Mojžíš před svou smrtí obdržel příkaz, aby shromáždil Izraelity a zopakoval jim celé dějiny jejich pouti od okamžiku, kdy opustili Egypt, a připomenul jim všechna velká přestoupení a neposlušnost jejich otců, jež byly příčinou soudů Božích přišlých na lid za jeho odpor a za které jim Hospodin nedovolil vejíti do zaslíbené země. Otcové zemřeli na poušti, jak to říkalo slovo Páně. Děti zatím vyrostly a na nich se mělo naplnit zaslíbení, že obdrží dědičně kananejskou zemi. V době, kdy velký Zákonodárce vydával na Sinaji svůj zákon, mnozí z nynějšího národa byli ještě dětmi a nic si z této velké dějinné skutečnosti nepamatovali. Jiní se narodili již na poušti. Aby tedy nebyla zapomenuta závaznost poslušenství svatého Desatera a rovněž ustanovení, práv a soudů vydaných Mojžíšem, obdržel Mojžíš od Boha příkaz zopakování přikázání Božích a všech okolností spojených s vydáním zákona a ustanovení.

Nekonečná láska Boží se projevuje v tom, že dal svého jednorozeného Syna, aby vykoupil ztracené lidstvo. Kristus přišel na zemi, aby lidem zjevil povahu Otce. Jeho život byl pln skutků božské lásky a slitování. A přesto Kristus - Zákonodárce sám prohlašuje: "Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine ze zákona." (Mt 5,18) Týž hlas, který trpělivě a laskavě prosí a zve hříšníka, aby přišel k Němu a našel odpuštění a pokoj, přikáže na soudu těm, kteří odmítli Jeho milosrdenství: "Jděte ode mne zlořečení." (Mt 25,4) V celé bibli je Bůh líčen nejen jako něžný Otec, nýbrž také jako spravedlivý Soudce. Ačkoliv má zalíbení v tom, že prokazuje milosrdenství a odpouští "nepravost a přestoupení a hřích", přesto však "neospravedlňuje vinného". (2Moj 34,7)

Mojžíš vepsal do knihy všechna práva, ustanovení a soudy i poučení, jaká během putování předával lidu, a zázraky, jaké Bůh konal pro blaho lidu; sepsal však také všechna reptání synů Izraelských proti Bohu. Nezapomněl zapsat i svůj pád.

Poslední rady a poučení

Všechen lid shromážděný před Mojžíšem naslouchal záznamům z knih o celých dějinách Izraele. Předčítal jim zaslíbení Boží, která se splní, budou-li poslušni a také o prokletích, jež na ně přijou v případě neposlušnosti.

Připomněl jim, jak následkem jejich vzpoury a buřičství již několikrát chtěl Hospodin vyhubit lid, avšak on, Mojžíš orodoval za ně tak usilovně, že Bůh ze svého milosrdenství zachoval syny Izraele. Hovořil o zázracích, jaké Hospodin činil před faraónem a v celém Egyptě. Řekl k nim také: "A oči vaše viděly všecky skutky Hospodinovy veliké, kteréž činil. Protož ostříhejte všech přikázání, kteráž já dnes přikazuji vám, abyste zmocněni byli, a vejdouce, dědičně obdrželi zemi, do kteréž vy jdete k dědičnému jí obdržení." (5Moj 11,7.8)

Velmi důrazně je varoval, aby se nedali svést k modloslužbě. Slavnostně přikazoval, aby byli poslušni všech přikázání Božích. Budou-li poslušni a budou-li Hospodina milovat a sloužit Mu z celého srdce, bude jim Pán bohatě žehnat potřebným deštěm, bohatou úrodou a rozmnožením stád. Budou se těšit mimořádné přízní a budou vítězit nad nepřáteli.

Lid upíral své zraky na zestárlého muže, který již brzy od nich odejde, a s hlubokým uznáním oceňoval jeho otcovskou lásku, jeho moudré rady a jeho neúnavnou činnost. Jak často musel Mojžíš u Boha orodovat, aby je ušetřil, když jejich hříchy volaly po spravedlivém trestu Božím! K jejich zármutku se přidaly výčitky svědomí. S hořkostí si připomněli, že jejich nevěra a vlastní zkaženost dohnala Mojžíše k hříchu, za který musí zemřít, a že nevejde do země po níž tolik toužil.

Smrt milovaného vůdce bude pro Izrael daleko větším trestem, než kdyby byli postiženi jakoukoli jinou odplatou a život Mojžíšův zůstal přitom zachován. Bůh chtěl, aby pocítili, že nesmějí ztěžovat život svému budoucímu vůdci, jako to dělali Mojžíšovi. Bůh promlouvá ke svému lidu požehnáními, jež mu dává. Jestliže si jich však neváží, pak k němu promluví tak, že mu požehnání odejme; tím ho pohne k tomu, aby uznal své hříchy a vrátil se k Němu s celým srdcem.

Mojžíš vyučoval syny Izraele vážným a rozhodným způsobem, byl si vědom, že je to jeho poslední možnost promluvy k nim. Ukončil zápis do knihy všech práv, zákonů a ustanovení, jež mu dal Bůh, jakož i předpisů k vykonávání obětních služeb. Pak předal knihu mužům vykonávajícím svatý úřad a žádal, aby pro zajištění byla vložena vedle truhly úmluvy, neboť Boží péče o svatou truhlu bude ustavičná. Mojžíšova kniha měla být uchována proto, aby se Izraelští soudcové mohli na ni odvolávat, kdyby tomu bylo zapotřebí. Národ často bloudil a božské požadavky si vysvětloval k vlastnímu prospěchu; proto byla Mojžíšova kniha uschována v nejsvětějším místě pro příští užitek.

Svá poslední slova k lidu ukončil Mojžíš slavnostním a mocným prorockým proslovem. Bylo to vzrušující a velmi významné. Nadchnut Božím Duchem žehnal jednotlivá pokolení a izraelské kmeny. V posledních větách mluvil dlouho o Božím majestátu a důstojnosti Izraelského národa, jež bude trvat vždycky, budou-li synové Izraele poslušni Boha a uchopí se vírou pevně Jeho moci.

Smrt a zmrtvýchvstání Mojžíše

"Tedy vstoupil Mojžíš z rovin Moábských na horu Nébo, na vrch Fazga, kteréž jest proti Jerichu, a ukázal jemu Hospodin všecku zemi Galád až do Dan. I všecku zemi Neftalím, a zemi Efraim a Manasse, a všecku zemi Juda až k moři nejdalšímu. Polední také stranu a roviny údolí Jericha, města palmovím osazeného, až do Ségor. A řekl jemu Hospodin: Tato jest země, kterouž s přísahou zaslíbil jsem Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji. Způsobil jsem to, abys ji viděl očima svýma, avšak do ní nevejdeš. I umřel tam Mojžíš, služebník Hospodinův, v zemi Moábské, vedle řeči Hospodinovy. A pochoval jej v Gai, v zemi Moábské naproti Betfegor, a žádný nezvěděl o jeho hrobu až do tohoto dne. Byl pak Mojžíš ve stu a dvaceti letech, když umřel, a nepošly oči jeho, aniž síla odešla od něho." (5Moj 34,1-7)

Bůh si nepřál, aby kdokoli z lidí doprovázel Mojžíše na horu. A tak stanul Boží služebník sám na vrcholku hory v přítomnosti Boha a Jeho andělů. Před jeho zraky se rozprostírala celá zaslíbená země. Viděl celé dějiny Božího lidu, jeho vítězství i pády, až do jeho vysvobození z této hříchem prokleté země příchodem zaslíbeného Mesiáše. Nakonec se ještě jeden obraz zjevil jeho zraku. Viděl zemi zbavenou prokletí, nádhernější než krásná země zaslíbená, jež se před ním rozkládala, zemi, v niž není hříchu a kam smrt nemá přístup, kde národy spasených naleznou svůj věčný domov. S nevýslovnou radostí pohlížel Mojžíš na tento obraz vykoupených a viděl v něm splnění slavného spasení, krásnější, než si kdy kreslil ve svých nadějích. Pozemská pouť navždy skončila a Izrael Boží konečně vstoupil do země zaslíbené.

Vidění se ztratilo a před zrakem Mojžíšovým se opět objevila země Kanaán a rozprostírala se do daleka. Pak tento unavený bojovník ulehl, aby si odpočinul. Objal jej spánek, spánek smrti. Andělé přítomní jeho smrti vzali jeho tělo a pochovali je v údolí. Izraelité nikdy nemohli nalézt místo, kde byl Mojžíš pochován. Jeho utajený hrob měl překazit lidu konání modloslužebných obřadů nad jeho tělem, a tím i přestupek hříchu.

Satan triumfoval, když se mu podařilo svést Mojžíše, aby zhřešil proti Bohu, a tak jej přivést pod vládu smrti. Hlásal, že moc hrobu nebyla zrušena a že nikdo z těch, kdož v hrobě odpočívají, nemůže být propuštěn ze svého temného vězení.

Bůh však věděl o svém věrném služebníku. Po jeho krátkém přebývání v hrobě sestoupil na zem Michal, jímž je Kristus - kníže života, spolu s anděly, kteří Mojžíše pochovali, aby mu vrátil život a vzal jej s sebou do nebe. Když se kníže života se svými anděly přiblížil k hrobu, chystal se satan bojovat o Mojžíšovo tělo. Vynášel se, že se Mojžíš stal jeho zajatcem. Prohlašoval, že se tento Boží služebník dopustil téhož hříchu, za který byl on, satan vykázán z nebe, že si přisvojil slávu patřící Hospodinu, a že tudíž za tento hřích upadl do jeho, satanovy moci. Arcizrádce opakoval svá původní obvinění, která vznesl proti božské vládě, a znovu si ztěžoval, že Bůh s ním jednal nespravedlivě.

Kristus se však nesnížil, aby se s arcibuřičem satanem přel. Mohl mu poukázat, jaké kruté následky jeho podvod a lež zanechaly v nebeských dvorech, kolik nebeských bytostí přivedl do zkázy. Mohl mu připomenout, kolik neštěstí a hrůzy způsobil na zemi. Kristus však vše zůstavil vůli svého Otce a řekl klidně: "Ztresciž tě Pán". (Juda 9) Řekl satanu, že ví, že Mojžíš v nejhlubší pokoře činil pokání ze svého jediného pádu, že na jeho charakteru nebyla ani jediná skvrna a jeho jméno nebylo vymazáno z nebeské knihy života. Satan nemohl čelit svrchovanosti Syna Božího, nemohl zabránit jeho zmrtvýchvstání. Byl připraven o svou kořist a spravedliví mrtví budou moci opět žít. Pán vzal Mojžíše s sebou do nebeských dvoran.

Tím, že se dopustil hříchu, dostal se Mojžíš pod moc satanovu. Svým proviněním se stal podle zákona zajatcem smrti; ve jménu Vykupitele však byl probuzen k věčnému životu. Vyšel z hrobu oslavený a vstoupil se svým Osvoboditelem do města Božího.

V tom, jak Bůh jednal s Mojžíšem, se projevila dosud nejzřetelněji láska a spravedlnost Boží, jež se pak příkladně projeví v obětí Kristově. Bůh nedovolil Mojžíšovi, aby vstoupil do Kanaánu, aby tím dal provždy najevo, že vyžaduje naprostou poslušnost, a aby se lidé střehli toho přisvojovat si slávu, která přísluší jedině Stvořiteli. Nemohl vyslyšet modlitbu Mojžíšovu, aby mu bylo dopřáno sdílet dědictví Izraele, avšak nezapomněl na svého služebníka a neopustil ho. Bůh nebes chápal utrpení, která Mojžíš snášel. Zaznamenal všechny skutky věrné služby v dlouhých letech bojů a zkoušek. Na vrcholu hory Fazga povolal Bůh Mojžíše k dědictví nekonečně slavnějšímu než pozemský Kanaán.

Na hoře proměnění byl Mojžíš s Eliášem, který byl již proměněn. Jako nositelé světla a slávy poslal je Otec ke svému Synovi. A tak se konečně splnilo to, o co prosil Mojžíš ve svých modlitbách před tolika staletími. Stanul na "dobré hoře" uprostřed dědictví svého lidu a podával svědectví Kristu, v němž se soustřeďovala všechna zaslíbení daná Izraeli. Mojžíš a Eliáš rozmlouvali s Ježíšem o Jeho utrpeních, posilovali Jej v Jeho vrcholícím boji za spásu lidí, a ujistili Ho Otcovou přízni a vraceli se zpět k Otci, aby Mu podali sdělení o věrnosti Jeho Syna splniti Otcovu vůli. Tímto posilujícím poselstvím svému Synu Bůh velmi uctil Mojžíše, když opět mohl tváří v tvář rozmlouvat s majestátem nebes jako rozmlouvá člověk se svým přítelem. A Bůh mu zjevil svou nadzemskou slávu, což nebylo nikdy učiněno žádnému člověku.