^{MH 219} Lidé, kteří slouží nemocným, by si měli uvědomit, že je nutné věnovat pečlivou pozornost zákonům zdraví. Nikde jinde není poslušnost těchto zákonů tak důležitá jako u lůžka nemocného. Nikde jinde nezáleží na věrnosti v maličkostech ze strany ošetřovatele tolik jako právě zde. V případech vážné nemoci může i malé zanedbání, nepatrná nepozornost k zvláštním potřebám pacienta nebo k nebezpečím, která ho ohrožují, projev strachu, rozčilení nebo netrpělivost, případně nedostatek soucitu zvrátit misky života a smrti a způsobit, že pacient, který se jinak mohl uzdravit, zemře.

Výkonnost zdravotní sestry závisí do značné míry na její tělesné zdatnosti. Čím pevnějšímu zdraví se těší, tím lépe je schopna snášet námahu spojenou se službou nemocným a tím úspěšněji může vykonávat své povinnosti. Ti, kdo pečují o nemocné, by měli věnovat zvláštní pozornost stravě, čistotě, čerstvému vzduchu a tělesnému cvičení. Podobná pečlivost ze strany členů rodiny nemocného jim umožní snášet mimořádnou zátěž spojenou s nemocí a pomůže jim zabránit tomu, aby se sami nakazili.

^{MH 220} Jde-li o vážnou nemoc, která vyžaduje nepřetržitou službu ošetřovatelky ve dne i v noci, měly by ji vykonávat nejméně dvě schopné zdravotní sestry tak, aby si každá mohla odpočinout a zacvičit si na čerstvém vzduchu. To je důležité zvláště v případech, kdy je obtížné zajistit dostatek svěžího vzduchu v pokoji nemocného. Z neznalosti významu čerstvého vzduchu se někdy větrání omezuje a životy jak pacienta, tak toho, kdo o něj pečuje, jsou často ohroženy.

Jsou-li dodržována vhodná opatření, nikdo se nemusí nemocí nakazit. Dbejte na správné návyky a pomocí čistoty a řádného větrání udržujte místnost nemocného bez škodlivých prvků. Za takových podmínek se nemocný uzdraví mnohem snadněji a ve většině případů se ani ošetřovatelé, ani členové rodiny chorobou nenakazí.

Sluneční paprsky, větrání a teplota

Dopřejme pacientovi co nejpříznivější podmínky pro uzdravení. Uložme ho do velké, světlé a příjemné místnosti, která se dá dokonale větrat. Za ložnici pro pacienta by měl být v domě vybrán takový pokoj, který těmto požadavkům nejlépe vyhovuje. Mnohé domy nejsou vybaveny zvláštním zařízením pro řádné větrání a výměna vzduchu je tam obtížná. Musíme však udělat vše, co lze, a zařídit a uspořádat pokoj nemocného tak, aby jím ve dne i v noci mohl proudit čerstvý vzduch.

^{MH 221} Pokud je to možné, měla by být v pokoji nemocného udržována stálá teplota. Je třeba sledovat teploměr. Ti, kdo pečují o nemocné, jsou často v důsledku nevyspání a častého vstávání k nemocnému zimomřiví, a nejsou proto s to správně posoudit, zda teplota v místnosti je pro pacienta vhodná.

Strava

Důležitou součástí povinností ošetřovatelky je péče o stravu nemocného. Neměli bychom připustit, aby pacient trpěl nebo byl oslabován nedostatečnou výživou ani aby jeho oslabené zažívací schopnosti byly přetěžovány. Měli bychom dbát na to, aby připravený a podávaný pokrm byl chutný, avšak rozumně přizpůsobený potřebám nemocného, a to jak co do množství, tak co do kvality. Zvláště v období rekonvalescence, kdy je chuť k jídlu silná, ale zažívací orgány se dosud nezotavily, je velké nebezpečí, že dietetické chyby způsobí nemocnému újmu.

Služba ošetřovatelek

Zdravotní sestry a všichni, kteří se starají o nemocné, mají být radostní, klidní a vyrovnaní. Mají se varovat všeho spěchu, rozruchu a zmatku. Dveře se mají otevírat a zavírat opatrně a v celé domácnosti má být zachováván klid. V případě horečky je třeba mimořádné péče, zvláště když přichází krize a horečka ustupuje. ^{MH 222} Tehdy je nutná nepřetržitá péče. Nevědomost, zapomnětlivost a nedbalost zaviňují smrt mnohých, kteří by mohli žít dál, kdyby se jim bylo dostalo řádné péče soudné a rozumné ošetřovatelky.

Návštěva nemocného

Příliš časté navštěvování nemocného je nesprávně pochopená laskavost a falešně pojatá zdvořilost. Ti, kdo jsou vážně nemocní, by neměli být navštěvováni. Vzrušení, které je vyvoláno přijímáním návštěv, unavuje nemocného právě v době, kdy nejvíce potřebuje klid a nerušený odpočinek.

Pro toho, kdo se zotavuje z nemoci, nebo pro pacienta trpícího chronickou nemocí, je často povzbuzením a působí na něho blahodárně, když ví, že na něj myslíme. Avšak k takovému ujištění často lépe poslouží srdečný dopis nebo malý dárek než osobní návštěva, protože takový projev účasti je bez nebezpečí, že pacientovi uškodí.

Ústavní léčba

V sanatoriích a nemocnicích, kde mají zdravotní sestry neustále na starosti velký počet nemocných, je z jejich strany zapotřebí rozhodného úsilí, aby byly vždy radostné a veselé a aby v každém slově a v každém skutku projevovaly rozvahu a ohled. V těchto ústavech je ze všeho nejdůležitější, aby se ošetřovatelky snažily konat svou práci moudře a dobře. Měly by mít stále na mysli, že vykonáváním svých každodenních povinností slouží Kristu.

Nemocní potřebují, aby se s nimi mluvilo moudře. Ošetřovatelky by měly denně studovat Bibli, aby byly schopny říkat to, co pacienty poučí a co jim pomůže. V místnostech, kde se slouží nemocným, jsou přítomni Boží andělé a ovzduší obklopující člověka, který ošetřuje nemocné, by mělo být čisté a provoněné. Lékaři a zdravotní sestry by měli žít podle Kristových zásad. V jejich životech by měly být vidět jeho vlastnosti. Pak vším, co dělají a říkají, budou nemocné přitahovat ke Spasiteli.

Během ošetřování, které přispívá k obnovení zdraví, bude křesťanská zdravotní sestra radostně a úspěšně obracet mysl pacienta ke Kristu, lékaři těla i duše. Tu a tam pronesené myšlenky budou mít svůj vliv. Zkušenější ošetřovatelky by neměly promeškat žádnou vhodnou příležitost, kdy mohou pozornost nemocného upoutat ke Kristu. MH 224Měly by být vždy připraveny spojit s léčbou těla i duchovní uzdravování.

Ošetřovatelky mají co nejlaskavějším a nejšetrnějším způsobem poučovat pacienty, že ten, kdo chce být uzdraven, musí skoncovat s přestupováním Božího zákona. Musí se rozhodnout, že přestane žít v hříchu. Bůh nemůže žehnat tomu, kdo na sebe úmyslným porušováním jeho zákonů nepřestává přivolávat nemoc a utrpení. Prostřednictvím Ducha svatého však Kristus přichází jako uzdravující síla ke každému, kdo přestává dělat zlo a učí se konat dobro.

Ti, kdo nemají lásku k Bohu, budou stále působit proti nejvlastnějším zájmům duše a těla. Avšak ti, kdo si uvědomí, jak je důležité žít v poslušnosti Boha v tomto nynějším zlém světě, budou ochotni zříci se všech zlozvyků. Jejich srdce naplní vděčnost a láska. Vědí, že Kristus je jejich přítel. Toto vědomí, že mají takového přítele, znamená pro trpící při uzdravování z nemoci v mnoha případech více než nejlepší léčba, kterou jim je možno poskytnout. Je však třeba sloužit oběma způsoby. Mají spolu jít ruku v ruce.