rozvážně a klidně. Pravil: "Muži Izraelští, rozmyslete si, co máte učiniti s těmito lidmi. Před nedávnem povstal Teudas a říkal, že jest něco velkého; přidalo se k němu asi čtyři sta mužů, ale byl zabit, a všichni, kdož se ho přidrželi, byli rozptýleni a zničeni. Potom povstal Judas Galilejský v době soupisu a strhl za sebou lid; ale i on zahynul, a všichni, kdož se ho přidrželi, byli rozprášeni. Pro tentokrát vám pravím: Nechte tyto lidi a pusťte je; je-li tento úmysl anebo tento čin jen z lidí, bude zmařen; je-li však od Boha, nebudete ho moci zmařiti - aby nebylo o vás shledáno, že chcete bojovati proti Bohu!" (Skut 5,35-39)

Kněží museli uznat, že tento názor je rozumný, a s návrhem Gamaliele souhlasili. Svou zaujatost a nenávist mohli však jen stěží potlačit. Velmi neradi učedníky propustili, když je dali předtím zmrskat a když jim znovu pohrozili ztrátou životů, budou-li dále kázat ve jménu Ježíšově. A učedníci odešli z rady a "radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro jméno Ježíšovo. Nepřestávali pak každý den v chrámě a po domech učit a kázat evangelium Ježíše Krista". (Skut 5,41.42)

Pronásledovatelé apoštolů měli vážné důvody k starostem, neboť viděli svou bezmocnost a nemožnost zničení Kristových svědků. Tito hlasatelé měli tolik víry a odvahy, že skrze lásku k svému Mistru, Který již předtím sám prošel ponížením a utrpením, proměnili své pohanění v slávu a utrpení v radost. Tímto způsobem vedli učedníci Boží dílo vítězně vpřed, učíce lid veřejně i v tajnosti, v soukromých domech, dle přání obyvatel, kteří ze strachu před Židy neměli odvahy vyznat veřejně svou víru v Ježíše.