1. Jak svatí nebo spravedliví jsme při narození?

Jb 14,4; Ž 51,5; Ř 3,10.19.

„Adam, byl stvořen jako čistá, bezhříšná bytost, bez poskvrny hříchu; byl k obrazu Božímu. Mohl padnout a padl skrze přestoupení. Kvůli hříchu se jeho potomci rodili se sklony k neposlušnosti.“ 5BC 1128.

2. Kolik lidí se podvolilo svým přirozeným sklonům ke zlému? Ř 3,23.

3. Jak dokonalí, nebo svatí, musíme být, pokud chceme být spaseni v Božím království? Žd 12,14.

„Ten, kdo vstoupí na nebesa, musí mít charakter, který je bez poskvrny nebo
vrásky, nebo čehokoliv takového. Nic poskvrňující tam nevejde. V celém vykoupeném zástupu nebude vidět ani jediný nedostatek.“ MYP 144.

4. Jaké opatření Pán učinil, aby trhlina mezi jeho dokonalými požadavky a našimi nedokonalými životy byla překlenuta?

1 Pt 2,2

„S Kristem bylo naloženo tak, jak my zasloužíme, a to proto, aby s námi mohlo být naloženo, jak on zaslouží. Byl odsouzen za naše hříchy, na nichž neměl podíl, a to proto, abychom mohli být očištěni jeho spravedlností, na níž jsme se nepodíleli. Podstoupil smrt, jež měla být naší smrtí, abychom mohli přijmout život, který byl jeho. „Zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.“ DA 25.

5. Jak může hříšník využít nebeského Daru? Ř 3,24-28.

„Jediný způsob, kterým můžeme získat spravedlnost je skrze víru. Skrze víru může Bohu předložit zásluhy Kristovy a Pán připíše poslušnost svého Syna na hříšníkův účet.“ 1SM 367.

6. Poté, co nám Kristus odpustí naše hříchy a přikryje nás rouchem své spravedlnosti, jak dokonali nebo svatí jsme v Božích očích? Ř 4,5-7.

a. „Skrze spravedlnost Kristovu budeme stát před Bohem omilostněni a jako bychom nikdy nezhřešili.“ 5BC 1142.

b. „Skrze účinnost Kristovy oběti můžeme stát před Bohem čistí a bez poskvrny, naše hříchy odčiněny a odpuštěny. … Vykoupený hříšník, oděn v roucho Kristovy spravedlnosti, může stát v přítomnosti Boha, který nenávidí hřích, dokonalý skrze zásluhy Spasitele.“ ST 3-15-1905, p.9

c. „Ježíš praví dále: Jestliže mne vyznáte před lidmi, přihlásím se i já k vám před Bohem a svatými anděly. Budete mými svědky na zemi a skrze vás může má milost oblažovat svět a zachraňovat jej. A já budu vašim zástupcem na nebi. Otec nepatří na vaši porušenost, nýbrž vidí vás, jako byste byli oděni mou dokonalostí.“ DA 357.

7. Přestože na jedné straně můžeme být považováni při obrácení za dokonalé, co je další částí Božího plánu pro nás?

1 Te 4,3.

a. „Dílo vykoupení mělo v člověku obnovit obraz jeho Stvořitele, mělo jej přivést zpět k oné dokonalosti, v níž byl stvořen, a mělo podporovat rozvoj těla, ducha i duše, aby úmysl, který Bůh původně měl při jeho stvoření, mohl být uskutečněn. Dokonalé poznání tohoto úmyslu má být i dnes cílem veškeré výchovy a veškerého vzdělání - tím nejvyšším cílem.“ Ed 15,16.

b. „Boží ideál pro jeho dítky je vyšší než nejnáročnější lidská představa. „Buďte tedy dokonalí, jako i Otce váš, který je v nebi dokonalý jest.“ Tento příkaz je zaslíbením. Plán vykoupení počítá s naším úplným vysvobozením z moci satanovy. Kristus zbavuje kající duši hříchu. Přišel, aby mařil dílo ďáblovo, a pečuje o to, aby Duch svatý přispěl ku pomoci každé kající duši a uchránil ji před hříchem.“ DA 311.

c. „Když se duše obrátí, jejich spasení ještě není dokončeno. Potom mají závod, který musí běžet; je před nimi obtížný boj, aby „bojovali ten dobrý boj víry“ … Boj trvá celý život a musíte v něm pokračovat s určenou silou úměrnou ceně předmětu, o který bojujete, což je věčný život. …“ OHC 163.

d. „Dílo posvěcení musí jít dál, ne popudlivě, ale pevnými, zdravými kroky, směřujíce k dokonalosti.“ RH 3-5-1895.

e. „Spravedlnost, kterou jsme ospravedlněni, je připočtená; spravedlnost, kterou jsme posvěceni, je udělená. První je našim nárokem na nebe, druhá je našim uschopněním pro nebe.“ MYP 35.

8. Během naši křesťanské zkušenosti, považuje nás Pán za dokonalé nebo nedokonalé, nebo za obojí?

(A) Dokonalí.

(1) Znovuzrozený křesťan je stejně tak dokonalý, jako je dokonalý novorozenec. Ježíš nám odpustil naše hříchy. Jsme ospravedlněni skrze připočtenou spravedlnost Kristovu. Lotr na kříži byl z tohoto hlediska dokonalým. Viz citáty pod otázkou 6.

(2) Pán považuje rostoucího křesťana za dokonalého, pokud je spokojen se svým rozvojem. Můžeme být křesťany jen malou chvíli, naše chápání duchovních věcí může být pouze částečné, a naše víra slabá, ale Bůh nás přesto bude považovat za dokonalé, pokud budeme soustavně dozrávat skrze udělenou spravedlnost Kristovu. „V každém stadiu rozvoje náš život může být dokonalý; Nicméně když naplníme Boží záměr s námi, budeme neustále postupovat vpřed.“ COL 65. Navzdory jejich nedostatkům Bible nazývá Noeho, Ezechiáše a Azu dokonalými (Gn 6,9; Hz 38,3; 1 Kr 15,14). Pavel mluví o těch, kteří byli dokonalí v jeho dnech (Fp 3,15), ale ve stejnou chvíli praví, že to nebyla ta nejvyšší dosažitelná dokonalost (Fp 3,12; Vit otázka 9, citáty a a b).

(3) Křesťan je také považován za dokonalého, když skrze udělenou spravedlnost Kristovu dosáhne bodu, kdy nehřeší ani v myšlence. Takový, skrze božskou moc mu poskytnutou, dosáhl nevyššího cíle dokonalosti dosažitelné v tomto životě. Na konci doby milosti dosáhne každý živý svatý skrze milost Boží tohoto stupně duchovního stavu. Viz citáty pod otázkou 27.

(B) Nedokonalí.

(1) Lotr na kříži a všichni nově obráceni mohou být považováni za nedokonalé v tom, že neměli možnost rozvinout své charaktery. Zdokonalování je celoživotní záležitost.

(2) Křesťan, který má mnoho let zkušeností, je určitě nedokonalým, zatímco pokračuje v hříchu, i když jen občas. David byl mužem podle srdce Božího, ale byl také velmi nedokonalým. „My nejsme ještě dokonalými; ale je naší předností odstranit všechny překážky svého já a hříchu a směřovat k dokonalosti.“ AA 565.

(3) Křesťan, který přestane hřešit, dokonce i v myšlenkách, je nedokonalým v tom smyslu, že je stále mnohem více, co by se mohl naučit o Bohu. „I ten nejdokonalejší křesťan může neustále růst v poznání a lásce Boží.“ 1T 340. „Denním růstem v křesťanském životě nedosáhne plné postavy dokonalého muže v Kristu, dokud neskončí doba jeho zkoušky.“ 4T 367.

(4) Křesťan, který nehřeší ani myšlenkou, je stále předmětem pokušení své nižší přirozenosti. Stále má boje, která má vybojovat, a musí to tak dělat až do chvíle Kristova návratu. Je nedokonalý a bude nedokonalým, dokud mu Kristus nedá nové tělo a neodstraní všechny přirozené sklony k hříchu. „Nemůžeme říct jsem bezhříšný, dokud se toto ničemné tělo nepromění a nebude přetvořeno k podobě jeho slavného těla.“ ST 3-23-1888. Viz citáty pod otázkami 30 a 31.

(5) Křesťan, který přestane hřešit, dokonce i myšlenkou, je stále lidská bytost, schopna učinit neúmyslné chyby. Může používat ubohou gramatiku a mít dokonce nějaké nepříjemné charakterové vlastnosti nebo zvyky osobní hygieny. Jeho charakter může být dokonalý, ale jako dítě hříšného Adama je nedokonalý. „Všechno lidské je nedokonalé.“ 1SM 20. „Zavrhnout chybující, jednat s nimi chladně, takto by Kristus s námi nejednal. Potřebujeme vzájemný soucit jeden k druhému a pozornost a odpuštění. Nemůžeme nalézt dokonalost nikde a neměli bychom ji očekávat. Musíme trpělivě snášet zkaženost lidí a snažit se je vyučovat.“ Letter 8-16-1885.

9. Když Ježíš pravil: „Buďte tedy dokonalí“, co tím mínil?

a. „Kristus nám představuje nejvyšší dokonalost křesťanského charakteru, které bychom se měli snažit během našeho života dosáhnout. „Buďte tedy dokonalí“, on praví, „jako i Otec váš, který je v nebi, dokonalý jest“. Ohledně této dokonalosti Pavel píše: „Ne že bych již dosáhl dokonalosti, ale snažně běžím. …“ MS 148,1902.

b. „Sám apoštol se snažil dosáhnout stejné úrovně svatosti, kterou představil svým bratrům.“ SL 86.

c. „S našimi omezenými silami máme být svatí ve své sféře, jako je Bůh ve své.“ SD 155; RH 11-1-1892.

d. „Našim úkolem je usilovat o to, abychom ve své oblasti působení dosáhli dokonalosti, které dosáhl Kristus ve svém životě na této zemi v každé fázi charakteru.“ SD 154; MM 253.

e. „On je naším vzorem. … My se nemůžeme vyrovnat vzoru, ale nebudeme Bohem přijati, pokud ho nebudeme napodobovat a podle schopností, které nám Bůh udělil, se mu podobat.“ 2T 549.

10. Je to reálné - dokonalost v naší oblasti působení - nedosažitelný cíl nebo ideál, jehož můžeme skutečně dosáhnout?

a. „Ti, kdo vírou v Krista uposlechnou všechna Boží přikázání, dosáhnou stavu bezhříšnosti, v které žil Adam před pádem. Svědčí o své lásce ke Kristu uposlechnutím všech jeho nařízení.“ 6BC 1118.

b. „Tento příklad je nám dán, abychom znali možnosti, výšky, kterých skrze Krista můžeme dosáhnout. Měřítko, které nám předkládá, je dokonalost v Něm a skrze jeho zásluhy jí můžeme dosáhnout. Jsme nedostačující, protože se spokojíme s pohledem na pozemské věci, raději než na nebeské.“ KH 117.

c. „Ježíš nezjevil žádné přednosti a nepoužil žádné moci, které by člověk skrze víru v Něj nemohl mít. Jeho dokonalé lidství je to, co všichni jeho následovníci mohou vlastnit, pokud budou závislí na Bohu, tak jak byl on.“ DA 664.

d. „Umožnil jim skrze své jméno zdokonalit křesťanské charaktery a zvítězit na jejich vlastní účet tak, jako zvítězil on na jejich účet.“ 3T 365.

e. „Bůh nás vyzývá, abychom dosáhli měřítka dokonalosti a předkládá před nás příklad Kristova charakteru. V jeho lidství, zdokonaleném životem neustálého odpírání zlu, Spasitel ukázal, že spoluprácí s Božstvím mohou lidské bytosti dosáhnout dokonalosti charakteru. To je Božím ujištěním pro nás, že my také můžeme dosáhnout dokonalého vítězství.“ AA 531.

11. Zamýšlí Pán to, abychom skrze jeho milost, zde a nyní žili život svobodný od hříchu?

Ju 24; Fp 4,13; 2 Pt 2,9; 1 K 10,13; 2 K 10,5.

a. „Můžeme zvítězit. Ano; úplně, zcela. Ježíš zemřel, aby pro nás připravil cestu k úniku, abychom mohli zvítězit nad každým zlým charakterem, každým hříchem, každým pokušením a nakonec s Ním usednout.“ 1T 144.

b. „Kristus zemřel, aby vám umožnil přestat hřešit.“ RH 8-28-1894.

c. „Pokud se postavíte pod krví potřísněný prapor Knížete Immanuele, věrně mu sloužíce, nikdy nemusíte podlehnout pokušení; protože vám po boku stojí Ten, který je schopen vás uchovat před pádem.“ OHC 19.

d. „Pro hřích není žádné omluvy. Svatý charakter, křesťanský život, je dostupný každému kajícímu se, věřícímu dítku Božímu.“ DA 311.

e. Jeho život dosvědčuje, že je pro nás možné poslouchat zákon Boží.“ DA 24

f. „Satan se … trvale snaží klamat následovníky Kristovy svými výmysly, kterým nedokáží odolat. … Nikdo nemá právo považovat své nedostatky za nenapravitelné. Bůh nabízí víru a milost, abychom je překonali.“ GC 489.

g. „Kristus přišel, aby z nás učinil účastníky božské přirozenosti, a jeho život vypovídá o tom, že lidství ve spojení s božstvím, nehřeší.“ MH 180.

h. „Tím, že žil bezhříšným životem, dosvědčil, že každý syn a dcera Adamova může odolat pokušení toho, který na tento svět první přinesl hřích.“ 1SM 226.

i. „Nejsilnější pokušení není omluvou pro hřích. Ať je vyvinutý na duši sebevětší tlak, přestoupení je našim vlastním činem. Není v moci země nebo pekla někoho donutit zhřešit. Vůle musí svolit, srdce se musí podvolit, protože vášeň nemůže přemoci rozum, ani nepravost nemůže zvítězit nad spravedlností.“ ST 4-15-1913.

j. „Ani myšlenkou se nepoddal pokušení. Takoví můžeme být i my.“ DA 123.

12. Znamená to tedy, že každý hříšný sklon v nás může být potlačen?

a. „Pokud dáme volení, on se tak ztotožní s našimi myšlenkami a záměry, naše mysle ztotožní ve shodě se svou vůlí, že tím, když ho budeme poslouchat, budeme pouze provádět své vlastní puzení.“

b. „Kristus přišel na tento svět a žil zákonem Božím, aby člověk mohl získat dokonalé vítězství nad přirozenými sklony, které kazí duši. … Člověk může sám nad sebou zvítězit, může být vítězem nad svými vlastními sklony.“ MH 130,131.

c. „Musíme se učit o Kristu. Musíme vědět, čím je těm, které vykoupil. Musíme si uvědomit, že skrze víru v něj je naši předností být účastníky božské přirozenosti a takto uniknout porušení, které je ve světě skrze žádosti. Potom jsme očištěni od všelikého hříchu, všech charakterových vad. Nemusíme si ponechat ani jediný sklon k hříchu.“ 7BC 943.

d. „Bez proměňujícího procesu, který může nastat pouze skrze božskou moc, jsou přirozené sklony ke hříchu ponechány v srdci v celé své síle, aby ukuly nová pouta, aby uvalily otroctví, které nikdy nemůže být lidskou silou zlomeno.“ Ev 192.

e. „Sklony, které ovládají přirozené srdce, musí být podmaněny milostí Kristovou dříve, než je padlý člověk uschopněn pro vstup do nebe.“ AA 273.

13. Je křesťan, který si „neponechá ani jediný hříšný sklon“, vysvobozen od každodenních zápasů s těmi sklony? Přestanou ho sužovat?

„Pavlovo posvěcení bylo neustálým zápasem s jeho vlastním já. On praví: „Na každý den umírám.“ 1 K 15,31. Jeho vůle a jeho touhy každý den zápasily se službou a vůlí Boží. Místo následování sklonů, činil vůli Boží, jakkoliv nepříjemná a trápící byla pro jeho duši.“ LS 237.

14. Nemají snad někteří lidé díky dědičným a okolním faktorům víc co vítězit než ostatní?

„Zatímco jsou někteří neustále ztrápeni, zarmouceni a v nesnázích kvůli svým nešťastným charakterovým rysům, musí bojovat s nepřítelem uvnitř a zkázou své vlastní přirozenosti, druzí nemají ani půlku z toho, proti čemu bojovat.“ 2T 74,75.

15. Dovoluje Pán pro tyto lidi mezi námi jednotlivé rozdíly? Očekává, že všechny jeho děti zažijí totožnou křesťanskou zkušenost?

„Veďte lidi, aby vzhlíželi k Ježíši jako ke své jediné naději a pomoci; ponechte Pánu prostor, aby působil na mysl, aby promlouval k duši a ovlivnil chápání. Není pro vás důležité, abyste věděli a povídali ostatním o všech proč a proto, jako co tvoří nové srdce nebo jaké pozice musí dosáhnout, aby už nikdy nezhřešili. Toto není vašim úkolem. Všichni nejsou utvořeni stejně. Obrácení neprobíhají všechna stejně. …“ 1SM 177.

16. Mohou ti s těmi nejsilnějšími pokušení také dosáhnout dokonalého vítězství nad hříchem?

a. „Ať nikdo neříká: Nemohou odstranit charakterové vady. Pokud dojdete k tomuto rozhodnutí určitě nezískáte věčný život. Vaše neschopnost leží ve vaši vlastní vůli.“ COL 331.

b. „Skrze plán vykoupení Bůh zajistil prostředky pro přemožení každého hříšného povahového rysu a přemožení každého pokušení, ať je sebesilnější.“ 1SM 82.

17. Byli někdy v minulosti lidé, kteří se skrze moc Ducha svatého naučili, jak žít bez hříchu?

a. „Zbožný charakter tohoto proroka (Enocha) představuje stav svatosti, kterého musí dosáhnout ti, kdo budou „vykoupeni ze země“ v době Kristova druhého příchodu.“ PP 88,89 (Viz také RH 7-31-1888).

b. „Náš Spasitel se ani myšlenkou nepoddal moci pokušení. … V takovém stavu musí být lidé, kteří chtějí obstát v době soužení.“ GC 623.

c. „Byl mi ukázán Danielův případ. Ačkoliv byl člověkem s vášněmi, které se podobaly našim, inspirované pero o něm píše jako o charakteru bez jediné vady. Jeho život je nám podáván jako jasný příklad toho, čím se může člověk i v tomto životě stát, jestliže chce Boha učinit svou silou a moudře využívat příležitostí a výhod, které se mu naskytnou.“ 4T 569.

d. „Stůjte jako Daniel, ten věrný státník, muž, kterého žádné pokušení nemohlo narušit.“ COL 332 (Viz také GC 470; OHC 249).

18. Jsou dnes někteří lidé, kteří žijí bez hříchu?

„V každém stádiu vašeho budování charakteru se máte líbit Bohu. To můžete činit; protože Enoch se mu líbil, i když žil v zkažené době. A Enochové žijí také dnes.“ COL 332.

19. Uvědomují si ti křesťané, kteří žijí Kristu nejblíže, jak jsou svatí?

a. „Čím blíž přijdeš k Ježíši, tím více chyb na sobě spatříš, protože se ti rozjasní vidění a své nedokonalosti uvidíš v mohutném a výrazném protikladu vzhledem k jeho dokonalé přirozenosti. To je důkazem, že satanovy klamy ztrácejí svou moc a že tě probouzí oživující vliv Ducha Božího.“ SC 64,65.

b. „Čím více přemýšlíme nad charakterem Kristovým a čím více zakoušíme jeho spásnou moc, tím silněji budeme pociťovat svou vlastní slabost a nedokonalost a tím vážněji k němu budeme vzhlížet jako ke své síle a k svému Vykupiteli.“ SL 83.

c. „Čím více se přibližujeme k Ježíši a čím lépe poznáváme čistotu jeho povahy, tím jasněji vidíme, jak převelice odporný je hřích, a tím méně budeme vyvyšovat sebe. Duše se bude ustavičně vztahovat po Bohu, budeme stále, opravdově a upřímně vyznávat své hříchy a pokořovat se před Bohem. S každým krokem vpřed, který učiníme ve svém křesťanském životě, se bude naše lítost prohlubovat.“ AA 561.

d. „Lidé, kteří prožívají Biblické posvěcení, projevují pokoru. Uvědomí si - jako kdysi Mojžíš - úžasnou velikost Boží svatosti a uvidí svou vlastní nehodnost jako protiklad čistoty a vznešené dokonalosti toho Nekonečného.“ GC 470.

e. „Ti, kdo skutečně usilují o dokonalý křesťanský charakter, si nikdy nepřipustí myšlenku, že jsou bezhříšní.“ SL 7.

f. „Čím větší je vzdálenost mezi nimi a jejich Spasitelem, tím spravedlivější si ve svých vlastních očích připadají.“ SL 8.

g. „Nikdo, kdo se chlubí svatostí, není ve skutečnosti svatý. Ti, kdo jsou v knihách nebeských zaznamenáni jako svatí, si této skutečnosti nejsou vědomi a jsou těmi posledními, kdo by se chvástali svou vlastní dobrotou.“ ST 2-26-1885, p. 128.

20. Jaký je Kristův postoj k těm, kdo spáchají hřích, zatímco se upřímně snaží být křesťany?

a. „Častokrát se ještě budeme muset kvůli svým nedostatkům a chybám sklánět k zemi a plakat u nohou Ježíše, ale nesmíme podlehnout malomyslnosti. Nejsme zavrženi, ani když nás přemůže nepřítel. Bůh nás neopustil a nezavrhl.“ SC 64.

b. „Ježíš miluje své děti, i když chybují. … Když konají své nejlepší, volají k Bohu o pomoc, buďte si jisti, že jejich služba bude přijata i když je nedokonalá. Ježíš je dokonalý. Je jim připočtena Kristova spravedlnost a on řekne: „Vezměte to roucho zmazané z něho a dejte mu roucho proměnné. Ježíš činí smíření za naše nepředvídatelné nedostatky.“ Letter 17a, 1891. Citováno N. F.Peasem v By Faith Alone, p. 241.

c. „Když je poslušnost Boha vštípena v srdce, když jsou vynakládány snahy až do konce, Ježíš přijímá tyto snahy a úsilí jako nejlepší službu člověka a činí smíření za jeho nedostatky svými božskými přednostmi.“ 1SM 382; ML 250.
d. „Pokud ten, kdo má každodenní společenství s Bohem, sejde z cesty, pokud se na chvíli odvrátí od stálého pohledu na Ježíše, není to proto, že by vědomě zhřešil; protože on si uvědomí svou chybu a odvrátí se zpět, upře svůj zrak na Ježíše a skutečnost, že selhal, ho neučiní v Božím srdci méně dražším.“ RH 5-12-1896.

e. „Pokud jsme mnohými pokušeními přemoženi nebo svedeni ke hříchu, on se od nás neodvrátí a nenechá nás zahynout. Ne, ne, to není náš Spasitel. … Naše víra k němu vzhlíží, uchopí se ho jako Toho, který může spasit až do krajnosti a vůně dostačující oběti je Otcem přijata.“ OHC 49.

f. „Když vírou v Krista člověk činí, jak nejlépe umí podle svých schopností, snaží se zůstat na cestě Páně poslušností deseti přikázání, dokonalost Kristova je připočtena, aby přikryla přestoupení kající se a poslušné duše.“ FE 135.

21. Jaký by měl být křesťanův postoj, když padne do hříchu?

a. „Pokud selžete a jste uvedeni v hřích, neciťte, že se nemůžete modlit, … ale hledejte Pána ještě opravdověji.“ OHC 49.

b. „Když jsme oděni spravedlností Kristovou, nebudeme mít žádnou zálibu v hříchu; protože Kristus bude působit v nás. Možná se dopustíme omylů, ale budeme nenávidět hřích, který byl příčinou utrpení Syna Božího.“ 1SM 360; MYP 338.

c. „Dělejte vše, co je ve vaší moci, abyste dosáhli dokonalosti; ale nemyslete si, že proto, že děláte chyby, jste nepřipuštěni do Boží služby.“ MYP 226.

d. „Když vám satan řekne, že vás Pán neobdaří přízní, protože jste zhřešili, řekněte: „Ježíš dal svůj život za mně. Vytrpěl krutou smrt, aby mě uschopnil odolat pokušení. Vím, že mě miluje, nehledě na mé nedokonalosti. Spočívám v lásce. Bůh přijal jeho dokonalost v můj prospěch. On je mou spravedlností a já důvěřuji jeho zásluhám.“ ST 8-13-1902, p. 2.

e. „Inspirované pero líčí věrně hříchy, které přemáhaly Noeho, Lota, Mojžíše, Abrahama, Davida a Šalamouna; uvádí, že i Eliášův silný duch podlehl těžké zkoušce pokušení. Písmo věrně zaznamenává Jonášovu neposlušnost a modloslužbu Izraele. Duch svatý, který odhrnuje oponu lidského srdce, líčí zcela podrobně Petrovu zradu Krista, prudkou hádku Pavla s Barnabášem, pády a slabosti proroků a apoštolů. Máme tedy před sebou životy věřících se všemi jejich chybami a porušenostmi, což všechno bylo prozřetelně zachyceno jako ponaučení pro všechny budoucí generace. Kdyby byli bez slabých stránek, byli by více než lidé a naše hříšná přirozenost by si při úsilí o dosažení podobného stupně dokonalosti zoufala. Když však vidíme, kde bojovali a padli, kde opět povstávali a z Boží milosti znovu vítězili, jsme povzbuzeni a žene nás snaha, abychom zdolávali překážky, které nám do cesty klade porušená přirozenost.“ 4T 12.

23. Jaký je rozdíl mezi křesťanem, který je někdy sveden do hříchu a světákem, který páchá ten stejný hřích?

a. „Ačkoli následovníci Kristovi hřeší, nedali se pod nadvládu zla.“ 5T 474.

b. „Být sveden k hříchu nevědomě - neúmyslně, ale zhřešit kvůli nedostatku bdělosti a modlitby, nerozeznávaje pokušení satanova a takto se chytit do jeho pasti - se velmi liší od toho, kdo plánuje a vědomě vejde do pokušení a naplánuje si postup hříchu.“ OHC 177

c. „Charakter se zjeví, ne příležitostnými dobrými skutky a příležitostnými přestoupeními, ale návykem sklonů k obvyklým slovům a činům.“ SC 57,58.

24. Je zde nějaký rozdíl mezi vyznávajícím křesťanem, který je otrokem pouze jednoho zlozvyku, a světákem?

a. „Jedna pěstovaná hříšná touha nakonec zneutralizuje všechnu moc evangelia.“ 5T 53.

b. „Hovění jednomu tajnému hříchu udělá s charakterem to, co zčervivělé prkno s lodí - způsobí záhubu a zkázu.“ 4T 90.

c. „Jeden kaz pěstován místo toho, aby byl přemožen, činí člověka nedokonalým a uzavírá před ním brány svatého města.“ MYP 144.

25. Jaké velké požehnání nebes bude brzy vylito na ty, kdo získali vítězství nad každým zakořeněným hříchem a kdo nejsou ovládáni zlem?

a. Viz strana 62, oddíl (2).

b. „Ti, kdo by raději zemřeli, než aby se dopustili zlého činu, jsou těmi jedinými, kdo budou nalezeni věrnými.“ 5T 53 (Viz také GC 38).

26. Co je záměrem pozdního deště?

a. „Pozdní déšť, padající téměř na konci sezóny, činí zrno zralým a připravuje je pro srp. Pán používá tyto činnosti přírody, aby představil dílo Ducha svatého. … Dozrávání zrna představuje dokončení díla Boží milosti v duši. Mocí Ducha svatého má být morální obraz Boží v charakteru zdokonalen. Máme být plně proměněni k podobě Krista. Pozdní déšť, působící dozrání žně země, představuje duchovní milost, která připravuje církev na příchod Syna člověka.“ TM 506.

b. „Když Boha žádáme o Ducha svatého, bude v nás působit tichostí, pokorou mysli, vědomou závislostí na Bohu pro zdokonalující pozdní déšť.“ TM 509.

27. Pod mocí zdokonalujícího pozdního deště, do jakého duchovního stavu se lid Boží - 144.000 - dostane při ukončení doby milosti?

a. „Náš Spasitel se ani myšlenkou nepoddal moci pokušení. … Toto je stav, ve kterém se musí nacházet všichni, kdo obstojí v čase soužení.“ GC 623 (Viz také 5T 475).

b. „Usilujeme o jeho plnost, stále směřujíce k cíli, který je před námi - dokonalosti jeho charakteru? Když lid Boží dosáhne tohoto cíle, bude zapečetěn na jeho čelech. Naplněn Duchem bud dokonalým v Kristu a zaznamenávající anděla prohlásí: „Dokonáno jest.“ OHC 150.

28. Je nutně vyžadováno pro zdokonalení křesťanského charakteru údobí let?

a. „Jak se přibližujeme k ukončení dějin této země, buď rychle porosteme v křesťanském růstu, nebo rychle upadneme do světa.“ RH 12-13-1892, p. 770.

b. „To, co jsme se učili léta, se budou muset mnozí naučit během pár měsíců.“ EW 67.

29. Proč je nezbytně nutné, aby 144.00 nehřešilo ani myšlenkou po ukončení doby milosti?

„Prošli dobou soužení, jakého nebylo na zemi od doby, kdy na zemi žijí lidé. … Byli bez přímluvce při konečném vylití Božích ran.“ GC 649.

30. Budou stále cítit vyzývání hříchu a budou pokušeni poté, co se doba milosti uzavře?

a. „Tak dlouho, jak bude vládnout satan, budeme mít své vlastní já, které budeme přemáhat, zakořeněné hříchy, nad kterými budeme muset zvítězit; tak dlouho, dokud bude trvat život, nebude žádné místo pro zastavení, žádný bod, kterého můžeme dosáhnout a říci: Plně jsem toho dosáhl. Posvěcení je výsledkem celoživotní poslušnosti.“ AA 560,561 (Viz také 1T 341).

b. „Těm, kdo se tak usilovně snaží vírou dosáhnout takzvaného svatého těla, bych chtěla říct: Nemůžete toho dosáhnout. Žádná duše z vás nemá nyní svaté tělo. Žádná lidská bytost na zemi nemá svaté tělo. … Můžeme vlastnit křesťanskou dokonalost duše. Skrze oběť přinesenou v náš prospěch, hříchy mohou být dokonale odpuštěny. … Díky Bohu, že se nepotýkáme s nemožnostmi. Můžeme si činit nárok na posvěcení.“ 2SM 32.

c. „Můžeme si ve svých myslích vytvořit neskutečný svět a představovat si dokonalou církev, kde už pokušení satanova déle nepokoušejí ke hříchu; ale dokonalost existuje pouze v naší představivosti.“ RH 8-8-1893.

31. Kdy skončí všechno pokoušení?

a. „Když lidské bytosti přijmou svaté tělo, nezůstanou na zemi, ale budou vzati do nebe. Ačkoli je hřích v tomto životě odpuštěn, jeho důsledky nyní nejsou zcela odstraněny. Až při svém příchodu Kristus „promění to tělo naše ponížené, tak aby bylo podobné k tělu slávy jeho“.“ 2SM 31.

b. „Nemůžeme říci, jsem bezhříšný, dokud toto ponížené tělo není proměněno k podobě těla slávy jeho.“ ST 3-23-1888.

c. „Slyšela jsem volání vítězství vycházející od andělů a svatých, které znělo jako deset tisíc hudebních nástrojů, protože už nebyli déle trápeni a pokoušeni satanem a protože obyvatelé jiných světů byli zbaveni jeho přítomnosti a jeho pokušení.“ SR 416.

d. „Jsou zde zděděné a vypěstované sklony ke zlému, které musí být přemoženy. Choutky a vášně musí ovládnout Duch svatý. Na této straně věčnosti není nikdy konec tohoto zápasu.“ CT 20.